Sab mě dovedla až k stromovému domku. *Co to má být? Její Bábi bydlí ve vile a ona v stromovým domku? To je blbý.* ,,Ehm. Sab. Potřebuju si dojít." Ukázala do křoví.

Když jsem byl hotovej vylezl jsem. Ale zase jsem zalezl když jsem viděl že před Sab je zas vlk velkej jak kráva. ,,Karkulko. Předtím nás vyrušil myslivec. Ale teď mi to povíš!" Vyštěkla ta potvora. *Sakra! Průtrž mračen. Teď nejenže budu spát v domku na stromě ale budu stát i na prudkým dešti.* Sab se podrbala na hlavě. Ale místo podrbání měla v ruce samopal. ,,Milí vlčku. Jestli mě nepřestaneš pronásledovat a vyzvídat osobní věci tak tě rozstřílím na maděru!" Vlk se přikrčil a sklopil uši. Pak se narovnal a na čumáku měl samolibí výraz. ,,Karkulko ty neumíš střílet. A navíc to neni osobní." Sab si přehmátla a ušklíbla. ,,Jsem Sab! Střílet umím a ty to schytáš jestli se ještě jednou zeptáš tak ti zozstřílím žaludek a ty budeš trpět. A pro tvou informaci když se ptáš na bábi tak pro mě je to osobní jako by ses ptal kdy mám krámy." Vlk znovu znejistěl. Pak odběhl.

Vylezl jsem z roští a Sab na mě namířila hlaveň samopalu. Zvedl jsem ruce v gestu že se vzdávám. ,,To jsi jen ty. Jestli mě ještě vyděsíš tak budeš rozmasakrovanej na zemi a nebo to schytáš pažbou." Hlasitě jsem polkl. Mávla rukou abych lezl nahoru.

Nahoře to bylo docela hezký.
Na zemi byl koberec. Huňatej. Polička s naskládaným jídlem. A kýbl. *Kdo ví k čemu?* Donutila mě si lehnout a nemluvit.

Ráno mě surově vzbudila. Prostě mě zchodila z domku.
Ksichtem jsem to napálil do rozbahněné louže. I ona vyskočila ale dopadla na nohy. ,,Ty svině! Jak si to dovoluješ?" Začala se smát jak šílrnec. ,,To ty nedržíš rovnováhu!" Chytila provaz a spouštěla ten kýbl. Z kýblu vytáhla košík a vyrazili jsme za paranoidní stařenkou.

,,Prostě mi nedochází proč mě taháš všude možně?" Otočila se na mě. ,,Jednou jsi mi zachránil život. Já to beru jako že ses upsal k postu mého ochránce." Ušklíbla se. Svěsil jsem hlavu a ona byla šťastný boss.

V babičině domě byly pořád rozbité dveře, ale byly tam provizorní. ,,Babí jsme tu!" Bábi se vypotácela z almary. ,,Sabirnko naninko. Samíku. Tak jste tu! Já si říkala kdy se tu ukáží naše mláďata." Dali jsme bábi cukrovinky a karamel. Pak jsme zase odkráčeli někam.

Po cestě mě Sab poslala pro květiny. Když jsem se k ní vrátil plakala. ,,Co se děje Sab? Podívala se na mě uslzenýma očima. ,,Ten úchlnej vlk velkej jak kráva ze mě vytáhl kde bydlí babička. Když jsem odložila samopal." *Sakra. Teď brečí co mám dělat?* Sab se zvedla a podala mi samopal. ,,Na Same. Vem si samopal a mě dej pušku. Zachráním bábi. A ty budeš záloha." *To zní nebezpečně.*

Takže já to mám pro teď z krku. Dík za vote a koment.

Vaše

Sophi-sama