Nazdobený stromek prozářil náš obývák. Usmívala jsem se, protože po dlouhé době jsem se cítila v pořádku, domácí atmosféra byla taková poklidná a skutečně příjemná. Šla jsem do kuchyně a počala dělat těsto. Na linecké, perníčky a sušenky. Zabraná do válení těsta jsem si nevšimla toho, že se bratr postavil za mne, vzal trošku mouky a hodil mi ji do obličeje ,,Hej" křikla jsem po něm, vzala si pořádnou hrst a utíkala za bratrem, když jsem mu ji v obýváku hodila do obličeje a vlasů, skončila také na Saskii. ,,Děláte si prdel?" čertila se a oklepávala ze sebe mouku, zatímco já se smála a šla do kuchyně, když v tom mi někdo skočil na záda, až jsem myslela, že se mi podlomí kolena zavrávorala jsem sebou a pohlédla na dotyčného viníka. Saskie na mne hleděla a chechtala se mému výrazu ,,No počkej" rozběhla jsem se ke gauči a spadla na něj na záda, odkud se ozvalo bolestivé zaúpění ,,Copak? Snad ti není něco nepohodlného" zasmála jsem se a zavrtěla sebou. Po dalším úpění jsem se musela škodolibě zasmát, ale vstala jsem. Rozešla jsem se k lince, kde bratr hnětl mnou rozpracované těsto ,,Tak co? Už jste se vyblbly?" usmál se na mne a poukázal k Saskii, která se sbírala z gauče. Já jsem pokrčila rameny ,,Jdu vyvenčit Aeriona, za chvilku dojdu i se dřevem" hodila jsem na sebe mikinu, pískla na vlka a s obojkem kolem jeho krku jsme se rozešli do zimy. 

Pozorovala jsem to šťastné štěně ve sněhu a usmívala jsem se. Vypadalo tak vesele, běhal za vločkami a chňapal po nich, já jsem si vzala koš na dřevo a naskládala do něj několik špalků, když jsem měla hotovo, vzala jsem si delší klacík a začala si hrát s tou koulí chlupů plnou štěstí. Když se chlupáč unavil, dala jsem jej do koše ke dřevu a nesla jej do tepla ke krbu, utřela mu tlapky. Posadila jsem se a z malého stolku v obývacím pokoji jsem si vzala svoji rozečtenou knížku. Najednou jsem cítila jak se mi něco měkkého a teplého uvelebilo v klíně. Po hodině čtení mi začala klesat víčka, až jsem usnula. Poslední co jsem vnímala bylo praskání polen v krbu. Probudila mne vůně cukroví, prudce jsem se posadila z polosedu a uslyšela nespokojené zamručení ospalého štěněte, položila jsem jej na gauč a rozešla se do kuchyně, bratr se Saskií tam vyndávali zrovna plech perníčků. ,,Nazdar ospalče" mávl na mne bratr a Kia se ke mně usmála. Měla od tepla načervenalá líčka, které ještě umocňovala tu krásu jejího úsměvu, no spíše obličeje celkově. Pohlédla jsem zděšeně k hodinám, když jsem si uvědomila kolik je. ,,To je už po šesté?" zhrozila jsem se. ,,Tak konečně jsi se vyspala, ne?" pokrčil bratr rameny. Sklonila jsem hlavu a slabě se uchechtla. Ta rodinná atmosféra mne uklidnila natolik, že mne ukolébala jako dítě. Trochu mne zamrzelo, když jsem si všimla jmelí nad dveřmi, zamrzelo mne to kvůli bratra, protože to kvůli mne nemá čas na cokoliv jiného než práci a na řešení mých problémků. A navíc jsem začala lámat nad sebou hůl. Kia si taky zaslouží být šťastná a Kaylee se tak začala chovat kvůli mně. Tyto temné myšlenky začaly zahlcovat moji mysl. Tak jsem se vydala ven, sama. Tak jako vlastně vždy, smetla jsem ze špalku na štípání dříví, sníh. Sedla jsem si a založila nohy do lotosového sedu, zavřela oči a začala klidně oddychovat. Takto jsem si třídila myšlenky a pokoušela si získat opět ten klid. Vnímala jsem jakoby potlačeně chlad na svých pažích, ale stále jsem držela oči zavřené, pravděpodobně začal padat sníh a mně promokly rukávy. Seděla jsem zde tak dlouho dokud jsem necítila jak mi něco teplého neskočilo do klína. To už jsem oči otevřela a viděla ty dvě velké jantarové oči mého vlka ,,Ar, co se děje? Jednu chvíli jsi v pořádku a pak se něco posere" uslyšela jsem skleslý hlas mého bratra ,,Johne, mrzí mne, že staráš jen o práci a poté o mne, nechci aby sis neužíval života. Co koníčky, přátelé a randění?" cítila jsem zoufalost z mého hlasu, ale musela jsem to říct. Dřepl si ke mně a jemně mne vzal za ruku ,,Tak toto tě trápí? Aryiko, víš, že bych chodil s někým ven kdyby bylo s kým. A randění? Neboj se jednou někoho klovnu, ale teď nechci. Není to kvůli tobě, chci si někoho najít až se vypořádám sám se sebou." Trhla jsem sebou při tom oslovení, tak mi totiž říkala mamka, když mne chtěla uklidnit. ,,Pojď dovnitř, Kia