Zvuky vycházející z tunelu se začínal měnit v bolestivé vrčení. Psi chtěli vyjít z díry dřív, než se to k nim přiblíží, ale Ace se zastavil.

 ,,Počkejte! Slyšíte to? Je to pes!'' pronesl a zaposlouchal se do zvuků. Znělo to, jakoby to cosi říkalo počkej. Grippen se otočil na Ace, nemohl uvěřit, že Ace po té nehodě co se jim stala s bojovým psem ještě věří, že tenhle pes bude hodný.

 ,,Aci, zmizme, určitě je to bojový pes.'' řekla Keila a nervózně poskočila.

 ,,Musíme zjistit, jestli tomu tak je!'' rozhodl Ace. Keila s Grippenem zůstali stát na místě, blíž prostě nepůjdou. Ace šel dál do tunelu, ale neztrácel se psům z dohledu. Zvuky se přibližovali čím dál tím víc až se před psy objevil velký šedý pes. Byl skoro stejně vysoký, jako Ace. Měl dlouhé nohy, kupírované uši a bohatou srst. Stavbou tělo téměř ovčák, barvou kavkazák. Pes byl zraněný a kulhal na zadní nohu.

 ,,Nevěřil jsem, že se odtamtud dostanu živý a už vůbec bych nevěřil, že hned uvidím živé psy.'' zašeptal a prohlídl si je pohledem. Nevypadalo to, že by na ně chtěl zaútočit.

 ,,Jsi v pořádku?'' zeptal se Ace, ostatní byli na pozoru a ptát se na nějaké otázky zatím v plánu neměli.

 ,,Teď už docela jo .. jen se cítím rozlámaně. Jsem Maxim.'' představil se a na víc už se nezmohl.

 ,,Já jsem Ace, tohle je Grippen a Keila. Co se ti stalo?'' veškerou konverzaci vzal do tlapek Ace. Grippen nebyl nadšen, že Ace jeho jméno říká nějakýmu cizákovi.

 ,,Byl jsem zrovna v zápřahu, pomáhala jsem tu páníčkovi převážet kameny, když se to stalo. Ten výbuch, co zapříčinil na mnoha místech sesuv půdy. Vyvázl jsem, ale necítím nohu. Zajímá mě ale, co tu děláte vy?'' vysvětlil jim a hned se na něco zeptal. Tohohle se ujal Grippen.

 ,,Naši páníčkové tady pracují, chtěli jsme je najít.'' řekl a přišel blíž.

 ,,Tak to hledáte marně .. kdo přežil, už dávno ho odvezli pryč a kdo ne .. nevím, jestli má pro vás cenu je tu hledat. Pokud tu jsou, jsou mrtví.'' štěkl smutně. I on o svého páníčka tady přišel. Chvíli bylo ticho, Keila se cítila hrozně. Tak moc doufala, že najde nějaké stopy po svých páníčcích a že se k nim vrátí, ale tenhle pes jí zkazil všechny vyhlídky.

 ,,Takže .. vykašlali se na mě?'' zakňučela a kdyby mohla, rozbrečela by se. Nikdo jí na tohle neodpověděl.

 ,,Maxime .. můžeš jít s námi, k nám do smečky. Je nás víc.'' nabídl pohostinně Ace. Pes se na něj děkovně podíval.

 ,,Děkuju za nabídku, ale společnost psů nevyhledám. Rád se k vám na chvíli přidám, ale během vaší cesty se odpojím, pokud nevadí.''

 ,,Jistě, budeme rádi.'' odpověděl Ace s pochopením v hlase. Keila zvedla pohled ze země, Grippen vyčkával, až se Ace rozhodne zase udělat krok vpřed.

 ,,Můžeš chodit?'' zeptal se Maxima Grippen, když zahlídl jeho krvavou nohu. Nešlo ani určit, kde má stehno a kde lýtko, takže Gripp dlouhý pohled na končetinu nevydržel.

 ,,Pomalu, ale můžu. Nohu mám už pravděpodobně navždy ztracenou, ale co o tom, hlavně, že jsem naživu.'' pozitivní přístup Grippena docela překvapil. Hned co to pes dopověděl, udělal několik kroků vpřed, přímo ven z tunelu. Všichni ostatní ho následovali, ačkoliv nic neřekl, byl to pro ně povel k pochodu.

