„V uších mi tepalo a ve chvíli, kdy mi položil ruku na líce a následně, když přejel onou rukou dozadu do vlasů jsem si dokázala představit, jak mi z uší stoupá dým od toho, jak je můj mozek převařený."

Kapitola neprošla korekcí.

U odvozu to samozřejmě neskončilo. Kane se nabídl, že mi pomůže vynést Kirsty do schodů a i když jsem hlasitě protestovala, tak se mu Kirsty vrhla okolo krku a s úsměvem na tváři se o něj opírala. Vypočítavá to mrška. Následovala jsem tedy onu objímající se dvojici a modlila se, ať tento den už skončí.

„Děkuji ti za galantní doprovod," řekla Kirsty, když jsme došli do našeho patra. Zády se opřela o své dveře a s pohledem kmitala mezi mnou a Kaneem. Já sama bych zrovna slovo galantní nevyužila, možná vlezlý doprovod nebo nežádoucí doprovod se hodí více. Kane odvětil, že mu bylo ctí a mně se div neprotočily panenky nad tou jejich hranou scénkou.

„Já myslím, že to stačí. Pojď Kirsty, uložíme tě do postele," obešla jsem Kanea a chtěla otevřít dveře do jejího bytu, když mi v tom zabránila.

„Já to zvládnu," narovnala se a na pár sekund se přestala hýbat. Snad aby nabrala stabilitu. Po tom co si byla jistá, tak se otočila a začala lomcovat s klikou. Natáhla jsem k ní ruku s klíči, které jsem před chvílí vytáhla z její kabelky, kterou jsem samozřejmě držela já a čekala, až si toho všimne. Byla překvapená, když je viděla, ale pak se jenom usmála, poděkovala a zaplula do svého bytu.

Nechala mě tedy na malé, neprostorné chodbě stát s osobou, se kterou jsem opravdu nechtěla stát zrovna v malém a neprostorném prostoru. Podle jeho spokojeného výrazu a uvolněného postoje to ale jemu nevadilo.

„Tak. Dobrou," vyhrkla jsem ze sebe po chvíli, kdy nás obklopovalo ticho. Neměl se k žádné konverzaci a to možná bylo i dobře. Využila jsem tedy tiché situace a otočila se tentokrát ke svým dveřím. S klepajícími se prsty jsem zastrčila klíč do zámku a snažila se ho co nejrychleji otočit. Možná jsem jednala trochu zbrkle, ale chtěla jsem být co nejdříve z jeho dosahu.

„Napadlo mě, jestli by sis nechtěla dát kávu," promluvil do mých zad a já konečně otočila klíčem v zámku. Přesto jsem jeho návrh vnímala, i když jsem se na něj neotočila, tak jsem odpověděla.

„To měla být snaha se dostat ke mně do bytu?" vyhrkla jsem a přestože jsem měla odemčené, tak jsem zůstávala stát venku.

„Spíše návrh na nějaký jiný den, ale když tak naléháš," uchechtl se a já se k němu konečně otočila. S pozvednutým obočím jsem pozvedla hlavu, abych mu viděla do tváře a přemýšlela, jestli to myslí vážně. Oči mu sršely pobavením a jeden koutek úst měl pozvednutý v úsměvu. Já jenom zakroutila hlavou a sebrala veškerou svou sarkastickou dušičku, která se celý večer choulila v koutě, jelikož byla přebita tou rozklepanou puberťačkou.

„No samozřejmě, pojď dovnitř. Sice tě vůbec neznám a mluvím s tebou asi potřetí v životě, ale velice ráda ti ukážu svůj byt, vždyť už víš ve které budově a ve kterém patře bydlím, tak proč si neprohlédnout i vnitřek bytu," sarkasmus ze mě sršel tempem, že už i mě to nepřišlo zrovna vhodné. Mohla bych to svést na to, že jsem po celém týdnu práce unavená nebo že mi prostě přeskočilo a nedochází mi, že kdyby se na mě náhodou naštval, tak mám ze života peklo.

„Dobře, když myslíš," otevřel si dveře a prošel okolo mě bez toho, aby se jenom pozastavil nad mou šokovanou tváří. Vzpamatovala jsem se až ve chvíli, když se z ložnice ozvalo rozespalé mňoukání.

