Bylo brzké ráno, vzduch byl vlhký a narozdíl od předešlých dnů, které by se daly nazvat babím létem, tohle ráno byla už docela zima. Grippen ležel na lavici s hlavou opřenou o Keilinu měkkoučkou srst. Výspaval by nevědomky dál, kdyby za sebou nezaslechl podivný zvuk. Ihned nestražil uši a koukl přes opěradlo. To, co spatřil ho vyvedlo z míry. Byl to Ace, stál u koberečku, pod kterým byl sklep, do něhož Grippen první den spadl. Z nejasného důvodu to vypadalo, že Ace chce jít právě do sklepa.

 ,,Co děláš?'' zeptal se ospale Grippen. Ace se docela vyděsil, nevěděl, že je někdo vzhůru.

 ,,Promiň, tys spal? Jdu právě dolů, do sklepa.'' odpověděl mu v už klidu Ace.

 ,,Ano, spal. Pokud sis nevšiml, všichni spí. Proč bys tam chodil?'' Grippen se pomalu protahoval. Teď už zřejmě neusne. Ace se zamyslel nad tím, co mu odpoví.

 ,,Pojď se mnou.'' řekl nakonec a shrnul z poklopu koberec. Grippen - ačkoliv nechápal - na nic se neptal. Ještě chvíli mu trvalo, než slezl z lavice, ale nakonec k Acovi došel. Chtěl něco říct, ale už Ace otevřel poklop. Snažil se to udělat co nejvíc potichu, ačkoliv to nijak tajné nebylo. Jakmile byl poklop otevřený, Ace Grippenovi pokynul hlavou ať ho následuje. Ten chvíli zapřemýšlel a nakonec položil tlapku na první schůdek. Pak už to šlo lehce. Čím níž scházel, tím větší zima. Dole byla tma, avšak docházelo sem trochu světla z díry, kterou sem tehdy Grippen spadl. V létě by udusaná hlína pod tlapkama pěkně chladila, teď to však nebylo nic moc.

 ,,Tak proč tady jsme?'' zeptal se Grippen už s lehce otráveným tónem. Ve sklepě nic nebylo, kromě několika poházených krabic a kusů nábytku. Byly tady taky svícny a spousta svíček, ve většině už rozteklé a nepoužitelné.

 ,,Včera večer jsem se sem šel podívat .. a něco mě napadlo. Pojď sem!'' pobídl ho Ace a postavil se ke stolku, zavaleném hlínou. Hlína vedla až k té propadlině v zemi. Grippen si toho nejdřív nevšiml.

 ,,Tu hlínu jsi tam dal ty?'' zeptal se. Už si nepamatoval, jaké to tady bylo, když sem spadl.

 ,,Né, něco málo jsem se nahrabal, ale ve většině to tady už bylo. To proto se ti nic nestalo, když jsi sem spadl.'' poznamenal. Nic se mi nestalo? Vždyť jsem krvácel! pomyslel si Gripp. Ace vyskočil na stůl. Téměř se na něj nevešel, jak byl zahalen hlínou. Ace by se mohl jen natáhnout a už by vykukoval z díry, ale Grippen, který byl jednou tak menší jako Ace, se musel zapřít do hlíny a kousek k díře vyšplhat. Když se řádně zapřel, hlína pod ním se ani nesesouvala a on se tak mohl nepozorovaně koukat z díry ven. Z díry se dalo opravdu skvěle koukat na mýtinku přes kostelem a klidně i dál.

 ,,To je super..'' dodal jentak meziřečí Grippen a dál se koukal z díry ven.

 ,,Napadlo mě, že by tu mohl někdo hlídat. A taky skrýt, kdyby na nás ti bojoví psi zaútočili..'' řekl Ace zírajíc vedle Grippena ven.

 ,,To je dobrý. Ale můžou zaútočit kdykoliv a přece tady někdo nemůže hlídat celý dny.''

 ,,Tak někdo z nás třeba ani nic nedělá, takže by ani o nic nepřišel.'' když to Ace dořekl, Grippen si vzpomněl na Nishu a na tu včerejší hádku. Uměl si Nishu dobře představit, jak tady hlídá. Aspoň by jí neměla Blátivka nic nedělajíc na očích a nemusel by se jí tak zvedat tlak.

