,,Jak jsi říkal, že se jmenuješ?'' otázal se pochybně Flame, černý husky.

 ,,Grippen..'' odvětil dlouhonohej ovčák.

 ,,Mě to zní jako kryplen.'' Flame se uchechtl a poodešel za Blátivkou, která si Grippena pečlivě odměřovala pohledem. Bylo na ní úplně jasně vidět, že se chce na něco zeptat.

 ,,Ty jsi od lidí, že jo? vypadáš jako nějaká ta namyšlená kólie s mnoha závodníma úspěchama.'' druhou větu řekla opovrhovačně. V lidi ztratila důvěru už dávno, nemohla ani pomyslet na to, že by musela s člověkem žít v jednom domě.

 ,,Nejsem kólie!'' zavrčel, protože jemu samotnému je tohle plemeno proti srsti. Záleží jim až příliš na páníčkovi.

 ,,Ha, jistě .. '' dodala nevěřícně šedá fenka a odvrátila se k Flamovi. Chvíli se koutkem oka koukala po Grippenovi a pak něco huskymu pošeptala. Grippen protočil očima vsloup.

 ,,Prosím, tak co uděláme s tím mým problém?'' vytrhl všechny z myšlení Ace. Díval se na všechny prosebným pohledem, který ukazoval značné ztrápení.

 ,,A cože to bylo?'' zeptal se ho Flame a vykročil k němu. Bylo to pro něj tak nedůležité, že si to prostě za tu chvíli nepamatoval.,,Moje majitelka se mnou byla v parku, pak se z její chytrý krabičky ozvala hudba a chvíli do toho mluvila. Nakonec se rozbrečela a odhodila moje věci na zem.'' řekl to tak rychle, že snad ani nebylo možný mu řádně rozumět.

 ,,Jo a pak zmizela.'' dodal ještě a vydechl, jako by běžel maraton.

 ,,No, hele, jentak mezi náma. Jednou to přijít muselo, lidem se nedá věřit, nic neobvyklého.'' odpověděl mu na to Flame, s naprostou ignorací.

 ,,Nic neobvyklého? Jak to můžeš říct? Vždyť tu vůbec nikdo není! Žádný rachot aut, žádní lidé nekráčejí po ulicích, jenom ta siréna dneska ráno! Můj páníček dneska taky mluvil do tý krabičky a pak zmizel.'' zavrčel nesouhlasně Grippen a stoupl si. Věděl, že to není normální a že se prostě něco děje.

 ,,Hele, Kudrno, já žádnýho majitele nemám, nikdy jsem nežil ve společenství lidí, takže to vůbec není můj problém.'' řekl si Flame svoje. Ace nasadil zklamaný výraz, který spozorovala Blátivka. Na chvíli odvrátila zraka pak pronesla:

 ,,Flame, měli bychom jim pomoct. Aspoň ze začátku. Jejich majitelé je tu nechali napospas a oni za to přece nemůžou.'' Grippenovi se tohle moc nelíbilo. Nebyl ve společenství psů nijak šťastnej jak blecha, ale bylo to lepší, než být v tomhle zmatku sám. Ace tiše přikyvoval, bylo na něm jasně vidět, že byl odjakživa vázán na něčí společnost. Stejně jako Grippen. Blátivka a Flame pravděpodobně neměli s lidma dobré zkušenosti.

 ,,Fajn, dělej jak myslíš.'' odvrátil očima Flame a otočil se směrem pryč z parku.

 ,,Pojďte.'' zavelela Blátivka a následovala Flame. Grippen se ještě dlouho rozmýšlel, jestli má za nimi jít nebo ne. Rozhodl se samozřejmě, že půjde. Mezi stromy co byli u jezera se chabě protínal dřevěný plot. Dal se v pořádku přelézt, bez větší námahy. trvalo ještě malou chvíli, než stromy začaly řídnout a rozprostřela se před nimi louka. Tady Grippen nikdy nebyl. Jeho páníček ho jinam než na cvičák nebo do parku nebral. A to ani když šel s přáteli na výlet.

 Na druhé straně louky se mezi stromy tyčila jakási zchátralá budova. Grippen se sám sebe ptal, jestli jdou opravdu tam. zatím to vypadalo, jakože jo.

 ,,Takže ty seš nějaká výstavní kudrnatá border kólie, jo?'' prolomil ticho Ace a podíval se na Grippena. Ten ho jaksi nevnímal.

 ,,Co? To bylo jako na mě?'' nebyl si jistej, jestli slyšel správně.

 ,,Nojó, ty! Měl jsem kámoše, co byl border kólie a měl rád ovce. No a ovce mají kudrny, víš, takže ty seš vlastně něco jako borderovce, ne?'' s větším nadšením už to ten Ace snad říci nemohl. Grippen zavrčel, ale nehodlal se kvůli tomu ocitnout zase na zemi zakousnutej nějakým trotlem.

 ,,Jsem Mudi, to je rozdíl.'' řekl otráveně. Nikdy tohle rozebírat nemusel, tak proč by měl teď?

