„Sbohem moje přesvědčení, sbohem moje sebeúcto a vítej ranní soucite a pocite viny. "

Kapitola neprošla korekcí.

Athénu položil na zem a zkrátil naši vzdálenost na půl metru. Zády jsem se opřela o linku a ruce si založila na hrudi. Neunikl mi jeho pohled, kterým mě projel od hlavy k patě a zase nazpátek. Jenom jsem pozvedla obočí a zakroutila hlavou. Chlap, pomyslela jsem si. Ona chlupatá koule mezi tím docupitala k nám a svou hlavou začal drcat do Kaneovi nohy. Ten se jenom sehnul a poškrábal ji po hlavě, což se jí očividně líbilo, jelikož začala nahlas příst.

„Zrádkyně," zašeptala jsem a probodávala jsem ji pohledem. Kane se zatím narovnal a pobaveně zvedl jeden kousek úst.

„Nenadávej jí. Taky si mě chce užít. Tys mě měla celý večer, tak nech pár minut i tady své spolubydlící. Jsem chlap v nejlepších letech, myslím, že dvě ženy za den zvládnu," byla jsem beze slov. Snad se mi i trochu pootevřely ústa, když moje hlava pomalu ale jistě zpracovávala těch jeho pár vět.

„Nemyslím si, že je tady potřeba někoho zvládat," dostala jsem ze sebe po tom, co jsem se vzpamatovala a řekla si, že je nejlepší nějak zareagovat. Kane se jenom zasmál a udělal krok ke mně. Ruce, které jsem měla doteď založené na hrudi jsem přesunula za sebe a chytla se linky. Klouby na prstech mi zběleli z toho, jakou silou jsem se toho kusu nábytku držela.

Od Kanea mě po pár sekundách dělilo pouze pár centimetrů. Všechny mé názory, mé předsevzetí z dnešního rána, že se nic podobného nesmí už stát, vyletěly najednou oknem a já znovu byla němá. Sbohem moje přesvědčení, sbohem moje sebeúcto a vítej ranní soucite a pocite viny. Pravou ruku položil na mou tvář a trochu mi pozvedl obličej, abych se mu dívala do očí. Výškový rozdíl mi v takové blízkosti přišel ještě větší.

 „To nebyla žádná urážka nebo výzva k boji, tak hezky schovej ty své drápky," palcem mi přejel po spodním rtu a usmál se. Měla bych se cítit uražená, vlepit mu facku a udělat mu přednášku o tom, že mě k mé chlupaté spolubydlící za žádnou cenu přirovnávat nebude, proč jsem to ale neudělala? Místo toho jsem se zakloněnou hlavou sledovala jeho oči, které studovaly mou tvář. Kmitaly z jedné části mého obličeje na druhou a hrály mu v nich takové nezbedné jiskřičky.

Ruku spustil podél těla a odstoupil ode mě. Mezi tím mi ale stihl vzít hrnek s čajem, který stál položený vedle mě a odpil z něj.

„Chce to ještě trochu medu," zkřivil se mu obličej, ale přesto si lokl ještě jednou. Dostala jsem ze sebe slabé hej a natáhla se pro můj odcizený hrníček s kytičkami.

Vrátil mi ho, ale jak jsem nahlédla do jeho vnitřku, tak jsem zjistila, že ta žádná tekutina už nezbývá. Povzdechla jsem si nad ztrátou mého čaje a přešla i s hrnkem ke dřezu. Stačí mu dva loky a vypije celý obsah hrnku, ten chlap je jako doga.

„Asi bychom si měli promluvit," řekla jsem, když jsem k němu stála zády a plnila hrnek vodou z kohoutku. Po okraj naplněný jsem ho následně položila a otočila se na něj.

On už mezi tím stál na druhé straně ostrůvku a sedal si na jednu z židlí.

„To bychom mohli," souhlasil se mnou a pokynul na židli vedle něj. Pokud jsem s ním měla ale mluvit, tak jsem musela mezi námi vytvořit prostor, proto jsem si nesedla vedle něj ale koukala se na něj z mého bezpečného místa na druhé straně ostrůvku.

