18. kapitola – Třetí království

Nemohli věřit svým očím. Jediná osoba, která jim mohla pomoct, byla po smrti. Všechno bylo zbytečné, jen ztratili čas.

„Možná je to dobrá věc," začal Alastair, když se trochu vzpamatoval. „Její kouzla by teď měla přestat působit."

„Tohle platí jen na zaříkání, pokud to ale způsobil očarovaný předmět, nebo nápoj, máme smůlu," vysvětlovala Valentina. „Kdysi jsem o tom něco četla. Možná tady najdeme nějaké vodítko."

Zkusili otevřít knihy, kterých leželo na stole hned několik, ale nic z toho nedokázali rozluštit.

„Něco tu musí být," mračil se Zayne. „Podívejte, jaký má tady vzorný pořádek. Určitě si vedla záznamy."

„Jestli je to psané těmi klikyháky, tak je nám to úplně na nic," poznamenal Alastair.

„Psávala jsem si deník a můj psací stůl vypadal podobně, když se vytáhla poslední zásuvka, objevila se tajná schránka," uvažovala Valentina nahlas. „Á, tady je!"

Vytáhla knihu v kožené vazbě a pustila se do listování.

„Ukaž," nahlédl jí Alastair přes rameno. „Tady je úplně všechno. Hele, tvůj táta. Vzpřimovač? Co to asi je?"

„To naštěstí ještě nepotřebuješ," zasmál se Zayne.

„Edmund, to je nižší rádce mého otce, má tady několik záznamů, ale nedá se to rozluštit," pokračovala Valentina.

Nikdo nevěnoval pozornost Marien. Té se konečně podařilo překonat provazy a dostat se ze závěsu. Zmocnila se jednoho z nožů, jichž měla Cassandra v domě několik a vrhla se na Alastaira. Než mohl kdokoliv reagovat, upadla s ním na zem, probodla mu dlaň a doslova ho přišpendlila k dřevěné podlaze.

Snažila se nůž vytáhnout a bodnout znovu, ale už nedokázala vyvinout takovou sílu jako předtím.

Zayne okamžitě přiskočil, aby mu pomohl, ale Alastair mu naznačil, aby počkal.

Zdravou rukou objal Marien v pase, přitiskl ji k sobě, jak nejsilněji mohl a začal ji líbat. Navzdory tomu, že si situace žádala rychlou akci, nespěchal. Pomalu a něžně laskal její rty a snažil se ji ukonejšit.

„Všechno je v pořádku, Marien, k té svatbě nedojde. Ne, dokud do toho můžu mluvit," šeptal tiše mezi polibky. „Tu válku zastavíme jinak, svatba byla jen jedno řešení, ale ne jediné. Valentina to jen navrhla, ale miluje mého bratra a vzít si mě nechce. Určitě to teď bere zpátky."

„Beru to zpátky, Alastaira si nevezmu. Nikdy," vyhrkla rychle princezna.

„Tak vidíš, je úplně jedno, co si kdo přeje, k svatbě nedojde."

Alastair znovu přitiskl své rty na Marieniny a zatímco ta se uklidňovala, Zayne omotal nůž kusem závěsu a opatrně jej vytáhl. Valentina pak ruku ošetřila a Alastair ji zlehka položil kolem Marienina pasu.

„Tak vidíš, už je to v pořádku," šeptal. „Jestli tady někde najdeme jehlu a nit, můžeš mi tu ránu potom zašít."

***

Cassandřiny ostatky řádně pohřbili a na noc se uložili ke spánku v jejím domě. Nikdo však nespal, až do rána se bavili o tom, co dál. Návrh se svatbou už nepadl.

„Oba králové jsou ještě poměrně mladí," poznamenal Zayne, „Nevím, proč tak spěchají na spojení říše a předání vlády?"

„Vážně?" zdvihla Valentina obočí. „Ty už si nevzpomínáš, jak ses nemohl dočkat té tvé revoluce? Nejspíš jsi něco podědil."

