Ve vzduchu byl stále cítit kovový pach krve. Grippen ležel na zemi a nechával si od Ace olizovat ránu na krku. Sám si tam nedosáhl a nemohl přece za někým přijít celej od krve, že?

 ,,Argh, bolí to jako čert!'' pronesl sípavým hlasem Grippen. Ace se mezitím zvedl a začal si olizovat svojí nohu. I jeho pes pěkně pokousal.

 ,,Myslím, že až ho potkáme příště, budeme mrtví.'' rozdělil se Ace o své myšlenky.,,O tom nepochybuju!'' odvětil Grippen a zvedl se.

 ,,Musíme pokračovat, nechci se tu zdržovat dýl jak musím.'' pronesl Ace, udělal krok vpřed a podíval se na Grippena, jestli jde taky.

 ,,Jasně .. díky, myslím že bez tvojí pomoci bych byl mrtvej.'' uznal Grippen a vyšel za Acem.

 ,,Nemáš za co!'' do Ace se opět pomalu dostávala jeho přirozená radost. Ale jasně, že mám za co.. domyslel si Grippen. Jak může vůbec Ace říct, že to nic nebylo? Mohl se přece zabít! podobné myšlenky ještě dlouho zatěžovaly jeho flekatou hlavu.Oba pokračovali v cestě za údajnou stodolu, museli se jen dostat z tohohle lesíka. Nebyl moc velký, brzy už se prodírali křovím na sluneční světlo dopadající na rozlehlou louku. A tam stála. Docela osamělá, červená stodola. Opravdu nebyla tak červená, přesně jak jim Blátivka říkala.

 ,,Našli jsme to docela rychle!'' uchechtl se Grippen.

 ,,Myslíš, že tam budou?''

 ,,To já nevím, to ty je přece znáš!''

 ,,Jenom jednu z nich!'' snažil se ospravedlnit Ace.

 ,,Pojďme to zjistit,..'' Grippen hodil po Acovi pohled, kterým říkal, ať ho následuje. Grippen se rozklusal, nejradši by se rozeběhl, ale kvůli Acovi nemohl. Stodola byla už téměř před nima, když se tichem rozneslo štěněčí vytí. Nedalo se tomu říct ani vytí, byl to takový zvláštní skřekot. Grippen se podíval po Acovi.

 ,,To budou asi oni, ne?'' optal se a Ace se na něj jen nechápavě podíval. Včera ve stodole nebyli, takže nemohl s jistotou říct, jestli to třeba není nějaké štěně od bojových psů.Zblízka byla stodola ještě větší, než se z dálky zdálo. U stodoly byla i nějaká rozbitá ohrada, ale do samotné budovy se dalo dostat obříma dveřma po levé straně stavení. Byly trochu pootevřené, takže do nich Grippen s Acem jen nakoukli. Ace byl první, kdo dovnitř vstoupil. Uvnitř byla docela tma, trochu světla se tam však dostalo. Byly tam na každé straně dvě patra, ke kterým vedl žebřík a nahoru se dostal opravdu jen ten nejzdatnější pes. Dole byly balíky slámy, za kterýma se určitě někdo skrýval.

 ,,Haló?'' promluvil Ace do ticha, Grippen ho tiše následoval. Za jedním z balíků se ozvaly tlumené hlasy. Ace radši poodstoupil.

 ,,Pššt, buďte zticha! Nějakej pes nás přišel zabít a my zemřeme strašlivou smrtí v týhle hnusný špinavý stodole! Vaše vytí ho přilákalo!''

 ,,Moc to hrotíš, pujdu se podívat!'' To bylo to jediné, co Ace s Grippenem jasně slyšeli. Na to se přesně z balíku před Acem vynořily dva páry uší. Patřily dvoum štěňatům. Jedno z nich -to ušaté- se plížilo při zemi, druhé z nich si vzpřímeně vykračovalo k Acovi a Grippenovi.

 ,,Co tu děláte? Tohle je naše stodola!'' štěně vypadalo velice rozhořčeně, avšak nedalo se ho brát vážně.

 ,,Eh .. heh, my jsme přišli za Michelle. Je tady?'' uchechtl se Grippen, při pohledu na rázné štěně.,,Ne, šla nám pro snídani.'' řeklo druhé štěně. Mělo hodně světlou srst, ale celkově vypadalo vypadalo jako Nisha a Flame.

 ,,Hej Keilo! Říkala jsem, že to nejsou žádní zabijáci! Znají Michelle!'' první štěně si sedlo a prohlíželo si oba návštěvníky. Mělo šedou srst s hnědýma a černýma flekama. Trochu jako Grippen.

 ,,Já radši zůstanu tady, dokud se Michelle nevrátí!'' ozvalo se zpoza balíku slámy. Šedé štěně se podívalo po Acovi.

 ,,Je to blázen.'' zašeptala, aby jí fenka za balíkem neslyšela. Ace se otočil na Grippena s prosebným pohledem, kterým ho prosil, ať s ním to štěně nezačíná konverzovat.

