O 2 týdny později :
Ráno mě tentokrát vzbudil budík, protože mamka s taťkou jsou v práci. Už zbývá jenom 14 dní do prázdnin, pomyslel jsem si snad to rychle uteče.
Ještě jsem ani nestihl s mamkou probrat ten letní tábor. Musím ještě dneska až přijdu ze školy, jinak na mě nezbude místo.
Udělal jsem si snídani jako pokaždé, a vydal se do školy.
Tenhle den utekl rychle, protože jsme neměli ani jeden nudný předmět.
Po škole jsme nastoupili na autobus, a jeli domů.

______________________________________
,, Ahoj mami, než to zapomenu můžu s tebou probrat ten letní tábor."
M= Mamka
,, Dobře už jste se nějak dohodli?"
Já:
,, Jo." Řekl jsem, a došel si do pokoje pro notebook.
,, Tenhle," a ukázal jsem jí ho.
M:
,, Dobře prosím pošli odkaz, a já ti to zaplatím. Ale pod jednou podmínkou, ten den kdy odjedete nikdo nebude doma my s taťkou budeme v práci, a Máju tady samotnou nechat nemůžeme. Takže ji tam přihlásím taky ."
Já:
,, Dobře." Musel jsem to odsouhlasit, protože vím že bych jinak nikam nejel.
M:
,, Takjo hotovo jste přihlášeni." Teď si běž připravit do školy. Řekla mi.

Došel jsem do mého pokoje. Převlékl jsem se jako pokaždé ze svátečního do domácího, a začal si dělat úkoly.
Když jsem je dodělal začal jsem si uklízet v pokoji.
Ve stole jsem měl snad největší bordel, pomalu jsem třídil všechny papíry . Pak jsem nahmatal naší fotku s naší partou.
Když v tom se mi před očima udělalo černo.
Viděl jsem nějakou skálu na, které se zřítilo nějaké auto. Když dopadlo na zem poznal jsem, že je tam moje sestra, Vojta, Jakub, Eliška, Natka, Šárka a všichni jsou mrtví. Pak už jsem nic neviděl.
Otevřel jsem oči byl jsem vystrašený, chvíli jsem tam ještě seděl . Věděl jsem, že když to někomu řeknu nebude mi věřit.
Zatím to nebudu řešit řekl jsem si, určitě to byl nějaký sen. A douklízel si pokoj.

Ahoj doufám že se vám tahle kapitola líbila. Omlouvám se za gramatické chyby. Budu ráda když mi napíšete do komentářů co by jste na mém stylu psaní změnily ❤️.