Bylo ticho. Nad kostelem se začala tvořit ranní mlha a jak se rozednívalo, byla vidět čím dál tím víc. Ve sklepě bylo vlhko a zima, ale ani jedné fence to nevadilo. Hachiko vyhlížela nebezpečí z díry ve stropě sklepení. Sally seděla na schodech a pozorujíc svojí kamarádku čekala na povely. Ta dlouho stála v hlíně a beze slova koukala ven.

 ,,Nechápu, proč nám Flame nedovolí bojovat. Taky přeci chci tenhle kostel bránit.'' Prolomila ticho a ani se na Sally neotočila.

 ,,Flame to s námi myslí dobře, boj pro nás není.'' Fenka huskyho na to měla jiný názor. Ve většině případech se svojí věrnou kamarádkou souhlasila, ale věděla, že Hachiko má velice nízký pud sebezáchovy a někdy s ní prostě souhlasit nemohla.

 ,,Pfff, srabe.'' Odfrkla si. To Sally zvedlo ze schodů. Zavrčela, ale blíž nepřišla. Hachi se na ní otočila.

 ,,Já nejsem srab! Ty snad umíš bojovat? Myslím, že bys tam akorát tak překážela!'' Štěkla jí Sally a ani si neuvědomovala, že mluví hrozně nahlas.

 ,,Pššt! Prozradíš nás!'' šeptla na ní Hachiko, jako by snad venku už někdo byl. Sally byla naštvaná, neměla ráda, když se někdo snaží změnit téma konverzace. A jelikož se to právě stalo, nehodlala reagovat a vrátila se zpátky do poloviny schodů. Odtud viděla na jakýkoli signál od Hachiko a zároveň byla blízko poklopu, takže mohla dát psům ze shora rychle signál.

 Dlouho se nic nedělo, až to donutilo obě fenky si lehnout. Sally ležela na studeném schodu a Hachiko na neudusané hlíně. Sally téměř usínala, ale Hachi měla nastražené uši a sledovala okolí jako ostříž.

 ,,Myslíš, že se něco stane?'' pronesla k Sally, ale ta jí moc nevnímala. Se zavřenýma očima jí odpověděla ,,Těžko říct..'' a dál mlčky odpočívala. Hachi už tomu začínala pomalu věřit. Ještě chvíli funěla do hlíny, když zahlédla pohyb. Přímo v keřích několik metrů od nich se cosi pohybovalo. Hachi ihned zvedla hlavu, téměř nedýchala. Spoza stromu se vynořil pes. Byl šedobílý a velký asi jako Kenzo. Vlastně to byl celý Kenzo. Hachiko se ihned stáhla, aby na ní náhodou nebylo tou dírou vidět.

 ,,Sally..'' šeptla a otočila se na štěně. Zjistila, že fenka jí neslyší, možná usnula. Rychle se sklouzla z hlíny, skočila ze stolu a běžela ke schodům. Musela na schodech přeskočit Sally, která se probudila přesně v momentě, kdy přes ní australačka skákala. Nejdřív na poklop zaškrábala, ale zvědavost jí nedala a aby se přesvěčila, že to nahoře někdo slyšel, čumákem nadzvedla poklop.

 ,,Zalez!'' kdosi na ní křikl a ona povel splnila. Pak se vrátila zpátky do sklepa, aby vše mohla z díry sledovat.

 Nahoře bylo její varování zřetelné dostatečně, pro jistotu na to Grippen Flama upozornil, kdyby to neslyšel. Nikdo ze psů nahoře nevěděl, s kým vším mají tu čest. V době dlouhého čekání se dohodli, že Kenzo vyjde z kostela bojovým psm naproti. To je tak moc nepřekvapí a Nisha a ostatní psi venku budou mít šanci zaútočit první. Grippen vykoukl do uličky k prvním lavicím. Než se Kenzo zvedl, chvíli to trvalo. Ale nakonec přeci jen - svižným krokem prošel uličkou mezi Grippen a Keilou a vyšel ven ze dveří. Před kostelem se již shromáždilo několik psů. Opravdu jich nebylo moc, ale vypadaly nebezpečně. Byla mezi nimi i černobílá fenka Power s černým Dusterem co zabili Maxima a dokonce i Agar, který napadl Ace s Grippenem. Kenzo poznával i zbytek nich a stáhl uši.

 ,,Hele! Koho to tady máme?'' křikl jeden ze psů.

 ,,Jsi to vážně ty, kryso? Ty se teď kamarádíš s nějakou verbeší? Kde máš obojek? Ty se svou jizvou chlubíš? Dovol mi se zasmát.'' uchechtl se hnědý pes co stál hned pod schodama, Agar. Díval se Kenzovi do očí, ten by nejradši uhnul. Všichni psi pod schodama na něj koukali, takže se mu povedlo upoutat pozornost.

