Jakob se na mne zamračil ,,Co tím myslíš? zakroutila jsem hlavou stále s tím samým úsměvem a otočila se směrem k učitelce. Po skončení tohoto dne jsem odjela domů, švihla sebou na postel a koukala do stropu. Pořád jsem měla před očima jak se tam ty dvě po sobě plazily. Tak nevkusné, pomyslela jsem si. Opět jsem cítila jak se mi zvýšil tlak a srdce mi začalo bít rychleji. ,,Co to se mnou je?" zašeptala jsem si pro sebe. Když tu najednou, můj krásný klid narušila rána. Prudce jsem se posadila, tiše jsem šla po schodech dolů a uviděla svého bratra. ,,Ahoj" řekla jsem polohlasem ,,Čus, je jídlo?" zeptal se, v hlase jsem mu vycítila vztek, asi z práce, a také naději. ,,Něco ti uklohním." usmála jsem se jemně ,,Díky" svalil se na židli v kuchyni a unaveně si povzdychl ,,Copak se stalo?" zeptala jsem se, zatímco jsem vytahovala zmražená kuřecí prsa a zeleninu, vše jsem ochutila a patřičně nakrájela. Šlo to ztuha ,,Další domácí násilí" podepřel si unaveně hlavu ,,Další? To nemají ti chlapi nic jiného na práci? Snad, když s někým jsem, tak s ním jsem a nebo ne. Proč mlátit ženskou na místo rozvodu či tedy rozchodu." byla jsem naštvaná, neskutečně ,,To jsou prostě někteří chlapi, ale nemysli si, dělají to i ženské" koukl se na mne zatímco jsem shrnovala to vše na pánev ,,Ženy a dívky to většinou dělají psychicky" řekla jsem k němu otočená zády a míchala tu směs, která na pánvi rychle měkla. ,,Nemysli si, měl jsem tam jednou také chlapa s monoklem od té jeho" cítila jsem jak mi hledí do zad ,,Jasne, jen prostě nechápu proč to lidé dělají" pokrčila jsem rameny a otočila se na něj ,,Joj, kdybych zjistil všechny důvody, proč lidé dělají to co dělají, tak bych se asi zbláznil" řekl, zatímco jsem mu podávala příbor a talíř s jídlem. Vděčně se na mne podíval ,,Díky, ségra" jakmile mi poděkoval, pustil se do jídla. Já jsem si způsobně sedla, vzala si příbor do rukou a začala jíst, jakmile jsem dojedla, bratr vzal nádobí a odnesl jej do myčky. ,,Díky, bratře" kývla jsem a lehce se usmála ,,To já děkuji, sis" konečně se usmál ,,Jdu se vyspat" mávl mi a já na srozuměnou kývla. Já se vydala do pokoje a začala se učit. Po hodině mi cinkl mobil, napsala mi Saskia, zvedla jsem obočí. Co chce?  řekla jsem si v duchu  ,,Ahoj, Aryo"  napsala, Proč bych jí neodpověděla? pomyslela jsem si  ,,Hoj, co potřebuješ?" zeptala jsem se napřímo ,,Chtěla bych si s tebou promluvit." chtěla jsem jí odepsat sarkastickou poznámku, že už spolu vlastně mluvíme, ale vzápětí mi napsala další zprávu ,,Z očí do očí. Máš čas?" zamračila jsem se ,,O čem a hlavně kdy?" chvilku neodepisovala, tak jsem odložila mobil a vzala si učebnici. Najednou dole zazvonil zvonek, sešla jsem dolů. Otevřela jsem dveře a v nich stála Saskia, velmi jí to slušelo ,,Máš čas teď?" zeptala se s úsměvem. Já jsem jemně pootevřela ústa a hleděla na ni, moc jí to slušelo. Od školy se převlékla, měla pánské černé kraťasy, bílé tričko a zelenočernou, navíc na zádech měla batoh. ,,Ehm, ano mám" odpověděla jsem potom co jsem se vrátila zpět do tohoto časoprostoru. ,,Jen mi dej chvilku" otočila jsem se, zabouchla jí dveře před nosem. Šla jsem si akorát pro klíče, telefon a oblékla jsem si mikinu. Prudce jsem otevřela dveře a vyšla ,,Jdeme?" otočila jsem se na ni a optala se. Jen mi na to kývla. Ušly jsme asi padesát metrů než konečně promluvila, já  nerada začínám konverzace, takže by to stejně bylo na ní. ,,Hele, ani jsem ti nepoděkovala za to čemu jsi zabránila" lehce se usmála a sklopila zrak. Roztomilé, pomyslela jsem si. Na co to ksakru myslím?! pozastavila jsem se nad svojí myšlenkou, zatřepala jsem hlavou, až poté mi došlo, že asi čeká na to až se vyjádřím ,,To nestojí za řeč" mávla jsem rukou a koukla jsem se jí do očí ,,O čem jsi tedy chtěla mluvit, Saskio?" zeptala jsem se na důvod proč došla, až k mému domu a dostala mne po X letech ven. ,,Říkej mi prosím Kio." odmlčela se nakrátko a poté pokračovala ,,Proč se se mnou už nebavíš?" pohlédla na mne vážně a možná i trošku smutně? Nevím, ale něco takového vídám málokdy. ,,Nejsem člověk co chodí za ostatníma a vyhledává sám sociální kontakt" pokrčila jsem rameny a koukala se dále na cestu, najednou však zafoukal vítr a mně vmetl do oka nějaký