Celý zbytek týdne nemyslím na nic jiného než na onoho kluka – Walter se jmenuje. Dlouho mi v něčí společnosti nebylo tak dobře jako s ním. Když pominu chvíli, kdy pronesl, že je rád, že jsem si na cosi vzpomněla a pak po mé nechápavé otázce dělal, že vlastně vůbec nic neřekl, to bylo perfektně strávené odpoledne.

Samotnou mě překvapuje, že dokonce tajně doufám, že se znovu uvidíme a vyrazíme si spolu ven. Vlastně se ale není čemu divit. Je to už nějaká doba, co jsem s někým chodila. Ne, že bych tedy do vztahu s Walterem vkládala příliš velké naděje. Přeci jenom jsme se zatím viděli pouze dvakrát. Myslím si ale, že jsme si spolu rozuměli, takže proč by z toho nemohlo vzniknout něco víc? Samozřejmě tedy až po tom, co se pořádně navzájem poznáme.

Zahloubaná do svých myšlenek se procházím po nákupním centru plném lidí. Sice jsem prodírání se davem absolutně neměla v lásce, ale právě jsem skončila v práci a potřebovala jsem si nakoupit nějaké jídlo na večeři. V rukou tedy svírám dvě plné igelitové tašky, neboť jsem opět udělala tu nejzákladnější chybu při nákupu potravin a to takovou, že jsem šla nakupovat hladová. Co se dá dělat. Má peněženka sice při placení zaplakala, ale moje bříško si dnes a ještě pár dalších dní pěkně pošmákne.

S úsměvem na rtech mířím k východu, když mi najednou tvář zcela ztuhne. Pohledem skončím na pro mě známém muži. Za jiných okolností bych byla stoprocentně nadšená, že jsem na Waltera narazila tak brzy a takovou náhodou, to by však po svém boku nemohl mít krásnou vysokou slečnu.

Aniž si to uvědomím, zastavím se na místě a jen na tu zdánlivě šťastnou dvojici zírám. Uvnitř hrudi mi nepříjemně bublá zvláštní pocit jakoby mi srdce svíraly pevné imaginární kleště a pokoušely se mi ho úplně rozmáčknout. Pohledem těkám od jednoho k druhému, při čemž zkřivím obličej do nehezkého úšklebku. Jak je tam tak sleduju zvláštní bolest v hrudníku sílí. Nikdy dřív jsem takový pocit nezažila a vůbec se mi nelíbí.

Po chvíli se zaměřím na obličej té, která mi očividně krade mého potencionálního přítele. Je pěkná. Ani bych se nedivila, kdyby jí dal Walter přednost. Stejně mi její krása ale nepřišla jako dostačující důvod k tomu, aby si zasloužila jeho pozornost místo mě. Proč je s ní a ne se mnou? Pozval mě přeci ven. Nepokoušel se sice o žádný tělesný kontakt natož například o polibek, ale stejně jsem si tak nějak myslela, že to nebyla jen nějaká přátelská vycházka. Očividně jsem se šeredně zmýlila a nejhorší na tom bylo, že jsem to ani nemohla mít za zlé nikomu jinému než sobě.

Dvojice ve chvilce projde kolem mě, aniž by se na mějeden z nich byť jen podíval. Docela jsem se divila, že si mého zabijáckého pohledu, který jsem na ně vrhala nevšimli a taky, že jsem se udržela a neskočila slečně po krku. Bylo to pár sekund, ale mně to spíše připadalo jako hodiny. Hodiny mých neutuchajících muk při sledování toho jak si spolu při chůzi povídali a široce se na sebe usmívali. Nevím proč, ale prostě jsem si jistá tím, že mezi sebou mají určitě něco víc než jen přátelství.