„V kanceláři se povídá, že tě pár lidí vidělo bavit se s vysokým, hezkým a hlavně bohatým kamarádem našeho šéfa."  

Kapitola neprošla korekcí.

Někdy jsem uvažovala nad tím, jak klidná je vlastně moje práce nebo spíš místo, kde vykonávám svou práci. Přece jenom čtyři stěny, jedny dveře a okna poskytují dostatek soukromí a odhlučnění od okolí. Mohla jsem tady v klidu rozjímat nad svým životem mezi tím, co jsem dělala svou práci. Mohla jsem tady mávat do kamery, která na mě koukala z místa nad dveřmi anebo jsem mohla upustit uzdu své fantazie a z pracovního emailu rozesílat zajímavé zprávy, přece jenom ten člověk, který je večer pročítá a kontroluje, zdali email nepoužívám k soukromím účelům, je taky jenom člověk a trocha toho pobavení neuškodí. Proto mě slabé zaklepání na dveře vyvedlo z míry. Nedalo by se říct, že za celou moji pracovní dobu jsem tady byla zavřená a nikdo by si neuvědomoval moji existenci, ale to, že na mě někdo zaklepe, nebývá tak časté.

Nebyl čas nato abych nějak zareagovala, abych řekla slůvko dále. Dovnitř totiž bez pozvání nakoukla ona kudrnatá, blonďatá hlava. Dona. Pomalu za sebou zavřela dveře a krokem dravce se blížila k mému stolu. Dokážu si představit, že pokud bych měla naproti sobě volnou židli, tak by si na ní sedla ale já ji nikdy nepotřebovala, proto se taky přede mnou žádná židle nenacházela. Dona tedy přišla ke kraji mého stolu a bokem se o něj opřela. Cítila jsem se zvláštně, když já jsem seděla a Dona, která byla vždy o hlavu menší se teď nade mnou tyčí.

„Co potřebuješ?" zeptala jsem se jí, jelikož se ke slovu neměla. Pouze se na mě usmívala, děsivě se usmívala. Měla takový ten pohled, který má kočka když chytne kanárka.

„Jenom jsem se za tebou došla podívat. Jak se máš? Co děláš? Jsou u tebe nějaké novinky?" zamračila jsem se. Tolik zájmu z ničeho nic. Obvykle se s Donou sotva potkám na chodbě, kdy létá z jednoho patra do druhého a dneska, zrovna dneska, mě poctí svou návštěvou. Tohle asi nebude jenom tak.

„No, ani ne?" asi jsem ji nepotěšila. Rukou se opřela o stůl a svým tělem se naklonila trochu víc ke mně. Nemusela jsem chodit na žádný kurz o řeči těla, abych pochopila, že mi chce naznačit, že cokoliv jí řeknu, tak zůstane mezi námi, ale mně to bylo nepříjemné. Mám svůj osobní prostor docela ráda. Odsunula jsem se s židlí o pár centimetrů dozadu.

 „Opravdu se u tebe neděje nic nového?" mám pocit, že pokud by se ke mně naklonila ještě o trochu víc, tak by snad i přepadla. Nejsem chlap, aby mi tak moc ukazovala své poprsí.

„Ne," zopakovala jsem a stála si za svým, i když trochu zmateným postojem. Pomalu mi docházelo, že se to s největší pravděpodobností bude týkat dnešního rána a mého setkání s Kaneem, ale nechtěla jsem předbíhat.

„Tak jinak," povzdechla si a narovnala se. Konečně zjistila, že vystavování jejích předností a narušení mého osobního prostoru jí nepomůže zjistit to, co potřebuje, ať je to cokoliv.

„V kanceláři se povídá, že tě pár lidí vidělo bavit se s vysokým, hezkým a hlavně bohatým kamarádem našeho šéfa," mohlo mě to hned napadnout. Má dedukce byla správná. Škoda, že jsem se s někým nevsadila.

„Myslíš Kanea?" přesto jsem se chtěla, ale ujistit.

„Ano, řekni mi, co sis s tím hnědovlasým krasavcem povídala," znovu se nám ukázala její zvědavá povaha. Těšilo mě ale to, že ještě předtím než se vrhne do toho, že roznese onen drb po celé budově, se došla za mnou popovídat a zjistit nějaké pikantní informace z první ruky. Buď má nějakou soudnost nebo chce svou historku okořenit o trochu reality.

„Nic. Mluvila jsem s ním tak dvakrát a nevím, co to dnešní fiasko ve výtahu mělo znamenat, ale určitě z nás nejsou kamarádi na celý život či něco víc," řekla jsem jí a ona se zatvářila, jako bych jí toho kanárka vyrvala z pusy a pustila ho na svobodu.

„Já jsem slyšela něco jiného," odporovala mi. Snad bych měla vědět, co se stalo, když jsem to byla já, ta které se to stalo.

 „Co přesně jsi slyšela, Dono?" založila jsem si ruce na hrudi a pořádně se opřela o opěradlo. Přišla sem s určitým cílem. S myšlenkou, že něco uslyší, tak ať mi řekne, co očekává a já jí to s radostí vyvrátím.

„Tak trochu se ke mně dostalo, že se na tebe jistý velmi pohledný muž vyptával ve výtahu ve kterém jste jeli spolu. Následně mi můj další zdroj řekl, že vás dva viděl se spolu bavit na té akci minulý víkend a možná jsem uslyšela i to, že to vy dva spolu už nějakou dobu táhnete. Takže, co mi k tomu chceš povědět," povzdechla jsem si. Možná mě to nemělo překvapovat, ale překvapilo. Očividně jsem se já a Kane stali tématem tohoto týdne a opravdu doufám, že to bude jenom tento týden.

 „To, že máš nějak moc zdrojů, kteří se zabývají naprostými blbostmi. A taky to, že jsem s ním sice mluvila, jak jsem řekla, ale nic se nestalo a to že se na mě vyptával ve výtahu? Buď tvůj zdroj má blbý zdroj nebo nevím, kde tohle někdo vzal, ale mně je to jedno," shrnula jsem své myšlenky do pár vět a bláhově věřila tomu, že to bude Doně stačit.

„Chceš mi tím říct, že mé zdroje lhali?" postavila se a dala si ruce v bok.

„To taky a hlavně, že si docela dost vymýšlí," možná jsem neměla píchat do vosího hnízda, ale Dona byla jedna z těch splachovacích lidí. Jedním uchem tam a druhým ven. V její práci to ale snad ani jinak nešlo.

„Jak myslíš, tedy," řekla rozzlobeně a přešla k mým dveřím. Než za sebou ale zavřela, tak se na mě ještě otočila.

 „Užij si ty svoje tajemství, ale nezapomeň. Já se vždy všechno dozvím," dovřela za sebou dveře a já jenom zakroutila hlavou.

Fajn pokec, pomyslela jsem si jenom.