Pohled Eli
Když jsme všichni došli do učebny a posadili  jsme se, všimla jsem si Hermiony.

'Nemá být náhodou na Věštění z čísel?' pomyslela jsi.

Vedle mě seděla Kate, vedle našeho stolu seděla Jane a Hermi a za nimi Ron a Harry. Zvonek zazvonil a já už jsem si všimla našeho nového pana profesora, ten vypadal poněkud nervózně. Měl světle hnědé vlasy, ve kterých už bylo dokonce i pár šedivých, knírek a velkou jizvu na obličeji. Jeho hábit měl také spoustu záplat.

Najednou zakašlal a řekl:
,, Dobrý den, já jsem váš nový profesor Obrany proti černé magii, Remus Lupin."

Remus Lupin, Remus..Lupin.... přemýšlela jsem, kde jsem to jméno jen slyšela. Když najednou jsem si vzpomněla.

Flashback
'Mami, kdo je to na té fotce?' zeptala jsem se ještě malá já.

'To je Remus Lupin, můj kamarád z Bradavic a tvůj kmotr.' odpověděla mi mamka s úsměvem.

Počkat. Můj kmotr?! Můj nový profesor je můj vlastní kmotr?! Páni, vždyť ho vidím teďka poprvé. Možná mě viděl, když jsem byla mimino, ale to je strašně dávno!
Srdce mi bušilo o sto šest.
Ví to? Tahle otázka mi stále probíhala hlavou, mluvil ke třídě, já ho ale neposlouchala, měla jsem hlavu až moc plnou důležitých věcí na to, abych dávala pozor.
Najednou jeho pohled skončil na mě. Vypadal zmateně, jakoby mě někde uz viděl, ale nebyl si jistý. Nejspíš to ví.
Konečně jsem taky začala dávat pozor. Stejně mě zajímá, jak mu to řeknu.

Jak mluvil, najednou se v popředí třídy objevila velká skříň. Všem nám řekl ať vstaneme z našich míst a jdeme blíže k té skříni.

,,V této skříni je bubák. Může mi někdo říct, jak vypadá?" zeptal se.

,,Ano, slečno Grangerová?" kývl na Hermionu, která měla jako obvykle zdvihnutou ruku.

,,Nikdo neví, jak vypadá, jeho podoba se mění podle největšího strachu člověka, který stojí nejblíže k němu."

,, Přesně tak, 10 bodů pro Nebelvír. Takže, co z toho vyplývá?"

Opatrně jsem zdvihla ruku.
,, Slečno Vanceová?"

,, Že, kdybyste toho bubáka pustil teď, nevěděl by do jaké podoby se má přetransformovat. Je nás tu hodně, navíc blízko sebe a každý máme jiný strach." odpověděla jsem.

,,Ano, 10 bodů i pro Mrzimor."

Pohled třetí osoby

,,To kouzlo je Riddikulus." řekl důrazně, jak stál blízko té skříně, jako kdyby se ji už chystal otevřít.

,, Zopakujte prosím po mně. Riddikulus!" pokračoval a ukázal na studenty, jako na znamení, že mají teď po něm opakovat.

,, Riddikulus!" zvolala celá třída jednohlasně.

,,Tahle hodina je směšná." poznamenal tiše Draco, který se vzadu třídy opíral o zeď, stále s jednou svázanou rukou.

Eli i přestože stála pěkný kus od něj, tiše se zahihňala. Malfoyova hlava se otočila jejím směrem rychleji, než Lupin stihl někoho vyvolat a Draco se na její reakci maličko usmál.

,, Takže nějaký dobrovolník?" zeptal se Lupin, dívající se po třídě.

Eli si nebyla jistá jestli chce jít, bála se, že by se jí někdo za její strach vysmál.

,,Tak pojď Neville." usmál se mile na Nevilla, který se skoro třásl strachy.

,, Čeho se bojíš Neville?"

,,No... já....p-pana profes-sora Snapea." zakoktal se a řekl to tak tiše jako myší písknutí.

Lupin se jen uchechetl a třída také.

,,Profesor Snape hm?" Lupin pokrčil rameny a pokračoval: ,, Nedivím se, někdy z něj vskutu musí jít strach." odmlčel se.

,, Třído, udělejte krok zpět, ať tu má Neville místo."

Třída udělala, jak Lupin řekl, ten přicházel pomalu ke skříni a držel klíč, který už byl v zámku na to, aby skříň otevřel.

,, Už budu otevírat Neville, představ si nějakou věc, která tě rozesměje."

,,No, babička má takový velký červený klobouk a zářivě červené lodičky."

,, Vidíš, to si představuj a nezapomeň na to zaklínadlo. Riddikulus." připomněl mu a pomalu odemykal.

