Jakmile padlo princovo bezvládné tělo na zem, nastala panika. Ženy začaly hlasitě ječet a naříkat, děti brečely, neboť nerozuměly, proč jejich maminky pláčou a bály se, zatímco muži se snažili zachovat chladnou hlavu a uklidnit své manželky a najít racionální vysvětlení. Zároveň chtěli chránit svou královnu a své blízké, a tak neohroženě hlídkovali a skenovali sál pohledem, kdyby se objevilo něco podezřelého. Pro svou vlast byli připraveni udělat vše. I padnout.

Královská stráž tasila nebojácně své meče, až to zajiskřilo. Jejich dlouhé a nepatrně ostré čepele se leskly pomocí slunečních paprsků, které pronikaly do sálu skrz velkou prosklenou kupoli. Naleštěné zbroje zdůrazňovaly krásu a půvabnost, kterou zde všichni oplývali. Stráž měla i bojové helmy, kolem kterých plula záhadná aura, ale nemohla bych si tipnout, z jakého materiálu jsou skuty. Koneckonců jsme v kouzelném světě!

Zároveň byla královská stráž pověstná runovou magií, která se hodila nejvíce k boji se skřety, obludnými tvory se silnými pažemi, jenž nosili mohutné sekery. Každopádně skřeti se stáhli do ústraní a k žádným bojům dosud nedošlo. Je známo, že skřeti obývají hory na západě království, kterým se říká Morgot Dul - v jazyce skřetů ovšem.

Sama královna zírala na své poddané plná zděšení. Nedokázala pochopit, proč jsou lovci tak krutí a mají potřebu zabíjet obyvatele světa pohádek.Tentokrát však zašli příliš daleko a zaplatí za to. V duchu si vytvořila zlověstný plán, už jen potřebovala nějakou loutku.

"Ticho!!!"zaburácí Theodrysin hlas a vše umlkne. Poddaní se zastaví a s otevřenými ústy se zadívají na svou královnu. Místy se ještě sálem nese dětský pláč, jenž se marně snaží uklidnit zoufalá matka. Stráže varovně zabouchají halapartnami o zem, aby udržely klid.

Evangeline se vyděšeně nakloní k Rhysovi. Jdou po ní. Bála se. Rhys vycítil její zranitelnost a ochranitelsky dívku objal. Evangeline byla dosud rozhodnuta tvrdě bojovat proti Bertelsenově instituci, ale vidina toho, že se lovci neštítí vraždy, ji znepokojila. Odvaha ji přešla. Tady jde o holý život, není to jen hra. Je to maximálně hra o přežití, ovšem s mizivou šancí zvítězit. Jak mohou Bertelsna porazit, když používá nejmodernější techniku a zbraně? Co zmůžou luky a meče proti samopalu?

"Co to má znamenat, Evangeline?!"pokyne královna k vystrašené dívce.

"Co tím myslíte?"ozve se zaraženě hnědovláska. Cítí na sobě nenávistné pohledy všech okolo a není jí to příjemné. Vždyť nic neudělala. Neprovinila se zabitím princem.

"Proč by po tobě lovci pátrali, když nejsi Karkulka!!!"

"Nejspíše to neví, Výsosti,"připustí nakonec Evangeline,"ale nemám s tím nic společného!!!"

"To rozhodnu já, jestli jsi vinna nebo ne,"odsekne jí důležitě královna a přitom vstane ze svého trůnu.
Upraví si šaty a pomalými kroky se vydá k Evangeline. Dlouhé copy jí vlají při chůzi. Sálem se rozezní klapot jejích křišťálových střevíčků, které se lesknou více než tělo Edwarda Cullena.
Nakonec se zastaví těsně před Evangeline, jednomu by se zdálo, že se dotýkají nosy, ale pravda byla opakem. Stály pouze hodně blízko sebe, až každá pociťovala dech té druhé a zejména Evangeline cítila velkou moc, kterou Theodrys oplývá. Ale nebála se jí. Věděla, že vychází spolu zadobře. Aspoň si to myslela.

