,,Je ti to jasné?" *O čem sakra mlel? Teď mě to sem přeneslo, řekni mi o co jde!*
,,J..jo? Jo je." Jelen se otočil v malé předsíni a odešel. Já neměl co dělat a našel jsem kuchařku. Tak jsem zatopil, našel recept na svíčkovou a začal vařit. *Svíčková je něco pro začátečníky jako já. Na 100%*

Po několika pokusech o svíčkovou

Svíčková nebyl nejlepší nápad. *Tak jo udělám si radši těstoviny s kakaem.*
Těstoviny jsou rozvařený a kakao hořký a v hrudkách. Ale na hlad to postačí.

Po nepoživatelném obědě se ozvalo zaťukání na dveře. ,,Kdo tam?" Za dveřmi se Něco chichotalo. *Nevím v jaké jsem pohádce. Viděl jsem zlatoparohatýho jelena a už se mi tu smějou? Co je tohle za pořádek?* ,,To jen my Jeskyňky. Můžem se ohřát v této zimě?" *Popřemýšlejme o tom. Jeskyňky, to mi něco říká, ale co?* ,,Promiňte, ale teploměr mi ukazuje
30 stupňů, zas taková zima vám být nemůže." Ozvala se rána a chichotání. ,,Tak ochladit v tomto parném létě. Určitě máte klimatizaci." Rozhlédl jsem se po domku a řekl ke dveřím. ,,Ne, klimatizaci nemáme." Slyšel jsem zavrčení. ,,Okamžitě otevři, jsme vymahači dluhů!" Podrbal jsem se na hlavě a odpověděl. ,,Promiňte, ale jesli má ta zlatá hlava dluhy, tak si to vyřiďte s ním. Zrovna ale není doma."

Najednou se vylomily dveře z pantů. Ve futrech se objevily tři fakt moc hezký holky. A jedna z nich byla Sab.
Propadly mě a táhly pryč.

Přitáhly mě do velké jeskyně.
,,Promiňte ale proč jste mě unesly?" Děsivě se na mě podívaly. ,,Potřebujeme DJ-e ale nikdo se nehlásil tak jsme si tě unesly." *To je teda důvod.* přitáhly mě k
Dj-skýmu stolu. ,,Jak se to dělá?" ,,Ále, zmáčkneš pár čudlíků, poškrabeš desku a zvuk je na světě!" Vyzkoušel jsem to a okamžitě mě přijali.
,,Vitej v night clubu Jeskyňky.
Zítra je pátek. Od osmi večer až do neděle ráno se bude pařit, tak se připrav." Hodily mě do klece abych prý neutekl.

Přišla Sab a přinesla mi vodu. ,,Na Same." Zvedl jsem se chytl ji za ruku. ,,V jaké jsme pohádce?" Koukala na mě jako bych to měl vědět. ,,V pohádce O Smolíčkovi. Ty to fakt nevíš?" Zakroutil jsem hlavou. Povdechla si a odešla.

Pátek v osm večer

Postavili mě za stůl a daly mi papír s hláškama. Přišlo asi tolik neidentifikovatelnejch živoucích věcí jako je lidí v Číně. *Dop**ele, tohle nedávám. Tak fajn. První hláška*. Zvedl jsem ruku a zakřičel. ,,Tak jak se máte stvůry?" Všichni zaječeli. Vsadil bych se že jsem tam viděl vlkodlaka a vodníka.

Podobně jsem pařil jen o brambůrkách a cole až do sobotního večera. Sab přišla a zeptal se jestli bych mohl ztlumit. Ztlumil jsem ale ne o moc. Oba jsme byly mrtvý. Já ležel těsně vedle desek a na sobě měl nános brambůrků přilepených colou ke mě. Ospalostí i slyntám. Sab na to nebyla o moc líp.

Na sobě měla prachové ťápoty jak po ní dupali. Z šatů jí zůstaly jen cáry. (Ale na inkriminovaných místech látka byla.) Měla kruhy pod očima tak velký jak mýval.

Když se zvedla ze země na kterou spadla protože zakopal o vzduch najednou se nám dostavil pocit přesunu. Oba jsme se svíjeli na zemi. A přišel pocit gumový hadice.

****************************

A na jednou sedím na koni a jedu hvozdem. *To jsou teda skoky. Takhle si budu čistit zuby ve venkovské chatrči a najednou budu na hostině v honosnym sídle.*

Tuhle pohádku asi neuhádnete jen z tohohle úryvku.
Jsem ráda že to čtete a jsem ještě víc ráda za vote a koment a za ty vám moc děkuji.

Vaše

Sophia-sama