 Co se psi vydrápali nahoru z lomu, zamířili pryč, do města. Tma stále vládla světu, na obloze bylo vidět několik hvězd. Ace si povídal s Maximem, Grippen je poslouchal a občas něco řekl, jediná Keila šla mlčky. Když procházeli okolo Grippenova domu, nic se nezměnilo. Grippen si uvědomoval, že jejich výlet do lomu byl naprosto zbytečný. A taky si uvědomoval, že do rozhovoru Ace a Maxima nepatří. Proto zpomalil, aby odchytil Keilu.

 ,,Keilo, nesmíš si to tak brát. My všichni tady jsme přišli o páníčka. I mě se stýská, ale musím se přes to prostě přenést dál.'' Grippen věděl, že ta informace od Maxima jí tam v lomu doslovně vykolejila.

 ,,Ale, ale .. my jsme spolu zažili tolik krásných chvil! Je těžké zapomenout!'' vykřikla Keila tak nahlas, že to Ace a Maxima vyrušilo z hovoru. Věnovali jí chvilku pohledu a pak se zase vrátili do konverzace.

 ,,Nikdo přeci neříkal, že máš zapomenout. Vzpomínej na ně v dobrém, nezapomínej. Jen se s tím musíš smířit.'' to bylo snad poprvé, kdy Grippen takhle mluvil. Většinou se se psy rád hádal, sarkasticky jim odsekával či si z nich jen dělal legraci. Jenže i jemu pomalu docházelo, že s tímhle přístupem zůstane sám a sám v divočině nepřežije.

 ,,Je to těžký, se s tím smířit. Milovala jsem svoje páníčky, svůj pelíšek, svoje hračky a granule. Milovala jsem ty společné procházky, milovala jsem každé jejich pohlazení. To mi chybí nejvíc, pohlazení..'' zasnila se smutně.

 ,,To my všichni .. nejsi v tom sama.'' snažil se ji utěšit, ale touhle větou už to vzdal. napadla ho ještě jedna věc, ale tu si nechá na příště. Mezitím už byli téměř u parku. Maxim s Acem v předu se zastavili.

 ,,Je zle. Jsou tu cítit bojoví psi a jejich pach je čerstvý.'' řekl Maxim, všichni psi to cítili.,,To je v kelu, jestli jsou v parku, tak jak se máme dostat do kostela?'' zajímalo Grippena.

 ,,Budeme to muset risknout, třeba šli jiným směrem.'' řekl Ace. Jenže jak psi prošli okolo bran parku, objevili se tam tři pitbullové. Jeden byl černý, vypadal nejstarší, hned jak psi spatřil, začal cenit zuby. Druhý vypadal na fenku, měla černobílou srst a byla menší než celočerný pes. Třetí vypadal dost mladě, byl bílý s velkými béžovými fleky na těle, měl světlé modré oči, zdál se trošičku křížený, a na víc než sedm měsíců nevypadal. Taky měl na krku hnědý obojek. Psi vrčeli, fenka mlčela. Maxim a Grippen jim vrčení oplácel.

 ,,To jste vy, co jste zřídili našeho Agara! Ten vysokej a ten skřítek támhle.'' poukázala černobílá fenka tlapkou na Grippena a Ace.

 ,,Zasloužil si to.'' řekl neočekávaně Ace. Grippen na něj zasyčel, ať neprovokuje. Už věděl, co tihle bojoví psi dokážou. Ještě se mu nezahojila ani ta minulá rána a mít v krku zakouslého dalšího psa už vážně nechtěl.

 ,,No, byli jsme zrovna na cestě do vašeho kostela, ale když na vás tak koukám, vezmeme vás už tady.'' štěkla fenka pitbulla a připravila se na útok. Jenže to by se před psiska nesměl postavil Maxim.

 ,,Je ubohost bojovat proti čtyřem psům ve dvouch .. to štěně nepočítám. Dám vás oba dva.'' řekl Maxim a připravil se na boj. Hnědobílému dorostenci se nelíbilo, jak jím Maxim opovrhoval a tak se také připravil.

 ,,Vy se opovažte mi pomáhat, nebo vás zakousnu taky.'' řekl Maxim Acovi a zbytku smečky. Maxim na pitbully naposledy zavrčel. První po něm skočil černý pes a pak i fenka. Štěně se nepřidalo, jen k němu přišlo blíž a začalo nepřetržitě štěkat. Černobílá fenka zakousla Maximovi do krku, černý pes do břicha. Maxim si lehl a převalil se, čímž setřásl psa, ale fenka se nedala. Neměl moc šancí jí nějak chytit.

 ,,Pomozte mu! Nemůžu se na to dívat!" vyhhkla Keila a šla blíž s úmyslem Maximovi pomoct, ale odchytl si jí ten dorostenec. Zavrčel jí do bličeje. Byl přibližně stejně velký jako Keila sama.

