Spadl jsem do křoví a roztrhl si zelené kalhoty. A navíc mi spadl myslivecký klobouk s perem. *Počkat. Myslivecký klobouk?* Teď jsem si uvědomil ze na sobě mám myslivecký obleček a na zádech pušku. Okolo mě je asi kilometr trní.

Když jsem se doprohrabal trním byl jsem dodělanej a naprosto potrhanej. Vylezl jsem na cestu. ,,Kampak jdeš karkulko?" Zaslechl jsem kousek od sebe. Koukám tam a stojí tam holka s košíkem, čokoládově hnědýma vlasama, šedozelenýma očima a v červených maidkovských hadrech. A vlk velkej jak kráva.

,,Promiňte kde to jsem?" Koukli na mě jak na zjevení. Ta holka vzala klacek ze země a praštil vlka. Přiběhla ke mě vzala za ruku a běžela se mnou pryč.

Vylezli jsme na posed. ,,Zachránil jsi mě jinak by ze mě ten vlčí úchyl vytáhl i kde bydlí moje bábi!" *Co? Počkat ta potvora říkala karkulko.* ,,Promiň ale ty jsi karkulka?" Koukla na mě jak na pomatence. ,,Ne! Jsem Sabrina. A ty?" *Mám jí říct své právě jméno nebo ne?* ,,Samuel." Zkoumavě na mě zírala pak mě ale chytla za ruku a odtáhla.

Šli jsme po cestičce až k obří vile. *Tomu říkám bydlet.* ,,Tady bydlí moje babička Myslivče. Je hrozně paranoidní. Většinu času tráví zavřená ve skříni. Prý že by ji mohl sežrat vlk." To mi nahnalo husinu. *Podle toho obřího vlka co mluvil se Sab si nejsem si jistej že by ta bábi byla šílená.* zatahala mě za rukáv a zaklepala. ,,Bábi to jem já tvá vnučka!" Nic se neozívalo. Hodně dlouho. Sab to asi naštvalo proto vyrazila dveře. ,,Bábí!!!" Zakřičela do modré almary. Z almary se ozval stařičký hlas. ,,Karkulko jsi to ty?" Sab protočila oči. ,,Ano. A řikej mi Sab." Dveře almary se pootevřely a vylezla z nich kostnatá ruka která v zápětí zase zalezla. ,,Kdo to je Sabrinko naninko?" Ukázala na mě a postrčila mě k almaře. Nic jsem neříkal a tak mě Sab pobídla. ,,No já jsem Samuel. Myslivec." Víc jsem nedokázal říct. *Co bych mohl ještě říct? Jsem z jinýho světa a hodila mě sem knížka! To asi nezabere.* Bábi vylezla. Byla sotva 130 cm velká protože byla až nenormálně shrbená. Ruce ale měla enormě dlouhé. A celá byla kostnatá a vrásčitá.

,,Samíku! Tebe jsem taky dlouho neviděla. Tak co říkáš na Sabrinku naninku?" Sab začala za stařenkou soptit. ,,Co prosím? Já jsem její zachránce." Stará žena zvedla obočí. ,,To mi neříkej hochu že ty jsi zachránil jí. Vždyť sama donutila konšele k defenestraci." *Ta Bábi je trochu šiblá. Ale ta holka ještě trochu víc.

,,Babi přinesla jsem ti bábovku a Pepsi abys nám v tý almaře neumřela." Stařenka se uchechtla a vyndala odněkud hůl. ,,Až já umřu tak na cukrovku! Pořád mi nosíš sladký a já nemohu odolat." Sab se usmála prohodila s babičkou pár slov a museli jsme odejít.

,,Myslivče. Ty bydlíš v hájovně. A k tvé první otázce. Vitej v pohádce O červené karkulce. Dostal jsi roli myslivce tak buď rád." *???* nemohl jsem přijít na to jak to ví ona. ,,Sab jak ty to víš?" Obrátila se ke mě s velice vážným výrazem. ,,Jsem stejně jako ty takzvaný Návštěvník. Vcucla mě knížka pohádek. My Návštěvníci jsme přehazováni z jedné pohádky do druhé. Já prodělala už Popelku. Byla jsem zlá sestra. Ty a já od teď putujeme spolu.
V každé pohádce dostaneš roli kterou musíš mít až do konce. Teď jsi myslivec a já Karkulka a příště budeš třeba Pinochio a já dobrá víla. Zpousta osob tady tě bude znát ale ty je ne prostě to vraj." *To je blbý to je sakra blbý. To je mega blbý. Já věděl proč ty pohádky nesnášet.*

Mám tu začátek nového příběhu. Dík za vote a koment.

Vaše

Sophia-sama