„Občas se problémy nedají vyřešit jinak než válkou," uvažoval Alastair nahlas.

„Poslal bys umírat nevinné lidi jenom proto, že se naše rodiny nemohou dohodnout?" osopila se na něj Valentina.

„Už nikdy bychom nebyli šťastní," zavrtěla Marien hlavou.

„Války probíhají odnepaměti, a když skončí, všechno se zase vrátí ke starým pořádkům a lidé jsou šťastní," nesouhlasil Zayne.

„Války znamenají zabíjení." Marien se zamračila a pokračovala: „Zpočátku se to může zdát jako dobrý nápad a snadná cesta, ale pak... Pamatuješ na ten obraz v podkroví?" obrátila se k Valentině. „Tvoje teta Evelyn je moje matka. Naše babičky byly sestry."

„Proto ta podoba!" zvolala Valentina. „Ale proč jsem o tobě nikdy neslyšela? Proč nežiješ v paláci?"

„Hned se k tomu dostanu. Máma se zamilovala, ale jako jediná dcera si musela vzít prince nebo urozeného muže, který by se stal následníkem trůnu. Nějakou dobu se tomu bránila, ale nakonec si vymyslela malou lest. Vybrala si jednu ze služek, která měla stejný odstín vlasů a byla jí dost podobná a tu pak oblékla do svých šatů a nechala... no... zabít. Mezitím utekla se svým milencem. Když nebohou dívku našli, bylo její tělo v pokročilém stadiu rozkladu, a tak ji samozřejmě mohli snadno prohlásit za Evelyn. Moje matka tedy měla, co chtěla, ale štěstí jí to nepřineslo. Jejího milence i ji stíhala jedna katastrofa za druhou, tři z jejích dětí zemřely a on si nakonec vzal vlastní život. Tou dobou už byla matka těhotná se mnou. Osud si nejspíš řekl, že to stačilo, a proto jsem přežila, ale štěstí už jsme neměly nikdy. A jak vidíte, nemám ho ani teď. Sloužím akorát jako nástroj, který může být zničen, až poslouží svému účelu."

„Jeden nástroj už dosloužil," ušklíbla se Valentina a kývla k čerstvému hrobu.

„Počkej," vložil se do debaty Zayne. „Tvoje matka byla dědičkou kterého trůnu?"

„To třetí království!" vyjekla Valentina. „No jistě, královi je už nejmíň sto, proto si na něj teď každý brousí zuby."

„Vsadím se, že taťka věděl, že by ses mohla hlásit o svoje a Edmund také," poznamenal Alastair.

„Ale proč by pak po mě chtěl, abych... a několikrát tvrdil, že nechce vládnout."

„Co my víme, jaké měl plány? Určitě nebyl hlupák. Proč by měl jen jedno, když mohl mít všechna tři. Tak daleko se však ještě nedostal," uvažoval Zayne.

„Musíme ho najít," řekla Valentina rozhodně. „Ale nejdřív najdeme Conalla a opatříme si nějaké důkazy."

„Jaké důkazy?" mračil se Zayne. „Cassandra je mrtvá a Edmund nic neprozradí. Byl by sám proti sobě."

„Neboj, mám plán. Začneme v archivu. Nechám vypracovat Marienin rodokmen a dokázat, že je dědičkou trůnu. Nosila ten náhrdelník, takže nikdo nevěděl, jak vypadala, ale teď o jejím příbuzenství nebude pochyb."

„Jaký náhrdelník?" nechápal Alastair, ale jeho otázka zůstala bez odpovědi.

„Potřebujeme mou matku," namítla Marien, „a jenom Edmund ví, kde je."

„Máš pravdu, ale někde začít musíme," vysvětlovala Valentina. Pak vzala do ruky Cassandřin zápisník. „Tohle vezmeme pro jistotu s sebou."

Ještě chvíli se dohadovali, ale na nic lepšího nepřišli. Obrátili koně a kočár a vydali se na cestu k Valentininu domovu.