 ,,Ani to nezkoušej!'' štěkl na ní. Mezitím, Maxim pomalu prohrával s černýma psiskama boj. Ležel na zemi, celý od krve, nedalo se určit, kde má a nemá zranění. Fenka se psem od něj odstoupili. Byl stále naživu. Keila odvrátila svůj pohled do země, Ace a Grippen se snažili psy odstrašit.

 ,,Hej Kenzo! Pojď sem a dodělej ho! Skoro se nebránil, bylo lehký ho skolit..takže nuda.'' křikla fenka na dorostence. Ten stáhl uši a odešel od Keily k černobílé fence. K jejímu povelu se moc neměl. Stál vedle ní a se staženýma ušima sledoval chudáka zmasakrovanýho Maxima.

 ,,Bojí se, zase to neudělá, tak ho nech bejt. Agar si to s ním vyřídí, stejně jako minule.'' řekl černý pes. Ve výrazu dorostence, volaného jako Kenza, se objevil strach a panika.

 ,,Přesně tak, Agar o tom uslyší a vezme si tě do parády. A věř, že tentokrát to může mít újmu na tvém rozkošném vzhledu.'' dodala ještě černobílá fenka. Do toho už se musel vložit Grippen.

 ,,A co ho takhle nechat a vypadnout?'' zavrčel na fenku. Ta se uchechtla.

 ,,Ty jsi na řadě příště, neboj! Naše smečka už se k vám chystá, k vám do kostela. Těšíme se, ale teď uhni, ať můžu dodělat tuhle chcíplotinu!'' vyhrkla se značným posměchem v hlase. Grippen zavrčel a skočil na ní. No, ona ho chytla za krk a jednodušše odhodila.

 ,,To vážích snad pět kilo, ne?'' zasmála se na Grippena, ležícího na zemi. Černý pes do fenky drknul a něco jí pošeptal, přitom koukal na Aceho a Keilu. Maxim na zemi ztěžka dýchal, jestli ho nikdo nedorazí, asi zemře na následky zranění.

 ,,Máš poslední šanci Kenzo, jinak se těš na Agara.'' řekla netečně fenka a byla pomalu na odchodu.

 ,,Fajn,..'' řekl hnědobílý pes a přišel blíž k Maximovi. Černobílá fenka se zastavila, aby to viděla.

 ,,1...2...3.'' odpočítal si Kenzo a zakousl se Maximovi do krku. Držel tak dlouho, dokud se pod ním pes nepřestal svíjet. Štěně mělo zavřené oči a i když bylo zakouslé, kňučelo.

 ,,Tak poběž! Už se na něj vykašli!'' křikl na něj černý pes a šel napřed. Vypadalo to, že štěně bojuje samo se sebou a že to bere hůř, než kdokoliv jiný tady. Za chvíli už Maxima pustil a popoběhl za svou smečkou.

 ,,No vidíš, že jsi to dal! Tohle se musíš naučit! Jsem zvědavá, jak se předvedeš u kostela!'' řekla fenka ke štěněti a ještě se otočila na Ace.

 ,,A na vás, na vás už se moc těším!'' štěkla a vysloveně s nadšením cupitala za černým psem. Kenzo je následoval se staženýma ušima a házel po psech vystresované pohledy. Za chvíli z parku zmizeli a nebyli na dohled.

 Grippen ještě pořád ležel odhozenej na zemi. Neměl chuť vstát, ale až vstane, tak v klidu určitě nebude. Ace přišel blíž k mrtvole Maxima, psa, s kterým se před chvílí tak výřečně bavil. Bylo mu hrozně líto, že ho nemohl poznat blíž a že vlastně zemřel dobrovolně, kvůli němu a ostatním. Keila seděla o pár metrů dál a stále se dívala beze slova do země. Ticho prolomil až Grippen, který se s vrčením konečně zvedl ze země.

 ,,Sakra! To snad ani není už možný! Tolik věcí, co jsem zažil za tyhle čtyři blbý dny jsem za celý svůj život ještě nezažil. Ale já mám nervy jenom jedny!'' zanadával si a nemínil skončit. Ace s Keilou ho mlčky pozorovali.

 ,,Říkám vám tady a teď, až ty čoklové přijdou do kostela, tak uviděj. Podám si je všechny! Toho jejich dementního Agara, pak toho bastarda Kenza a ty dva čokly co jsou černý jak.. jak..'' pomalu utichl. Věděl, že on sám na ně stejně stačit nebude. Bůhví, jestli na ně bude stačit celá smečka. A to ta fenka říkala, že jich přijde víc..