 ,,Ahá! To je něco jako kólie, že jo? Řekni, že jsem byl blízko!'' tázal se a přitom vrtěl ocasem.

 ,,Je, asi je to něco jako kólie.'' odvětil, a doufal, že o tom mluvil naposledy. Mezitím se blížili k budově, která se dorýsovala do tvaru kostela. Nakonec z toho vzešlo, že to kostel byl. Kostel byl hodně opuštěnej a ve svitu zapadajícího slunce vypadal dost pochmurně. Grippen před ním zpomalil a vzhlédl až nahoru.

 ,, Co tady?'' zeptal se, ale nedočkal se odpovědi. Flame šel ke schodům, které vedly k pootevřeným dveřím a zavětřil.

 ,,Nejsme tu samy..'' vyřkl svůj poznatek a už už byl na cestě dovnitř. Grippen, totálně zaneprázdněný střechou kostela, netušíc kam jde, chtěl následovat zbytek psů, ale překazilo mu to jedno pitomé prkno v zemi. Cítil lehké křupnutí a jak se pod ním sesouvá půda. Zareagoval bohužel příliš pomalu a už byl pod zemí. Doslovně. Pod kostelem byl starý sklep, do kterého se Grippen právě nepříjemně propadl. Při pádu se bouchl do hlavy, ale byl zcela při vědomí.

 ,,Grippene?'' otázala se tak do ticha Blátivá tlapka. Ace už běžel k díře, jako jediný spatřil, jak se Grippen propadl.

 ,,No super..'' pronesl Flame a otočil se zpátky za místem Grippenova pádu.

 ,,Grippene! Pro ovce boží! Jsi v pohodě? Žiješ? Grippene!'' jediný Ace měl asi řádné obavy. Než Grippen něco vůbec řekl, chvíli to trvalo. Nejdřív zvedl hlavu ze země, poté si tlapkou sáhl na hlavu a když zjistil, že jí má od krve, teprve pak mohl něco říct.

 ,,Au..'' ještě chvíli si tlapku prohlížel a poté jí utřel do hlíny. Ace začal panikařit.

 ,,Proč mi neodpovídá! Je po něm!''

 ,,To přeháníš, vždyť se hejbe!'' zavrčel Flame při pohledu do díry. Grippen se mezitím zvednul a oklepal ze sebe špínu, co na zemi posbíral. Konečně mohl odpověď, aby tak zkazil Flamovi představy o jeho smrti.

 ,,Jsem v pohodě, ale jak se mám sakra dostat ven? '' zařval k díře kterou propadl. Zpátky nevyleze, je to moc vysoko. Bude muset najít jinou cestu.

 ,,Zkus myslet! Musej tam bejt .. emm, takový ty schody. Prostě schody, cesta nahoru, cesta ven.'' pronesl svou myšlenku Flame, Ace si mezitím zhluboka vydechl. Jistě, schody. Zopakoval si Grippen a šel se po díře porozhlédnout. vypadalo to jako jeden z těch vlhkých sklepů co má i u sebe doma. Jenže tenhle smrděl plísní a dlouhou zchátralinou, o vlhkosti škoda mluvit. Nebylo tam opravdu nic zajímavého, krabice, kameny, nějaké neurčité předměty, ale nic, co by ho mělo zajímat. Pak tu byly i ty schody, které Flame zmiňoval. Zcela obyčejné schody.

 Mezitím, co Grippen mířil ke schodům ze sklepení kostela, z otevřených dveří kostela se ukázala rezavá srst. Blátivka zbystřila jako první, taky jako první zavrčela. Ace i Flame začali vrtět ohonem a na nějakého zapadlého Grippena úplně zapomněli.

 ,,Zase ty?!'' vyřkla Blátivá tlapka a nezněla při tom nijak nadšeně. Reakce chlapců byla zase opačná.

 ,,Nisho! Takže se znovu setkáváme!'' prohodil Flame a i s Acem se šel s fenkou pozdravit.

 ,,Taky tě ráda vidím, Blátivko.'' mrkla směrem k honačce a nic si z její reakce nedělala. Blátivka si jen něco zamumlala pod fousky.

 ,,Věděla jsme, že jste to vy, slyšela jsem vás remcat už od louky.'' uculila se a pokračovala ,,Přišli jste i s někým dalším, že jo?'' usoudila podle cizího pachu, který stále visel ve vzduchu, ačkoliv tu Grippen už nebyl.

 ,,Vlastně jo! Spadl dolu do sklepení a my ho teď potřebujem vytáhnout ven!'' prohlásil Ace a doufal, že ho dostanou ven. Nisha se otočila a podívala se do kostela.

 ,,Vím jak na to, pod kobercem jsou dveře na schodiště, dají se lehce otevřít. Stačí zatáhnout za provaz.'' informovala je a zamířila směrem k onomu koberci, které byl vedle několika laviček. Psi jí následovali, Blátivka se držela jako poslední.

 ,,Co tu vlastně děláš?'' zeptal se Flame.

