Probudila jsem se do nádherného rána. Objímala jsem se spící Saskií a do toho se usmívala jako blázen. Dala jsem jí pusu na špičku nosu, což ji probudilo. ,,Dobré ráno, krásko" šeptla jsem, užívala jsem si jak jen to znělo. Protože to bylo pro mne něco nového, bylo to úžasné. Jako když ochutnáte nějaké lahodné jídlo jehož chuť jste doposud neznali. ,,Dobré, zlato" usmála se a políbila mne na líčko. Když její teplé rty opustily mé líčko, příjemně mne to místo brnělo, mé srdce se díky ní začalo uzdravovat. A já ani netušila jak jí za to poděkovat. ,,Asi bychom měly vstát a jít se nasnídat" ozval se její hlas, když mi zakručelo v břiše. Usmála jsem se a kývla, postavila jsem se na nohy a protáhla se, opatrně jsem zakroužila ramenem. Sice se mi rána už zacelila, ale nechtěla jsem riskovat, že by se potrhala. Kia se na mne dívala ,,Nechceš ji zase namazat?" věděla jsem co myslela. Kývla jsem, vzala mastičku, kterou mi doporučila doktorka a podala jí Saskii. Já se mezitím posadila k ní zády a sundala si tričko. Zaslechla jsem jak otevírá tubu s mastí a za chvilku jsem cítila jak mi ji rozmazává a masíruje ji po postiženém místě. Bylo to velmi příjemné, až jsem kvůli tomu párkrát zamručela ,,Nebolí tě občas všechny ty jizvy?" kývla jsem hlavou na znamení souhlasu ,,Občas ano, ale není to nic strašného". Poděkovala jsem, opět si oblékla vrchní díl pyžama a vydala se směrem ke kuchyni. Saskie mne doběhla a se smíchem mi chňapla ruku. Překvapeně jsem se na ní podívala, když jsem viděla její šťastný výraz, zahřálo mne to u srdce. Protože její úsměv je způsoben mnou. Ruku v ruce jsme sešly dolů a potkaly mého bratra, který se asi probudil po té co přišel z noční. Měl na sobě ještě uniformu a dle jejího stavu, mi došlo, že asi přišel a usnul na gauči.

Zvědavě si nás prohlédl a poté se zaměřil na naše spojené ruce. V tu chvíli se mu jeho unavený obličej rozzářil ,,Konečně" zasmál se a objal nás ,,Moje sestra je konečně zadaná" opět se začal chechtat, chvíli jsme tam tak stáli. ,,Udělám snídani, ano?" řekla jsem jen co jsme se pustili. ,,Dobře, já se půjdu podívat jestli nám nedošla pošta" usmál se na mne a rozcuchal mi vlasy. Nespokojeně jsem zabručela, pročísla si vlasy a aspoň nějak si je urovnala.

