„Nemáš být tak vybíravá."

Kapitola neprošla korekcí.

Z dnů se staly týdny. Z týdnů měsíce a z měsíce půl roku. Zimu vystřídalo jaro a následně i léto. Místo teplých svetrů a kalhot jsem nosila sukně a kraťase. Měla jsem za sebou nepříjemnou návštěvu od rodičů a od svého bratra, který mi byt okupoval víc jak dva týdny, jelikož se rozešel se svou přítelkyní. Oslavila jsem i Haileyny narozeniny, které měla v dubnu. Prošla jsem si také nejednou opileckou nocí, ze které se nakonec vyklubalo to, že v mém bytě bydlí další čtyřnohá spolubydlící.

Malé zrzavé klubíčko se choulilo v rohu obývacího pokoje, zlatá rolnička se při každém jejím pohybu rozzvonila a její zelené očka opatrně sledovaly Athénu, která svou novou sestru měla úplně na háku. To ale Erinye nevěděla.

Pomalu ale jistě se ze mě stávala kočičí žena. Ještě jedna opilecká noc u počítače a stránek útulku a já sama si můžu útulek založit.

„Co plánuješ přes prázdniny?" ozvalo se z kuchyně, její slova doplnilo otevření flašky vína a cinknutí skleniček. Já mezitím přehrabovala svou skříň a snažila se najít něco, do čeho by se Kirsty mohla obléct a vypadat při to reprezentativně.

Pár dní zpátky mi z ničeho nic začala klepat na dveře s tím, že jí čeká pohovor na nové pracovní místo, kde by měla danou pracovní dobu a lepší plat. Neměla ale kostýmek, který by si mohla obléct a i po tom, co jsme absolvovaly nejeden nákupní výlet, a nic si nevybrala, tak trvala na tom, že musí mít kostýmek a ne šaty či sukni. Proto jsem se teď prohrabovala mým oblečení a doufala, že najdu něco, co mi bylo třeba malé a bylo mi to líto vyhodit.

„Prázdniny? Myslíš ty dva měsíce, kdy stejně budu chodit do práce, protože už dávno nejsem ve škole?" zakroutila jsem hlavou nad její hloupou otázkou.

„Víš jak to myslím," ozvalo se ode dveří. Otočila jsem k ní hlavu. Kirsty se opírala o futra dveří, pak pomalu přešla k mé posteli, na noční stolek položila obě sklenice a jednu do poloviny naplnila.

„Napadlo mě," odmlčela se a doplnila druhou sklenici „ Mluvila jsem s rodiči a ti mi navrhli, že pokud bych chtěla, tak by mi půjčili chatu, kterou máme kousek od Yofferdu. Tu u moře a napadlo mě, jestli bys nechtěla jet se mnou a Hailey," vzala jednu ze sklenic. Sundala si z noh boty a zády se opřela o čelo postele. Sledovala mě upíjejíc z postele, jak stojím u skříně a úplně jsem zapomněla, že něco hledám.

„Dochází ti, že pokud tu práci dostaneš, tak žádnou dovolenou nedostaneš, takže nikam nepojedeš," snažila jsem jí připomenout, že plánovat dovolenou ve chvíli, kdy mění zaměstnání, asi není ten nejlepší nápad. Hlavně se mi ale nechtělo. Nikdy jsem nebyla ten typ, co si jenom tak vyjede někam na chatu a tam tráví skoro celý týden. Navíc jsem měla na krku ještě další hladový krk, který by beze mě asi těžko vydržel.

Kirsty jenom zamručela. Nevím, jestli to bylo souhlasné nebo podrážené zamručení, mě to totiž bylo naprosto jedno. Můj názor znala, věděla, že nejsem velký fanda chat a přesto to zkusila. Asi jsem se měla cítit poctěná, ale popravdě mi to bylo jedno. Tím byla naše debata nejspíše u konce.

„Co tenhle?" vytáhla jsem ze skříně šedý kostýmek, který jsem na sobě neměla dobré tři roky. Otočila jsem se ke Kirsty, abych viděla její obličej, jak se na něj tváří a moc nadšeně nevypadala.

„Tohle je asi jediný, do kterého se vlezeš a nebudeš vypadat, jako bys nosila oblečení o tři čísla větší," i s ramínkem jsem ho hodila na postel a dala si ruce v bok. Nechtěla jsem jí připomínat, že tohle je její poslední možnost a ať přestane být vybíravá, protože pohovor má zítra ráno a v devět hodin večer moc obchodů otevřených nebude, aby se šla ještě někam podívat.

„Není to zrovna to, co jsem si představovala," skrčila vrchní ret a dívala se na oblečení, které leželo kousek od ní.

„Je to ale to jediné, co tady mám," řekla jsem jí a přešla k ní. Z ruky jsem jí vzala sklenici, položila ji na stolík ze kterého jsem si vzala svou a hlavou jí pokynula, ať si kostýmek zkusí.

„Nemáš být tak vybíravá," utrousila jsem, když se zvedala z postele a já zabrala její místo. Kirsty jenom protočila oči, vzala si oblečení a odešla do koupelny.

Pomalu jsem usrkávala víno. Pohledem jsem sledovala svou otevřenou skříň a došlo mi, že nejspíše ji budu muset někdy projít. Sotva se mi tam ještě něco vleze. Oblečení jsem měla navěšené na ramínkách a ty na sobě byly tak namačkané, že některé se nemusely dotýkat ani kovové tyče uprostřed, aby se ve skříni udržely. Ostatní oblečení to udělalo za ně.

„No, není to nejhorší," uslyšela jsem hlas z koupelny. Kirsty potom vyšla ven, aby se mi ukázala a já jí musela dát za pravdu. Šlo sice vidět, hlavně na vrchní části, že kostýmek je trochu větší, pokud bude ale celou dobu jenom sedět, tak si toho nikdo nevšimne.

„Buď tohle anebo šaty," pokrčila jsem rameny a znovu se napila. Kirsty jenom odvětila, že jinou možnost stejně nemá a šla se znovu převléct.

Hned, jak vešla do koupelny, tak z druhých dveří vykoukla mourovatá hlava. Nejspíše už Athénu nebavilo ležet na křesle a tak se přesunula sem. Se zdvihnutým ocasem kráčela přes celou místnost a potom ladným skokem dopadla na postel, kde se v jejích nohách převalila na záda a svýma hnědýma očima a packami nahoře mě pobízela k tomu, abych jí začala škrabkat. Posunula jsem se tedy na posteli blíže k ní a jednou rukou jí začala drbat za uchem.

Nedlouho poté se z vedlejší místnosti začalo ozývat zvonění rolničky a mezi dveřmi se objevila zase druhá, zrzavá hlava. Přestože, že se Athény Erinye bála, tak nechtěla nikdy zůstávat v místnosti sama, pokud tam nebyla. Držela si ale odstup a uvelebila se na jednom tričku, které mi při prohledávání skříně vypadlo a teď leželo na zemi.

Kirsty vyšla z koupelny a jenom v rychlosti pohledem zkontrolovala ony dvě kočičí slečny, které se k přidaly k našemu večeru.

Kostýmek přehodila přes židli, která stála u psacího stolu a vydala se ke mně. Z nočního stolku si vzala svou sklenici, ťukla si se mnou a pak i sedla na zem, vedle Erinye, která byla z její pozornosti nadšená.