"Je to kluk!" rozlehlo se chodbami prastarého zámku - rodinného sídla rodu Mattyovců. Celý zámek byl na nohou. Z hlavního sálu se stále ještě ozýval ryk oslav zdařilého lovu a královských narozenin a tak nikdo, ani ti nejmladší ještě nespali. Za okamžik už se chodbou řítil do královniných komnat zavalitý nevelký mužík s prošedivělými černými vlasy a krátkým, zato hustým černým plnovousem, oděn do loveckého kompletu zelené a hnědé barvy. Byl to sám král. O několik vteřin později se vzpamatovalo i služebnictvo, které nezůstalo za králem pozadu a rychle se rozeběhlo za ním. Byli by ho brzy dohnali, avšak král, přestože nebyl nejmladší ani nejštíhlejší, měl výbornou kondici. Dříve než s ním služebnictvo vůbec srovnalo krok, zmizel ve dveřích do královniných komnat, u kterých se mezitím objevili zvědavci z okolních pokojů. Všichni znali pravidla a tak se ani po příchodu krále nepokoušeli do královniných komnat vstoupit. Ba naopak, od dveří ještě ustoupili. Což o to, král Matyáš byl dobrosrdečným a spravedlivým panovníkem, i když přísným a poněkud výbušným, ale mužem byl žárlivým. Vstup do královniných komnat byl přísně zakázán všem, kromě chůvy a královniných služebných. Mezi nohama služebnictva se šikovně protáhla dívka, které mohlo být tak 10 let, a obratně se vetřela do královniných komnat, přičemž za sebou zabouchla dveře. Podívaná skončila a všichni přítomní se až na nejvěrnější služebné a přátele královské rodiny začali pomalu rozcházet. Dívenka s tmavými ebenovými vlasy s překrásnými loknami, malinovými rtíky a velkýma pronikavě modrýma očima, které zdědila po matce, se potichu plížila chodbou přímo k místnosti, kde se odehrávalo to, kvůli čemu byl celý zámek rodu Mattyovců vzhůru nohama. Narození jejího bratra. U postele s modrými nebesy klečela chůva a v náručí chovala kloučka, ne většího nežli bochník chleba. Na loži leželo nehybné tělo ženy se světle hnědými vlasy a zavřenýma očima, oděné v nebesky modrý šat. Ve dveřích stál onen muž, který běžel chodbou a nervózně mžikal po místnosti svýma zelenýma kočičíma očima. Chůva, starší žena s šedobílými krátkými vlasy a oříškově hnědými zraky zahalená v černobílý šat, mu svým pohledem sdělila soustrast. Král, zdrcen náhlou ztrátou své milované ženy, si musel sednout. Pohlédl na malého kloučka, kterého mu chůva vtiskla do náručí a tiskl jej na svou hruď. Dívka skrytá za dveřmi začala hořce plakat, protože na blízku ucítila přítomnost smrti, ač ji nikdy předtím nezažila. Její matka zemřela při porodu. Král, ve kterém události už tak vyvolaly vztek a smutek, se proti svým zásadám hrubě utrhl na svou dceru Maggie. Ta, překvapena otcovým chováním se na chvíli odmlčela a pak se s hlasitými vzlyky odvrátila ke dveřím. Král spatřiv co udělal, svěřil novorozeně zpět do rukou chůvy a spěchal za svou dcerou. Dohnal ji až za dveřmi královniných komnat. Naštěstí za dveřmi již nikdo nestál, neboť zpráva o smrti všemi milované královny se rychle roznesla a přítomní se odebrali do svých pokojů, aby mohli truchlit o samotě a zároveň zajistili svému králi soukromí. Na chodbách tak bděla kromě otce a dcery už jen věrná královská stráž, která nikomu nic neprozradí. Král Maggii zadržel, vyzdvihl jí do své náruče a zanesl jí do jejích komnat, kde jí uložil na její lůžko. A pak jí vyprávěl o její matce a o andělech, s nimiž teď je, a kteří ji svědomitě střeží, dokud Maggie nezamhouřila své oči a po vyčerpávajícím dni konečně neusnula.