 ,,Nebo štěňata .. při vší upřímnosti, doufám, že Flame nemá v plánu je do boje zasvětit.'' Grippen Flama téměř nevídá, takže nedokáže říct, jestli dělá něco užitečného, nebo ne. Měl špatný pocit, že Flame vedení smečky proti bojovým psům nezvládne, bylo jasný, že si neví rady.

 ,,To snad né, přece není tak hloupej..'' řekl Ace, ale pak o tom pomalu sám začal pochybovat.

 ,,Jakto, že tě to napadlo zrovna teď? A proč to nenapadlo někoho jinýho?'' zamyslel se Grippen. To jsou ostatní vážně tak zabraní ve vlastních myšlenkách, nebo si nikdo během sledu všech událostí nevzpomněl na sklep?

 ,,Vzbudil jsem se se zvláštním pocitem .. a ten pocit se netýkal jen přicházejícího deště.'' řekl Ace. Grippen měl pocit také zvláštní, ale mohl v klidu říct, že ten jeho pocit se týkal čistě počasí.

 ,,A co chceš teď dělat? Řekneš to Flameovi?''

 ,,Flame by o tom měl sakra dávno vědět. Měl by si to pamatovat. Má z těch bojových psů takový nervy, že úplně všechno ostatní přehlíží.'' Ace protočil oči v sloup a slezl ze stolu zpátky do sklepa, Grippen tak akční nebyl. Přemýšlel nad tím, co Ace řekl. Když Flama poznal, byl to dost rázný a sebevědomý pes, teď se to o něm říct nemohlo. Hlavně, jak přijal Kenza do smečky bez toho, aniž by ho proklepnul, nebo ho přišpendlil na zem, jako to udělal první den s Grippenem. Nakonec seskočil ze stolu a zamířil ke schodům.

 ,,Kéžby se tohle nikdy nestalo .. kéžby mě tehdy páníček neopustil. Neměl bych teď takový starosti, jako to, jestli se dožiju zítřka.'' řekl Acovi, když se otáčel na schodech.

 ,,Dokud žijeme, je naděje.'' zamudroval Ace.

 ,,Heh, jo, to zní dobře.'' uchechtl se Grippen. Na moudra zrovna nebyl. Vyběhl schody a na půdě kostela se oklepal. Všichni stále spali. Vlastně až do chvíle, než vylezl Ace a zvařel poklop. Menší rána probudila Michelle, která doteď spala po straně jedné ze zadních lavic. Hned se otočila na psy.

 ,,To už jste vzhůru?'' zamžourala. Ace ještě schrnul na poklop koberec.

 ,,Uh, ale každou chvílí už bude svítat. To už je čas vstávat.'' poznamenal Grippen.

 ,,Vstávat? Od tebe jako domácího mazlíčka bych brzké vstávání nečekala.'' řekla a vstala.

 ,,Slyšela jsem, že ti to včera na lovu šlo. Pujdeš se mnou lovit?'' navrhla hned jak se protáhla a přišla blíž k psům. Grippen nevěděl, co říct. Nikam se mu nechtělo.

 ,,Ale Michelle! Dej si taky na chvíli pohov! Ty bys pořád jenom lovila! Vždyť tu ani přes den nejsi!'' argumentoval Ace a měl pravdu.

 ,,No no no! Lov je potřeba, práce je potřeba, musím něco dělat. Každý z nás by měl něco dělat, takže Grippene, pujdeš?'' nedala se odbýt.

 ,,Ehh, ale já jsem slíbil, že pomůžu Blátivce a Keile.'' vymyslel si narychlo.

 ,,Michelle! Vždyť je tu jídla dost! To si fakt ani na chvíli neodpočineš?'' snažil se jí přemluvit Ace.

 ,,Odpočívat se má v noci. Přes den se má něco dělat.'' řekla Acovi naposledy.

 ,,Jo? a s čím pomoct?'' obrátila se ke Grippenovi.,,No, s lovem přece. Keile lov moc nešel a tak jsem se nabídl, že jí pomůžu, ale jelikož v tom nejsem úplně nějaký přeborník, půjde i Blátivka.'' to, co řekl, byl čistě nesmysl.

 ,,Co? Nechápu, jakou v tom máš roli ty. Blátivka to s Keilou zvládne sama. Pojď lovit se mnou.'' po téhle větě Grippenovi fenka přišla opravdu vážně prací posedlá.

 ,,Aale já mám zvláštní schopnost dodávání sebevědomí!'' vymyslel si, ale už to myslel se srandy. Michelle vzdychla.

