,,Teď si konečně chceš promluvit?" založila jsem si ruce na hrudi a podívala se jí dolů do očí. Zatvrdila jsem svůj obličej a zakroutila hlavou. ,,Ty to na mne vyhrkneš před školou, nechceš si o tom promluvit. Ničí mne to, dokonce i Jakob se více snažil to řešit. Ignorovala jsi mne, odpálkovala jsi mne a nyní chceš mluvit?" mluvila jsem k ní chladně, protože kdybych zapojila emoce, tak se zhroutím. A na to, opravdu nyní, nebyl prostor. Otočila jsem se a vydala se do domu. Když jsem ve svém pokoji uskladnila kytaru, popadla jsem krabičku s doutníky a zapalovač, sešla jsem do kuchyně a pokoušela se najít jakýkoliv druh alkoholu, což se mi pak podařilo, našla jsem whisky. 

Odešla jsem do své dílny, posadila jsem se, zapálila si doutník a mezi potahy, jsem do sebe lila onen jantarový alkohol, rovnou z flašky. Nevím jak dlouho jsem tam seděla, ale asi nějakou dobu to už bylo. Protože jsem dopila veškerou tekutinu z lahve a vykouřila tři doutníky. A pak se ozvalo klepání ,,Dále" zamručela jsem, dveře se otevřely a jako první vletěla černá šmouha, která mi skočila do klína. ,,Já vím, chyběla jsem ti co?" podrbala jsem jej za ouškem a podívala jsem se do tváře osoby, která tam stála. Původně jsem si myslela, že tam stojí bratr, ale mýlila jsem se. Stála tam ta dívka, která mi dnes ublížila. ,,Aryo, omlouvám se, ale-" nenechala jsem jí to doříct. ,,Já vím Jakob mi to  všechno pověděl" mávla jsem rukou do vzduchu. ,,Všechno?" slyšela jsem její ustrašený tón hlasu. ,,Ano, přijde mi to jako pitomý důvod, ale dobrá" celou dobu jsem drbala toho černého chlupáče. Cítila jsem jak moc na mne ten alkohol doléhá, ale nedávala jsem tomu nijakou pozornost.  ,,Co ti tedy Jakob vše řekl?" zvedla obočí a založila si ruce na hrudi. Zlehka jsem se zamračila, když jsem přemýšlela jak zformulovat slova, tak aby to dávalo smysl. ,,Že ses se mnou rozešla, protože se cítil odstrčený. Jako třetí kolo u vozu" Kia s sebou cukla a zatnula zuby. ,,Hele, jasně chápu to. Bros before hoes, ale mohla jsi to se mnou řešit, ne?" zvedla jsem obočí a zlehka jsem se pousmála. Myslím, že mi tu náladu zlepšoval pouze Aerion. ,,Asi máš pravdu" zašeptala a sklopila pohled. Postavila jsem vlčka na zem, sama jsem se narovnala a přešla ke Kii. Dvěma prsty jsem jí zvedla bradu a nahnula se k ní. ,,Opravdu to tak chceš, chceš abych byla od tebe?" zeptala jsem se tiše a pohlédla jí do těch nádherných očí. Nyní byly, ale plné smutku ,,Já si o tom asi budu muset ještě promluvit s Jakobem." zašeptala a odtáhla se. ,,Dobře" kývla jsem, zklamání zaplnilo celé mé tělo. Otevřela jsem dveře a zhasla, odešla jsem a nechala jsem tam tu dívku stát. 

Šla jsem se pouze osprchovat a lehnout si. Neusnula jsem, pouze jsem čučela do stropu. Několikrát se ozvalo klepání na dveře, ale vždy jsem je poslala pryč. Doufala jsem, že Saskie řekne něco jednoznačného, ale ne. Ona se odtáhla, nedala mi žádný náznak jejího rozhodnutí. S mými myšlenkami ubíhal čas rychle, byla už tma a ten nejsilnější alkoholový opar, se už rozplynul. Asi kolem půlnoci, jsem se rozhodla vylézt po žebříku do tělocvičny. Protáhla jsem se a vzala si do ruky, určitě nejstarší věc v domě. Černě se leskl jako vždy, rozmáchla jsem se jednou. Ta vyváženost meče, která mi dávala pocit, toho, že je to prodloužení mé paže, mi poskytovala určitou radost.  

Nevím jak dlouho jsem tam strávila, ale bylo to skvělé. Odehnala jsem cvičením ze sebe onen smutek, který mnou prostupoval. Vím, že je to pouze krátkodobá záležitost, ale to mi teď vrásky rozhodně nedělalo. Ulehla jsem do postele a usnula. 

Probuzení bylo zprvu příjemné, dokud mi nedošlo co se stalo. V tu ránu se mi zkroutil žaludek a mně začalo být neskutečně špatně. Se zamručením, jsem vstala, připravila se a otevřela dveře. Cítila jsem nervozitu, která mi rozhodně neusnadňovala pocit toho, že jí uvidím a pravděpodobně s ní budu muset mluvit. 