 ,,Když jsi o tomhle kostele mluvil, přišel mi zajímavej a tak jsem se po něm zkrátka podívala. Zalíbilo se mi tady, není tu zima a dá se tu pohodlně vyspat.'' zastavila se. Stála hned na kobercem. Přikrčila se a jednoduše ho odhrabala, nebyla na něm plíseň, ale už tu nějakou řádku let ležel.

 ,,Teď zatáhni za provaz.'' poukázala tlapkou na provaz, který byl v podobném stavu jako koberec. Ace s Flamem se na sebe významně podívali. Oba dva to chtěli vyzkoušet, ale Flame byl zkrátka rychlejší a k provazu se tedy dostal jako první. Chytil ho do zubů a nadzvedl poklop. Ace prostrčil škvírou hlavu a víko odstrčil. Dole byla tma a nevycházely odtamtud žádné zvuky. Ace ještě chvíli čekal, než na ovčáčka zavolá.

 ,,Grippene?'' pronesl do tmy a čekal. A zrovna ve chvíli, kdy chtěl zavolat ještě jednou spatřil na schodech Grippenovu šedivou hlavu.,,Ty žiješ!!'' zaradoval se Ace a začal vrtět ohonem.

 ,,Jasně že žiju, už jsem to přece říkal.'' Když ze schodů vylezl úplně oklepal se a podíval se po všech přítomných. Byl docela překvapenej, že měl někdo strach o jeho život, nikdy se mu to ještě nestalo.,,Tahle s náma byla celou dobu?'' ukázal Grippen na Nishu a podíval se na Blátivku. Ta zakroutila hlavou, ale nemusela nic říkat, jelikož mu fenka sama odpověděla.

 ,,Jsem Nisha, nežiju nikde -aktuálně tady-, takže né, nebyla jsem s váma celou dobu. Ty seš kdo? Kólie?'' podala mu o sobě nějaké informace, na oplátku čekala odpovědi na ty svoje.

 ,,Já jsem Grippen, mudi, žádná kólie.'' opět musel opravovat tu stejnou chybu. Nisha se na něj důležitě podívala a málem se tomu zasmála. Podívala se na Flama a zašeptala k němu 

 ,,Jasná kólie!'' Flame se zachechtal, ale hnedka co se na něj Grippen otočil, přestal.

 ,,Můžem si tu odpočinout? V noci se nám ztratíš z dohledu a budeme tě muset hledat.'' optal se Grippen Flama s nařážkou. Docela by uvítal trochu spánku, obzvláště v teple jako tady, kde nefouká. Flame pochopil, že Grippen naráží na jeho barvu, ale nehodlal to rozebírat. Nejdříve chtěl říct ne -přeci jen, nedá na žádosti nějakého vychrtlíka-, ale po chvíli si to řádně promyslel a svolil.

 ,,Můžeme, že jo! Stejně nikam nejdem!'' ujistil se Ace, že Flame opravdu svolil. Ten přikývl a poodešel za Blátivkou, hnedka s ní začal něco řešit. Ta dělala že ho poslouchá, ale vůbec jí to nezajímalo.

 Grippen se odpojil od skupinky a šel si najít nějaký místečko, které se stane jeho pelechem pro dnešní noc. Vybral si jednu z laviček, byla měkká a mohl se o ní opřít. Nebyla to žádná lavička z parku, kterou fouká ostošest. Tahle byla snad proti větru navržena! Grippen si sedl a přes opěradlo lavičky koukl ke skupince, od které se už odpojil i Ace a Nisha.

 ,,Ty jsi z města, že?'' zvolala k němu zrzavá fenka huskyho.

 ,,Jo, jsem z města.'' odvětil Grippen.

 ,,Nehledá tě tvůj páníček?'' z jejího hlasu nebylo poznat, jestli to myslí vážně nebo si dělá legraci.

 ,,Ne. Vlastně nevím, zmizel už ráno.'' stýskalo se mu, po jeho hračkách, po jeho páničkovi, po disku nebo po tréninkách na cvičáku. Měl pocit, že už tohle totiž nikdy nezažije. Svůj stesk nedával nijak najevo, musel se s tím smířit a zapomenout. Tihle psi -kromě Aceho- už dávno zažili to, s čím se on teprve srovnává.

 ,,Aha. To je asi důvod, proč jim nevěřím. Nikdy nevíš, kdy tě opustí..'' dodala a zase odešla. Grippen nad tím popřemýšlel. Jenže jeho páníček ho přece neopustil schválně. Říkal, že až se vrátí z práce, tak pujdou ven. Možná už se vrátil a Grippena hledá. Ale to se nedozví, protože on se nevrátí.

 Na protější lavici už ulehával i Ace. Žádným oknem už sem nedoléhaly chabé sluneční paprsky. Za chvíli bude tma a zároveň první Grippenova noc mimo domov. V létě sice spal přes noc třeba na zahradě, nebo jdnou byl s páníčkem v lese kde přespali, ale tohle bylo něco trochu jiného. Tady nebyl jeho páníček. Měl však zvláštní pocit, že těmhle psům může důvěřovat..