 ,,Achjo, já bych vám to flákání zakázala!'' řekla a zmizela ve dveřích kostela. Ace si sedl. Grippen si mohl konečně oddychnout. Oba fenku sledovali, jak mizí v lese. Brzy se jim z dohledu ztratila - přeci jen, sledovali ji až z kostela.

 ,,Zvláštní .. to byla takhle pracovitá vždycky?'' zeptal se Gripp, přecijen, Ace by toho měl vědět víc, když jí zná déle.

 ,,Je plachá, pokud vím, vždycky žila sama a jako malá se svou matkou, která tragicky zemřela. Pravděpodobně chodí tak často lovit, protože se mezi tolika psy necítí úplně nejlíp. Ale někdy by si opravdu měla dát přestávku.'' odpověděl mu vlčák s takzvaným pohledem do budoucnosti. Grippen neodpověděl. Jelikož byl s Acem jediný vzhůru, nebylo co dělat, takže se rozhodl vrátit ke spánku. Ale jen do takového toho mikrospánku. Napůl bdít, napůl spát.

 ,,Pujdu se ještě na chvíli prospat, je opravdu brzo.'' usoudil, ikdyž ještě před chvíli Michelle tvrdili s Acem něco jiného. Ace mu na to kývl a šel k hromadě jídla. Grippen se otočil k lavici, kterou nově sdílel s Keilou. Bylo tu asi třicet lavic, patnáct po každé straně, Grippen si mohl vybrat kteroukoli z nich, ale vybral si tu s Keilou. Vyskočil na lavici a lehl si vedle ní. Oči nezavíral, nad něčím přemýšlel a jelikož přemýšlel rád, nějaký čas mu to zabere.

 Mohlo to trvat tak třicet čtyřicet minut a Grippen v periferním vidění viděl Blátivku a Flama procházejícího uličkou. Flame se zastavil u jejich lavičky. Asi něco chtěl, ale na to se musel Gripp dostat z polospánku.

 ,,Grippene? Máš chvilku?'' řekl tiše. Grippen si zívl a podíval se významně na Flama. Po chvilce ticha se zvedl z lavice a přišel k huskymu.

 ,,Co je?'' řekl to klidně, nikoliv nějak agresivně. Flame trochu odstoupil dál od lavic, víc ke dveřím. Pravděpodobně chtěl s Grippenem o něčem mluvit. Ten umíral zvědavostí, vždycky když s ním chtěl někdo hovořit, cítil se jako hvězda. Ale to asi pro tuto chvilku nebyly ty správné pocity.

 ,,Mohl bys-'' nedopověděl. Středem pozornosti teď pro ně byla Michelle, štěkající v lese u kostela. Štěkot se pomalu přibližoval, když se na mýtinku vyřítila hnědá fenka. Grippen se už asi nikdy nedozví, co mu to Flame chtěl. Flame přiklusala ze schodů k Michelle.

 ,,Michelle? Co se děje?'' otázal se, hned jak se k němu fenka přiřítila. Nejdřív si na chvíli musela odpočinout, až pak mohla něco říct.

 ,,Viděla jsem bojové psy. Oni viděli mě. Jdou určitě sem!'' křikla, že to bylo slyšet i v kostele. Ke Grippenovi přiklusal Ace a společně se dívali na Flama a Michelle.

 ,,Kolik?'' zeptal se Flame, snažil se mluvit klidně, ale v jeho hlase byla nadcházející panika.

 ,,Nevím, moc ne, tak sedm.'' odpověděla a podívala se Flameovi do očí.

 ,,Sedm? To je dost málo .. nás je deset.'' snažil se sklidnit Flame. Do toho se musel vložit Ace.

 ,,Deset? Snad osm, né? Nebo mi chceš říct, že s těma štěňatama počítáš v boji stejně tak jako s náma?'' štěkl na něj a vyšel z kostela nad schody. Pohledy Flama a Ace se setkali. Vypadalo to, že Flame si na tuhle skutečnost ani nevzpomněl.

 ,,Ne, nepočítám.'' řekl jenom, protože se v tuhle chvíli nechtěl s nikým hádat. Podíval se po všech přítomných. Michelle těsně před ním, Blátivka pod schodama, Ace nad schodama a Grippen ve dveřích kostela. Pak se rozeběhl dovnitř. Jak proběhl kolem Grippena, poznal na něm, že by tady nejradši začal panicky štěkat.