Neville stál blízko skříně, rukou nataženou a v té stejné ruce měl i hůlku. Už se moc nebál, jeho strach klesl po představě toho extravagantního klobouku jeho babičky.
Lupinovi se podařilo zámek odemknout, rychle poskočil k Nevillovi, aby mu kdyžtak pomohl. Bubák vyletěl ze skříně, jako divoké zvíře a  začal se měnit. Nezměnil se na nic jiného, než jak již zmíněného profesora Snapea. Bubákový Snape kráčel chladně a děsivě k Nevillovi, jehož strach pomalu narůstal.

,,Teď ty slova Neville." pošeptal mu Lupin do ucha.

,, Riddikulus!" vzchopil se Neville.

Najednou se Snape přeměnil a měl na sobě místo jeho celočerného hábitu, babiččin velký, červený a hlavně extravagantní klobouk, tmavě zelené upnuté šaty a ty zářivě červené lodičky.
Celá třída se smála. Fungovalo to.

,, Skvělé Neville. Kdo dál?"

Spousty žáků zdvihlo ruce, Eli si všimla Jane i Kate, které měly ruce venku mezi prvními. Eli sama, se stále zdráhala.

Lupin se zasmál a řekl: ,,Tak udělejte řadu."

Před ní stálo dost jiných žáků, za ní stál Harry a před ní Kate. Na řadě byl však momentálně Ron. Jeho bubák na sebe vzal podobu obrovského pavouka.

,, Riddikulus!" řekl Ron
Pavouk najednou měl na všech jeho nohách neonově růžové kolečkové brusle a padal stále na zem. Všichni se smáli, i Eli.

A tak se střídali všichni možní žáci, s různými strachy, pak však byla na řadě Jane.
Jane viděla její kamarády Eli, Kate, Hermionu a Harryho otočené k ní zády a Jane ze začátku nevěděla co to znamená.

,,My se s tebou bavit nechceme." řekl falešný Harry chladně, stále otočený zády k ní.
Bála se samoty.

,, Riddikulus!" řekla odvážně. Všichni čtyři její kamarádi se otočili obličejem k ní a začali se smát.

,, Další, skvěle Jane!" pochválil ji Lupin.

Teď byla na řadě Kate, její bubák se změnil na obrovskou kobru.
'Jak ironické, Zmijozelská se boji hadů.' pomyslela si Eli

,, Riddikulus!" a had byl najednou duhově puntíkatý.

Už byla na řadě Eli, Lupin se na ni podíval, jako kdyby mu někoho připomínala...
Bubák se začal měnit... Eli neměla tušení na co se změní. Sama už se začala strachovat. Co když to nezvládne? Co když dostane okno a úplně zapomene nebo se zhroutí? Co když to pokazí.
Z myšlenek ji však probudil už přeměněný Bubák.
Musela se ale podívat na zem.
Tam viděla její kamarády a matku mrtvou.
Dokonce slyšela i hlasy..

,,Je to tvoje vina, že jsou mrtví."  znělo to jako hlas jejího táty. A vskutku mu patřil.

,, Lepší by stejně bylo, kdyby ses vůbec nenarodila." tentokrát to byla její sestra Barbra.

,,Bylo nám líp bez tebe!" teď bratr Peter.

,,Bylas a jsi jenom omyl!" pro změnu to teď byl hlas Mary.

Eli rychleji dýchala, srdce jí bušilo, tak rychle, jako by jí mělo vyskočit z hrudníku. Lupin malém zakročil ale najednou:
,, Riddikulus!" řekla Eli hlasitě.

Bubák se rozplynul na miliony motýlků, kteří teď létali po učebně než zmizeli.
Eli se podívala na Lupina, protlačila se kolem všech ke dveřím učebny a nedbala na jeji kamarádky.
Sedla si na zem položila ruku na hrudník, snažila si zpomalit tep a uklidnit dýchání. Zavřela oči a při vzpomínce na to, co viděla před chvílí se jí chtělo brečet, jedna slza jí z oka vykapla. Držela své emoce pod kontrolou, nerada brečela před lidmi.
Zatímco se Eli uklidňovala, byla řada na Harrym. Tomu se ukázal mozkomor, tentokrát Lupin ale zakročil. Nechtěl, aby se Eliina panika opakovala.

,,To je konec dnešní hodiny, úkol nemáte a uvidíme se příště." tlesknul a zamával třídě na rozloučenou.
,,Eliano, ty zůstaň tady prosím."

Eli se s lehce vyděšenýma očima podívala na její kamarádky, které byly u ní, ty jen pokrčily rameny, zamávaly jí a odešly na Jasnovidectví. Dveře od učebny se zavřely a Eli byla sama ve třídě s mužem, který se údajně její kmotr. Eli vstala z podlahy na které do teď seděla, aby mu viděla lépe do očí.