má o tebe starost" povzdychla jsem si, vzala Aeriona do náruče a vydala se s bratrem k domu. Saskie se k nám přiřítila jako blizard. Prudce mne stáhla k sobě a objala ,,Jsi v pořádku, není ti zima, co se stalo?" smršť otázek jakoby neměla v Saskiiném podání konce. Avšak byla zde věc kvůli které jsem zamrzla, když mne objímala a mluvila, její teplý dech se mi otíral o krk a mně to způsobovalo husí kůži, infarktové stavy a rudé tváře. ,,Jo, v pohodě Kio, teď mne prosím pusť, chci si umýt ruce." Odtrhla jsem se a rychle běžela do svého pokoje, když se ozvalo cvaknutí zámku, svezla jsem se po stěně dolů s pro uklidnění si mnula kořen nosu. Její dech na krku jsem cítila ještě teď a srdce také nezpomalilo. Jak může mít někdo takový vliv a ještě k tomu na mne? Držela jsem se za hlavu a snažila se uklidnit moje splašené srdce a myšlenky, které mi vířily hlavou. Už se mi to skoro podařilo, když tu najednou někdo zaklepal. ,,Ar, jsi opravdu v pořádku? Jen mám o tebe strach, protože jsi byla tak dlouho venku, ve tmě a pak jsi utekla" zněla smutně a lehce vylekaně, povzdychla jsem a otevřela dveře ,,Ne nic se" nenechala mne nic doříct a vešla do mého pokoje. Pořádně si mne prohlédla, pohladila mne po tváři ,,Máš rudé tváře, měla by ses zahřát" řekla, když si pozorně prohlížela můj obličej, přičemž se zastavila pohledem v okolí rtů. Byla jsem z toho pohledu nesvá, zatímco ona mne nevědomky propalovala, snažila jsem se vymyslet jak se co nejlépe dostat z této situace. Nakonec ze mne vypadla přiblblá věta, která ovšem zafungovala ,,Ehm, co si na mne furt, tak prohlížíš?" Cukla rukou dozadu a pohled stočila k mým očím. ,,Máš velmi- zajímavé piercingy ve spodním rtu" zasekla uprostřed věty. ,,Děkuji, chceš ještě něco než se ujistit o mém zdraví a pohlednosti piercingů?"  vzchopila jsem se na ironii a zkřivila rty do polovičatého úsměvu. ,,Nic, ale asi bych si chtěla promluvit o-" opětně se zasekla a pohlédla na moji paži ,,O tetování. Jestli to má pro tebe nějaký význam a jestli to bolelo a tak" usmála se rychle. Bylo vidět, že se tak vymluvila na poslední chvíli, ale co s ní nadělám. ,,Opravdu ses chtěla zeptat na toto?" dala jsem ji na výběr jestli mi to řekne, protože by mne zajímalo co si myslela, ale pokud mi to neřekne, tak to budu muset akceptovat. ,,Ano, tak mi tedy prosím odpověz" usmála se na mne a začaly ji červenat líčka, oči vypadaly jako zářící smaragdy a rty vybízely k políbení. Ale nemohla jsem se rozptylovat ,,No ti vlci znázorňují mne a mé zážitky, dobré a především špatné, ale tvoří mne samotnou, proto hlídají tu knihu se znakem pro cestu" pokrčila jsem rameny a slabě se usmívala. ,,Ty vlky hodně miluješ, že?" usmívala se dál a hleděla mi do očí ,,Ano" odpověděla jsem krátce a pokrčila rameny. Místnost zaplnilo ticho, trapné ticho, které každá z nás chtěla přerušit, ale nevěděla jak. Jako první se však ozvala Saskie ,,Pojď ochutnat ty sušenky, těsto se ti povedlo náramně" nebyla to prosba, protože nečekala na moji odpověď a už mne táhla dolů. Místnost osvětlovaly pouze ozdoby ze stromku, celkově to zde dýchalo přívětivým dojmem domova. ,,Zůstaň tady" přikázala mi pod futry ode dveří. Opřela jsem se tedy o rám a vyčkávala ,,Otevři pusu" bez váhání mi do ní strčila ještě teplou sušenku a hleděla na mne s jiskřičkami v očích, odkousla jsem tedy polovinu, tu snědla a druhou dala Kii. Když žvýkala tu sladkost, na tváři se jí objevil spokojený úsměv. Krátce jsem se zasmála nad tím, když jsem si všimla, že má na tváři šmouhu od čokolády ,,Čemu se směješ?" optala se s uraženým výrazem. Místo toho jsem k ní vztáhla dlaň a šmouhu očistila. Zachytila její pohled, dívala se mi do očí s výrazem, který nedokáži popsat. V tu chvíli jsem se rozhodla udělat něco čeho možná budu i litovat, ale nemohla jsem odolat jejímu krásnému smaragdovému pohledu a plným rtům. Jak okouzlující byla, ten pohled se mi vryl do paměti a nebude možné jej vymazat. Přitáhla jsem si jí blíže a konečně chtěla ochutnat její červené rty. Bohužel uslyšela jsem svého bratra jak dupe po schodech. Odskočila jsem metr od Kii, která, když se vzpamatovala vypadala zmateně.

Tak vítám vás u vánoční kapitoly. Přeji vám šťastné a veselé svátky pohody a míru a je úplně jedno co slavíte ;-)