Park byl zahalen v paprskách zapadajícího slunce. Šest psů právě procházelo u východu z parku, když se rozezněla hlasitá siréna. Všichni psi spozorněli. Hukot byl slyšet asi dvě minut, potom utichl a z rohlasu se ozval mužský hlas. Psi nerozuměli ani slovu, ale Grippen věděl, že to něčo znamená. Do dnešního večera nikdo z rozhlasu nemluvil, to věděl dobře.

 ,,Tohle musí něco znamenat! Naši páníčci se pro nás určitě brzy vrátí!'' zvolala radostně Keila.,,To těžko..'' zkazil jí Grippen vyhlídky. Zajímalo ho, jestli se vrátil jeho pániček, zajímalo ho jestli už je doma nebo jestli je stále v lomu. Tahle siréna ho úplně nakopla, musel zjistit o situaci ve městě víc.

 ,,Nemyslím si, že to něco znamená, prostě pokračujme v cestě.'' pronesla Michelle a dala se do pohybu. Vzápětí vrazila do Grippena, protože si nevšimla, že před ní nehybně stojí a hledí z parku na město.

 ,,Musím zjistit, co je s mým páníčkem, musím zjistit, jak na tom jsme.'' řekl rozhodně, některé to překvapilo.

 ,,Já taky! Já taky!!'' přidala se Keila. No, aspoň v tom není sám.

 ,,No mě by to taky zajímalo..'' souhlasil i Ace. Michelle se na všechny nechápavě podívala.

 ,,To nemůžete myslet vážně! Vaši páničci už se nevrátí! Vykašlali se na vás!'' předhodila jim Michelle fakta. Rozhodně se nehodlala zapojit.

 ,,Můj páníček odešel do lomu a už se nevrátil!'' namítl Grippen. Hodlal si za tím stát, prostě tam pujde a zjistí víc.

 ,,Moje panička tam sice nepracuje, ale můj pán ano!'' přidal se Ace.

 ,,My chceme jít taky!'' přidala se Sally a Hachi a začaly poskakovat na místě.

 ,,Ne, vás dvě v žádném případě nepustím. Keilo, byla jsi trvdohlavá už od začátku, ale nech si poradit - tohle je opravdu nebezpečné. Aci, ty jsi byl vždycky tak hodnej a chytrej, nechápu, že ses dal touhle kólií tak ovlivnit! Pokud vím, seš zraněnej, stejně tak i Grippen. Přišel jsi mi docela rozumnej, ale jak tak zjišťuju, první dojmy klamou.'' zhodnotila všecky Michelle. Grippena její názor nezajímal, Keila si to očividně k srdci nevzala a Ace se prostě řídil Grippenem. Když jí z žádných psů už ani neodpověděl, dala se na pochod. 

 ,,Jen Aci, prosímtě, kudy se jde do kostela?''

 ,,Eh, běž přímo za nosem, za rybníčkem je plot, hned jak ho podlezete, bude končit les a z dálky kostel určitě uvidíte.'' vysvětlil Ace a zaměřil se na město.

 ,,Fajn, dík. Vy dvě - Hachi a Sally - pojďte se mnou, se zbytkem se uvidíme v kostele.'' ačkoliv věděla, že se psi nemusí vrátit, brala to pozitivně. Grippen se ještě podíval, jak se štěňatama mizí mezi stromy. Keila a Ace svěřili svůj pohled Grippenovi, netušili, kde lom je.

 ,,Tak co, Grippene? Ty víš kde to je? I můj páníček tam myslím pracuje, totiž, on říkal, že tohle město je tu jenom proto, aby v tom lomu mohli páníčci pracovat.'' řekla Keila. Ace přitakal, že také neví, kde se lom nachází.

 ,,No, páníček mě tam jednou vzal, chtěl mě vyzkoušet v zápřahu.'' pasáž o tom, jak mu zápřah nešel, už vynechal - přece to nepotřebuje vědět každej. 

 ,,Je to na druhý straně města, ale jak si Keilo řekla, tohle město bylo postavený kvůli lomu a velký není - vím to, občas chodíme s páníčkem běhat kolem města.'' asi je stejně na páníčkovi furt tak nějak závislej a tušil, že na život venku si bude zvykat hodně špatně. Avšak dobře uměl svoje emoce skrývat.

 ,,Tak nás veď!'' popošel Ace směrem z parku. Grippena původně překvapilo, že šel Ace s ním - vzhledem k jeho zranění. No Gripp na tom nebyl taky plně nejlíp - přece jen, taková rána na krku dost bolí. Měl by si jí aspoň umýt.Gripp popoběhl, ale neplánoval běžet celou dobu, kvůli ostatním. Dost ho překvapilo, že je Keila ochotná s ním jít, ale to bylo asi proto, že se nemohla smířit se ztrátou páníčka.

