Když se Grippen probouzel, slunko už bylo vysoko. Ale nedalo se říci, že svítilo. Každou chvílí ho zastínil nějaký velký mrak. Grippen byl v kostele jediný, všichni byli venku. Ovčáka probudilo vrčení, které se ozývalo před kostelem. Uvědomil si, že muselo být opravdu hodně hodin, když tu byl jen on sám. V noci usnul docela pozdě, už si ani nevzpomínal, kdy se vrátil Ace s Hachiko a Sally. Grippen neohrabaně skočil z lavice a protáhl se. Vrčení a štěkání neustávalo, Grippen byl tak přespalej, že ho to ani nijak neznepokojovalo. V klidu a pohodlným krokem vyšel ke dveřím z kostela. Asi dva metry pod schody spatřil Kenza s Nishou, jak se přetahují o kus hadru. Všichni ostatní psi leželi nebo postávali okolo, jako by to byl nějaký vrcholový sport a každý se tvářil tak napjatě a infantilně, že Gripp musel protočit oči v sloup.

 Muďák sešel do poloviny schody a zadíval se na celou tu šarádu. Docela ho překvapila Kenzova převaha nad Nishou, ikdyž fenka huskyho byla aspoň jednou tak velká, jako on. Měl v tlamě obrovskou sílu, jakou bull plemena prostě přirozeně mají. Netrvalo dlouho a Nisha hadr pustila. Podívala se na Kenza a odfrkla si.

 ,,Co se to tady děje?'' prolomil dramatický moment Grippen. Odpověď dostal od Kenza, hned co upustil hadr na zem.

 ,,Hrajeme přetahovanou!'' řekl tak vesele, jako by si vůbec nepamatoval, že ještě včera byl nepřítelem.

 ,,Hrajete? Odkdy se tady takhle angažuješ?'' Grippen nechápal. Po bližším pohledu na psy zjistil, že né každý z nich je tímhle Kenzovým výmyslem nadšen. Obzvlášť Ace.

 ,,Ukazuju jim tady nějaké triky jak se bránit před útokem psa.'' snažil se vyvsětlit Kenzo, ale byl to pěkne hloupej argument.

 ,,Aha .. tak to by mě nenapadlo, že útok psa lze stimulovat přetahováním o hadr.'' prohodil ironicky. kenzo se na něj díval se staženýma ušima a už nic neřekl. Grippen se přesunul k Acovi, který po jeho přiblížení zcela oživl z otráveného psa na zase normálního vlčáka. Ihned Grippovi cosi zašeptal.

 ,,Ten magor se tady předvádí už od rána, ještě ho tady nikdo nepřepral. Ubohost, tečka.'' Grippen nevěřil, že opravdu nikdo ho ještě nezdolal. Avšak myslel si, že Flame ani Ace se týhle šarády ještě nezúčastnily - ani jeden z nich nevypadal, že je výkonem toho bastarda ohromen. Grippen začal pohledem hledat Keilu. Byla naproti, zrovna přikročila ke Kenzovi. Chtěla se taky přetahovat. Grippena - a určitě nejen jeho - to překvapilo.

 ,,Tak to jsem zvědavej ..'' šeptl si ironicky, ale pravdou bylo, že ho to zajímalo víc než dost. Keila chytla jeden konec provazu a Kenzo druhý. Ikdyž Grippenovi celé tohle divadlo připadalo strašně vtipný a trapný, nesmál se. Aspoň né teď. Když přetahování začlo, bylo jasné, že má Kenzo převahu. Avšak jak se do toho Keila začínala dostávat, pomalu se začal objevovat důvod, proč bylo tohle plemeno vyšlechtěno právě na lov medvědů. Vydržela držet a trhat opravdu dlouho. Ikdyž by to do Keily málokdo řekl, její silná stránka asi nebude lov, nýbrž boj. Jak upustila hadr, klopýtla, ale vzápětí se zase postavila do pozoru proti Kenzovi.

 ,,Super!'' štěkl Kenzo. Grippena už to přestalo bavit, tak se otočil na tlapce a měl v plánu odejít z týhle šarády pryč, ale Blátivka ho zastavila.

 ,,Hej Grippene! Nechceš se jít naučit lovit?'' zeptala se ho, když se na ní Grippen otočil. Vypadal, že o tom přemýšlí, ale už od začátku si byl jist, že pujde.