"Jestli chcou lovci tebe...dáme tě jim,"šeptne směrem k dívce. Evangeline není schopna slova, cítila se tady v bezpečí, myslela si, že si získala jejich důvěru. Zkrátka věřila, že se stane královninou svěřenkyní. Zůstala oněměle stát. Některé bytosti taktéž neskrývaly své zděšení. Bylo jich však velmi málo a ostatní jim dali tvrdě najevo svůj nesouhlas. Ta menšina se skládala z vlkodlaků, kteří jak je známo, mají výborný sluch.

Theodrys se pyšně ale zároveň půvabně otočila ke svým poddaným a zopakovala přesně tatáž slova, které řekla Evangeline před minutkou.
Dav začal souhlasně přikyvovat a gestikulovat, až nakonec přešel v nenávistný křik, který označil jediné.

"Smrt! Smrt! Krev za krev! Skoncujme s ní jako ona s Geldrynem!!!"burácel rozvášněný dav.

"Neee!"vykřikla Evangeline. Co se to děje?! Proč mě chtějí obětovat?! Takhle nezastaví lovce! Budou unášet, plenit a vraždit, co jim hrdlo ráčí! Musíme je zastavit jednou provždy! Proč to ostatní nevidí! !!

Evangeline si koutkem oka všimla, jak skupina vlkodlaků opouští sál značně rozladěni. Teď přišla o jedinou podporu. Paráda.

"To vám nedovolím!"ohradí se temně Rhys a skočí před Evangeline, kdyby se jí chtěli zmocnit.

"Děkuji, Rhysi. Ale jestli je to tak, jak si přejí...musím jim vyhovět. Jejich říše krvácela dost,"rozhodne se dívka zničehonic a překoná ukrýt, který jí nabízel Rhys svým tělem.

"Co to povídáš?! Ty jim nic nedlužíš!"chytne Evangeline za paži, aby jí zamezil obětovat se pro dobro ostatních.

"Promiň, Rhysi. Nejsi nic jiného než prolhaný lovec, nečekám, že to pochopíš,"pronese Evangeline zvláštně zaostřeným hlasem.

Rhys se na svou malou kamarádku zadívá dotčeně. Možná byl zlý, možná dělal příšerné věci, ale v hloubi duše nebyl prohnilý skrz na skrz. Uměl konat i dobro, věděl to. Cítil to. Věřil, že Evangeline jej pochopila. Odvrátil se ublíženě od ní a všiml si, jak Theodrys přímo hledí na Evangeline a mumlá si pro sebe. Ve tváři má přitom nepřítomný vyraz. Připadalo mu to divné, ale byl natolik zklamán, že mlčky odešel pryč.

Evangeline bojovala o nadvládu nad vlastním tělem, ale byla slabá. Roboticky přešla k Theodrys, která měla ve tváři úsměv zadostiučinění. Libovala si, že má obětního beránka a doufala, že jedině takhle lovce zastaví.

"Evangeline přijala trest od bohů. Vrátí se za lovci a my budeme zase žít v míru!!!" Královna vysloví svůj finální verdikt. Evangeline se nepatrně zamračí, ale jinak zůstává klidná. Nechápe proč, ale pociťuje vnitřní klid, který ji přímo nutí být klidnou. Něco ji nutí. Někdo.

Dav nadšeně zaburací a začne horlivě tleskat. Theodrys se spokojeně zaculí a vrátí se na svůj trůn, kde usedne. Rozvášněný dav se rozhodne vzít věci do svých rukou. Čtyři statní satyrové vystoupí z řady a obklíčí Evangeline.
Ta se zajíkne a rozhodne se vzít nohy do zaječích. Avšak něco sváže její nohy, a tak zůstane stát na místě. Chce zaprotestovat, ale ústa se jí semknou neviditelnou páskou.
Satyrové, kteří jsou známí kozlíma nohama s kopyty a lidskou tváří, chytnou Evangeline a provedou jí sálem, skrz procesí lidí a tvorů. Evangeline svěsí poraženecky hlavu a nechá na sebe řvát nadávky a posměšky.
Teprve nyní vidí všechny různorodé tvory, kteří se tady shromáždily. Hrdí a krásní elfové se spičatýma ušima a dlouhými vlasy, které jim končí někdy v půli zad a ve tvářích stále mladí, byť žijí tady už dva tisíce let.
Také jezinky a lesní víly se choulí v tenkých a průsvitných šatičkách mezi stádem kentaurů, kteří mají přes svá ramena přehozené luky s toulci naplněné až k prasknutí. Jejich koňské nohy jsou se tyčí majestátně nad všemi ostatními.
Evangeline se dostala do půli své cesty. Čtvercový sál je složen z výhradně černých kamenů, které září jako uhlíky, avšak přesně uprostřed podlahy jsou vyobrazeny čtyři elementy - voda, vzduch, oheň a led z mozaiky.

