Aryin PoW

Přímo před námi se odehrála autonehoda, prudce jsem strhla volant na stranu a vyběhla ven. Byl to čelní střet dvou aut, běžela jsem o to rychleji. Čelní skla obou aut byla vysklená ale řidič protijedoucího auta byl zřejmě v pořádku, neboť se dostával ven, byl na tom rozhodně lépe, protože měl vyšší a těžší auto. Slyšela jsem jak se zabouchly dveře mého auta a jak Saskie běžela klusem za mnou ,,Zavolej rychle záchranku, hasiče a policii" zařvala jsem a snažila se otevřít dveře toho auta, ale ten náraz je pomačkal a moc to nešlo. ,,Pro-sím, nejdříve dcerku" slyšela jsem tichý a chraplavý hlas. Jen co to dořekl, nahlédla jsem dozadu a viděla malou dívenku v šatičkách a autosedačce. Rozrazila jsem dveře a i se sedačkou ji vytáhla ven ,,Začni s první pomocí!" křikla jsem ke Kii, která na něco hleděla. V tom spěchu jsem nezaslechla motor, ten chlap nasedl zpět do auta a odjel. Viděla jsem vzdalující se, stříbrný Nissan. ,,Иди на хуй!!" jediná věc co jsem stačila začít dělat. V tom jsem si vzpomněla, že jsem stále nevytáhla úplně všechny. Zezadu jsem sklopila sedadla řidiče a spolujezdkyně ,,Hej Saskie, zkontroluj životní funkce té malé" neustále tam stála se zkoprnělým výrazem ve tváři. Odepnula jsem ty dva a začala je vytahovat. Sotva jsem je dostala z té plechové hrobky, začala jsem s resuscitací. Za chvíli jsem měla ruce od jejich krve, ale měli takové štěstí, že jeli pomalu, kvůli vánici, jinak by zranění byla horší. Neměli žádné masivnější, vnější krvácení, ovšem nemohla jsem vyloučit nějaká vnitřní zranění, zatím to však vypadalo vcelku slibně. Ale nemohla jsem zvládnout všechny. Ohlédla jsem se na svůj doprovod, ale ta se ani nehnula. ,,Kio, vzpamatuj se. Potřebují pomoct" zkusila jsem s ní zatřást, v tom se jakoby probudila z transu ,,Je tady příliš mnoho krve." Byla celá sinalá a vypadala jakoby se jí chtělo zvracet. Všimla jsem si, že jí u nohou leží moje auto lékarnička, kterou jsem popadla a začala těm dvěma ošetřovat rány ,,To dítě pouze omdlelo a krom malých šrámů a oděrek je v pořádku" slyšela jsem za sebou Kiin hlas, nezněla nejlépe, tak jsem se na ni otočila, byla orosená a klepala se.  Konečně jsem zaslechla sirény, ale i tak jsem pokračovala dál. Konečně mne nahradili záchranáři. Unaveně jsem si lehla na zem, která byla pokryta sněhem a teprve až teď jsem si všimla jaká je zima. ,,Kio, pojď počkáme v autě na to, až nás vyslechne policie."