V kuchyni jsem si vytáhla vejce, mouku, kypřící prášek a mléko. Kia mne objala kolem pasu a nahlédla mi kolem paže na rozdělanou práci. ,,Co to bude, až to bude?" zeptala se se zájmem. ,,Lívance se sirupem" usmála jsem se. Smíchala jsem ingredience a udělala těsto, vhodně jej dosladila a rozpálila pánev. V tom bratr přišel opět dovnitř a pročítal si poštu. Když tu najednou pobledl a tiše zavrčel ,,Co se děje?" zeptala jsem. Byla jsem zvědavá co bratra, tak rozrušilo, protože byl většinou kliďas a nic jej jen tak nevytočilo. Místo vysvětlení mi podal dopis a sám se vměstnal mezi mne a pánev. Začala jsem číst, ale po chvilce jsem musela přestat ,,To si děláš prdel, ne?" zeptala jsem se nevěřícně, pevně jsem zaťala v pěst ruku s dopisem. Oni si opravdu dovolují nám po takové době napsat? Potom co se na nás vysrali?! Podrážděné myšlenky mi kolovaly myslí, Saskie vstala a pohladila mne po paži ve které jsem drtila pozvánku. ,,Co se stalo? Co je tam napsáno?" jen co zazněl její hlas, začala jsem se navracet do přítomnosti. Otočila jsem se k ní a hořce se zašklebila ,,Naše rodina, která nás nechala se topit ve sračkách si najednou vzpomněla, že existujeme a zvou nás na sraz" podala jsem jí dopis ve kterém se to psalo. ,,Vážení Johne a Aryo Stark, srdečně vás zveme na rodinný sraz Morningstarů." zvedla hlavu a nechápavě se na nás podívala. ,,Vy máte ještě nějakou rodinu?" zeptala se normálně, nijak uštěpačně, ale svému tónu hlasu jsem nemohla poručit ,,Ne. Naše rodina je mrtvá" zavrčela jsem. Když jsem, ale uviděla její vystrašený výraz ,,Promiň mi to. Ale oni nám nepomohli, když jsme to potřebovali nejvíce. A teď si najednou vzpomenou, je to-" musela jsem se zastavit, protože jsme s bratrem byli na dně a oni nás odsunuli. ,,Je to svinské" dořekl za mne bratr a nandal talíře s lívanci na stůl. Zamyšleně jsem jedla svoji snídani a čuměla do kouta. ,,Pojedeme tam." ozvala jsem se po dlouhé době, co všichni mlčeli. Bratr ke mně zvedl zaraženě zrak ,,Proč tam chceš?" byla to tvrdá věta, ne však zlá. Byl naštvaný a smutný kvůli tomu co se stalo, stejně jako já. ,,Půjdeme tam, abychom se předvedli v tom nejlepším světle. Aby viděli jak se nám bez nich dobře vedlo. Chci aby záviděli." řekla jsem a podívala se se škodolibým výrazem na bratra a na Kiu. ,,Chápu" kývl, dojedl svoji snídani a rozešel se ke schodišti. Když už jsem jej skoro ztratila ze svého zorného pole, zaslechla jsem ,,Tak ať se připraví na sílu dvou osamělých vlků" slyšela jsem v tom ten zahořklý výsměch, skoro jsem viděla jak se ušklíbl.

Saskiin PoW

Nechápala jsem to, tak nádherný začátek dne a on se musel posrat. To že mi řekla co ke mně cítí mne dostalo do skutečných výšin. Teď mám možnost prozkoumat to co je ostatním skryté. Mám možnost uzřít jak je roztomile roztržitá, jak je pozorná a galantní. Jak umí dokonale líbat, líbat jí bylo jako bych, konečně, ochutnala život. Nejdříve jemné polibky a poté ty vášnivé, nikdy jsem nečekala, že to zrovna bude mít v sobě oheň. Jak moc jsem se mýlila, když jsem ji považovala za prázdnou a chladnou. Dnešní probuzení bylo jako jemný letní vánek, ale tu krásu vystřídala vichřice v podobě toho pitomého dopisu.

Vstala jsem, objala Aryu zezadu kolem pasu a přitiskla se na její záda. Miluji tu hru svalů na jejím těle. Otočila se a pohladila mne po hlavě. ,,Ukážeme Morningstarům jak jsou Starkové nezlomní" zasmála se a políbila mi temeno hlavy. ,,Zlatí? Nepůjdeme nahoru, kouknout se na film a tak?" její růžová líčka po tom oslovení mne donutily se usmát, je tak jiná po včerejšku. Ach, jak ta písnička byla zlatá. ,,Jasně" usmála jsem se.