 Vzápětí zpoza dveří vykoukla chlupatá hlava následovaná ještě chlupatějším zadkem. Nový návštěvník Athénu nijak nepřekvapil. Sice si ho prohlédla, posadila svou nemalou zadnici na parkety a naklonila hlavu na stranu. Nemohla jsem jí mít přece za zlé, že si Kanea prohlédla od vrchu dolů. Já sama jsem si ho takto prohlížela už několikrát. 

Tím ale její zájem o něj skončil, a přestože se pak postavila a na mířila okolo nás k misce s vodou, byly jsme jí u konce ocasu. Kane, ale mou mourovatou společnici ještě chvíli sledoval a dokonce se i k ní přikrčil, aby jí poškrábal na hlavě. Zrádkyně ze sebe vydala něco podobného předení a dokonce ho obdařila i nasupeným pohledem, když se znovu napřímil a přestal jí škrábat mezi ušima.

„Roztomilé stvoření, jak se jmenuje?" zeptal se a pravou rukou si několikrát přejel po stehně, snažil se očistit si ruku. Je to domácí kočka, ta se k hlíně ani nepřiblížila, takže nevím jakou špínu si utíráš, pomyslela jsem si.

„Athéna," prozradila jsem její jméno. Jenom zastřihala ušima, ale hlavu od misky nezvedla. Já vešla do svého bytu a zavřela za sebou dveře.

„Jako ta bohyně?" pozvedl jedno obočí, což byla dovednost, která mě vždy fascinovala. Jako malá jsem trávila hodiny zkoušením, abych mohla zvednout jenom jedno obočí, ale nikdy se mi to nepovedlo. S tím se člověk musí narodit nebo jsem cvičení vzdala moc brzo. Mé myšlenky se rozutekly na všechny světové strany a pak se mi v hlavě vytvořil obraz Kanea stojícího před zrcadlem, jak zkouší pozvednout jedno obočí. Nebudu lhát, krátce jsem se zasmála. Kane, ale můj smích přikládal nejspíše ke své otázce a jako Athéna před chvílí, naklonil hlavu na stranu.

„Spíše jako ten řetězec supermarketů," poukázala jsem na shodu jmen mezi mou kočkou a jedním z obchodů u nás v ulici. Samozřejmě, že jsem ji pojmenovala podle oné bohyně, nebo spíše se mi jméno té bohyně líbilo.

„To je," odmlčel se na chvíli. Snad hledal správný výraz „zajímavé."

„Chceš to kafe?"navázala jsem na naši konverzaci a vlastně i na důvod proč se mi vetřel do bytu.

 „Pokud budeš tak hodná. Bez cukru a mléka," posadil se k ostrůvku v kuchyni a lokty se opřel o desku. Hořká káva, jako jeho duše, blesklo mi hlavou a bez dalšího komentáře jsem šla napustit vodu do rychlovarné konvice.

„Máš to tady opravdu útulné," jenom jsem protočila oči. Neměla jsem ráda tady tyto debaty bez pointy. Bez nějakého hlubšího smyslu. Jenom slova a pochvaly vyřčené naprázdno. To radši mohl mlčet a nechat aby nás obklopilo ticho.

„Díky," bez odpovědi to ale nešlo. Byly jsme tu jenom my dva, žádná hlasitá hudba, takže ignorovat jeho prázdné slova jsem nemohla.

Stála jsem nad konvicí a čekala, až voda začne bublat, když jsem slyšela odsunutí židle a následně kroky. Znovu mě polilo horko, jako předtím v klubu. Nejdříve jsem si myslela, že se chce projít po bytě, i když si právě sedl, ale když se zvuky začaly přibližovat ke mně, tak jsem polkla na prázdno.

Když jsem od něj stála dál, tak jsem měla odvahy na rozdávání, jak se ale přiblížil, tak se počítač v mé hlavě zbláznil a nevydával žádné pokyny.

Ucítila jsem jeho ruku na mém lokti a následně mě jedním prudkým trnutím otočil. Můj mozek začal hlásit problémy. V uších mi tepalo a ve chvíli, kdy mi položil ruku na líce a následně, když přejel onou rukou dozadu do vlasů jsem si dokázala představit, jak mi z uší stoupá dým od toho, jak je můj mozek převařený.

Můj mozek a veškeré logické myšlení následně vyskočilo oknem ven ve chvíli, kdy si mě k sobě ještě více přitáhl a políbil mě.