bordel ,,Ksakru" zaklela jsem a chytla se za oko, ,,Co se stalo?" zeptala se vystrašeně a položila mi ruku na záda, trhla jsem s sebou a rychle od ní ustoupila. ,,Ale jen mi něco vletělo do oka, mám je obě velmi citlivé" řekla jsem a falešně se usmála. Bohužel to podrážděné oko, bylo to co mám schované pod vlasy, najednou ke mně Saskia přistoupila a odhrnula mi je z oka. Než mi to došlo, měla šanci trhnout tou rukou a poděšeně nabrat vzduch do plic ,,Co se ti stalo?" zeptala se překvapeně a koukala se na mé oko, z jedné kapes z mikiny jsem si vytáhla kapky do očí. Nakapala si je a s prostým ,,To nic není" jsem si jej opět zakryla ,,Od čeho máš tu jizvu?" ptala se a snažila se mi podívat do očí, já jsem stále pohledem uhýbala, až jsem to nevydržela. Koukla jsem jí chladně do očí ,,Nechceš raději pokračovat v předchozí diskuzi?" lehce vyděšeně na mne pohlédla, není se čemu divit nakláněla jsem se nad ni. Oproti mně byla malinká, mohla mít takových 160 cm, zatímco já jsem měla 185 cm. Přikývla, narovnala jsem se, otočila se zpět směrem kam jsme se vydaly, když v tom se zeptala ,,Nesedneme si na lavičku?" zakývala jsem hlavou a přešla k ní. Došly jsme do parku, bylo to zde krásné, slunce prostupovalo listy a vykouzlilo to tak tady dojem ráje. Zavřela jsem oči, zaklonila hlavu a zhluboka se nadechla toho svěžího vzduchu tady. Nemohla jsem se ubránit jemnému úsměvu ,,Líbí se ti tady?" optala se dívka vedle mě, přestala jsem na chvilku vnímat celý svět, takže jsem si ani neuvědomila, že je tady se mnou. ,,Jistě, mám ráda přírodu, proto jsme s bratrem vybrali dům u lesa" byla jsem kapku zdílnější, ale to jen díky tomu, jak nádherně tu je. ,,Takže o čem sis to chtěla, konečně, promluvit?" podívala jsem se na ní. ,,Nechceš abychom se přátelily?" zeptala se mne s nadějí v hlase. Já jsem si jen povzdechla ,,Hele, já věřím málokomu, proto nemám vlastně žádné přátele, jen kamaráda a tím je Jakob" podívala jsem se do jejích krásných smaragdových očí ,,Ale tak mohly bychom být, alespoň kamarádky, ne? Třeba se z nás stanou přátelé" podívala jsem se zpět nad sebe ,,Chm" lehce jsem se uchechtla ,,Můžeme to zkusit, ale řekni své přítelkyni ať se tedy trochu zklidní, že já nejsem ta, které by se ona či ty, měla bát" pokrčila jsem rameny. ,,Jak to myslíš? Ona není moje přítelkyně, tedy snad bude, ale" nechápavě se na mne tmavovláska podívala a položila mi ruku na rameno. Cukla jsem s ním, ,,O-omlouvám se" zakoktala se ,,V pořádku, jen za mnou přišla s tím, ať se na tebe nedívám, tak jak se dívám. Asi trpí přeludy" pousmála jsem se. ,,Em, dobře? Proč vlastně s sebou pořád cukáš, když se tě někdo dotkne?" zeptala se zvědavě, lehce jsem se podmračila ,,Prostě nejsem zvyklá na kontakt" utnula jsem to rychleji, než by se v tom mohla začít vrtat. ,,Dobrá tedy." řekla kapku zklamaně, ale myslím si, že mne pochopila. ,,Kde ses naučila tak zpívat a hrát na kytaru?" opět se snažila navázat kontakt, oceňuji její snahu a trpělivost se mnou ,,Jsem samouk, učila jsem se sama na všechny nástroje na které umím, internet je prostě skvělý" usmála jsem se ,,Opravdu? A na co vše umíš?" usmála se na mne. Má opravdu krásný úsměv, krásné rovné bílé zuby tomu nasadily korunu. ,,Ehm, Ar?" drkla do mne a pohlédla mi do očí ,,Co?" zeptala jsem se nechápavě.  Asi jsem moc dlouho zírala. Co se to se mnou děje? řekla jsem si bezradně v duchu ,,Na co vše umíš?" zopakovala svoji otázku ,,Na kytaru, elektrickou i akustickou, bicí, baskytaru, čelo a housle" vykulila oči, vypadala vcelku komicky. Tak moc, že jsem se neubránila úsměvu. Takto jsme se bavily nějakou dobu, než se zeptala na jednu určitou otázku ,,Aryo, neznechucuje tě to, že jsem na holky?" zeptala se tiše a hleděla do země ,,Proč by mne to mělo znechucovat? Jsi snad člověk jako každý jiný, ne? Jen ses našla u stejného pohlaví" pokrčila jsem rameny, svoji orientaci si nechám pro sebe, přišel na to pouze Jakob.Z uvažování mne, ale vytrhlo to jak mne prudce mne objala, cítila jsem jak se mi zrychlil tep, z toho jak má paže kolem mého těla a jak je na mne natisknutá. Když mne pustila, nevěděla co říct, ostatně to já také ne. ,,Promiň" šeptla tiše, zvedla se a odcházela. Hleděla jsem jí do útlých zad, jak se vzdalují.