,,Ehm, ehm!" Odkašle si otec. Šárka mu nevěnuje pozornost. ,,Ehm, vnímáš mě!?" Vypadá to, že je naštvaný. ,,C-co? Jo, vnímám tě." Odpoví mu Šárka. ,,S kým si to píšeš!?" Otec je stále naštvaný. ,,To si nemůžu psát s mámou?" V jeho obličeji se mu promítne vztek a nepochopení. ,,A-aha... A co... A co Eva? Je hodná?" Ptá se, jako by neměla být. To Šárku trochu znepokojilo. ,,Je hodná." Promluví. ,,Ahoj." Pokračuje a ukazuje pravou rukou ke dveřím.
Natáhne se na postel. ,,Nechce se mi tomu všemu vůbec věřit..." Opakuje se Šárce v hlavě.
Najednou cinkne telefon.

*Cink*

9:50
Lucka: Ahoj, už je ti líp?

9:53
Šárka: Ahoj, ano, už je mi líp. Neboj se. :-)

9:54
Lucka: Tak to jsem ráda. Mohla bych k tobě přijít? ;-)

9:55
Šárka: Hmmm... Zeptám se, jo? ;-) :-D

9:57
Lucka: Ale, ale? Paní Slováková se po sto letech hodlá zeptat tatínka, co?

10:05
Šárka: Hej! Nech toho. Můžeš přijít, drsňačko. :-P

10:06
Lucka: OK. Už jdu.

Do pěti minut byla u Šárky. Vyprávěly si, co celé dny dělaly. Po asi půl hodině povídání Lucce cinknul telefon. Přišla jí zpráva.

10:38
Tomáš: Ahojky! Nechceš přijít? ❤

,,Luci? Kdo ti psal?" Zeptá se Šárka Lucky. Vždy si říkaly všechno. Tudíš má právo se zeptat. ,,Umm... Máma. Prý mám jít za půl hodiny domů." Odpoví přesvědčile. ,,Aha." Něco mi říká, to co mi napovídala, je...
Lež!

Pohled Šárky:
Něco se mi na tom nezdá. Ale nesklamala by mě. Nebo ano? No, prostě jsme si ještě chvíli povídali, a pak šla Lucka domů. Měla na obličeji nasazený trochu vyděšený obličej. Možná, že si psala s někým jiným, než se svou mámou. V tom případě nevím, s kým si to psala.
Konec pohledu Šárky

Pohled Lucky:
Proč mi Tom musel napsat zrovna teď? Každopádně myslím, že jsem to zazdila. Takže Šárka nepozná, že si píšu s Tomášem. Jinak jsem se doma nudila.
Konec pohledu Lucky

(Už to bude z pohledu Šárky.)

Pohled Šárky:

Jak dny ubíhaly, tak se i můj zdravotní stav zlepšoval. V pondělí už jsem šla do školy. Jenže s tím Lucka asi nepočítala. Objímala se s Tomášem! ,,C-c-cože, t-to, t-to n-n-ne-není mo-mo-možné!" vykoktala jsem ze sebe. Celou tu dobu mi lhal. Jdu kolem nich do třídy. Asi jsou to naše dvě nové hrdličky, pořád se k sobě tulili, a mě si ani nevšimli.

Jakmile sedím na svém místě, tak si za mnou přisedne nějaká nová holka. ,,A-Ahoj, já jsem Anastázie." Kouknu po ní tázavým pohledem. ,,Ahoj, já jsem Šárka. Ty tu u mě budeš už sedět?" Představím se. ,,Ano, nevadí?" Usměje se. ,,Nevadí." Zrovna zazvonilo na hodinu. Do třídy vešel náš velice galantní třídní učitel. ,,Dobrý den, žáci. Á, Šárka už přišla. Omluvenku, prosím." Jdu třídou k panu učiteli. ,,Tady, prosím." Jdu zpátky. Připadá mi, jakoby se na mě každé oko ve třídě dívalo. A hlavně to Tomovo.

