Aryin PoW

Nemohla jsem to vydržet, něco mne nabádalo po celou dobu oslavování Vánoc, vypadala dnes nádherně. Byla oblečena jednoduše, bílá košile a černé jeany. Nedokázala jsem odolat, a když mi začala polibky oplácet, srdce nabralo rychlost  F1, cítila jak mi červenají tváře. Bohužel žádná chvíle netrvá věčně. Odtáhla jsem se od Saskie, ale jen na takovou vzdálenost abych se jí mohla podívat do těch dvou žhnoucích smaragdů. Hrála v nich ale nechápavost a strach. Odstrčila mne od sebe a beze slova, rychle utekla po schodech nahoru k sobě. ,,Do prdele, co jsem to zase provedla?" svezla jsem se na podlahu a dívala se na trasu kterou utekla. Rty mi ještě sladce brněly z předchozích několika minut. Tohle se nemělo stát, dopadaly mi horké krůpěje na líce. Začala jsem tiše vzlykat a nadávat si do idiotů. Aerion spal na svém místě, takže jsem na to teď byla sama. Svezla jsem se po rámu dveří dolů na zem, byla jsem tam tak, že jsem přestala vnímat čas, najednou mne začala přepadat únava, které jsem se snadno poddala.

Johnův PoW

Když jsem se probudil, skoro bych se i oklepal, ráno bylo chladnější než obvykle, tak jsem šel dolů zatopit, ale to co jsem viděl mne zarazilo a rozesmutnilo. Arya byla opřená o futra dveří a poklidně oddechovala, evidentně zde v této pozici i přenocovala. Přistoupil jsem k ní blíže, vzal ji pod hlavou i koleny a šel jsem ji položit na gauč. Ještě jsem ji zakryl dekou, když jsem se konečně vydal zatopit, jak bylo mým prvotním úmyslem. Oheň se vesele rozpraskal a já uslyšel slabý dupot po schodech ,,Ahoj" pozdravila mne v rychlosti Saskie a vzala si jablko z mísy na stole. Šel jsem k ní do kuchyně a začal dělat snídaně, když v tom někdo zazvonil. Dveře jsem rychle otevřel a stála tam nějaká dívka, asi ve věku Saskie s dárkovými taškami, navíc jí byla i podobná, nedalo mi to, prohlížel jsem si jí, protože mne zajímalo co asi chce ,,Dobrý den, co potřebujete?" usmál jsem se. ,,Dobrý, ehm nebydlí tady Saskie Walcziková? Je to moje sestra, víte?" uhnul jsem jí mlčky ze dveří ,,Jistě, je tady" poukázal jsem směrem ke stolu. ,,Ahoj!" vykřikla, až jsem se lekl, že by mohla probudit Ar, ale když jsem k ní střelil pohledem, měla stále klidný výraz. Holky se přivítaly ,,Je mi líto toho co ti dva udělali. Já stojím za tebou, ať se děje cokoliv" v tom se zarazila a pohledem zavadila o gauč ,,Neleží to tam Arya?" zaslechl jsem hlas té dívky, celkem jsem se podivil nad tím odkud ji asi zná ,,Ano, Lucy" odpověděla jí s podivným tónem. V tom mne prostě moje zvědavost přemohla ,,Promiňte, ale odkud znáte Aryu?" zvedl jsem obočí a pousmál se. Ta Lucy lehce znervózněla a promnula si klouby prstů na rukou ,,No, ehm, abych odpověděla. Na zábavě mne zachránila před jedním úchylem." usmála se. Pohlédl jsem na klidný Aryin obličej, pousmál se ,,Ano, taková prostě ona je, pomůže vždy, když je to třeba" podala Kie tašku s Vánočním motivem. ,,Je tam něco i pro tvé hostitele" mrkla na ni. Saskie přijala dárek, položila jej na konferenční stolek v místnosti a s omluvou odběhla k sobě aby jí také předala svůj dárek. Stál jsem před ní a pokusil se zaplnit trapné ticho ,,Dáš si kávu nebo čaj?" lehce se usmála ,,Dám si kávu, děkuji" Konečně se její sestra vrátila i s taškou. Sedly si v kuchyni aby neprobudily Ar a já šel raději k sobě. Nebudu dívky otravovat. 

Aryin PoW 

Když otevřely dveře, probudila jsem se, ale držela oči dále zavřené. Vím, že není slušné poslouchat cizí rozhovory, ale chtěla jsem se co nejdéle vyhnout Saskii, tedy spíše tomu, že bychom spolu měly mluvit. Kvůli tomu alkoholu jsem si neuvědomila co dělám za chybu. Ale bylo to úžasné. Když jen na to vzpomenu, cítím jak mi hoří tváře stejně jako celé tělo, ale pak si vzpomenu na dopad toho činu, teplo mne hned opouští a zanechává chlad. Chtěla a zároveň jsem nechtěla ten okamžik vrátit. Opravdu jsem netušila jak se vymluvím teď, protože výmluva jen na alkohol je dost chabá. Navíc alkohol snímá zábrany, které si člověk vytváří a pomáhá nám udělat to co opravdu chceme.  Asi nemá cenu se vymlouvat, možná bych se ji měla přiznat.