 ,,Jasně, stejně jsem se chtěl projít.'' sice se chtěl jít projít sám, ale to už neřekl. Blátivka se usmála a přiklusala ke Grippenovi. Pak mu hlavou dala gesto, kterým směrem chce jít. Grippen to pochopil a následoval jí. Pomalu se vzdalovali od kostela. Nějakou chvíli panovalo ticho.

 ,,Takže ty jsi nikdy nelovil?'' zeptala se Blátivka a pohlédla na Grippena.

 ,,Já? Co se pamatuju, tak ne.'' řekl Grippen.

 ,,Ale v lese jsi snad byl, ne?'' opětovala Blátivka s nadějí v hlase.

 ,,Ano, v lese jsem byl. V lese jsem byl opravdu mnohokrát .. bok po boku se svým páníčkem. Opravdu mi to chybí, ale snažím se si nestěžovat. Smířil jsem se s tím, že ty časy, kdy se mi páníček věnoval, kdy mi házel disk nebo míček, kdy jsme běhali na cvičáku, kdy jsme o dlouhých zimních večerech leželi v obýváku, v krbu oheň a jediné, co vydávalo nějaký zvuk byly horké plající plameny, tyhle časy, ty už jsou pryč. Zima přijde už brzo a bude jako vždy studená . A já si už nebudu moci sednout k páníčkovi na gauč a zahřívat se ohněm.'' to bylo poprvé - a snad i naposledy - co si Grippen takhle posteskl. Blátivá tlapka mu naslouchala.

 ,,Já - po pravdě - moc nechápu psí přátelství s člověkem. Mě moji majitelé ještě jako štěně vyhodili na ulici. Bylo to o jedné z těch studených zim. Přišla jsem jako vysněný dárek a odešla jsem jako nechtěná věc. Od té doby lidem nevěřím. Tehdy mě našla psí smečka, byla jsem na pokraji smrti - hladem a zimou jsem skoro nechodila. Ta smečka se o mě postarala, když jsem to nejvíc potřebovala. Jenže když jsem byla větší, ztratila jsem mojí smečku během potopy. Původně jsem se nechtěla už vázat na žádnou smečku, nějakou dobu jsem žila jen jako samotářka, ale potkala jsem Flama s Michelle. Nejdřív jsme se stýkali jen když jsme se náhodou potkali, ale pak se k nám přidala i Nisha a scházeli jsme se najednou čim dál tím častěji. A najednou jsem tady, v docela početné smečce. Ale já jsem byla vždycky taková, vždycky jsem ráda všem pomáhala, i když jsem se často hádala s Nishou nebo s někým jiný.'' ke konci se zasmála. Grippen se nad jejím příběhem zamyslel.

 ,,A co Ace? Pokud si pamatuju, tak jste ho znali dřív než mě a ostatní, ne?'' zajímal se. Ani mu nevadilo, že odbočili od tématu lovu.

 ,,Ace? Toho jsem potkala já a Flame v parku - tehdy byl ještě maličkej. Měl docela silný utěkářský pud, takže většinou byl na dlóuhém provaze, který na jedné straně končil u jeho krku a na druhé v ruce u jeho majitele. Jeho majitelé si ho podmanili, stal se z něj mazel, polovičatě závislej na svých opatrovnících. Byla to škoda, ale on si nikdy na svůj život u lidí nestěžoval. Byl vždycky spokojený. Když tehdy přiběhl za námi, že jeho panička ho opustila v parku, viděla jsem na něm, že jedno jeho já je naprosto vyčerpáno a hystericky zřízeno, ale to druhé já se s tím v klidu smířilo. To jsem třeba na Keilě neviděla. Na té bylo vidět, že na svém páníčkovi byla závislá zcela úplně a nevěřila jsem, že se z toho dokáže nějak dostat. Teď je na ní vidět, že když je zaměstnaná, nesoustředí se tolik na to, že je pryč od páníčka. Sice mě včera její reakce na její nezdar docela zklamala, ale dobře, je jen netrpělivá.'' rozpovídala se Blátivka, až moc a tak se bála, že už Grippen dávno nebude poslouchat. Ten se ale zajímal.

 ,,Jo, Keila je plná překvapení .. a to se mi líbí.'' řekl přemýšlejíc. Jak mluvil s Blátivkou, připadalo mu to, jako by se snad svěřoval o svých pocitech svojí mámě nebo někomu jinému příbuznému. Bylo to divný, takže by se najednou rád vrátil k původnímu plánu, lovu. Blátivka se uchechtla a uculila.,,Co?'' otočil se na ní s úšklebkem Grippen.