 ,,Jakto, že jdeš s náma Keilo? Neříkala jsi náhodou před chvílí, že tě bolí tlapky a že jsi zcela vyčerpaná?'' musel se zeptat.

 ,,To víš, teď mám motivaci, pro páníčka všechno!''

 ,,Jsi smířená s tím, že tam možná už vůbec není?'' seznámil jí s krutým faktem Ace. Ta se na něho jen nechápavě podívala a šla dál. Ace už radši nic neříkal, každopádně, Keila to přece zjistí sama.

 Mezitím, co se Grippen s Keilou a Acem plahočil městě napříč lomu, u kostela už Flame s Nishou čekali na příchod zbylých členů téhle přeživší smečky. Flame s Nishou ležel u dveří do kostela. Sluneční paprsky - stejně jako včera - krásně ozářily široké schody pod nimi. Flame pomalu usínal, ale Nisha byla na pozoru. Blátivka stála pod schodama a cosi v trávě přerovnávala. Všichni čekali, že přijde všech šest psů a byli dost překvapeni, když se na obzoru objevila jenom Michelle a dvě štěňata. Blátivka je spozorovala první a taky k ním jako první běžela.,,Michelle? Kde jsou ostatní? Jste v pořádku?'' vyhrkla na ní několik otázek.

 ,,Ano, já a tady Sally s Hachiko jsme v pořádku, na ostatní se snad ani radši neptej.'' řekla a Blátivka se podívala po štěňatech, která se schovávala za zády Michelle.

 ,,Stalo se jim něco?'' zděsila se Blátivka a vedla Michelle k ostatním. Nisha už jí dobíhala, Flame se zatím probouzel.

 ,,Ahoj Michelle, kde máš ostatní?'' zeptala se hned Nisha. Michelle to hodlala říct hned jak vystoupá ty schody. Ať to slyší i Flame, nehodlá se opakovat.

 ,,Ahoj Flame. Takže, Grippen, Ace a Keila jsou v pořádku, jen jsou až příliš zaslepení svou závislostí ke svým páníčkům. V parku se od nás odpojili a vydali se hledat odpovědi na svoje otázky, protože takhle náhodou slyšeli z rozhlasu nějakej hlas.'' řekla mezi dveřma do kostela. Obě štěňata jí následovala a s nikým okolo nemluvila, pouze si všechny zvídavě prohlížela.

 ,,Možná je to tak lepší, samy zjistí, že se jejich páníčci už nevrátí.'' řekla Nisha a následovala za Michelle. Hodlala jí nabídnout nějaké jídlo a pěkné místo na spaní. Blátivka se podívala po Flamovi a pak se zahleděla do země.

 ,,Snad se jim nic nestane..'' pronesla tiše.

 ,,Neboj, vrátí se, všichni.'' pronesl Flame, ale nevěřil tomu. Věděl, že Blátivka má všechny moc ráda a jakákoliv ztráta by jí mohla hluboce zasáhnout. Hned co se po něm Blátivka podívala, pobídl jí, ať jde do kostela za ostatníma, můžou se seznámit se štěňatama a pokonverzovat o těch blbounech co míří do lomu.

 Jak na město dopadaly poslední paprsky slunce, trojice psů se blížila pomalu k lomu. Nejdříve prošli okolo Grippenova domu - nepřekvapilo ho, že se v domě nesvítilo a nic nenasvědčovalo tomu, že se v domě někdo nachází. Tušil, že páníček už nebude ani v lomu, ale musel to zkusit. Čímdál od Grippenova domu byli, tím blíž lomu se nacházeli. Přesně v moment, kdy už bylo na lom vidět, slunce úplně zapadlo. Město pohltila tma.

 ,,Už tam budeme?'' zeptala se Keila.,,Ano, už tam budem, je to hnedka támhle!'' poukázal tlapkou na plot ohraničující lom. Lom byl obrovský a hluboký, k tomu se nad ním vznášel černý kouř. Před vchodem dovnitř se zastavili. Všichni pozorovali kouř, který se linul z lomu.

 ,,Já nevím, jestli tam chci jít..'' štěkla Keila, docela rychle si to rozmyslela.

 ,,Nemusíš tam chodit, ale pokud si vzpomínám, ze ztráty páníčka jsi kňourala jako štěně.'' pobídl jí Gripp. Keila zavrčela a rozklusala se mezi vraty do lomu jako první. Ace s Grippenem si vyměnili pobavené pohledy a následovali jí. Oba dva uvítali, že nemusí jít první. Za plotem se tyčila menší budova, dalo by se říct i barák a hned vedle něj vedla cesta, která se linula okolo lomu. Lom byl hluboký a nic dole vidět nebylo. Vidět byly pouze obrysy dalších cest, které se necházely níže. Tři psi stáli vedle sebe, těsně na srázu nad dolem a pozorovali, jestli nespatří nějaký pohyb.