 ,,Mimochodem, já jsem Hachiko a tohle za mnou je Sally. Ta vzádu je Keila.'' představila sebe i své okolí mladá fenka australského ovčáka.

 ,,Já jsem Ace a tohle je Grippen.'' odpověděl slušně. Oba dva si sedli, vypadalo to ještě na dlouhé čekání. No, nebylo tomu tak, hned co si sedli se přiřítila Michelle. V tlamě měla velké okřídlené zvíře a vypadala znaveně. Hned co zahlédla nečekané hosty, bažanta upustila na zem.

 ,,Ahoj Aci!,..'' přišla blíž a přátelsky vlčáka olízla na krku ,,..co tu děláš?'' otázala se.

 ,,Já a Grippen jsme pro vás přišli, abychom vás dovedli do kostela. Včera tu pro vás byl Flame, ale prý jste tu nebyly, takže poslal nás.'' vysvětlit Ace. Michelle se na chvíli odmlčela a semtam koukla po Grippenovi, pro ní zcela neznámém psovi.

 ,,Ano, pronásledovalo nás pár bojových psů a tak jsme se schovaly v myslivně. Jenom se najíme a pujdem, ať nemá Flame řeči.'' řekla a přitáhla bažanta víc do prostředka stodoly. Hachiko a Sally se okamžitě rozeběhli k úlovku.

 ,,Keilo, vylez a pojď se najíst!'' pobídla Michelle fenku, která byla až doteď skryta za balíkem slámy. Vyplížila se ze svého úkrytu a velkém obloukem obešla Grippena a Ace. Zastavila se nad bažantem a hodila na něj znechucený pohled.

 ,,Já to nechci jíst. Já chci svoje granule! Chci jít domů!'' postěžovala si černobílá fenka. Michelle se podívala na zaujaté psy a zpátky na Keilu.

 ,,Už jsme o tom mluvily, nemůžeš se tam teď vrátit. Už se tam možná nikdy nebudeš moci vrátit. Tohle je jediný, co ti můžu nabídnout, takže ber nebo nech být.'' vysvětlila Michelle, Keila zavrčela.

 ,,Já to nechci! Je to humus!'',,Ne! Je to výborný! Měla bys to zkusit!'' ozvala se Sally a Hachiko přikývla. Keila na ní výplázla jazyk, nebude si přece kazit chuť! A už vůbec si nebude plnit tlamu špinavym peřím!

 ,,Jak chceš Keilo, nic jinýho nedostaneš.'' odcekla jí Michelle. Nebude se řídit nějakým přáním mazlíčka. Pokud nechce jíst, tak ať nejí.Po celou tu chvíli, co Sally s Hachiko jedly, bylo úplné ticho, kdy bylo slyšet pouze mlaskání a chroupání masa. Byl to ukázkový případ trapného ticha. Grippenovi se to zdálo jako celá věčnost, než štěňata konečně dojedla. Obě se ještě olízly a pak se podívali po Michelle.

 ,,Dojedly jste? Keilo, ty si vážně nedáš ani kousek?'' Jelikož z bažanta ještě něco zbylo, Michelle znovu nabídla Keile.

 ,,Nechci!'' odfrkla.,,Nebudu tě nutit,..'' chtěla ještě něco doříct, ale tušila, že to nemá cenu. Otočila se tedy na Ace a Grippena ,, ..můžeme jít?''. Oba psi přikývli, už chtěli vypadnout. Michelle vzala zbytky z bažanta a vyšla ven, tam začala hrabat díru a poté do ní pozůstatky opatrně vložila. Vše zahrabala zpět. Mezitím všichni vyšli ze todoly, včetně Keily, která se držela vzadu.,,Aci, veď nás, Grippene, běž prosím poslední.'' rozhodla vše Michelle. Nechtěla, aby šla Keila poslední, mohla by se ztratit či utéct.

 ,,Já radši pujdu poslední, cestou nás pokousal jedne z bojových psů a zranil mě na noze.'' řekl Ace a šel se s Grippenem prohodit. Michelle si jejich zranění ani nevšimla a tak se teď cítila blbě, že se na to nezeptala už dříve.

 ,,Tak fajn, můžeme jít.'' zavelel Grippen a vykročil směrem k lesíku, kde je právě onen pes napadl. Mezi psama panovalo ticho, Michelle šla těsně za Grippenem, div ho nepředběhla, za ní šla dvojice Sally a Hachiko, které se neustále pošťuchovaly či přeháněly, za nima se krčila Keila a tu hlídal pokulhávající Ace. Vše s ezdálo být naprosto v pořádku, do doby, než se prodrali křovím na půdu lesa.

 ,,Něco bych si dala..'' pronesla Hachiko, která si až doteď se Sally něco našeptávala.

 ,,Děláš si legraci? Právě jsi spořádala půlku bažanta!'' odvětila Michelle, kterou tohle samozřejmě udivilo.

 ,,Jo, ale já bych si dala ještě něco. Doma jsem mohla jíst kdykoliv jsem chtěla. Sice to nebylo tak dobrý, ale bylo to takový bezedný!'' prohlásila na svou obranu.