 Dokud zde byla její sestra měla jsem šanci zdrhnout aniž by mne mohla odchytit.  Proklouzla jsem kolem stolu u kterého seděly. Cítila jsem její těžký pohled na mých zádech. Popadla jsem klíčky a zase šla dolů. Oblékla si v rychlosti kabát a vyšla vstříc mému autíčku. Zajela jsem do květinářství, pro růže a bonboniéru. Vím, že to možná nevyjde, ale asi bych k ní už měla být upřímná.

 Vešla jsem do našeho domu, a první co jsem uviděla byl její ostrý pohled. Narovnala jsem se a pokusila si upravit kravatu. ,,Co to, do prdele mělo být Stark?!" zvýšila na mne hlas, podvědomě jsem couvla, sice mám odvahu se poprat s kýmkoliv jakékoliv váhy, ale tato situace vyžadovala úplně jiný druh odvahy, který mně došel. ,,Můžeš mi to vysvětlit, nebo tady budeš jen tak stát?!" její pohled pomalu zabíjel i ty kousíčky odvahy co jsem měla. ,,Proč jsi mne líbala, Stark?" zeptala se již klidněji. Zhluboka jsem se nadechla, podala jí kytici s bonboniérou ,,Já se omlouvám, Kio. Měla jsem v sobě něco alkoholu, nechtěla jsem tě tlačit do něčeho co bys nechtěla. Strašně moc se omlouvám" sklopila jsem hlavu a hleděla na její špičky papučí. ,,To je sice pěkné, že se omlouváš, ale já nechápu tu situaci" povzdychla a promnula si kořen nosu. Strach mi nedovolil nic říct, nic ohledně mých citů. ,,Jednou na to přijdeš, pevně tomu věřím" už už jsem se chtěla odebrat do svého pokoje. Chytila mne za loket, tak jako já včera ji a přitáhla si mne k sobě. Hleděla mi do očí, doslova mne propalovala pohledem, srdce mi tlouklo do hrudního koše, až jsem se bála, že to uslyší. ,,Na co přijdu?" zvedla jsem koutek úst v jemném úsměvu a ještě jemněji ji sundala ruku z mého loktu. Odebrala jsem se konečně do pokoje. 

Z pokoje jsem vycházela jen pozdě večer, to abych nenechala veškeré venčení na nich a také abych se najedla. Takhle ubíhal čas, bratr se se mnou snažil mluvit, ale já mu nedávala prostor. Potřebovala jsem čas pro sebe, nechtěla jsem slyšet žádné rady do života a ani nic jiného. Oba dva se pokoušeli se mnou mluvit, ale vzdali to během dvou dní. Během mého skrývání před světem v mém bunkru, jsem skládala tu písničku, měla jsem hrubý základ, který potřeboval dopilovat.

Ale, teď jsem v ní nemohla pokračovat, protože mne napadal text k úplně jiné písničce. Začala jsem si to sepisovat, zatím jsem nevěděla jakou melodii k tomu použít. ,,My hands shake, cuz today, I know you're gonna break my hearth" pobrukovala jsem si. Dlouho nic nenapíšu a teď ani nevím kam dříve skočit, chytila jsem se za hlavu a poklepávala noho do země. Onyxově černá obloha mi ukazovala to, že za chvíli budu moct vyjít. Pro jistotu jsem pohlédla na telefon a ujistila se, že je už dávno po půlnoci. Sešla jsem dolů, poklepala se rukou o stehno abych nevzbudila celý dům, ale abych také i přivolala svého vlka. Venku bylo skvěle, mohla jsem se provětrat po celém dni stráveném u sebe to přišlo vhod. Oba jsme se procházeli a užívali si prostředí, když Aerion vykonal veškerou potřebu, šli jsme volně domů. Nikam jsme ani jeden nespěchali. Jen co jsem se vrátili, otřela jsem mu tlapky a sama se přikradla k lednici, vzala jsem si zbytky pizzy co si ti dva objednali a odběhla jsem zase k sobě.

