,,Můžu se vás zeptat?" donese se ke mně mužský a na první dojem velmi příjemný hlas.

Odlepím pohled od regálu, do kterého zrovna ukládám nově naskladněné knihy a podívám se ke kase, kde na mojí kolegyni promluvil.

,,Máte knihu ten, kdo stojí v koutě?" zeptá se mladý hnědovlasý muž, když se na něho blondýnka za kasou přívětivě usměje na znamení, že ho poslouchá.

Má oblíbená kniha, bleskne mi hlavou.

,,Myslím si, že jo," odpoví mu kolegyně a pak svůj pohled namíří na mě. ,,Ar? Není to ta tvoje oblíbená?"

Já však její otázku zcela ignoruji, neboť zvědavým pohledem skenuji jeho. Na první pohled mě zaujme. Jeho vysoká postava, rozježené vlasy a...

,,Ar?" zopakuje blondýnka tázavě mé jméno, čímž mě konečně vtáhne zpět do reality.

Překvapeně zamrkám očima a konečně od něho s rudnoucími tvářemi odlepím zrak.

,,Ehm...jo, je," vyhrknu ze sebe. ,,Donesu vám jí," dodám bez toho aniž bych se na něho podívala.

Poté se rychle rozejdu k regálu se světovou literaturou a celkem snadno v ní vyhledám onen titul. Jakmile se otočím skoro do něho vrazím svým tělem, neboť stojí přímo za mnou.

,,Díky," usměje se na mě a knihu si ode mě vezme.

,,Nemáte... zač," odpovím trhaně a pokusím se mu jeho úsměv nervózně opětovat. Spíš ale na své tváři místo úsmevu vykouzlím podivný úšklebek.

,,Asi ani nemá cenu se ptát, zda je dobrá, když je vaše oblíbená co?" zeptá se po chvíli ticha.

,,No...to záleží, jaký žánr knih máte rád," pokrčím rameny.

,,Já si rád přečtu cokoli, ale tahle kniha není pro mě," odpoví.

,,Oh aha," kývnu chápavě hlavou, ,,no každopádně dobrá je, alespoň podle mě."

Po mých slovech se s úsměvem zadívá na knihu v jeho ruce a po chvíli opět na mě.

,,Dobře, tak já si ji vezmu," pronese rozhodně.

,,Super," odpovím a rozejdu se ke kase.

Když stojím za pultem, vezmu si od něho knihu a naskenuju její kód.

,,Tašku budete chtít?" vzhlédnu k němu tázavě.

,,Jo, asi jo," odpoví a pohledem zamíří někam za mě.

,,Igelitovou nebo papírovou?"

,,Vlastně se mi líbí ty vaše plátěné," řekne a hlavou kývne k vystaveným taškám za mými zády.

V mžiku se otočím. ,,Máme různé druhy," prozradím mu a začnu mu všechny tašky ochotně ukazovat.

,,Ta s Malým princem je pěkná," řekne, když mu předvedu poslední.

Opět dobrý výběr, pomyslím si.

,,Takže tu?" ujistím se.

Souhlasně na mě kývne hlavou, ,,takže tu."

Taktéž na něho kývnu hlavou. Tašku vyháknu z háčku, naskenuju její kód a pak do ní vložím knihu.

,,Bude to tři sta devadesát devět," řeknu, zatímco mu tašku pokládám na pult mezi námi.

Z kapsy pohotově vytáhne peněženku a z ní pěti stovku, kterou položí vedle tašky.

,,To je dobrý," řekne a natáhne se po tašce.

Já ho však zastavím.

,,To ale nejde," namítnu.

Dýška sice pro mě nejsou překvapením, ale takhle velké ano.

,,Ale jde," usměje se.

Vzápětí však úsměv z jeho tváře zmizí. Rty se mu stáhnou do úzké linky a pohled, který se mi ve chvilce zdá být tak nějak temnější a nepříjemnější zabodne přímo do mých očí.

,,Neopouštěj mě zas," zašeptá skoro neslyšně.

Cože? Ozve se mi v hlavě, ale než stihnu cokoli vyslovit nahlas, vše kolem mě najednou pohltí černočerná tma. Co se to sakra děje? Pomyslím si vylekaně. Než mě však celou pohltí strach, přepadne mě známý pocit probouzení se. Vyplašeně vytřeštím oči. Se silně bušícím srdcem civím do prostoru mého pokoje. Všechno to byl jen sen?