 ,,Už nemůžu .. vážně, už nemůžu.'' řekl nakonec a sedl si. Ace ani Keila doteď nic neřekli, pravděpodobně se neodvážili Grippenovi skočit do řeči. Ace se s s Keilou na sebe podívali a pak si šli sednout vedle Grippena. Začínalo se rozednívat.

 ,,Nezapomeň, jsme v tom všichni spolu.'' řekla Keila a podívala se na Grippena. Ace přikyvoval na souhlas. Grippen se ještě chvíli vzdáleně díval.

 ,,Máš pravdu. Měli bysme uklidit Maximovu mrtvolu a vrátit se do kostela .. co nejdřív.'' řekl Grippen odhodlaně. Na pohřbívání neměl dost síly a popravdě, ani se mu do toho nechtělo, takže ho prostě jen odkliděj z cesty a zahalej listím. Oba dva psi souhlasili. Maxim byl těžký, ale společně ho odklidili, přesně tak, jak Gripp řekl. Až byli hotovi, Ace se na ně všechny podíval.

 ,,Myslíte si, že ještě nějaký pes v tomhle městě přežil a není na straně bojových psů?'' zeptal se jentak názorově. Keila se na něj podívala, jako by něco chtěla říct, ale neřekla. Grippen nevěděl zase co říct.

 V kostele se touhle dobou vstávalo. A bylo tam i docela veselo, díky Sally a Hachiko. Už od rána byly schopny si spolu hrát a dělat hluk. Blátivka je ráda pozorovala a všechno všelijak komentovala, či štěňatům radila. Když mezi ně přišla Nisha, Blátivka se snažila, aby to vypadalo, že jí její přítomnost nevadí. Pravdou bylo, že Blátivka jí nikdy moc nemusela. Sally byla první, která si všimla, že se Grippen, Ace a Keila vracejí. Hned se bavit přestala, už z dálky viděla jejich pohledy, které šťastně nevypadaly ani z daleka.

 ,,Hele, Grippen a Ace se vrátili .. divím se, že se vrátil i ten mazlíček.'' řekla pohrdavě Nisha, když je spatřila, plahočící se ke kostelu. Blátivka byla -jako vždy- u nich první.

 ,,Aci! Grippene! Vypadáte strhaně! Dozvěděli jste se něco?'' vyhrkla Blátivka. Keila jí neznala, znala jen Hachiko a Sally a taky Michelle, která tu nikde nebyla.

 ,,No, naši páníčci už se nevrátí, to jsme zjistili.'' řekl Ace s nepřítomným pohledem a zamířil přímo do kostela. Blátivce ho bylo líto.

 ,,My jsme vám to ale říkali už dávno!'' řekla Nisha na což si Grippen zavrčel pod fousky a následoval Ace. Keila tam zůstala sama.

 ,,Já jsem Keila ..'' zašeptala, po slovech Nishy tušila, že nebude vítána. Ale Blátivka uvítá všechny, bez ohledu na to, jestli byl pes mazlíčkem nebo ne.

 ,,Já jsem Blátivá tlapka a tohle je Nisha. Ještě je tu Flame a Michelle, kterou asi už znáš. Pojď za mnou, nabídnu ti něco k jídlu.'' řekla ochotně a čekala, až jí bude Keila následovat. Ta k ní bez váhání přiklusala a obě se přesunuly do kostela. V kostele Ace a Grippen mluvili k Flameovi. Popisovali mu, co je potkalo a co se na ně chystá. Flame nebyl překvapený, ale zároveň nevěděl, jak se správně zachovat. Gripp a Ace od něj za chvíli odešli, šli si dát něco k jídlu, měli opravdu velký hlad. Za malou chvíli dorazila Michelle s čerstvým jídlem. Na tu Flame čekal.

 ,,Může .. můžete mi věnovat chvilku pozornosti?'' začal Flame a psi zbystřili.

 ,,Víte, že tenhle kostel, je moc pěkné místo a že nejsme jediní, kdo tu chtějí být, že? Jak už jsem říkal na začátku, mám s bojovými psy nějaké problémy. Ale to není to hlavní, protože jak jsem se dozvěděl, těmhle psům jde hlavně o to, získat tenhle kostel a nás .. eh, úplně vyklidit.'' snažil se popsat danou situaci, ale sám z ní byl dost nervózní.

 ,,Co to znamená?'' zeptala se Nisha s cílem vědět víc.

 ,,Že máme problém, velký problém..''