V téhle kapitoly se objeví scény 18+
Užijte si ji. :3

Jimin pov.

Pomalu jsem otevřel oči, ale musel jsem je zase okamžitě zavřít. Třeštila mi hlava, můj žaludek se ozýval a myšlení taky nefungovalo.

,,Do háje. Proč já?" zanadával jsem přes celou místnost i se zavřenýma očima. Muselo to vypadat komicky.

Slyšel jsem kroky a o pár vteřin i otevření dveří. Aha, tak Yoongi mě sem asi dotáhl.

,,Už jsi konečně vzhůru. Máme problém."

Otevřel jsem jedno oko a zadíval se na něho. Měl na sobě mikinu, tepláky... A tenisky? Byl snad venku?

,,Jaký?"

,,Minjun se mi od večera neozval. Vůbec nevím, kde je."

To byl i moment, kdy jsem probudil k životu i mé druhé oko a posadil se na posteli. Sice se má grimasa ve tváři změnila na bolestnou a trpící, protože prostě neumím pít a nebo moje tělo ten nápor prostě nezvládne.

,,No tak na co čekáš? Jde se hledat!"

---

Yoongi pov.

Nevím, kde se z Jimina bere tolik síly a touhy hned takhle po ránu, ale můžu být za to jedině rád. Z kuchyňské skříňky si vzal prášek, zapil ho a prohlásil, že takhle dobře po chlastačce mu dlouho nebylo. Nechtěl jsem mu prozradit, že jsme byli pouze v baru a ne na nějaké párty, protože vím, jak by jeho nálada rychle klesla. A to nepotřebuju v situaci, kdy hledám blízkého člověka.

Oblékli jsme se a vyrazili směrem k Minjunově bytu. Zkusíme to na třetí pokus.

,,Ani si nechci představit, jak se musí bát. Ten JK mi nahání husinu, i když ho vlastně ani neznám," přerušil tíživé ticho Jimin, když jsme šli.

,,Jo, to asi nikdo. Ale neboj se, najdeme ho."

Podíval se na mě, zvedl nechápavě obočí a promluvil: ,,Teď nevím, jestli myslíš JK nebo Minjuna."

---

Taehyung pov.

Zůstal jsem v obchodě, protože jsem ho nemohl nechat zavřený. Dobře, jeden den by asi nikoho nezabil, ale i tak mi přišlo lepší zůstat tady vevnitř, než pobíhat venku a hledat jakoukoliv stopu. Stejně ty šance byly mizivé.

Seděl jsem opět za pultem a psal si s jedním mým kamarádem, který má sem brzy dojet. Byli jsme dlouholetí přátelé a nikdy mezi námi nevyrostlo něco víc. Sice máme takový blízký vztah, ale jinak nic víc.

,,Do nudlí, já pro něho nepojedu."

Stávalo se mi dost často, že jsem si povídal sám se sebou (jediné štěstí v tu chvíli bylo, že v obchodě jsem byl sám), takže mě Hobiho odpověď zarazila.

,,Ale zase bych byl kámoš na hovno, takže svůj čas obětovat pro něho můžu."

Rozhodl jsem se, že pro něho skočím, třeba mi pomůže zahnat ošklivé myšlenky. Někdy bych chtěl mít schopnost rozpůlit se na půl, abych stíhal víc věcí naráz. Takhle se budu stresovat ještě víc.

Vyšel jsem z obchodu, zamkl ho a dveře jsem nalepil ceduli, že z neodkladných záležitostí bude obchod až do zítřejšího odpoledne zavřený. Snad mě žádná babka za to nezruinuje.

---

Jimin pov.

Přijde mi, že Yoongi se chová od Minjunova zmizení chová divně. Byl nervózní, neustále se díval kolem sebe, prostě podezíral všechny a všechno.

,,Možná má strach," vylezlo mi z myšlenek.

Otázka byla, z čeho a proč.

,,Yoongi, asi zase bude pršet. Nechceš se jít někam schovat?" nadhodil jsem.

Zastavil se v pohybu, chvíli jen nehnutě skenoval jedno z oken nějakého paneláku, a potom mi do ruky vložil papírek.

,,Jimine, tady se musíme rozdělit. Mám plán."

,,Do háje! Tak a skončil jsem."

,,Na tom papírku máš trasu, kterou se musíš vydat. Jsem a jedním mým kamarádem domluvený, že tě bude očekávat."

Pohlédl jsem do Yoongiho očí, hledal v nich odpovědi na momentální situaci. Byl jsem zmatený a vystrašený.

,,A kam jdeš?"

Chytl mi mé tváře a dal mi dlouhý a procítěný polibek.

,,Já si musím vyřešit mé spory ještě z minulosti. Ale meboj, setkáme se na stejném místě. A možná ti i něco donesu."

Propletl své ruce s mými a následně je pustil.

---

Taehyung pov.

Přijel jsem autem na parkoviště u letiště, zaparkoval a vypnul motor. Teď budu pěkných pár minut čekat, až se sem přiřítí Hobi se svými asi třemi kufry. Má štěstí, že ta moje kulička plechu ještě stále jede. Jinak by se jeho cesta ke mně domů prodloužila o několik minut, možná i tu hodinu.