 ,,Nic nic .. jdeme na ten lov?'' štěkla Blátivka a rozklusala se o kousek dál. Grippen přiývl a následoval jí.,,Tak .. začnemě úplně od začátku.'' začala s teorií; ,,Stačí, když použiješ svůj nos - zavětři a řekni mi, co cítíš.'' Grippenovi to přišlo až příliš jednoduché. Začmuchal a cítil opravdu mnoho pachů.

 ,,Cítím svůj pach, taky tvůj a spoustu dalších pachů divoké zvěře..'' vyjmenoval to podstatné.

 ,,A který z těch divokých cítíš nejvíc?'' zkoušela ho.

 ,,Myšinu .. možná?'' nebyl si jist. Když chodil s páníčkem na procházky na pole, občas se myši snažil vyhrabávat.

 ,,Jo, je to myš. Teď se snaž soustředit jenom na ten jeden pach. Ze začátku to bude těžší, ale nakonec ti to pujde od tlapky. Vytyč si ten pach a následuj ho.'' dala mu instrukce. Grippen se hned pustil do práce. Sice si nedával moc velké naděje, ale hodlal do toho dát co nejvíc. Čmuchal kus nad zemí, měl pocit, že se mu podařilo napojit na ten správný pach. Chvíli ho následoval a když pach začal zesilovat, Grippen se zaradoval. Ještě sice neměl vyhráno, ale už jen to, že byl na správné cestě ho uspokojovalo. Trvalo už opravdu jen malou chvíli než dorazil k myší díře. Hned začal zběsile hrabat. Těměr za tři sekundy už se mu pod tlapkama přehnala jedna myš. Gripp byl připraven a tak jí chytl a zakousl. Na první pokus docela slušný. Hned se s myší vrátil za Blátivkou.

 ,,Páni! No vidíš, že ti to jde!'' pochválila ho. Sice to byla jen myš, ale motivace byla potřeba.

 ,,Pojďme chytit ještě něco většího, ať se můžeš o jídlo podělit.'' navrhla a pokynula mu hlavou aby se přidal. Gripp si odložil myš a šel pokračovat. Začínalo ho to bavit. Když se vraceli zpátky ke kostelu, bylo pozdní odpoledne - přecijen Grippen vstával docela pozdě. Chtěl se Blátivky ještě na něco zeptat, ale měl plnou tlamu zajíce, který mu srozumitelnost jeho slov akorát tak znemožňoval.

 ,,Fo fi myflíf o fom baftardovi?'' tušil, že mu Blátivka ani nebude rozumět.

 ,,Heh, cože? Myslíš Kenza?'' napadlo jí okamžitě. Ještě že tak. Grippen by to nerad opakoval. Na její otázku kývl. Fenka honáka se na chvíli odmlčela.

 ,,Nevím, mám z něj smíšené pocity. Slyšela jsem, že vám zabil nějakýho přítele .. je mi divný, že takhle zabil psa a druhý den sem zničehonic přišel nám údajně pomoci.'' řekla a mínila pokračovala.

 ,,Zavíc si nemyslím, že by nám jeho pomoc mohla nějak usnadnit boj proti těm bojovým psům. Dneska mi přišlo, že s tím přetahováním přišel jen proto, že si chtěl s někým hát. Je to štěně, co bys chtěl.'' přiznala své pocity.

 ,,Souhlafím.'' uznal Grippen a na víc slov se bohužel nezmohl. Ke kostelu přišli za malou chvíli. Venku pod schodama se Keila přetahovala se Sally, nad schodama u dveří opět polehávala Nisha. Blátivka na ní zaměřila svůj pohled. Měla chuť jí už něco říct. A taky to udělá. Zbytek psů nebyl v dohledu, Grippena docela překvapilo, že tu se Sally nebyla Hachiko. Možná byla v kostele, možná byla někde s Michelle. Flame byl uvnitř na sto procent. Ace byl kdesi neznámo, ale určitě měl na očích Kenza, jak to sliboval. Grippen s Blátivkou se zastavili s úlovky v tlamě. Grippen hledíc na Keilu, Blátivka hledíc na Nishu, oba zcela odlišné výrazy. Blátivka už téměř vyrazila k Nishe, ale ještě předtím drkla do zkamenělého Grippena. Bylo vidět, že ho vyrušila z hlubokého přemýšlení.

