Uviděl jsem jak si někdo podává s někým ruku, a uzavírá mír. V tom se Froy rozeběhl k jednomu z těch divných tvorů, a zařval ,, tati !"
,,  Co se stalo?"
,, Nic jenom se Bahnitý klan vzdal, a já nemůžu pokračovat ve válce, nemůžeme ztratit další Mechovce."
,, Jak ztratit? Stalo se někomu něco?"
,, Víš blízko tvého menšího brášky spadla bahnitá bomba."
,, A co je v pořádku." Zeptal se Froy se slzami na krajíčku.
,, Nepřežil to."

   Pozoroval jsem Froye jak brečí bylo mi ho strašně líto.

,, A umřel ještě někdo další?" Řekl za breku.
,, Dohromady 58 Mechovců, ale 25 jich je v naší ošetřovně. Nebreč všechno bude dobrý." A objal ho.
,, Měli jsme o tebe strach kde jsi byl?"
,, Chtěl jsem skusit zmáčknout tohle tlačítko." A ukázal na té desce, která vytvořila portál.
,, Jak jsi na to vůbec mohl šahat. Ale to je teď jedno hlavně, že jsi v pořádku."

,, Domů mi pomohli lidi." A ukázal na nás.
,, Víš to, že lidi jsou nebezpeční?"
,, Tihle ne vážně nikomu o mně neřekli, a pomohli mi se  dostat do lesa."
,, Je štěstí, že si pamatuješ, že s tímhle přístrojem potřebuješ najít jenom  kaštan."
,, Ahoj jmenuji se Troy. Ano máme všichni podobné jména. Co si přejete za záchranu našeho syna?"
  ,, Jenom, aby jste nás dostali zpátky na svět lidí, už musí být večer." Řekl jsme za všechny.
,, Není to málo?" Zeptal se nás.
,, Vlastně o něčem bych věděl." A došel k Troyovi, a zašeptal mu. ,, Potřebuju, aby jste mé sestře vymazal paměť jinak to řekne doma mamce."
,, Dobře to zvládnu." A dal jí napít nějakého lektvaru.

Pak se otočil, a šel zpátky pro nějakou věc.
  ,, Moc rádi jsme vás viděli, a moc  děkujeme za záchranu našeho syna. Teď můžete jít domů." A zmáčkl nějaké tlačítko na té desce jak měl Froy.

    Objevil se zase portál, ale než jsme do něj vlezli tak jsme se ještě s Froyem, a všemi ostatními rozloučili.
  Ještě jsme jim zamával, a vešel do portálu.

  Budete se divit, ale bude se mi po Froyovi stýskat. Objevili jsme se všichni tam kde jsme předtím vešli do portálu u kaštanu.

  ,, To bude problém." Řekla Natka, a rozeběhla se směrem k táboru.
,, Kde lítáte je polední klid, okamžitě do chatek." To co nám řekla mě doslova vykolejilo z dráhy. On se zastavil čas když jsme byli pryč?. Nic lepšího jsme si přát nemohli.

A tohle je konec doufám, že se vám to líbilo, a klidně vydám i druhý díl pokud budete chtít 👍🥳.