 ,,Ne, já .. chtěl jsem jen proklouznout k těmhle blešákům a pak vám získané informace donést.'' vymyslel si. Doufal, že tomu Agar uvěří, ale to byl až příliš chytrý pes.

 ,,Jo, jistě Kenzo. Všichni ti to tady věří. Myslet si, že jsi utekl k těmhle psům a spikl ses proti nám je pošetilé. Dokonce i pomyšlení na to, že jsi jim o našem plánovaném útoku řekl, je špatné, že? Že se mýlím, když myslím, že jsi tohle neudělal kvůli nám?'' Kenzo se díval do země. Neodpověděl. ,,No Kenzo, vždycky jsem si myslel, že něco podobného uděláš. Byl jsi ten typ, ta krysa.'' dodal a kývl na šedobílého psa po své pravé straně. Ten to vzal jako povel k útoku. Kenzo to čekal a než pes vyběhl schody aby ho zakousl, byl připraven. Zakousl se psovi do hrudě a strhl ho sebou do schodů. Ani necítil, kam ho pes kousnul, ale držel se ho, takže pár nárazů od schodů taky schytal. Pak spoza rohu vyběhl Ace s Nishou a Michelle. Kenzo s šedobílým psem se do sebe pustili znova hned jak se zvedli ze země po nepříjemném pádu ze schodů. Čtyři bojoví psi se vrhli na Ace a ostatní, další dva šli s Agarem do kostela a boj nechali bojem. Agar samozřejmě věděl, že se tu ještě někdo skrývá, takže byl na útok připraven.

 ,,Flame, kamaráde, tak vylez, dlouho jsme se neviděli!'' křikl a čekal na nějakou odezvu. Na každé straně měl po boku jednoho psa, oba dva byli světlí, jeden šedý a druhý béžový. Hlasitě vrčeli. Jako první ze svého úkrytu vylezla Keila a hned za ní Grippen. Jelikož byli schováni za posledíma lavicema, byli teď psům nejblíž. Vrčení jim opláceli. Agar se na ně s posměchem podíval.

 ,,To je všechno? Flame? To seš takovej srab, že na mě posíláš takový ubožáky?'' řekl, ale to už se z předních lavic vynořil i Flame a Blátivka. Agar se nepřestával usmívat. Zvenčí bylo slyšet vrčení, štěkání a další zvuky podobné porážce prasat. Flame k Agarovi přišel na dva metry, Blátivka těsně za ním. Vypadalo to, že než se do něho pustí, něco mu řekne. Bohužel to nestihl.

 ,,Já nejsem žádnej ubožák, byla jsem vyšlechtěná na lov medvědů!'' zaznělo od Keily před tím, než vyskočila na nejmenšího - béžového - psa. Flame musel zakročit, aby béžovému psu nikdo nechtěl v boji proti Keile pomáhat, takže se hnal po Agarovi, Blátivka skočila na pomoc Keile. Ve dvou už to nebylo tak těžké. Šedý bojový pes se zaměřil na Grippena. Ten na něj nejdřív vrčel, pomalu se k němu plížil, odpočítal si vteřiny a vyskočil na něj. Ze začátku to vypadalo opravdu nadějně, ale tělesná konstrukce bojového psa nakonec zvítězila nad Grippenovými dvanácti kilo. Grippen šel psovi po nohách, kousal ho sem tam, sem tam, ale jemu došla trpělivost. Šlápl Grippenovi na ocas, ten zakňučel a za tu chvíli ho pes chytil za krk a zacloumal s ním jako s hadrovou panenkou. Po chvíli cloumání s ním hodil o lavici, tak, aby to schytala hlava. Grippen upadl na záda a na chvíli to vypadalo, že ztratil vědomí. Nic nevnímal, nevěděl, co se mu stalo. Cítil v tlamě a na obličeji teplou krev, ale nedokázal v tenhle moment určit, odkud ta krev je. Pak přišla palčivá bolest a Grippenovi to bylo jasný. Všechno se mu zase začalo vyjasňovat. Sáhl si tlapkou na nos a bolestivě zavyl.

 ,,Aaargh! Můj nos!'' zmohl se na několik slov, pak se začal dusit a musel si lehnout tak, aby mu krev tekla ven. Zakuckal se a všiml si u dveří psího těla. Byl to béžový pes a takhle z dálky to nevypadalo, že je naživu. Jak se jim to sakra povedlo? Kde je Blátivka a Flame? Pomyslel si Grippen a snažil se dýchat přes krví ucpaný nos.