 ,,Tak běž!'' štěkla na něj i přes to, že v tlamě držela myš. Držela ji za ocas, takže jí bylo rozumět docela dobře. Mezitím co se Grippen plížil za Keilou a Sally, Blátivka se vrhla na tu Nishu. Ta si jako každý den, jako každou chvíli hovila u dveří do kostela a vždycky sledovala podivným mateřským pohledem na to, co se děje pod schodama. Blátivka, jakožto nevelký fanoušek rezavé fenky, už měla jejího flákání dost a hodlala jí to říct.

 ,,Co ty tady děláš?'' zeptala se jí Blátivka. Byla to dobrá otázka, protože Nisha nedělala nikdy nic.

 ,,Já? Co máš za problém?'' Nisha už z Blátivčinýho hlasu pocítila, že má s ní zase nějaký problém. Blátivku na Nishe rozčilovalo skoro všechno. Hlavně to, že kdykoli se s ní potkala, tak ve velké většině NIC nedělala.

 ,,Už zase nic neděláš? Že mě to pořád překvapuje .. to jsi jako nějaká královna, že se tady furt rozvaluješ a prd děláš? Za celou dobu co jsme tady jsem tě neviděla dělat ani jednu jedinou věc. Kdy jsi byla naposledy na lovu? Nebo spíš .. kdy jsi byla naposledy někde mimo kostel?'' chtěla to dát Nishe pěkně sežrat. Už dlouho se s níkým nehádala a Nisha se jí úplně nabízela.

 ,,Cože? Co to zase meleš? To si jako nemůžu už ani odpočinout? Zavíc, nejsem jediná, kdo dělá pro ''smečku'' minimum.'' Ty bys jenom všechny hnala něco dělat, dokud by nechcíply vyčerpáním. ''odsekla jí Nisha a ignorativně se zahleděla ze schodů. Všimla si, že Keila, Grippen a Sally je sledují, ale jak se na ně podívala, odvrátili pohled. Protočila oči v sloup.

 ,,Já a hnát někoho k práci? Je vidět, že se nemáš čím ohánět a tak si vymýšlíš dost pochybný důvody!''

 ,,Vždyť pořád po někom chceš, aby šel s tebou lovit. Sice se svojí pracovitostí Michelle nepřekonáš, ale ta aspoň nenutí nikoho pořád něco dělat!'' snažila se všechno obrátit proti Blátivce. Ale ta měla pravdu, její důvody byly dost pochybné.

 ,,Aha, tak to jsem nevěděla ani já. Nevěděla jsem, že nabízet někomu pomoc je pro tebe uhánění do práce. Jen mi přijde fér, aby někdo aspoň něco pro ostatní udělat. Nechci živit někoho, kdo pro mě na oplátku nic neudělá! Ty si asi myslíš, že když jsi Flamova oblíbenkyně, tak nemusíš nic dělat, co?'' štěkla po Nishe pohrdavě skvrnitá fenka.

 ,,Pff, Flame mi to povolil, takže máš smůlu.'' odfrkla si Nisha, zvedla se a zamířila do kostela.

 ,,A to jako proč?'' Blátivka téměř zuřila. Flame byl vždycky rozumný, takže Blátivka nějak nechápala, proč by Nishe poflakování dovolil. Nisha se na ní ve dveřích kostela naposledy otočila.

 ,,To by tě zajímalo, co?'' štěkla a ještě jednou si odfrkla. To její odrfkávání Blátivku hrozně čílilo a Nisha to věděla. Blátivka na fenku zavrčela, ale ta už zmizela v kostele. Ještě chvíli se na ní dívala a pak svůj pohled namířila ze schodů na tři diváky. Grippen s Keilou a Sally je celou dobu pozorně sledovali, Grippen do toho kousal králičí nohu. Sally se po tom, co Nisha zmizela zasmála. Držela to v sobě už celou tu jejich hádku. Přišlo jí to hrozně vtipný, vůbec nepochopila, proč tahle hádka vznikla.

 ,,Myslím, že za chvíli budeme mít jiné problémy než to, že se někdo z nás fláká.'' řekla Keila a měla samozřejmě pravdu. Smečka bojových psů je mohla navštívit už každým dnem a tyhle hádky akorát mezi psy dělaly větší dusno. Grippen by byl rád, kdyby už tohle všechno skončilo. Možná se měli prostě přesunout někam jinak a nechat kostel napospas bojovým psům. Ikdyž to byla moudrá myšlenka, Grippenovi se přesto nelíbila ta domněnka, že by tohle hezké místo musel přenechat nějakým bastardům.