Dojely jsme domů docela pozdě, protáhlo se to kvůli tomu, že jsme musely popsat jak k tomu došlo a jak vypadal ten spoluúčastník a jeho auto. Saskie byla stále otřesena, vůbec nemluvila, hleděla zahloubaně z okna a klepala se. Pohladila jsem ji po rameni, ale trhla s sebou a pohlédla na mne. ,,Jsi v pořádku?" vypustila jsem tu asi nejhloupější větu z pusy ,,Ano." hlesla a dál smutně koukala z okna ,,Co se děje?" vím, že jí nedělala ta situace dobře, komu ano, že? Ale byla zakřiknutá, což u ní není běžné, naposledy jsem ji takto viděla, když ji málem znásilnili ti kluci. ,,Nic, jen se cítím jako zbytečně." šeptla a sklopila hlavu dolů ke svým kozačkám. V té chvíli jsem to nepochopila, naštěstí se rozhodla pokračovat ,,Ty jsi vyběhla a neohroženě začala s pomocí, resuscitací a tak. Nezaváhala jsi a já tam stála jako solný sloup a nedokázala se skoro ani pohnout" Stáhla nohy na sedačku a schoulila se do pofidérního klubíčka. Vím jak se cítí, ale ona za to nemůže, ne každý je schopen se vzpamatovat tak rychle z šoku. Pokusila jsem se ji uklidnit a tak jsem vztáhla ruku na její záda po kterých jsem ji skoro v tu samou chvíli začala hladit ,,Hlavně si to nevyčítej, ano? Byl to pro tebe šok. A navíc jsi se dostala z panického záchvatu celkem i dost rychle" povzbudivě jsem se na ní usmála. Za chvilku jsme zaparkovaly v garáži ,,Pojď, znám něco co ti pomůže" mrkla jsem na ní, popadla ji za ruku a vedla domů. Byla jsem šťastná, že se nevytrhla a šla se mnou. ,,Tak chvilku počkej" popadla jsem čokoládu, mléko a marshmallow. Ohřála jsem na sporáku mléko a pak do něj nalámala mléčnou čokoládu. Nalila jsem jí nápoj do hrnku a nasekala ještě do toho marshmallow, které jsem na povrchu lehce opekla flambovacím zapalovačem. Položila jsem to před ní na linku a sama jsem si také nalila. ,,Pojď půjdeme si sednout ke krbu, ne?"  navrhla jsem a Kia místo odpovědi již šla na dané místo. Sedla si na kožešinu a poklepala vedle sebe na znamení ať si přisednu. Jen co jsem tak udělala, položila mi hlavu na rameno a pevně mne objala kolem žeber. Dost mne to překvapilo, teplo které do mne přenášela, rozpumpovalo moje srdce a pomalu jsem cítila jak se do krve dostává i adrenalin ,,Děkuji" šeptla až ji skoro nebylo skrze praskání dřeva slyšet. ,,Je to jen čokoláda, doufám, že ti chutná" Pousmála jsem se na ní ,,Ne jen za to, ale i za to všechno co jsi pro mne udělala." osvětlila mi to ,,A navíc se chci omluvit za to jak jsem na tebe křičela o těch Vánocích" zněla opravdu kvůli tomu smutně ,,V klidu, zasloužila jsem si to. Neměla jsem pít" zasmála jsem se krátce a nervózně. ,,Nejednala jsi svéprávně, nezasloužila jsi si to. A když jsem vyváděla já, ještě ses o mne postarala" ten kajícný tón hlasu, mne dost překvapil, protože jsem opravdu nečekala na to, že zrovna toto připomene, či jinak zmíní. ,,Věděla jsem kolik jsi toho vypila" poskytla jsem jí svojí výmluvu. I když nemyslím si, že mi to zbaštila. ,,Dneska jsi zpívala úžasně" pohlédla ke mně s roztomilým, unaveným úsměvem. ,,Viděla jsem, ale jak tě vyvedla z míry tvá ex, to kvůli ní jsi byla tak roztržitá a nervní, že?" ptala se dál, sice jsem toto moc nechtěla probírat, ale nedokázala jsem ji zrovna teď říct ne. ,,Trochu a nervózní jsem nebyla jen kvůli ní. I kvůli někomu jinému, ale to je konverzace na jiný den" pohladila jsem ji po vlasech, upřímně ani jsem si neuvědomila, že to dělám. Bylo to automatický pohyb a Kiina reakce na to mne mile překvapila, její slastné zamručení rozvibrovalo ''to'' něco ve mně. ,,Kvůli čemu jsi odešla ze své školy, jestli se můžu zeptat?" ozvala se další otázka, ptala se mne opatrně, až mne to málem dojalo, protože jí dochází, jak to může být možná i bolestivé ,,Dobírali si mne, pak se začali pošklebovat kvůli mé orientaci a poté autonehodě, o které ses nějak dověděla,  se v důsledku toho všeho stala jedna nehoda" pokrčila jsem rameny a napila se svého horkého nápoje. ,,Kolik sportů děláš, nebo jsi dělala?" zpovídala mne dále, překvapivě mi to dělalo i radost, že se zajímala. ,,Judo, šerm, krav-magu a jiu jitsu, ale nejdéle jsem dělala judo a stále praktikuji šerm" chvilku jsem nad tím uvažovala a vzpomínala na své zápasy. ,,Co ty?" zeptala jsem se na oplátku, ale když jsem svoji odpověď nedostala, zjistila jsem, že usnula. Pravděpodobně byla psychicky po dnešku vyčerpaná. Otočila jsem se na kolenech, přičemž mne v jednom bolestivě píchlo, přiložila jsem ji jednu paži pod zadek a druhou pod hlavu. Zvedla jsem ji ze země a nesla po schodech do jejího pokoje. Položila jsem ji na postel a až teď si uvědomila, že jsem se dostala do nebezpečné situace. Měla na sobě vše, krom bot a bundy. Rozhodla jsem se jí sundat mikinu a povolit opasek. Už jen při tom se mi klepaly ruce, neodvážila jsem se jí převléct, protože bych riskovala, že se probudí a já bych se mohla propadnout studem do země.