Na konci sálu jedli koláče maličcí tvorové, kterým se říká hobiti, hovorově půlčíci, kteří jsou typičtí barevnými kamizolami a kudrnatými vlasy a také tím, že jsou extrémně tišší, díky chlupatým chodidlům, které mají vždy bosé. Bohužel jejich povahy už nejsou tak zajímavé, tedy snad kromě Bralů, což jsou hobiti typičtí svou dobrodružnou povahou, ale jinak jsou půlčíci nenasytní jedlíci a hrozní puntičkáři.

Královská stráž otevřela satyrům a Evangeline velké a mohutné vrata, kterými prošli. Pak se rozhostilo ticho, když se dveře zavřely.

♡♡♡

Předávka údajné Karkulky se má uskutečnit před branami hradu Silden, kde sídlí Theodrys a všichni její dvořané. I když před branami není správný výraz, protože hrad je postaven na nejvyšší hoře království, takže se předávka posunula dolů do údolí, kde sídlí za hradbami prosté obyvatelstvo.

Na louce asi sto kilometrů od hradeb a celého komplexu hradu se shromáždilo královské vojsko složené výhradně z elfů, neboť je o nich známo, že jsou vynikající lukostřelci a jsou velice obratní v boji s meči. Vojsko čítalo kolem pěti set válečníků a Evangeline stála před nimi, nejvíc na ráně, kdyby se něco stalo. Theodrys postávala neohroženě blízko k Evangeline, aby se ujistila, že jí dívka nepodlehne a neuteče. Navíc se lovců nebála, byla velice mocná. Nejstarší z elfů a nejmoudřejší. Vám bystřejším by se mohlo zdát, že nyní si Theodrys nepočíná moudře, ale není tomu tak.

Rhys chtě nechtě přišel také na louku. Tížila ho slova, která mu vmetla do tváře Evangeline, ale nemohl ji nechat odejít jen tak. Postával zhruba uprostřed vojska se žalářníkem Timem.

Po chvíli se přiřítili lovci v terénních autech. Někteří vyskočili ještě za jízdy a s pokřiky se shromáždili se asi deset metrů od královské armády. Dorazil i sám Bertelsen. Vypadal, že ještě více přibral, což je neuvěřitelné, neboť už tak je až moc široký. Kymácel se na vratkých nohách a z buclatých tváří vykukovaly prasečí očka.
Evangeline znervózněla. Věděla, že ji Bertelsen pozná. Nenápadně si hodila vlasy více do obličeje.

Bertelsn se prodral dopředu. Otřel si pot z čela, který se mu vytvořil při zdolání krátkého terénu.

"Chceme Karkulku a k tomu našeho lovce,"stanoví si podmínky a lupne si prsty, které výdají nepříjemné cvaknutí.

"Karkulku dostanete, ale s lovcem jsme ještě neskončili, takže bude zavřen do žaláře až do soudu,"namítne mu Theodrys mocně, až se vítr zvedne.

Lovci se nepatrně zachvějí, ale zachovají si vážnou tvář. Přece jen jsou tady vítězové oni. Oni zastrašují. Mají celou situaci pod palcem.

"Věděl jsem, že to řeknete. Takže za to chci navíc elfku."

"Nejsi v pozici, aby jsi si diktoval podmínky. Ber Karkulku a zmiz,"štěkne po něm Theodrys.

"Až na to, že to není Karkulka,"usměje se vítězně Bertelsen a luskne prsty nad hlavou. Theodrys znervózní, informaci o Karkulce měla v rukávu a věřila, že je to zachrání. Donutila se však kousnout do vnitřní strany tváře a tím zachovala vážnou tvář.