,,Za tohle něco budu chtít."

Hypnotizoval jsem hlavní vchod a vyčkával. Cítil jsem se jak JK, když hledá svoji další oběť.

Upřímně, nechtěl jsem být jeho další cíl. Hnusila se mi představa, být v jeho blízkosti. Lituju Minjuna, fakt že jo.

Hleděl jsem na displej telefonu a nevšiml si přicházející postavy, která následně zaklepala na okno. Vyděsil jsem se tak moc, až mi mobil vyletěl z ruk.

Byl to on. Můj dlouholetý přítel.

Otevřel jsem dveře a vylezl z auta.

,,Ty jsi mi nemohl napsat, že už jsi dorazil, že?"

On se na mě usmál tím svým typickým úsměvem, který zvedl každému náladu. Pozitiva mu teda rozhodně nechyběla.

,,Ne, chtěl jsem tě překvapit. Tak pojedeme?"

Objal jsem ho.

,,Chyběl jsi mi."

,,Jo, vím to."

---

Yoongi pov.

Vycházel jsem schody a mířil až do pátého patra. Poslal jsem Jimina od tohohle skutku, který za chvíli vykonám pryč. Nechtěl jsem ho do toho zatáhnout.

,,Vím, že na mě čeká. Stačí nahodit milý úsměv, zahrát si jeho hru a informace budou mé."

Dorazil jsem ke dveřím a zaťukal. Věděl o mně, nemělo smysl dále čekat.

Dveře se otevřely a já okamžitě vpadl dovnitř. V ruce připravený nůž, který jsem přiložil ke krku. Přesněji ke krční tepně.

,,Min Yoongi. Už tu na tebe čekám."

Promluvil chraplavým hlasem. Nebyla tam ani špetka strachu, s čím jsem počítal. Je to přeci nejobávanější kupec nelegálního zboží v okolí.

,,Vím, a teď mluv. Čas se krátí."

Nad mojí odpovědí se uchechtl. Já mu fakt do kalhot strach neudělám.

,,Mluv!" zvýšil jsem hlas, ale dával jsem si pozor, abych nepřipoutal pozornost.

,,Několik měsíců o mě nejevíš zájem a najednou mi vlítneš do bytu, kde mi vyhrožuješ podřezáním. Jak komické."

Kdybych chtěl, tak už jeho život dávno ukončím, ale nemohl jsem. Potřeboval jsem ty odpovědi.

,,No tak, prosím," začal jsem žadonit. Potupné.

,Oh, tady někdo prosí. Roztomilé."

Takový úlisný pohled. Měl jsem chuť mu plivnout do tváře, ale musel jsem vytrvat. Pořád dokola jsem si opakoval, že musím hrát jeho hru.

,,Co musím udělat aby... Aby jsi mi řekl, co chci."

,,Tak za prvé, oddělej tu zbraň, za druhé se přesuneme do ložnice."

Moc se mi do toho nechtělo, zase nechápu, do čeho jsem se to uvrtal. Nůž jsem si položil na stolek, který stál v předsíni a zamířil. Šel jsem první, on za mnou jako stín. Stín, který mě chtěl pohltit.

,,Lehni si na záda, ruce i nohy dej od sebe a čekej."

Udělal jsem jak chtěl. Nervózně jsem si kousal ret a prohlížel si místnost. Byla útulně zařízena, jedna velká skříň, zatáhnuté žaluzie a před postelí byl položen černý chlupatý koberec.

Cítil jsem narůstající napětí a obavy. Asi každý ví, co mě čeká, takže si můžete jedině tak přát, ať se objeví nějaký můj zachránce.

---

Svázal mi ruce i nohy k rohům postele a obkročmo si na mě sedl. Napnul jsem se.

,,Nebude to bolet," zašeptal mi do ucha, až jsem cítil jeho odporný dech.

,,Hádám, že to chceš mít rychle za sebou. Budu brát v potaz, že jsi sem přišel dobrovolně a taky, že jsi odehnal svého přítele. Kdoví, co by se s ním stalo, kdyby přišel do styku se mnou."

Olízl si rty, jednou rukou mě chytl za bradu a tvrdě mě políbil. Fuj!

Začal jsem sebou zmítat, bránit se, odehnat ho od sebe. Bohužel jsem věděl, že tohle je teprve začátek.

Odlepil se, chvíli čekal, než to vstřebám a v mezi čase si nachystal na dlaň lubrikační gel. Tušil jsem, že to nastane.

,,Aspoň to budu mít rychle za sebou."

Uklidňoval jsem sám sebe do chvíle, kdy do mě nevniknul jedním prstem. Nezařval jsem bolestí, spíš jsem ji potlačil. Snažil se.

,,Hmm, jsi pěkně úzký. Kdy jste si to naposledy rozdali?"

,,Seru na tebe. Nic ti neřeknu."

,,Mlčíš? Oh, nevadí."

Budu se muset přes to překousnout. Ta bolest bude mnohonásobně horší.

---

Minjun pov.

