Byv člověk mládě napůl slepé
Tu plány mívá velkolepé
Jež oči světa dosud neviděly

Nic o překážkách  zatím netušíc
Životu svému směle kráčí vstříc
Připraven plně dobýt vesmír celý

A když pak přijde první klopýtnutí
Na chvíli strne, stojíc bez pohnutí
Dokud se k další cestě neosmělí

Mnohokrát cestou činíme rozhodnutí
Však kupředu nás vždy cosi kráčet nutí
Vždyť každým koncem nový příběh začíná

Ač tisíckrát se možná naše cesta změní
Stejné nás v cíli čeká zapomnění
Smrt pro každého je jen jediná

Tak jedno přání chci tu vyslovit
Jaký že konec já toužila bych mít
Až přiblíží se poslední chvíle má

Ve věku byvše značně pokročilém
Ve stavu mysli pokud možno čilém
Na břehu horské bystřiny

Tu v přiměřeném k tomu stavu těla
Naposled ještě bych milovat se chtěla
Tam mezi květy jarními

Pak tiše oči zavřít s vědomím
Pokojně z žití odejít že smím
A odplout s mraky bílými