Takhle jsem přežila týden, než nadešel den Nového roku. Po té době co jsem nevycházela, se mi jako první pohled naskytl na bratra jak popíjí kávu a sleduje film. ,,Kde je Kia?" optala jsem se zájmem, zatímco jsem se šla obout ,,Nevím" křikl ještě než jsem odešla, potřebovala jsem nakoupit, nejen alkohol, ale také jídlo, už byl na to čas. Zaparkovala jsem u jednoho hypermarketu, vzala vozík a vyjela vstříc nákupům. Nakoupila jsem pečivo, maso, mléčné výrobky a v neposlední řadě i alkoholické nápoje. Šampaňské a whisky zaujaly v mém vozíku rychle místo. Vystála jsem dlouhou řadu, zaplatila, naložila do auta a konečně vyjela zpět domů. Sotva jsem se vrátila, všimla jsem si, že už tam nesedí. Vyložila jsem tašky a v tom ucítila jak mne někdo chytil za rameno a otáčí k sobě. Opět po delší době jsem se setkala s těmi nejnádhernějšími kukadly na světě. Co si budu nalhávat, každá minuta se mi zdála neobyčejně dlouhá, když jsem neměla možnost se jí do nich dívat. Srdce mi málem vyskakovalo z hrudního koše a kůže pod jejím dotykem se zdála jako v jednom ohni. ,,Že ses konečně uráčila vyjít ze svého brlohu" řekla sarkasticky, ale to se mne nijak nedotklo. Pokrčila jsem rameny a pokračovala v činnosti, tedy snažila se pokračovat, ale ona mne stále držela. Vyžadovalo to pro mne vysoké sebezapření abych jí nechytila. 

Saskiin PoW

Jen co se stala ta věc s polibkem, napsala jsem Jakobovi a domluvila se s ním na schůzce. Od té doby nevycházela ani z pokoje, trošku mne to znepokojovalo. Obávala jsem se toho, že by se mne pokusila políbit znovu. Když jsem se setkala s Jakobem v kavárně, začala jsem se s ním o tom bavit. ,,Podle mne se nebojíš toho, že tě políbí, ale že se ti to bude líbit" usmál se Jakob a usrkl si ze své kávy. ,,Co? To není pravda, já miluji někoho jiného a ty to víš, Jakobe" pokoušela jsem se zakrýt si své rudá líčka. ,,Právě proto se toho bojíš, bojíš se toho, že to co si myslíš, že je láska, je pobláznění" zvesela se usmál a pokrčil rameny. Nevím kde stále bere tu pozitivní energii, ale chtěla bych to taky, brát vše s nadhledem a nestresovat se zbytečně. ,,Protože jak jsi vypadala, když jsi ten polibek popisovalo mi odpovědělo snad samo za sebe" zavrtěla jsem hlavou a hleděla na desku stolu jako bych tam mohla získat odpověď na své otázky. ,,Co mám tedy podle tebe dělat?" byla jsem už z toho zoufalá, protože i když si to nechci přiznat, líbilo se mi to. A to dost, ta její jemnost s jakou se mnou zacházela, jak mi před tím hleděla do očí s takovou něhou. A navíc se mi líbí i to jak je vysoká, jak se ke mně naklonila a poté si s lehkostí motýlích křídel přivlastnila moje rty. Z  uvažování nad tou záhadnou osobností mne vyrušil Jakobův hlas ,,Heeej, Země volá Saskii Walczikovou" zamával mi rukou před obličejem. Trhla jsem sebou a podívala se na něj, rudá jsem musela být snad až na zadku a srdce mi mlátilo do hrudního koše takovou rychlostí a silou, že jsem myslela, že dostanu infarkt. ,,Co bych teda měla udělat?" zeptala jsem se se zvednutým obočím a doufala v nějakou odpověď. ,,Dej tomu průchod, nebraň se. Pokud to budeš cítit jinak, tak se to brzy ukáže, ale z pohledu na tebe si myslím, že teprve teď jdeš tou správnou cestou" uchechtl se a usrkl si kávy. ,,Co jinak ty, Jakobe? Líbí se ti nějaká slečna?" pohlédla jsem na něj a usmála se  ,,Ne, neboj řekl bych ti to, pročpak se tolik zajímáš?" uchechtla jsem se z pohledu na něj ,,Starám se o svého ex" mrkla jsem na něj jedním okem. Po kávě mne doprovodil až před dům, jen co jej uviděl, udiveně hvízdl ,,Ty vole, tak to je něco" bylo to zvláštní, cítila jsem se zde víc doma, než doma s moji pravou rodinou. Vešla jsem dovnitř a všimla si, že Arya zrovna vykládala jídlo z nákupu, vytanulo mi na mysli to co mi řekl Jakob,  po takové době co jsme se spolu ani nebavily, jsem potřebovala její blízkost.

 Chytila jsem ji za rameno a obrátila k sobě, dívala jsem se přímo do jejích fialkových očí, ve kterých jsem našla opět tu úžasnou něhu, hleděla jsem do nich a viděla ty malé jiskřičky, které jí v nich hrály. ,,Že ses konečně uráčila vyjít ze svého brlohu" nedokázala jsem si odpustit jednu sarkastickou poznámku, místo toho ale aby se bránila, pouze pokrčila rameny a pokoušela se pokračovat ve své činnosti. Já ji stále držela za rameno, takže se musela opět ke mně obrátit, ale při tom pohybu se ještě více ke mně přiblížila, z té blízkosti se mi nahrnulo teplo do tváří a opětně rozbušilo srdce v neskutečné rychlosti. Jak zvláštně reagovalo mé tělo na její přítomnost, tak silně snad nereagovalo na nikoho, ale stále jsem se nedokázala ani přenést přes Kaylee.