Arya vybrala svůj oblíbený film což byl Vřískot, nebyla jsem překvapena, že to byl horor. Celkem to k ní sedělo. Spíše mne překvapilo, že tak starý horor. Seděly jsme vedle sebe a když se sem tam zasmála nějaké komičtější vsuvce nebo nelogickému chování, viděla jsem jak se jí pohybují svaly na těle, jak se jí tvoří slabé vrásky kolem úst a vystavovala na odiv své špičaté zuby. Bylo to zvláštní a krásné, opravdu, to co jsem si myslela už od začátku, byla pravda. Má úžasné tělo, ani ty jizvy ji nehyzdí, dodávají ji na tajemnosti, ukazují to co přežila a jak se s tím vyrovnala. I když vzpomínám si na dvě jizvy, které jsou opravdu jiné a o nich mi nikdy neřekla. ,,Hej, děje se něco?" šťouchla do mne ramenem, všimla si jak se dívám zamyšleně na její předloktí. ,,Ary, tyhle jizvy jsou jiné, odkud je máš?" zeptala jsem se na rovinu, protože bylo už dost chození okolo horké kaše. Stáhla rty do úzké linky, na čele se jí objevily vrásky a oči na chvilku ztratily lesk. ,,To se stalo potom co jsem ztratila rodiče" šeptla, uhnula pohledem do boku, pohladila jsem jí po její ostře vyříznuté čelisti. A palcem ji pohladila po vystouplé lícní kosti. ,,Byla jsem zoufalá, uvěřila jsem slovům bývalých spolužáků, uvěřila jsem tomu, že jsem měla zemřít já, ale něco se nepovedlo. Že já jsem ta chyba. Kdybych nebyla, tak se to nestane." Její zranitelný hlas ukazoval na to jak moc ji to ranilo. Nyní jsem musela být já ta o kterou se bude moct opřít, protože své slabosti možná neukazuje, ale když už, tak je to něco vážného. Jako třeba teď.

Opřela se hlavou o mé rameno, vzala jsem její ruce do těch svých a políbila jí děsivé stříbrné jizvy na bledých předloktích. ,,Aryo, nebýt tebe, už tady nejsem." řekla jsem pevně. Zvedla hlavu a pohlédla na mne zarudlýma očima. ,,Proč?" vyšlo jí jediné slovo z úst. ,,Protože by mne znásilnili, dál by mne terorizovali. A pokud by to neskončili oni, tak bych to udělala já" sama jsem se lekla chladu, který čišel z mých slov. A Arya taky nevypadala, že by ji to nezasáhlo. Tiše si odfrkla ,,Bastardi" řekla znechuceně. Musela jsem se usmát, protože se mi pořádně nedostalo její reakce na to co se stalo. ,,Slyšela jsem tam někoho mluvit a moje zvědavost mi nakázala tam jít. Jen co jsem zjistila co se tam vlastně děje, měla jsem chuť je zabít." při těch slovech napnula asi veškeré svaly v těle. Kdybych ji neznala možná bych se i bála, protože vypadala vskutku hrozivě. Jako naštvaná bohyně války, nebo spíše jako Valkýra. Pozorovala jsem ji, když v tom popadla telefon a někomu napsala. Když jej znovu pokládala byla už zklidněná, zvedla jsem obočí v němé otázce. ,,Psala jsem sestřenici. Ta se svým otcem jsou jediní z Morningstarů, kterým důvěřuji." zamručela, byly jí vidět v obličeji její starosti a únava. Objala jsem její hlavu a nechala jí si ji položit do mého klína, prsty jsem jí pročesávala vlasy, až jsem konečně dosáhla toho, že se začala usmívat. Poklidně oddychovala a pevně mne objímala kolem pasu. Ach, jak moc roztomile vypadala, pohladila jsem jí po boku, sama zavřela oči a opřela se o stěnu. 

Opět si dělám promo :D 
Dejte šanci mému druhému příběhu, protože během chvil kdy budete čekat na další kapitolu tohoto příběhu, to přijde asi vhod :D Navíc možná vám to pomůže pochopit Raven, postavu, co se objeví  v nadcházející kapče.