Asi deset minut po tom, co si naše dvě "hrdličky" dopsali, zazvonil zvonek. Šárka jde hned otevřít. Je to Tomáš. Tomáš bydlí o 5 domů dál a naproti straně, ve které bydlí Šárka.

,,Ahoj, Šárko!" Pozdraví Tomáš a hned ji obejme.

,,Ahoj." Šárka mu pozdrav oplatí.

Jdou kolem obývacího pokoje a kolem kuchyně. Cestou potkají otce Šárky.

,,Ale, ale. Vzácná návštěva." Pronese s úsměvem na tváři Zdeněk.

Šárka se jen usměje.

,,Dobrý den, nebudu vás tady obtěžovat?" Zeptá se slušně Tomáš.

,,Ne, klidně tady můžeš být." Odpoví Zdeněk.

,,Tak pojď!" Popožene Tomáše Šárka.

Jdou po schodech. Nikdo dlouho nepromluvil. Šárka musí pořád myslet na ten sen, vlastně na víc snů.

,,Posaď se." Řekne Šárka Tomášovi.

,,A... Jak ti je?" Zeptá se opatrně Tom.

Po chivlce Šárka odpoví:

,,Ujde to. Táta mi donesl jeho deník. Psal ho, když mu bylo stejně jako mně." Pousměje se Šárka.

,,To jsem rád, že se aspoň trochu bavíš, zlatíčko." Začne Tom.

,,Co? Proč? Děje se něco ve škole?" Zahrne ho Šárka otázkami.

,,No... Spíš se ve škole nic neděje. Jen nuda, nuda a nuda. Nebo spíš učení, učení a učení."

Toma většinou učení nebaví. A když už, tak jedině zeměpis nebo biologie. Na těchto předmětech by si chlapec vydřel jedničky, ale jdou mu až moc dobře.

,,Jo, jo. Tebe učení nikdy moc nebavilo." Řekne unuděně Šárka.

,,Zlati, ty se nudíš?" Začne rozhovor Tom.

,,Ano a-" Dívka to nestihla doříct.

Tom se na Šárku svalil.

,,Teď už se nudit nebudeš!" Prohlásil sebevědomě.

Šárka si to samozřejmě nechala líbit. Mazlili se, líbali se... Ale dál nešli.

*Cink*

Šárka, a ani Tomáš cinkání nevnímali. Teď má prostor láska!

*Cink*

Zase. Až najednou...

,,Šárko! Tomáši! Co to děláte!?" Křikne otec dívky.

,,P-pardon." Řekne po chvíli zasmušile Tom.

,,Už bych měl jít." Chlapec se rozejde ke dveřím.

Zdeněk své ruce položí na Šářčiny ramena.

,,Šárko, ty víš, že máš ještě dost času..." Řekne a odejde.

Šárka se posadí na zem a smutní.

,,Vždyť by se nic takového ani nestalo." Zazní Šárce opakovaně v hlavě.

,,Vždyť by se nic takového nestalo! Ne..." Křikne nahlas.

Po chvilce se dívka zvedne a rozejde se k posteli. Sedne si a vezme do rukou telefon. Vidí tam dvě zprávy od její nejlepší kamarádky - Lucky.

16:04
Lucka: Ahoj, proč jsi nebyla ve škole? :-O

16:16
Lucka: Hej, jsi tu? Obvykle odpovídáš rychle!

Dívka se dívá do telefonu. Poté usoudila, že by mohla odepsat.

16:38
Šárka: Ahoj, jsem nemocná, proto jsem nebyla ve škole. A promiň, že jsem ti neodepsala.

16:39
Lucka: Aha, díky, že jsi odepsala, bylo na čase! :-D A proč jsi neodepisovala? Jestli se teda můžu zeptat.

16:41
Šárka: No, můžu ti to říct? Neprozradíš to nikomu?

16:42
Lucka: Jasan, mně to můžeš říct. Nikomu to neřeknu. ;-)

16:44
Šárka: Byl u mě Tomáš. A... Tak nějak jsme si povídali. Víš? Pak jsme se mazlili. A tak dál.

16:46
Lucka: Jo ták. No, tak v tom případě se omlouvám. :-) Tak čau.

16:47
Šárka: Čau. :-)

Dívka sedící na posteli přemýšlí. Nejenže musí neustále myslet na sny, ale ještě se k tomu všemu přidal ten trapas.

*Cink*

,,Zase nějaká otravná zpráva!" Mumlá si pro sebe.

Ale bere to jako pozitivní věc. Osvobodí ji od věčné nudy.

16:58
Tomáš: Promiň za to, co se u vás stalo. Mrzí mě to.

17:00
Šárka: To nevadí. :-\

17:01
Tomáš: OK, ahoj. :-*

17:03
Šárka: Ahoj. :-*

----------------------------------------------------------------------------------------------

Tady je nová část! Baví mě psát tento příběh! A jsem ráda za pozitivní ohlasy!

Děkuji!

Zatím ahoj!

12ElMichelle12