Trol: ,, V tomhle světě musíš věřit jen sám sobě jsou tu, zrůdné příšery."

,, A jaké?" , ale už mi neodpovídal jen tam stál. Pak se otočil a odešel. Chtěl jsem jít za ním , ale nemohl jsem se vůbec pohnou.

Probudil jsem se úplně vylekaný na budík. Tohle už není normální co to je ?. Pomyslel jsme si.

Vylezl jsem z postel, a šel se osprchovat, protože jsme byl úplně spocenej. Oblékl jsme se do svátečního, a šel se najíst.

Udělal jsem si míchaná vajíčka. Po snídani jsme dal nádobí do myčky, připravil si do školi, a vyšel na autobus.

Mám jim to říct nebo ne ? Co když si budou myslet, že jsem blázen. Zatím si to ještě nechám pro sebe. Třeba to byla jen noční můra a nesouviselo to s tím viděním nebo co to bylo.

Došel jsem na zastávku. Když přijel autobus nikde kamarádi nebyli, tak jsem zavolal Vojtovy.

V:
,,Ahoj co potřebuješ?"
Já:
,, Kde jste?"
V:
,, Vždyť je státní svátek?"
Já :
,, Děláš si srandu?. Já už jsem v autobuse, a jedu směrem ke škole.
V :
😂😂
Já:
,, To je opravdu vtipné, no nic tak čau."
V:
,, Čau."

Jak jsem na to mohl zapomenout, vždyť jsem se na to těšil celý týden. Achjo.

Došel jsem za řidičem, zeptal se ho jestli mi zastaví.

,, Já se divil, že jedeš autobusem se školní taškou. Dobře tak si vystup."

A zastavil mi. Ještě jsem poděkoval, a šel nazpátek směrem domů.

Otevře jsem dveře, sundal si boty, a vyšel do pokojíku.

V tu chvíli se mi zase zamotala hlava. Vyděl jsem nějaký vodopád, ale pak se to přeměnilo, a viděl jsem nějaký most pod kterým byla bažina. Najednou do ní Jakub spadl, a už se nevynořil.

Probudila mě sestra.

,, Jsi v pohodě?"

,, Jo" odpověděl jsem.

,,Nevypadáš tak, ale ok. Proč si stával tak brzo?"

,, Protože jsem zapomněl, že není škola. To už je jedno musím do pokojíku čau."

Odešel jsem zpátky do pokoje, kde jsem si lehl na postel, a koukal do zdi.

O dva týdny později:

Je poslední den školi, proto jsme stával dřív. Vzal jsem si na sebe sako, a navoněl se.

Když jsem byl připravený vyšel jsem k autobusu. Jestli se divíte, proč se mnou nejezdí i ségra, to protože chodí na jinou školu, kde mají vyučování od devíti hodin.
Na naší škole totiž nebylo místo.

,, Ahoj." Pozdravil jsem všechny když jsem nasedl do autobusu. Jako vždy jsme seděli na zaďáku.

Všichni kluci byli v sakách, a holky v šatech. Ale jako nejkrásnější byla za mě Natka. Ještě jsem si to nepřiznal, ale líbí se mi.

,, Těšíte se do deváté třídy?" Zeptala se nás Šárka.

,, Docela jo." Odpověděli jsme.
Š:
,, Já ne, protože se budeme muset učit na přímačky."
E:
,, Ajo máš pravdu."
N:
,, No bude to těžké."

Zastavil nám autobus před školou, kde taky čekal, až dostaneme vysvědčení.
__________________________________

,, Tomáš prospěl s vyznamenáním." Uslyšel jsem došel jsem si pro vysvědčení, a sedl si zpátky do lavice.

Potom jsme se vydali k autobusu, a já si pomyslel konečně začínají prázdniny.

Doufám, že se vám tahle kapitola líbila 😊.

Taky můžete napsat do komentářů co si myslíte, že se stane.