Jen co jsem se sama osprchovala a převlékla, jsem ještě douklidila nádobí co zbylo po nás,  lehla si do postele, zavřela oči a přemítala nad tím co znamená to, že moje ex přešla na tuto školu, protože se mi nechce věřit tomu, že je to náhoda. Spekulovala jsem nad různými teoriemi a nevšimla si, že hodiny ubíhají rychlostí zvuku. Když jsem se ukládala ke spánku, zjistila jsem, že za dvě hodiny vstávám. Super-

Ráno jsem pohlédla na hodinky a s hlasitou nadávkou jsem vystřelila z postele. Rychle jsem se navlékla do čistého oblečení, mikiny a vyčistila si zuby. Popadla jsem školní tašku, seběhla jsem ze schodů, popadla jablko a rychle se koukla na hodiny. Praštila jsem se dlaní do čela, protože bylo teprve sedm ,,Do prdele já se zase blbě podívala". Zamračila jsem se a zahryzla se do svého jablka. Raději jsem vytáhla toustovač a zabila nějaký ten čas tím, že jsem udělala toasty pro sebe, Kiu a bratra. Ty naše jsem zabalila a strčila do batohu. Za nějakou chvilku se konečně objevila tmavovlasá dívka ,,Promiň, zaspala jsem" doběhla ke mně. ,,Tak pojďme už do auta" otevřela jsem ji dveře a nechala ji projít. Sotva jsme vyjely, zaslechla jsem Saskiin žaludek, který se hlásil o pozornost. ,,Jestli máš hlad, sáhni do přední kapsy na batohu a dej si toast" periferně jsem si všimla, že se lehce začervenala a začala hledat. Pak už jsem zaslechla spokojené chroupání. ,,Jestli víš kdy jsi měla tuhle mikinu naposledy" ozvala se jen co dojedla svoji snídani. ,,No nevím" odpověděla jsem prostě a dál hleděla na silnici. ,,Když jsi je zastavila" řekla to polohlasem, což chápu, málokdo by asi pozitivně vzpomínal na takovou událost.

 Zastavila jsem před školou, zamkla auto a vydala se společně se Saskií ke škole. Sedla jsem si jako obvykle vedle Jakoba a má spolucestující před nás ,,Tak co včerejšek?" zeptal se klučina vedle mě ,,Nic moc, byla jsem svědkem autonehody, ale zase jsem si příjemně popovídala s Kiou" pokrčila jsem rameny a podepřela si bradu svojí rukou. ,,-Jen počkej, to uvidíš jaké je z ní monstrum" došel ke mně smích Jazz. Lehce jsem se zamračila, protože se mi toto opravdu nechtělo líbit. 

Protože jsem nevydávala, tak se můžete ještě dnes těšit na další kapitolu :D