 ,,Grippe? Jsi v pohodě?'' zaslechl Keilin hlas. Zrovna vyběhla z venčí. Asi jsem na tý zemi neležel takovou chvíli, jako jsem si myslel. Podíval se na černobílou fenku a ta se zastavila. Všiml si, že byla od krve.

 ,,No potěš koště.'' řekla, když zahlídla Grippena.

 ,,Co?'' Trochu se zděsil. Řekl to, jako by měl rýmu. Keila se na něj podívala zvláštním pohledem, který ho docela vyděsil.

 ,,Pojď, není čas.'' pobídla ho Keila. Grippen se nemotorně zvednul a následoval jí poklusem ven. Tam byl boj v plném proudu. Keila hned běžela, aby pomohla Blátivce s nějakým bojovým psem. Grippen pohledem hledal někoho, kdo by mohl potřebovat jeho pomoc. Asi každý. Rychle seběhl ze schodů a běžel na pomoc Michelle. Právě se prala s černou fenkou. Černý pes nečekal, že na něj Grippen zaútočí a zakousne se mu do břicha. Ačkoliv Grippena každý tlak na jeho čumák bolel, vypadalo to, že takhle psa přeperou mnohem lépe.

 Bojových psů tu stále bylo dost, ale už to vypadalo lépe, než ze začátku. Nejhůř na tom teď byl Flame. Stále bojoval s Agarem - velitelem bojových psů. A bohužel prohrával. Nikdo neměl čas mu pomoci, protože byl sám zaneprázdněn jinm psem. Nejhorší byly tyhle pohledy pro Hachiko a Sally, sledujíc vše z díry ve sklepě. Když Hachiko viděla jak její smečka bojuje proti těm prašivcům a někdo prohrává, nebylo lehké se na to dívat. Dívat se a nic nedělat. Bylo to, jako by sledovala nějakou dramatickou scénu, kde se nemůžete dočkat šťastného konce a ten konec pořád nepříchází. Stále koukala po Flameovi a stále doufala, že mu někdo přijde na pomoc. Pořád koukala, jestli už k němu někdo běží, jestli to stihne ho zachránit, ale on nikdo nepřiběhl. Všichni měli co dělat s ostatníma bojovýma psama. Hachiko došla trpělivost, tak se bez větších potíží protáhla dírou v zemi a běžela mu na pomoc sama.

 ,,Hachiko!'' zavolala na ní Sally, ale nestihla jí zastavit. Fenka se dírou protáhla jak fretka, bylo to až k neuvěření. Flame jí zahlídl v periferním vidění, jak proti němu běží. Ležel na zemi, pod Agarovýma tlapkama. Agar už byl taky zřízen, ale pořád měl o trošku víc síly než Flame. Rád by štěně zastavil, ale nemohl zastavit ani Agara, natož Hachiko. fenka bezmyšlenkovitě skočila na Agara a zakousla se mu na záda. Nemínila se ho pustit, ale stačilo aby sebou Agar trochu víc zacloumal a byla dole. Hnědý pes se teď soustředil na fenku a tak měl Flame volné tlapky, bohužel, chvíli trvalo, než měl tu schopnost se zase postavit na všechny tlapky.

 Hachiko nevěděla co dělat, když proti ní Agar stál s vyceněnýma zubama. Agar se po ní ohnal a zakousl se jí do břicha. Fenka zakňučela a pod Agarovou silou se svalila na zem. Ten jí začal jednodušše trhat. Směs zvuků kňučení a vrčení by se dotkla snad i kamení. Flame se vschopil a skočil Agarovi po krku. Trhal - stejně jako Agar trhal před chvílí Hachiko - a trhal až do doby, než Agar upadl bezvládně na zem. Mrtvolu Agara spozorovali snad všichni bojoví psi, co tu ještě byli. Najednou, jako by vůbec nikdy žádná rvačka neproběhla. Všichni bojoví psi přestali trhat. Když spozorovali mrtvolu Agara, podívali se po sobě a vzali tlapky na ramena. Michelle se za nima rozeběhla, ale ještě na začátku lesa se vrátila.

 Flame se díval na mrtvolu Agara pod sebou a pak se podíval na Hachiko. Ležela na zemi, celá její světlá srst byla od krve. Nevypadalo to, že je naživu, Flame se na ní moc nechtěl koukat, bál se, co uvidí. Už jen jak viděl trhajícího Agara ho vyděsilo. Naneštěstí uslyšel kňučení. Přišel ke štěněti blíž a zjistil, že žije, ale byla v šoku, pravděpodobně ani okolí moc nevnímala. Ležela na boku, přední tlapky měla složené po sebou a krev byla všude kolem. Když se podíval na zbytek psů, zjistil, že tam jen stojí a koukají, co jako Flame řekne.