 ,,Ale tady nejsi doma, štěně, tady nic takovýho neexistuje. Vše si musíš řádně nalovit a né vždycky je toho tolik, aby sis mohla dát dvě jídla za dvacet minut.'' Ace řekl konečně něco rozumného. Jó, poučovat štěňata, to by mu šlo. Najednou se ozvala Keila.

 ,,Už nemůžu! Tohle je na mé packy příliš! Strašně ženete!'' postěžovala si černobílá fenka.

 ,,Já mám jenom jedny nervy..'' zašeptal si pro sebe Grippen a zastavil. Keila najednou začala na Michelle křičet, jak moc toho už v posledních dnech ušly a že je to na ní moc. Ta se samozřejmě nedala a oplácela jí to argumenty. Sally hádku nevnímala, zaujala jí věc po pravé straně cesty. Vypadala jako taková ta hrající krabička od dvounožců. Musela se jít podívat blíž! Upjatě pozorovala krabičku a zrovna když to nejméně čekala, věc se rozehrála. Linul se z ní teď melodický zvuk.

 ,,Pojďte se podívat!'' zvolala a opravdu - psi se nahrnuli k hrající krabičce ležící v trávě a s napjetím jí pozorovali. Hachiko teď mohla využít situace a ztratit se v podrostu. Když něco chtěla, prostě si za tím šla. A teď si chtěla dát další svačinku, stůj co stůj. Rychle se ztratila psům z očí a stála tam sama proti celému lesíků. Bylo to pro ni jako říše divů. Nemínila se ztratit - vrátí se i s krásným úlovkem! Ano, až tak moc si věřila. Sotva se ocitla v divočině, už by chtěla všechno umět a znát. Naneštěstí zachytila cizí pach, jí se zdál zcela normální, dokonce si myslela, že jde o kořist. A tak se vydala po pachu. Tvářila se teď jako pravej loveckej pes, ikdyž k tomu neměla žádné předpoklady. Pach ji dovedl do doupěte. Doupě zelo prázdnotu, jen na okraji byla čerstvá kořist. Úplně překrásnej králík! Hachiko pro její hloupost ani nenapadlo, že by to mohlo něčí být - ten pach přeci neznala, byl pro ní zcela neznámý. Zaradovala se, chňapla králíka do zubů a hrdě s ním pelášila zpátky za psama. Ty už dávno nebyli fascinováni mobilním zařízením.

 ,,Hachi?!'' volala Sally s beznadějí v hlase. Zbytek psů po lese štěkal úplně stejně. za chvíli se z křovisek Hachiko prodrala a ukázala se všem před očima. Michelle k ní okamžitě běžela.,,Sakra, Hachiko, smrdíš jak liška. Kdes byla? Tys to ukradla liškám? Děláš si legraci?'' dle pachu vše hnědá fenka hned zjistila. byla rozčílená až až. Dala Hachiko pohlavek, až jí králík upadl z tlamy. Skrčila se a začala bouchat ocasem do země.

 ,,Ne, nikdo tam nebyl.'' zkusila se obhájit.

 ,,Jo tak nikdo tam nebyl, ale čerstvej mrtvej králík ano?'' zavrčela na štěně Michelle a poodešla. 

 ,, Kdy už se ze svých chyb konečně poučíš, Hachiko?'' dodala a vrátila se ke zbytku psům.

 ,,Je hloupá, je to s ní marný. Ani si neuvědomuje, že nás všechny vystavila nebezpečí.'' zašeptala ještě ke Grippenovi a sledovala flekatou fenku, jak se plíží zpět ke skupince, bez kořisti, samozřejmě. Přidala se vedle Sally, napřímila se a hodila šibalským pohledem po mladé fence huskyho. Ta jí pohled neopětovala, zírala nasupeně do země. Mezitím se psi daly do pohybu.

 ,,Jsi naštvaná?'' optala se jí Hachiko. Sally se na ní podívala, ale zároveň dávala pozor na cestu. Nechtěla někde upadnout.

 ,,Musíš bejt pořád tak zvědavá? Liška by tě mohla zabít jednou ranou! K čemu máš nos? Používej ho!! A hlavně, používej hlavu!!'' zlobila se na Hachiko. Ta ztichla a zapřemýšlela. Když ona byla jenom zvědavá .. a měla hlad!

 Grippen na cestě zpátky sledoval jakákoliv znamení, že by je mohl někdo sledovat. Také koukal, jestli tu nejsou stopy po bojovém psovi co je napadnul, ale nebyly. Asi šel jinudy usoudil Grippen. Když došli do parku, paprsky slunce začínali slábnout, blížil se západ slunce a tím i večer.

 ,,Tak co myslíte, dorazíme tam ještě před západem?'' pronesl Grippen.

 ,,No jasně že jo!'' odvětil mu nadšeně Ace. Na začátku výpravy Grippen vůbec netušil, že bude zpátky v kostele tak rychle. Už by tam chtěl zase být, za těch pár hodin co tam strávil si to místo docela oblíbil. A hlavně cítil, že je tam po boku přátel...