Led okolo mě vytvořil barikádu. Nemohl jsem se hnout. Sab se mě snažila vyprostit ale nešlo to. Najednou se všichni koukali směrem k vesnici. *Je super sedět na vysoké hoře. Ale i strašně nepraktické, vzhledem k tý zimě.*

Po svahu se k nám někdo drápal. Ta osoba vylezla až k nám. ,,Měsíčci?!" Vykřikla na nás ta osoba. ,,A..ado o..o..osobo." vyjektal jsem ze sebe.

Osoba si oprášil gatě a sundala kapuci. ,,Skvěle. Já jsem Marián, ale všichni si ze mě dělaj prdel, takže mi říkal Maruško. Přišel jsem na žádost mé zlé sestry a matky. Divný že jsem od nich ještě neodešel. Mám přinýst jahody, ale ksakru nevím kde v Lednu seberu jahody. Takže jsem se přišel zeptat jestli byste mi nepomohli." Leden se nasadil seriózní výraz a pronesl. ,,Ne." Po vyslovení tohoto dvoupísmenoveho slova se usmál. Sab do něj drkla. ,,Ale prosimtě. Vždyť tu neděláme nic jiného než že se tu snažíme tohohle chudáka chrlícího led zbavit rýmy." Leden pokýval hlavou. ,,Fajn." Protočil při tom oči a mlaskl.

,,Gurá bude dzrábaba!" Vykřikl jsem a dostal se z hradby ledu. Všichni na mě zase zborově zakřičeli. ,,Có!?"
Protočil jsem oči a mávl nad tím rukou.

,,Květen. Tady máš hůl a vyčaruj tomu ubožákovy jahody ať už vypadne." Řekl Leden Sab. Sab si od něj vzala hůl a z holý hole byla hůl s ratolístkama. ,,Čáry máry blablabla ať je tady jahoda." Řekla znuzeně Sab. ,,Snaž se." Vykřikl jsem na Sab, který vyrostli u nohou sotva keříky.
,,Fajn" řekla s dalším protočením očí a konečným mlasknutím.

Vzala hůl rozkročila se a sbírala sílu. Když jí nabrala dost zářily jí růžově oči a létaly okolo hlavy vlasy. Z očí tu sílu poslala do vršku hole. Bylo vydět jak jí pod kůží ta magie putuje. Z očí ke klíční kosti pak se vlila do rukou přes ruce do konečků prstů. Pak se to vlilo do hole a holí to putovalo až ke špičce. Tou špičkou pak uhodila do země.
V zemi se to trochu otřáslo a pak ta růžová záře začala formovat jahody.

Kluk který se představil jako Marián začal jahody sbírat. ,,Díky Sab." *Sab?* ,,File?" Koukl se na mě a pak vykřikl. ,,Yosh Same. Dneska Prosinec co? Já jsem Maruš." Usmál se na mě ležérním způsobem. ,,To ty pšeju File. Splávne jsem plosinec a Sab Květhen."

Fil začal šmátrat v kapse a vytáhl Paralen. ,,Něco na tvou dýbu." A začal se tomu řechtat jako kůň. Ihned jsem jeden vyndal a sežral. Bylo mi líp ale od bolesti hlavy, ne od rýmy. ,,Ty svidě!" Zařval jsem na z kopce. Ještě jsem ho viděl se tlemit a mávat mi. *On se nikdy nepoučí.* ,,Pomohl ti Paralen?" Zeptala se Sab. ,,Od bolesti glaby jo, ale od dýby de." Odpověděl jsem suše. ,,Se vysmrkej." Vytáhl jsem kapesník a pořádně se vysmrkal. ,,Lepší?" Zeptala se znovu. ,,Zatím jo, ale za chvíli budu huhlat zase jako dřív." Vzal jsem koště a smetl veškerý led z hory a začal jse ledit hromadu nanovo.

Po asi deseti minutách

Hromada ledu byla teprve u kolen když tu byl znova Maruš. ,,Co bys chdel ted?" Nadechl se a na ten jeden nádech vychrlil. ,,Znovu mě vyslaly ty baby abych jim tentokrát přinesl fialky. Měli byste nějaký?" Leden hodil hůl přes oheň a vykřikl.

,,Červen!" Postavil se chlap jak hora. Černý vlasy zavřený oči že jsem se divil že něco vidí. Chytil hůl stoupl si mimo kruh a letmo se dotkl holí země. Ze země vyrašily enormní fialice. ,,No tak Červen s kus to znovu!" Povzbuzovala ho Sab která kdoví kde sebrala větvičku třešně a dala si ji do vlasů. Červen se sotva dotkl země a zase hodil hůl Lednu. Na zemi vyrostly normální fialky. Fil je posbíral, poděkoval a razil zase zpátky. ,,Proč to ty ženský vlastně chtěj?" Zeptal se kluk vedle Února takže pravděpodobně Březen.

,,Je prabda ze je Čerben, Čerbenec a Srben teplý?" Zeptal jsem se Ledna. Začal se smát. ,,Ne jsou na holky. Tohle ti ale Srpen neodpustí." Odpočíval jsem Srpen. Byla to holka v plážovém oblečku se slunečními brýlemi. Vlasy blond po ramena oči nevidím. Pleť snědší. Narozdíl odemě. Sice blond, ale modrý oči, oblečení a'lá eskymák a pouštím z pusy led. Koukal jsem se po kruhu a zjistil že už tam naštěstí jiný holky nejsou. *Jaký já mám někdy štěstí.*

Dnes nenapíši ani řádku. Bolí mě ruka. Dík za vote a koment. A omlouvám se za chyby.

Vaše

Sophia-sama