*Cink*

Dívká ležící na posteli spí. Spala hodně, hodně dlouho. Až do dopoledne.
Otec je v ložnici. Uklízí.

Šárka se probudila. Její pokoj osvětlují dopolední paprsky slunce. Na nočním stolku vedle telefonu leží tác se snídaní. Kakao, palačinky s nutellou, na kterÿch je ovoce a šlehačka. Vypadá to úžasně!

Dívka se rohlíží všude kolem sebe. Když se rozkoukala, tak k ní přišel její otec.

,,Dobré ránko, beruško. Jak pak ses vyspala?" Zeptá se jí radostně.

Dívka se otočí na otce a řekne:

,,Dobré ráno, tati. Myslím, že jsem se vyspala dobře."

V tu chvíli jí v hlavě bleskne, že se jí žádná noční můra nezdála. Nebo si to aspoň nepamatuje.

,,Tak tedy posnídej." Promluví po chvilce otec.

*Cink*

Šárka se mlčky natáhne pro telefon.
Když se dotane ke zprávám, tak se zděsí.

(První cinknutí)

9:39
Anonym: Vím, že máš děsivé sny...

,,Nevím, co si o tom mám myslet." Zamyslí se

,,Zajdu za taťkou." Teď už to řekla nahlas.

,,Hmmm... Neodepisuj na to."

(Druhé cinknutí)

9:48
Lucka: Ahoj, jak ti je? :-O

,,Odepíšu Lucce." Pomyslí si Šárka.

9:56
Šárka: Ahoj, je mi už líp. Ale ještě budu doma.

9:58
Lucka: Aha, to jsem ráda. ;-)

9:59
Šárka: :-)

*Cink*

Zase cinknutí nějaké zprávy. Od "Anonyma".

10:00
Anonym: Hele, nemusíš se mě bát! Chci ti pomoct!

Šárka to ještě chvíli vydržela. Ale pak...
Další

*Cink*

Taky od " Anonyma".

10:04
Anonym: Hej! Odepiš!

Teď už to Šárka nevydržela. Ale vzpoměla si na matčina slova.

,,Nikdy neodepisuj cizím lidem! Nevíš, kdo se skrývá za monitorem!"

Opakovalo se jí to pořád v hlavě.

*Cink*

10:07
Anonym: Dělej! Nebo ti nepomůžu. >=[

Teď už se nezmohla na další čekání.

10:09
Anonym: Zabiju tvé blízké!

,,Co když se to vážně stane? Co když zabije tátu a mámu? A co bráška?" Musí na to stále myslet.

10:12
Šárka: Co chceš? Nech mě být! Nechci si s tebou psát! A nikoho nezabiješ, o to se postarám!!!

10:13
Anonym: Šárko, ty nic nezmůžeš! Jsi tak malá, tak slabá!

10:14
Šárka: Opakuju, nechci si s tebou psát! Nech mě na pokoji! A jak znáš moje jméno!?

10:15
Anonym: Jak chceš, ale já si tě najdu...

,,...A potom už nikdo z nás dlouho nepsal." Šárka líčila policii to, co se stalo dopoledne.

Otec zavolal policii. Nechtěl přijít o svou milovanou dcerku. Má ji oravdu hodně rád.

,,Nebojte se, už ho moc dobře známe. Lže jako když tiskne." Usměje se na Zdeňka a Šárku pan policajt.

,,Jinak kdyby se to opakovalo, tak zavolejte. My už si s ním poradíme." Doplní ho druhý.

,,Děkujeme!" Poděkuje za ně táta, když je doprovází ze dveří.

Pak si sdpolu sednou do obýváku.

,,Šárko, nikdy neodepisuj na takovéto anonymní zprávy. Může to být nebezpečné." Varuje ji otec.

,,J-já vím... Udělala jsem chybu. Ale štvalo mě to. Tyhle lidi nesnáším." Vypráví Šárka.

,,Ano, to je v pořádku. Ale zajímalo by mě, kdo byl ten anonym..." Promluví otec.

----------------------------------------------------------------------------------------------
Ahoj! Jsem tu s další kapitolou! Snad se vám bude líbit! A mimochodem, myslím si, že tohle je zatím můj nejvydařenější příběh.

Co vy na to? Který je váš nejoblíbenější příběh?
Může být i od jiných autorů.

Zatím ahoj!

12ElMichelle12