Z Pohledu Toma:

  Konečně jsme tady řekl jsme si. Už jsem se hodně těšil, ale míň když jsem si vzpomněl na Froye.

  Když mamka zastavila, otevřel jsem dveře, a vyšel z auta Nikoho z naší party jsme neviděl tak snad jsme se domluvili dobře. Z přemýšlení mě vytrhla mamka.
,, Jakou tašku chceš vzít?"
,, Prosím tu malou s botami tu velkou vezmu já." Štěstí, že se zeptala jinak by se mohla dozvědět o Froy, a to by byl problém.

  Došel jsem k vedoucímu, a zeptal se ho jaká chatka je naše. Začal hledat v seznamu, který měl v ruce.
  ,, Takže Tomáš Novotný, dobře máš chatku číslo 14, a tvoje sestra má chatku číslo 12."
,, Dobře děkujeme." A rozešli jsme se k chatce.

  Vyšel jsme sám, protože mamka šla nejdříve se ségrou. Začal jsme hledat číslo 14. Pak jsem ho našel. Naše chatka byla na druhé straně tábora u lesa.

  Když jsem došel k chatce vešel jsem dovnitř byl tam už Jakub a Vojta. Pozdravil jsem je, a položil si tašku na zem.
  ,, Kde jsou holky?" zeptal jsem se.
  ,, Mají chatku hned vedle nás číslo 13."
  ,, Aha díky to je super, že jsou hned vedle nás. Něco bych vám chtěl říct všem, až tu nebude takový chaos."
  ,, Dobře tak po večeři." Řekl Vojta.

  Sedl jsem si k tašce a kapku pootevřel zip, a potichu zašeptal.
,, Prosím zůstaň v tašce, a hlavně buď potichu." Kývl na mě hlavou což jsem bral jako souhlas.
  ,, S kým to mluvíš ?" Zeptal se mě Jakub.
  ,, S nikým jenom jsem si. něco pro sebe říkal neřeš."
  ,, Ok." Odpověděl mi což jsem se uklidil.

  V tu chvíli do dveří vešla mamka.
  ,, Nechceš nějak pomoct s vyklizením věci?" Zeptala se mě. Hned jsem jí řekl, že nepotřebuju, že to zvládnu sám. Naštěstí už odešla od téma.
,, Už budu muset jet tak ahoj, a měj se hezky."
  ,, Ahoj." Odpověděl jsem jí, a obejmul ji.
 
   Když odešla. Nevěděl jsem vlastně jaká postel. Byli tam dvě dvoupatrové postele . Zeptal jsem se, a měl jsem navybranou, buď  nebo nahoře. Samozřejmě jsem si vybral nahoře.

Do večeře jsme si už jen povídali. K večeři jsme měli krupicovou kaši.

  Zrovna jsme se vraceli z večeře. Bál jsem se co řeknou na Froye, snad to nikdo neprozradí.

  ,,Půjdete k nám nebo my k vám Tomáš nám chce něco říct." Řekl Jakub."
  ,, My půjdeme asi k vám." Odpověděli.
  Když jsme došli do naší chatky posedali jsme si na postele do kolečka.
  ,, Tak co nám chceš říct?" Zeptala se mě Natka.

  Nevěděl jsem jak začít, ale musel jsou to moji kámoši přece.
  ,, No... Poslední dobou jsem měl takový vidění." Začal jsem.
  ,, A to si nám chtěl říct jenom tohle?" Zeptala že Šárka.
  ,, Ne v tom vidění jsme byli mi, a nějaký trol. Jednou jsem si povídal se ségrou pak jsem zavřel dveře, a..... ten stejný trol stál přede mnou
  ,, Aha a co říkal. Řekl Jakub s úšklebkem.
 
  Vstal jsem, a došel  k mé tašce. Všichni byli zticha, a pozorovali co se bude dít. Pomalu jsem otevřel zip, a řekl Froy ať vyleze. Když se posadil, aby vstal všichni vydechli překvapením.

,, Ahoj já jsme Froy." A zamával ručičkou jako předtím mně.
  ,, To to snad není pravda." začal koktakt Vojta.
   ,,Taky jsem se takhle divil."
,, Potřebuju od vás pomoct." Začal Froy. Potřebuju, aby jste mi pomohli najít domov, je u nás kmenová válka, a taky potřebuju ,aby jste ji zastavili.
,, Ehm dobře." Řekli.

  Potom všem už jsem si potřeboval lehnout. Froy spal se mnou pod jednou podmínkou, že když se někdo objeví tak se schová, a nebude dělat kraviny.

Ahoj doufám že se vám tahle kapitola líbila👍😊.