 ,,Flame! Hlavně nikoho nestresuj víc než sebe! Věř mi, není příjemný, když tě probudí vystresovanej pes a řekne ti, že za chvíli budeš muset bojovat o svůj život.'' řekl Grippen. Od sebe by taková slova nečekal. Žel bohu měl ale smůlu, spoza prvních lavic k nim přiběhla Nisha a za ní Hachiko se Sally.

 ,,Co se děje, Flame?'' pohlédla na huskyho Nisha. Mezitím se do kostela vrátili všichni ostatní.

 ,,Budeme mít návštěvu. Bojoví psi jsou prý na cestě sem.'' to už slyšela i Keila. Byla už sice chvíli vzhůu, ale stále ležela na lavici. Flame se po téhle větě propletl mezi Nishu a vběhl do popředí kostela, na malý schůdek, díky kterému měl rozhled nad celým kostelem. Někteří psi přišli blíž.

 ,,Rozhodli jsme se, že budeme za kostel bojovat a tak doufám, že si to nikdo nerozmyslel. Není jich prý moc. Nejsou nepřemožitelní, jsou to přeci psi jako my.'' psi si mezi sebou vyměnili několik pohledů.

 ,,Jen bych byl rád, aby se Sally a Hachiko nemuseli tohohle účastnit.'' dodal.

 ,,Cože? Ale to není fér! Já chci tenhle kostel taky bránit!'' ozvala se Hachiko. Vždycky u všeho chtěla být.

 ,,Ale tohle není hra. Můžete být užitečné jinak - vlezete si do sklepa, budete sledovat situaci venku z díry v zemi a pak nám dáte signál, až je uvidíte. Můžeme je překvapit.'' vyřkl Ace svůj návrh.

 ,,Ve sklepě? To ne! Já chci být venku a pomáhat vám!'' nedala si říct fenka australského ovčáka.

 ,,Ace má pravdu, jeho nápad se jeví jako nejlepší řešení.'' uznal Flame Acovi za pravdu. Zároveň se i trochu zastyděl, protože sám si na sklep nevzpomněl. Od prvního dne ho úplně vypustil z hlavy. Hachiko byla naštvaná, Sally to očividně nevadilo.

 ,,Odvedeš je tam, Aci?'' prohodil Flame. Ace kývl a pobídl štěňata, aby ho následovala.

 ,,Představoval bych si to asi takhle; Schováme se za lavice a vyčkáme, až přijdou dovnitř. Rád bych měl někoho venku, aby pak mohl skočit dovnitř oknem nebo popřípadně zaútočit na psy venku.'' pak se pohledem sháněl po někom koho by tím pověřil.

 ,,Michelle, Nisho .. můžete to udělat vy? A vezměte ještě Ace.'' obě fenky přikývly. Ace zrovna vylejzal ze sklepa.

 ,,Řekl jsem jim, že až je uvidí, nechť zaškrábou na dveře.'' informoval Ace.,,Dobře .. můžou tu být každou chvíli, takže by bylo fajn, abysme se už schovali.'' zavelel Flame. Blátivka jako jediná kývla. Michelle s Nishou a Acem se rozklusali ven. Okna po obou stranách byla rozbitá, u okna na pravé straně chybělo i několik cihel. Za ty se mohli psi schovat. Jak vyběhli ven, Grippen si uvědomil, že v kostele zůstal jen on, Keila, Kenzo a Flame s Blátivkou. Sice nepochyboval o Flameových ani Blátivčiných schopnostech, ale sakra, vždyť on i Keila byli o polovinu menší jak oni!

 Díky své velikosti se Flame s Blátivkou a Kenzem museli schovat za jednu z předních levic, protože by se do mezery mezi lavicema nevešli. Keila s Grippenem se mohli schopat prakticky kamkoliv. Grippen šel až k poslední lavici po levé straně a schoval se pod ní. Keila šla taky k poslední lavici, ale té po pravé straně. Oba se schovali jen tak, aby viděli do uličky.

 ,,Bojím se..'' špitla Keila ke Grippenovi.

 ,,To my všichni.'' odvětil jí a uvědomil si, že bojoví psi strach ucítí už venku. Věděl už od začátku, že bojoví psi je ucítí hned jak vstoupí na půdu kostela. Věděl, že nemají šanci je překvapit. Ale žádná jiná možnost tady nebyla.