Ocitl jsem se v tmavém pokoji, kam mě odnesl ten mladík s tou nejoriginálnější maskou, kterou jsem kdy viděl. Kam se hrabou vrazi v hororech.

,,Ale jako jídlo by mi donést mohl. Neumřu tady hlady, to by bylo trapné."

Seděl jsem na posteli a zkoumal ty divné znaky na stropě. Aspoň tímhle se na útrpnou chvíli zabavím.

,,Kdo by mi kdy uvěřil, že s ním půjdu dobrovolně. Heh, tak naivní snad není nikdo."

Pojistil si mě tím, že jsme došli k jeho autu a on mi dal přes pusu kus látky napuštěné nějakou uspávací drogou. Spánek navíc se hodí vždy.

Nebyl jsem nijak vystresovaný, snažil jsem se myslet pozitivně. Ano, nějaký ten adrenalin mým tělem proudil, to v téhle situaci bez něho ani nešlo. Nějaký ten hlásek mi ale napovídal, že když nezačnu vyvádět, dopadne to dobře.

Uslyšel jsem cvaknutí zámku a následné zavrzání dveří. Chlad se v místnosti objevil okamžitě a já se musel více zachumlat do mikiny. Dovnitř přišel ten pan tajemný opět s maskou na obličeji.

Natřena na bílo s otvory na oči, které měly kolem sebe červené linky. Na části, která skrývala ústa, bylo namalován obyčejný červený kruh. Na obou stranách tři malé červeno vybarvené kruhy.

Na vršku byly takovým doplňkem i podlouhlé uši. Asi králičí, nevím.

Na sobě měl vše sladěné v černé barvě. Kalhoty, mikinu i boty.

,,Ehm..."

Než jsem stihl něco říct, vyrazil ke mně. Sedl si na okraj postele, nohy nechal na podlaze a začal si mě zkoumavě prohlížet. Dokonce mi prsty začal prohrabávat vlasy. Nevím, o co mu šlo, ale nechal jsem se.

Zavřel jsem spokojeně oči, ale když jsem to udělal, zatahal za vlasy a přitáhl si mě k sobě. Hleděli jsme si navzájem do očí, snažili jsme se v nich najít nějakou emoci. Něco, co nám prozradí, co si ten druhý myslí. Upřímně, byl jsem v tomhle marný.

,,Voníš."

,,Voním? Vždyť musím smrdět. Nebo ho vzrušují smradlaví lidé."

,,Řekni mi své myšlenky. Povídej. Chci slyšet tvůj hlas. Chci vidět, jak se ti ta tvoje neposedná pusinka hýbe."

,,Fajn, tohle je... Divné."

Byl jsem rozrušený, zmatený, nevěděl jsem, co si mám jako myslet. Myslí to dobře? Nebo mě chce obalamutit, a potom si jenom užít? Po čem touží?

,,Mám hlad a potřebuju na záchod," řekl jsem a začervenal jsem se. Bylo to trapné, pomoc!

,,Moje štěňátko má hlad a chce se mu čůrat, to je ale nadělení. Honem, pojď!" a už mě tahal z postele za vlasy směrem ven.

,,O co mu kurva jde? Takhle se chová člověk, co mě unesl?"

Nevěřil jsem mu.

Zavedl mě dlouhou chodbou až ke dveřím, které otevřel a šupl mě dovnitř. Byl jsem tam s ním, v koupelně, úplně bezbranný.

,,Tady je záchod a tady je koupelna. Použij, co jen chceš."

Odvážil jsem se ho zeptat na jednoduchou otázku.

,,Ty neodejdeš?"

Přišel ke mě a protože byl vyšší, tak se na mě díval z vrchu. Cítil jsem jak brouk, kterého brzy zašlápne.

,,Ne."

,,A tvoje jméno?" zkusil jsem.

,,Neptej se mě takhle. Naučím tě to."

Klekl si přede mě, ruce složil do klína a upřeně se podíval přímo na mě. Já udělal krok vzad.

,,No tak to ne. Na tohle ať zapomene."

,,Viděl jsi dobře."

Povzdechl jsem si, otočil se a spatřil ještě jednu věc. Něco, co jsem asi vidět nepotřeboval.

,,Uh... Uhm."

,,Jejda, já to neuklidil. Ach, zavazí tady."

Šokovaně jsem ho sledoval, jak míří ke kachličkové stěně, na které byl velkým tučným písmem napsáno: Jednou tě to taky potká. A začal to rukou smývat.

Nevím, o co se snažil, ale nejsem blbý a ani slepý. Možná to napsala jeho minulá oběť. Nebo on to napsal někomu.

Už jsem chtěl promluvit, ale vzpomněl jsem si na jeho divadélko, které teda rozhodně dělat nebudu. Co by mi tak mohl udělat?

,,Vždyť má mysl pětiletého dítěte. To spíš já ho zkrotím rychleji."

---

,,Yoongi, už jsi byl na záchodě? Nestůj tam a pojď, půjdeme se spolu vykoupat."

Stál u vany a čekal, až se odhodlám k němu vydat. Já se rozmýšlel, páč jsem z něho měl neustále takový divný pocit. Jako kdyby to celé jen hrál.

Jako kdyby to nebyl on.