Bratr seděl dole a popíjel kávu. ,,Dobré ráno" pozdravil mne s úsměvem. ,,Čau" zabručela jsem, popadla jsem jablko a do toho se zakousla. ,,Co se děje, Ar?" slyšela jsem ty obavy, slyšela jsem tu starost, ale opomíjela jsem je. ,,Nic" otočila jsem se, obula si boty a naposledy mu ještě řekla ,,Až uvidíš Kiu, řekni jí že čekám v autě" vyšla jsem ze dveří a vydala se k mému autu. Už je počasí na motorku, ale asi by mi nechtěla být, tak blízko. Sedla jsem si, nastartovala a pustila radio. Opět jsem slyšela tu písničku od Fit for Rivals, respektive písničku na které jsem se podílela také, a to skladbou slov. Zaklonila jsem hlavu a pobrukovala si slova z úst Renee Phoenix. Nic jiného jsem nevnímala, nevšimla jsem si, že někdo otevřel, dveře auta a nasedl, na zpětná sedadla. Tedy dokud se neozval její hlas ,,Tak pojedeme, konečně?" trhla jsem s sebou a otočila jsem se na ní. ,,Jasně, sorry" odvětila jsem odměřeně a zpět se narovnala. Ovladačem jsem si otevřela vrata a vyjela na vozovku. 

Ve škole jsem si opět sedla na své místo, místo na které mi nikdo nesedá v žádné učebně. Byl klid, ve třídě byl, až podivný klid. Porozhlédla jsem se a zjistila, že je zde málo lidí. Se zamručením jsem si raději vytáhla blok a začala psát. 
Psala jsem báseň o tom jak se nyní cítím a o tom jak jsem vlastně nyní bezradná. Nemohu nic udělat a to se na tom také podepsalo.  Pojmenovala jsem ji Osamělý vlk. 

Tři dny probíhaly v tomto duchu, ona se mnou neprohodila skoro ani slovo a jediná snaha šla ze strany Jakoba. Dokonce jsem si všimla, že často někam po škole chodívala. Když jsem se na to optala našeho kamaráda, byl trochu nervózní, ale to asi protože se bál abych jej zase nechytila pod krkem, nebo něco jiného. Ale prý se setkávali právě spolu. Bála jsem se, neříkám, že ne, nechci ji ztratit, nechci aby byla s někým jiným. ,,Hej, Ary?" ozval se hlas dívky, kterou jsem potřebovala nejvíce. Kterou jsem potřebovala skoro k mému veškerému žití. Zvedla jsem k ní zrak ,,Co potřebuješ?" zeptala jsem se na rovinu, asi jsem se trošku změnila v tu starou Aryu. ,,Chtěla bych si s tebou po škole promluvit, mohu?" mnula si nervózně náramek ode mne. ,,Jistě" kývla jsem a sklonila se nad blok, kde jsem psala další báseň. Možná by to oslovilo i další lidi, pousmála jsem se nad tou myšlenkou a dál psala. 

Sotva škola odzvonila, vystřelila jsem k autu. Čekala jsem zase nějakou dobu, takže jsem si po čas mého klidu od ostatních příslušníků mého druhu. Otevřela jsem si dveře a vytočila se ven, ze spodní přihrádky auta, jsem si vzala krabičku s doutníky, vzala si zapalovač a za chvilku jsem už cítila chuť tabáku v ústech.
Sotva jsem dokouřila, zaslechla jsem kroky, které směřovaly k autu. Sedla si, opět bez jakéhokoliv slova, dozadu, jediný zvuk, který obklopoval mé uši, byl sladký zvuk motoru a písničky z radia. 
Poté co jsem zaparkovala a zdechla motor, jsem vystoupila. Vzápětí jsem ucítila dotek na rameni, kde byla má nejnovější jizva. Otočila jsem hlavu abych na ní viděla, alespoň periferně. ,,Ary-" hlesla tiše a otočila si mne k sobě. ,,Já-, tedy my s Jakobem, jsme to už dořešili. Chci být s tebou" jen co jsem slyšela ta sladká slova, nevydržela jsem to a přitáhla si ji k sobě do polibku. Cítila jsem, že jsem ji zaskočila, protože reagovat začala až za několik vteřin. Štěstí zaplavilo mé tělo a v mém hrudníku, mé srdce zase začalo tlouct. Kousek jsem se od ní odtáhla a opřela si čelo o to její. ,,Chyběla jsi mi" zašeptala jsem a hladila jí palcem po lícní kosti. V očích jí bylo vidět provinění, které jsem chtěla zahnat ,,Kio, neboj. Už jsem to hodila za hlavu, ano?" Jednou rukou jsem ji hladila po zádech a tou druhou jí nepřestávala hladit po čelisti. Pouze mi na to kývla ,,Hele co kdybychom jsme si dnes zajely do restaurace?" navrhla jsem jí rychle. ,,Jasně a kam?" usmála se na mne a zabořila mi hlavu do hrudníku. ,,Do steakhousu?" navrhla jsem. Byla jsem šťastná, konečně jsem měla opět to stabilní prostředí.  ,,Dobře" zamumlala, což bylo skoro, tak roztomilé, až mne to pomalu nutilo se smát. 

Dny se díky tomu vyčasily. Konečně jsem se cítila šťastná, ale viděla jsem ty nešťastné pohledy Jakoba, když mluvil se Saskií, ale nevěnovala jsem tomu nijak větší pozornost. Kéž bych to udělala. Kéž by...

Well, hodně lidí mne asi zaškrtí, ale chci oznámit, že se pomalu, ale jistě blížíme do finále této knihy. Takže jestli chcete, tak mi do komentářů napište, jak si myslíte, že to asi skončí. 

Vaše RG