Evangeline se zaměřila na dva lovce, kteří vytáhli z auta spoutaného mladíka s pytlem na hlavě. Společně jej pak vlekli k Bertelsenovi. Evangeline se zdáli jejich obličeje povědomé, až k nim přiřadila správná jména. Byl to Marek a Patrik. Oba byli značně potlučeni z boje s Rhysem. Ale Evangeline nepochybovala, že si jejich tváře bude pamatovat nadobro. Byl to opravdu silný zážitek a ačkoliv na něj Evangeline nemyslí, při pohledu na ty dva lovce se jí vzpomínky vrátily jako bumerang.

Marek s Patrikem dovlekli bezbranného kluka k Bertelsenovi. Srazili ho na kolena jedním kopancem do holeně, až vyjekl. Nakonec mu kápi strhli z hlavy, až vykoukla jeho blonďatá čupřina vlasů. Mladík vykřikl, neboť viděl kolem sebe tvory, které podle něho existují jen v knížkách.

"A co jako?"ušklíbne se Theodrys. Nepoznává toho mladíka, navíc z něj nesálá žádná magie. Není to pohádkaň. Jeho osud je jí lhostejný. Kruté ale pravdivé.

"Chceme lovce,"zopakuje svá slova vůdce lovců nadpřirozených bytostí.

Evangeline oněmi hrůzou při pohledu na vyděšeného mladíka. Co se to děje? Jak je to možné?!

"Ne,"zarazí smlouvání Theodrys prostým mávnutím ruky.

"Fajn."

A tímto pouhým slovem se události rapidně změní. Patrik uposlechne Bertelsnův signál a z pouzdra vytáhne pistoli, jenž má připevněnou na opasku kolem pasu. Vypadá jako moderní kovboj. Klobou je nahrazen kšiltem a místo bujného oře jezdí v teréňáku.
Patrik namíří pistoli na klukovu hlavu. Ten se vyděšeně zadívá po okolí ve snaze vypátrat někoho, kdo ho osvobodí.

"Eriku!!! Neee!"vřískne bezmocně Evangeline a rozběhne se mu pomoct, avšak královna ji prostým kouzlem zastaví a zpacifikuje.

"Co to sakra děláte! !!!"okřikne ji rozhněvaně hnědovláska.

"Mlč, ty hloupá!"umlčí ji Theodrys.

"Jako první chci lovce,"sdělí Bertelsen klidně.

"Ne."

Patrik si nabije zbraň a znovu pistol přiloží ke spánku Erika. Erik vypadá zoufale, má na krajíčku. Třepe se strachy jako osika.

"Rhysi prosím!"obrátí se na něj Evangeline prosebně,"to jsem nebyla já. Nikdy bych to neřekla, ale prosím zachraň ho!!!"

Rhys uposlechne naříkání své kamarádky a prodere se dopředu. Srdce mu až děsivě rychle tluče a dýchání se mu taky zrychlilo. Postavil se před Bertelsena a přeměřil si ho nenávistným pohledem. Patrik se ušklíbl a těšil se na slíbenou pomstu. Bertelsen se jen vítězně zaculil, až mu vykoukly zčernalé a téměř vypadané zuby.

"Ani to nebolelo,"uchechtne se Bertelsen.

"Moc vtipné,"procedí ironicky Rhys.

"To jsou tvá poslední slova?"

"N-ne,"vydá přiškrceně Rhys.

"Smůla,"pronese tlouštík bezvýznamně a louku pročísne výstřel.

Kulka z Patrikovy pistole provrtá Rhysovi hlavu, až vystříkne krev všude kolem. Nejvíce na Bertelsena ovšem. Rhysův překvapený pohled je to poslední, co Evangeline vidí, než se jeho tělo skácí bezvládně na zem. Několik vystrašených výkřiků se ozve do ticha noci. Avšak Rhys padl.

Ahoj!
Nový díl je tady. Také mě neskutečně bavilo jej psát, ale přidala bych ho už včera, jenže se mi konec neuložil, a tak píšu ráno ještě rychle.
R. I. P. Rhysi...byl jsi dokonalý. Jo je těžké zabít své postavy (G. R. R. Martin se mi teď směje), ale muselo to být.
Díky!