O přestávce s Anaztázií prokecáme snad všechna školní témata! Až najednou... K nám příjde Tomáš. ,,Čau, holky." pozdraví zdvořile. ,,Hele, Šárko, můžeš jít se mnou po škole ven?" zeptá se. Já mu odpovím otázkou. ,,Ještě jako tvá holka, nebo jako kamarádka?" zaskočilo ho to. ,,Noo... Jako moje holka?" ohradí se. ,,Hm... Jasně!" zvoní na hodinu. Jsem celkem naštvaná a smutná.

Po celém tom školním dni se těším domů. Když v tom mě někdo chytí za rameno. ,,Áá!" vykřiknu, než se na něj podívám. ,,Ach, Tome! Vylekal jsi mě!" zvolám. ,,Ó, promiň. Jen si s tebou chci promluvit." usměje se na mě. ,,OK, o čem si chceš promluvit?" zamračím se. ,,Já, no, promiň... Víš viděl jsem tě, ale-" nedokončil větu. ,,Ale co? Jsi mi u něčeho!" ,,Ale, pořád tě mám rád." ,,No, to sis pokazil! Já tě ráda nemám." odcházím.

Když jsem byla doma, tak jsem se svalila na postel. Poté se natáhnu pro telefon a pak si přidám Anaztázii.

15:32
Šárka: Ahoj.

15:33
Anaztázie: Čau! Nechceš ven?

15:35
Šárka: No, ani ne. Víš, přece zítra píšeme test z matiky.

15:36
Anaztázie: Aha! No tak to se jdu učit! Ahoj.

15:36
Šárka: Já se jdu taky učit. Ahoj.

Vypnu si na mobilu Wi-Fi a vytáhnu učebnici matematiky. Píšeme test zrovna z toho, čemu nechápu.
Ani nevím, jak dlouho jsem se učila, ale Eva mě budila. ,,Evooo..."
Otočím se na druhou stranu. ,,Šárko, je večeře. Musíš vstávat." posadím se, promnu si oči a zeptám se šokovaně: ,,To už je tolik hodin!?" Eva se na mě podívá: ,,Ano, asi hodinu a půl ses učila, a zbytek jsi prospala." protáhnu se. ,,Aha. Super..." postavím se a sejdu schody.

,,A co je na jídlo?" podívám se na stůl. ,,Guláš." vduchu si olíznu rty. ,,Mňam!" hned se proberu a sednu ke stolu.
Po jídle se svalím na postel. Už asi neusnu. Najednou mi cinkne telefon.

*Cink*

18:48
Anaztázie Pokorná vytvořil(a) skupinu s Tomáš Hadla.

Jen na tu větu koukám. Co ji to napadlo? Už Tomáše nikdy nechci vidět, ani si s ním psát! Ale napsat tam můžu.

18:51
Šárka: Ahoj.

18:52
Anaztázie Pokorná do skupiny přidal(a) Lucie Šašková.

18:52
Šárka: Vážně?

18:53

Anaztázie Pokorná změnila název skupiny na Borečci.

18:53
Šárka: ???

18:53
Tomáš: Co to má znamenat?

18:54
Lucka: !?!?!?

18:55
Anaztázie: Chtěla jsem vás tři jen smířit. Všechno jsem ve škole viděla. I po škole...

Pohled Toma:
Proč mě sem přidala? To nás chce spolu usmířit, opravdu? No, napíšu Šárce.

Pohled Lucky:
Co otravuje? Vždyť mě Anaztázie ani nepozdravila. Co když je to nějaký blázen? Jak mě vůbec našla!? Na tohle jinak reagovat nejde.

Pohled Šárky:
To si dělá legraci, že? To, že mě přidá do skupiny s názvem "Borečci" ještě chápu, ale že mě špehuje, to už ne... Nad tímhle zůstává rozum stát.

Pohled Anaztázie:
No jo, už potřebovali pomoc. Co když se takhle ti tři trápili už měsíce? Každopádně doufám, že jsem jim pomohla. Ale ty jejich reakce, no nevím...

Konec pohledů

Všichni si šli lehnout, přemýšleli nad touto událostí.

Hi...

Tak to by bylo k této kapitole všechno. Ani nevíte, jak dlouho mi trvalo, než jsem ji vydala. Za to se omlouvám. Myslím, že to za to stálo.
Doufám, že se vám líbí.

Užijte si kapitolu a u další zase někdy jindy!

Ahoj!

Ecllipsa