 ,,Přineste mi někdo něco! Hadr!'' křikl po nich a Kenzo byl ten, kdo pro něj do kostela došel. Kenzo nevypadal, že by měl nějaké extra velké zranění. Když přiběhl k Flameovi u Hachiko, stáhl uši.

 ,,Ach štěně, co jsi to udělala?'' pronesl Flame, když jí přes zranění dával hadr. Chvíli jí ho na ráně přidržel, ale nemělo to cenu. K Hachiko přišla Michelle a Ace, ke štěněti měla namířeno i Keila s Grippenem v patách. Zbytek si uvědomoval realitu už z dálky a nic vidět nechtěl. Michelle z toho byla opravdu vykolejená. To ona jí se Sally našla, přirostla jí k srdci, ačkoliv o ní někdy nemluvila dvakrát v dobrém.

 ,,Hlupáčku Hachi..'' řekla a tlapkou jí pohladila mezi ušima. Hachiko nereagovala, Michelle se musela odvrátit. Ace se díval se staženýma ušima, pak zaměřil svůj pohld na Flama. Chtěl mu něco říct, ale zrovna pro to nenacházel ta vhodná slova. To se tam mezitím dostala Keila. Grippen zůstal trošku dál, blíž chodit nechtěl.

 ,,No to ne! Vždyť ona ještě žije! Chudák štěně! Nemůžete se přece tady na ní jenom tak koukat!'' štěkla a vycouvala z tohohle podivného kroužku nad Hachiko. Narazila na Grippena a otočila se na něj s žalostným výrazem. Na Grippenově tváři nebyl poznat žádný výraz, jeho křivý čumák teď zaujmul veškerou pozornost. Nebylo to tak hrozné, ale nevypadalo to úplně přirozeně. Keila by se tomu možná i zasmála, kdyby teď nebyla tak vedle z Hachiko. Grippen si sedl vedle ní a tlapkou si jí přitiskl k sobě. Keila si hned zabořila svojí hlavu do jeho krátké srsti. Gripp se podíval po Flameovi. Ten věnoval svůj pohled Hachi a přidržoval jí na ráně hadr. Trápil se, bylo mu to vidět na očích. Ale to každý. A nejvíc Hachiko. Ta se zrovna klepala, už bez kňučení. Bylo tu ticho, než se ve dveřích kostela objevila Sally. Flame jí díkybohu spozoroval včas.

 ,,Zastavte jí, ať sem nejde.'' křikl po Blátivce a Michelle s Nishou, které byly schodům nejblíže. Na jeho povel ihned reagovaly a pokusily se jí odchytit. Bylo vidět, že Sally jim odporuje, ale nakonec se nechá přemluvit. Nakonec se nechá každý přemluvit. Flame najednou přestal cítit třes. Nebylo už slyšet ani žádné kňučení. Podíval se na Hachiko, už nejevila žádné známky života. Pak vzhlédl na Kenza a Ace, kteří mu celou dobu asistovali. Kenzo z toho pohledu poznal úplně všechno a žalostně zakňučel. Nikdo ze psů nechtěl promluvit. Nakonec se toho ujal Ace.

 ,,Musíme ji pohřbít.'' pronesl a podíval se po Flameovi. Ten kývl.

 ,,Pohřbíme jí tady, u kostela. Začněte hrabat hned.'' Všechno, co Flame řekl bylo suché a v jeho hlase Flame nebyl ani trošku. Ace s Kenzem se pustili do hrabání, Flame kývl i na Grippena, aby se připojil. Ten odskočil od Keily a začal hrabat také. Jak hrabal, snažil se držet nos dál od hlíny, jelikož jak se mu zemina dostala do krvavého nosu, neustále kýchal a dusil se. Za malý moment bylo hotovo. Byla to opravdu krátká chvíle, ve třech se hrabalo královsky rychle. Flame byl ten, co Hachiko do díry odtáhl a pomohl i při zahrabávání. Když bylo hotovo, Kenzo si neodpustil otázku ,,Co se zbytkem mrtvol?'' Flame se otočil a podíval se po mrtvolách.

 ,,Ukliďte je, někam do lesa třeba.'' vyřešil to a chvíli si ještě postál nad právě zakopanou Hachiko. Asi už nikdy nezapomene na její oči, na to kňučení s Agarovým vrčením, na to třesení, na nic. Ale nesmí zapomenout ani na to, jak si ostatní vedli dobře. A sobě se bude snažit odpustit, ikdyž už teď je to pro něj nepředstavitelné.

 ,,Tohle nikdy Agarovi nezapomenu, nikdy..''