 ,,Divně to tu smrdí..'' podělila se Keila o své myšlenky, Ace s Grippenem přikývli. Ten pach šel určitě od toho kouře, jak jinak.

 ,,Támhle!'' vykřikl najednou Ace a ukázal tlapkou kamsi dolů. Řekl to však s takovým překvapením a akcí, že nechtěně drknul svým tělem do Kaily. Tý samozřejmě podklouzla tlapka a s jedním vyhrknutím se už vezla pískem dolů. Udělala pár kotrmelců a skončila na nejbližší cestě.

 ,,Jé, promiň. Žiješ?'' strachoval se Ace, Grippen stál vedle něho a s údivem Keilu pozoroval. Ta se teďka dole oklepávala a hned házela po Acovi vyčítavý pohled.

 ,,Blboune! Mohla jsem zemřít!'' osupila se na něj ze zdola.

 ,,Možná příště ..'' dodal Grippen, jelikož mu celá tahle scénka připadala nehorázně vtipná. Tahle celá nehoda se stala jen kvůli tomu, že Ace dole něco zahlídl. A jelikož si byl stále jistý, že tam něco viděl, pomaličku slezl dolů za Keilou. Gripp nevěděl, na co Ace myslí, ale stejně ho následoval, nechtěl být nahoře sám. Ace prošel cíleně okolo Keily, mířil přímo do velké díry po straně stěny. Ostatní se podivili, že to neviděli už ze shora. Ace pomalu kráčel až přímo k díře.

 ,,Pojďte! Třeba tam někdo bude!'' zvolal Ace. On si byl přímo jist, že tam někdo bude. Keila ho následovala s nadšením, Grippen už takovou motivaci neměl. Stístěné prostory rád neměl a už vůbec né nějaký místo, kde neuvidí ani vlastní čumák. Když před ním dva psi zmizeli v temné díře, zkontroloval, jestli je náhodou někdo nesleduje a zmizel za nimi. K jeho překvapení, díra nebyla vůbec temná, v dlouhé chodbě problikávalo několik světel, po stěnách byla spousta věcí a uprostřed tunelu stály vozíky plné kamení. Psi to obdivovali, všichni to -kromě Grippena- viděli poprvé. Ten zvědavě očichával kladivo ležící vedle další hromady nástrojů, které Gripp neznal. 

 ,,Je to tu zajímavý.'' podotkl Ace, když byl nakloněnej do vozíku a očichával zvláštní kameny. Zjistil, že divně voněli.

 ,,To jo, ale nahání mi to hrůzu!'' přiznala se Keila. Vozíčků už zbývalo pouze několik. Ten poslední byl převrácený, všechno kamení z něj vypadalo. Ace si nejdřív nebyl jist, co to pod těma kamenama je, ale jak přišel blíž, obraz se mu vyjasnil.

 ,,Dvounožec!'' zaštěkal a všichni se v pár vteřinách nahrnuli k němu. Ace měl pravdu, pod kamením byl zavalen dvounožec, muž v dělnickém oblečení.

 ,,Je..?'' nedokázala se vyjádřit Keila.

 ,,Nemyslím si..'' řekl Grippen a pak se nad její otázkou zamyslel. Ptala se jestli je naživu nebo jestli je mrtvej? litoval, že jí skočil do řeči. Pak by totiž na jeho odpovědi dost záleželo. Samozřejmě bylo vidět, že dvounožec už nežije. Ace odstoupil a smetl tím dozadu i Grippena, který byl mezi aktuální trojicí s Keilou nejmenší. Keila byla možná o trošku ještě menší než on, ale opravdu o jeden dva centimetry. Hlavně všam měla jinou stavbu těla - měla mnohem silnější kostru než Grippen.

 Psi mlčky stáli nad mrtvolou a kdo ví, jestli by tam beze slova nestáli ještě teď. Jenže z jejich přemýšlení je vytrhli zvláštní zvuky, které se rozlýhaly z dáli v tunelu. Psi strnuli a všichni se zahleděli před sebe, do chodby, kam už moc světla nedosáhlo, pouze v dálce problikávala lampa. Nedalo se určit, kdo ty zvuky vydává, ale znělo to jako chůze s občasným hrknutím nebo skučením. Trojice se po sobě podívala a instinktivně začali pomaličku couvat. Jak se zvuky začali přibližovat, psi se jednoduše otočili a mířili ven z díry..