Když večer slunce uhasíná,
tma halí svět jak pelerína,
já vítám večer sklenkou vína,
schoulená nad knihou.

Po špičkách tančí Kolombína,
Pierot  zabil Harlekýna,
příběhu tok mě obepíná,
moc mívá mámivou.

Ve stránkách knihy zakletá
do sítě vět mě zaplétá,
omamným květem rozkvetlá
kouzelná fantazie.

Ke vstupu láká slovy hrou,
jak temný hřebec cválá tmou,
jak vážky tančí nad řekou,
pak v náznacích se skryje.

Kniha mi spadla do klína,
znavená tiše usínám,
zbyly jen kapky od vína
až na dně skleničky.

Teď spánek vládne nad tělem,
a nežli přijde další den,
příběhy spletou nový sen,
tančí mi za víčky.