Nevyspal jsem se vůbec, protože si ke mně Froy v noci lehl, a pořád mě kopal.
 
   Vytrhlo mě ze spánku klepání na dveře. Rychle jsem se posadil na postel abych vzbudil Froya, ale bylo pozdě mamka zrovna vešla do mého pokoje zase, aniž bych jí řekl ,, Dále."

  ,, Koukám, že už jsi vzhůru pojď se nasnídat , a pak si dnes do auta tašky, které už jsi měl včera odnést."

   ,, Dobře." Odpověděl jsme jí, a snažil se zakrýt Froye na mé posteli. Když jsem se, ale otočil nebyl tam, což se mi ulevilo, ale kde je ?

  Naštěstí jsem ho objevil pod postelí.
,, Jak si se dokázal tak rychle schovat ?" Divil jsme se
,, Nevím mi tvorové jsme opatrnější než vy lidi." Odpověděl.
,, Jak to myslíš?" Nevěděl jsem jestli to mám brát jako urážku.
  ,, Myslel jsem to tak, že si dáváme větší pozor než vy."

  ,,Nechci vytvořit nějakou hádku, takže  se jdu nasnídat, buď tady v klidu hlavně."

Z pohledu Froya:

  Přestával jsem chápat lidské chování, ten kluk byl tak zvláštní. Když odešel začal jsme mu prozkoumávat pokoj. Měl tam spoustu skříní s oblečením, a taky s nějakými věcmi.

  Pak jsem došel k jeho tašce kde měl pytlík, a v něm nějaké jídlo. Opatrně jsme jeden otevřel, a ochutnal nějakou kulatou věc bylo to strašně sladké, a kyselé, tak jsem to tam dal zpátky všechno, a šel si lehnout na jeho postel.

  Když přišel začal se rozhlížet po pokojíku.
   ,, Super konečně jsi nic nevyvedl, ale teď si nález do téhle tašky, a ukázal na tu kde měl oblečení i ty sladkosti.

  Zvedl jsme se z jeho postele, a došel k jeho tašce kam jsem si následně lehl.

  ,, Jestli chceš domů tak buď úplně zticha." Řekl mi. Pak zavřel zip, a nesl mě do auta.

  Cestou mi bylo strašný vedro v té tašce, ale nějak jsem to přežil.

  Pak jsem cítil jak jsme někam zabočili, a následně zastavili.

Ahoj tahle kapitola byla kratší doufám, že se bude líbit ❤️.