„Myslím, že to co se stalo dneska bylo neakceptovatelné a už by se to nemělo nikdy opakovat," dostala jsem ze sebe rozhodně, dokud jsem byla v ráži. Včerejší noc nebyla správná. Byl to spíše úlet, který by se neměl už nikdy opakovat. Přestože se mi v hlavě neustále zobrazovali momenty ze včerejší noci, které mě nenechaly chladnou, nemohla jsem něco takového znovu dopustit. Nemohla jsem být tento typ ženy. Odmítala jsem být další zářez na posteli, který jsem už teď bohužel byla. Musela jsem zachránit alespoň zbytky mé důstojnosti a modlit se, aby s tím Kane nešel na veřejnost, aby se o tom nedozvěděl Craig, protože pak by můj společenský život a vlastně celkově můj život šel do kytek. Nikdo nechce být ta odkopnutá chudinka z jedné noci. Nechci být podrážka u jeho boty, kterou jednou využil. Přesto jsem to dovolila.

 „Neakceptovatelné? To není zrovna slovo, které bych normálně v konverzaci používal," zasmál se a mě v tu chvíli šla pára od uší. Nejspíše se snažil jenom prolomit ledy, aby to nebylo tak trapné, ale mě rozčilovala jeho pohoda, jeho klid s jakým přede mnou seděl a ještě si dělal dobrý den ze slov, které používám. Zhluboka jsem se nadechla a vydechla. Tohle byla konverzace jako s malým dítětem.

„Mě je jedno, co ty používáš. Význam to má pořád stejný. Je to věc o které se nesmí nikdo dozvědět. Pokud to praskne, tak jsem v háji. Chápeš to? V háji!" možná jsem to trošičku, jenom trošičku zveličovala, ale to byl můj pocit v této chvíli. Měla jsem v hlavě děsivou představu toho, jak si na mě budou všichni spolupracovníci ukazovat jako na TU holku a TOU já být nechci.

„Nedělej z komára velblouda," založil si ruce na lince. Jeho pobavený výraz zmizel a unaveně si povzdechl. Nejspíše už pochopil, že opravdu vyvádím, že mě to děsí a asi mu to přišlo zbytečné nebo něco takového.

„To co se stalo, je naprosto normální. Chováš se, jako bych," odmlčel se, „ já vlastně ani nevím co. Nic tak hrozného se nestalo a to jak reaguješ mě docela zaráží. Jsem si jistý, že sis to včera užila stejně jako já, tak tady nedělej teď oběť. Na tohle nemám čas. Myslel jsem, že jsi normální a nebude potom ráno dělat takové scény, jako děláš teď, ale očividně jsem se zmýlil," jeho slova zabolela.

„Omlouvám se. Nejsem na tady tyto situace moc zvyklá. Chovám se jako hysterka, ale musíš to pochopit z mé strany. Nechci aby to vyznělo jako klišé, ale mě to může potopit. U tebe jsou takovéto věci akceptovatelné. U mě, kdyby se dnešní noc dostala na veřejnost, tak to znamená posměšky a dokonce i vyhazov," bylo těžké mu to vysvětlovat. Nebylo mi to ani trochu příjemné.

„Vyhazov? Víš o tom, že žijeme v jednadvacátém století a tady tyto situace jsou naprosto běžné. Opravdu, začínám si připadat, jako bych byl v nějakém hodně špatném filmu. Nesnaž se tady hodit vinu na mě. To co se stalo, se stalo za iniciativy nás obou. Ne jenom mě. Dobře si pamatuji, že jsi včera přítomná byla," začínal být ještě více naštvaný.

„Ty to nechápeš. Je jedno jaké je století, ale tohle si já dovolit nesmím. V práci máme jednoduché pravidlo. Pokud si někdo z nás začne s někým z vás, tak letím," tohle pravidlo bylo u nás zavedla šedovlasá příšera po tom, co vyhodila svou třetí asistentku za sebou kvůli tomu, že si začaly něco s Craigem. On by to problém nebyl, ale ona to jako problém viděla. Říkala tomu neprofesionální chování a že takto by se zaměstnanci prestižní firmy chovat nesmí. Nejdříve jsme se tomuto jejímu novému pravidlu vysmáli, po tom ale co kvůli tomu vyhodila slečnu, která seděla ve vedlejší kanceláři, tak nás smích přešel.

„S někým z nás?"

„Vy co sedíte nahoře. Vaše patro je pro nás smrtelníky přísně zakázané," pokusila jsem se trochu uvolnit atmosféru nepovedeným vtípkem na smrtelníky a bohy, ale Kanea to nechala naprosto v klidu. Ani koutek úst se mu nezvedl. Tak dobrá jsem byla v uvolňování atmosféry, a nebo mé nervózní vtípky nebyly prostě jenom vtipné.

„Já to asi pořád nechápu," řekl a já protočila oči. Začala jsem mu to tedy vysvětlovat hezky popořadě.