,,Ty jsi Eliana Juliette Vanceová, narozená Peterovi Vanceovi a Dianě Diggory. Nemám pravdu? zeptal se jí a přikročil blíž k ní.

,,Ano, a vy musíte být Remus Lupin, bývalý Nebelvírský, kamarád mé mamky a můj kmotr že?" podívala se na své boty, protože jestliže se spletla nikdy by se na něj nepodívala stejně. Jenže, kdo jiný by tohle věděl než jen někdo blízký, s kým se její mamka nebo táta bavili?

,,Jsi to ty a jsem to já. Ach, tak dlouho jsem tě neviděl. Naposledy ještě před tím, než tvá rodina utekla do Francie za bezpečím. A tos byla ty a tví sourozenci ještě malí." usmál se rychle ji objal. Bylo to jen krátce. ,,Kdybych neviděl toho bubáka přeměněného v Dianu, asi bych tě nepoznal, i když oči máš po ní. Jinak jsi celý Peter." zasmál se.

,,Mamka mi to vás hodně vyprávěla-" chtěla pokračovat ale on ji přerušil, třásl hlavou v nesouhlasu. ,, Teď mi vykat nemusíš, přece jenom, jsme teď rodina. Vykej mi jen na hodinách a v halách se škole. Když tu nikdo není, tak to nevadí...to mi připomnělo, musím ještě mluvit s Harrym. Mimochodem, říkej mi Remusi nebo Lupine. To je v celku jedno.

,,No, my máme doma jednu fotku, asi z doby, když jste ukončovali Bradavice a mamka se rozvykládala." zasmála se.

,, Slyšel jsem od ostatních profesorů, že jsi ukecaná, to máš po ní." a zasmání ji opětoval.

,, Teď se tě chci na něco hodně důležitého zeptat. Máš tu vlastnost po Peterovi?" řekl důrazně a vážně.

,,Ano, a má ji i Kate. A je tedy pravda, že vy- eeeh teda ty jsi vlkodlak?"

Lupin jen smutně přikývl. On věděl, jakou vlastnost dostala do vínku, kterou ne mnoho lidí dostávalo přirozeně. Jestliže ji někdo chtěl mít, musel do ní dát svou největší píli a vůli.

,,Nemyslela jsem si, že tě někdy potkám. I mamka říkala, že by to byl zázrak."

,, Svět je malý a já jsem jedině rád." usmál se.

,, Napíšu mamce a taťkovi. Budou štěstím bez sebe. Jo a taky bych chtěla vědět něco o vašich let v Bradavicích. Naši neměli nikdy moc času mi cokoliv říct. A ty tu alespoň nebudeš sám. A ještě jedna věc. Nebude tj vadit, když to řeknu holkám?  Nebo mám to nechat jako tajemství? Holky se budou vyptávat." kladla mu spousty otázek, ale není divu ona si ho nepamatuje, neviděli se dlouho, tak musejí se nějak poznat.

,, Klidně jim to řekni, já jsem jedině pyšný. Jinak se vším ostatním souhlasím." přikývl.

,,Tak ahoj!" zamávala mu s úsměvem, on jen gesto opakoval.
Odešla ze třídy, pravděpodobně dojde pozdě na Jasnovidectví, ale to bylo to poslední co ji zajímalo.

Byla ráda, že potkala jednoho dlouho ztraceného člena její rodiny. Jejího kmotra, Remuse Lupina.
Na Jasnovidectví došla sice pozdě, ale ani ji moc nebavilo. Hermiona se dokonce v polovině hodiny zbalila a odešla, protože řekla, že jí to přijde jako hloupost a že uz nebude na tyto hodiny dál chodit. Harrymu profesorka Trelawneyová vyvěštila z čajových lístků smrt, ale je pravda, že Harry byl už ve smrtelném nebezpečí dvakrát, takže že se to stane i letos, není příliš nepravděpodobné. Kate vyšlo údajně bohatství a úspěch, Jane něco kolem lásky a přátelské důvěry a Eli nečekaně láska a tajemství. Když hodina skončila ty dvě její kamarádky se vyptávaly, co bylo a tím Lupinem, když jim to Eli vše vysvětlila. Oběma dvěma spadla čelist. Kate si taky nebyla jistá, kdo je její kmotr, měla však pocit, že je to možná Sirius Black anebo James Potter, který je bohužel mrtvý. Po večeři, u které ty tři kecaly o tom co se dělo, mohly jít konečně po náročném dni spát. S mozkomory to bylo složité, ale zvládnout se to naštěstí dalo.

-----------------------------------------------------------
Tak to je pro dnešek vše, říkala jsem, že bude kapitola trochu kratší. Každopádně se omlouvám za to, že se tato kapitola trochu zdržela, ale je tu. Dejte mi vědět váš názor na mé psaní, cokoliv o tomto příběhu. Komenty mě podpoří.
-Eli <33