Saskia PoW

Viděla  jsem jak jí kvůli mne ten dřevěný panák sklátil dolů. Rozběhla jsem se k ní, strašně jsem se o ní bála. Byla to obří rána nejen do té hlavy, ale i do ruky. Přiklekla jsem si k ní a hladila ji opatrně tam kde jí to praštilo. Ale cukla jsem jakmile bolestně zasyčela ,,Promiň, promiň, promiň,  Ary, já nerada" zamručela a smetla ze sebe moji ruku. Stěží se posadila a následně se chtěla se zvednout. Podařilo by se to, ale zamotala se jí hlava a sletěla. Chtěla jsem jí chytit, ovšem byla jsem strašně pomalá, tak jsem aspoň se snažila najít tady lékarničku. Otevřela oči ,,Zastav se, sedni vedle a mluv na mne tiše, prosím" šeptla. Byla na ní znát únava, krví podlité oči na mne hleděly, ovšem její nezaměnitelnou barvu to neovlivnilo. Sednula jsem vedle a hladila ji po sametové a hladké tváři, zanedlouho jsem si ji přitáhla do objetí, bylo příjemné cítit to, že jsem tady teď já pro ni, její pevné tělo se volně podvolilo tomu mému a přitulila se ještě blíže. Spokojeně odpočívala, snad jsem i uviděla drobný úsměv, tep mého srdce se zvýšil, když jsem na ní hleděla. Vlasy se jí rozprostíraly kolem jejího bílého obličeje, zatímco její  vysoké lícní kosti napínaly kůži a zkosené obočí mu dodávalo obzvláště ostříží vzhled.  srdce poněkud zrychlilo. ,,Roztomilá" uklouzlo mi, zatímco jsem hleděla na tu klidnou dívku. Chvilku jsme ještě takto zůstaly, nechtěla jsem jí budit, ale stalo se tak, když jsem chtěla zpod ní vstát. Trhla hlavou a rozevřela svoje oči. ,,Promiň" vstala a odešla nahoru po žebříku, kterého jsem si prve nevšimla. Avšak než jsem ji stihla následovat, zabouchla poklop a ozvalo se cvaknutí zámku. Něco mne k ní táhlo, ale vždy se takto ode mne vzdaluje. Šla jsem tedy do svého pokoje nahoře, blízko toho kde bydlí ta černovláska. Lehla jsem si do nepovlečené postele, hleděla jsem do stropu až mne přemohl spánek. 

Probudila jsem se, až když byla tma, slyšela jsem těžké bubnování kapek na střechu domu, když v tom tmu projasnil blesk a v blízkém okolí se ozvala ohlušující rána. V tu chvíli jsem vyběhla na chodbu a začala klepat na černé dveře. Otevřela mi Ar, za kterou se svítilo ,,Co potřebuješ?"  zvedla obočí a založila si ruce na hrudi, měla lehce chraptivý hlas, který pro mne znamenal nyní jediné, a to bezpečí. Objala jsem ji prudce kolem úzkého pasu a opřela si hlavu o její vyvinutý hrudník. Podívala jsem se nahoru a viděla její unavený pohled a rozcuchané vlasy. Vypadala vcelku dost roztomile, fuj je to, takhle nad Aryou neuvažuj!, štěkla jsem na sebe v duchu. Zvedla jedno obočí a nechápavě se dívala na můj obličej, který jistě změnil během této chvíle kolem tří grimas. Položila mi jednu ruku lehce na záda a druhou mne po nich poklepávala ,,Bouřka" řekla jsem ji do hrudi. Na odpověď jen zamručela, nechápu proč se jí střídají ty nálady, jednou v pohodě a podruhé jako by mne neznala nebo chtěla zaškrtit. Chvilku tam ještě stála, povzdychla si ,,Co by ti ulevilo?" zeptala se ,,Můžu zase s tebou spát?" zeptala jsem se s nadějí v hlase. Po zaznění mé žádosti jí zrůžověly tváře a cukla pohledem k podlaze. ,,No - tak dobře" na nic jsem nečekala a naběhla do jejího pokoje. Stále neměla připravenou postel ke spánku což mi bylo divné, ovšem odpověď mi dalo její plátno s osobou hledící na město s rozpaženými pažemi. Ta dívka je vážně talentovaná, proběhlo mi hlavou, ale z přemýšlení mne vyrušil hrom při kterém jsem nadskočila k Arye, která předtím než jsem stačila spadnout, mne obratně chytila do náruče. Vzpomněla jsem si na to jak mne takto vzala před tím. Stejně jako teď jsem se cítila v bezpečí, její tlukot srdce byl, tak rychlý až jsem se divila, že stále dokáže fungovat. Raději jsem slezla z její vyhřáté náruče, kdyby jí to vadilo, což by tedy vysvětlilo tu tepovou frekvenci na úrovni kolibříka po dvojitém espressu. ,,No tak si běž lehnout, já dojdu za chvilku" ztratila se za nějakými dveřmi, já jsem ulehla do jejího lože a zachumlala se pod deku. Vonělo příjemně zemitě po Aryiném těle. zhluboka jsem se nadechovala té vůně co mne uklidňovala, do té doby než se ozval další výbuch hromu. Klepající jsem se schovala pod deku a stěží zadržovala slzy. Poté jsem zaregistrovala prohnutí matrace. Černovláska ležela na zádech se zavřenýma očima. Schoulila jsem se jí na hruď a nasála její silnou avšak příjemnou vůni do nosu. Rozbušilo se mi srdce, i když jsem absolutně nevěděla proč, začala jsem se cítit mnohem lépe. Arya upadla do Hypnova království. Já jsem také skoro už usínala, když v tom najednou jsem cítila jak se přetočila na bok a stiskla mne kolem pasu a zad. Sice nijak pevně, ale namáčknutá na její přednosti jsem ji objala také. Když jsem přejela po těch zádech, ucítila jsem opět velký hrbolek, moje zvědavost mi nedala. Zajela jsem jí pod tričko a jela po tom až k jejímu boku. ,,To musela být hrozná autonehoda" uniklo mi z úst. ,,Byla" vytřeštila jsem oči na tu dívku, měla jsem pocit, že se mi zastavilo srdce, ale  napůl spící Arya si mě k sobě přivinula a opět poklidně oddechovala. Až teď mi došlo, že mám stále ruku na jejích zádech, nedalo mi a musela jsem ji jemně po nich hladit, zaslouží si, alespoň nějaké jemné zacházení. Jakmile jsem zavřela své oči, okamžitě mne spánek také pohltil.

Probuzení bylo sice příjemné, ale když jsem se převalila, nahmatala jsem pouze studenou deku. Přetočila jsem se a opravdu tam nikdo nebyl, ještě chvíli jsem ležela a přemýšlela, než mne z postele nevyhnal můj hladovějící žaludek, sešla jsem ze schodů a do nosu mne praštila  vůně lívanců nebo palačinek. U plotny stála Arya, ale stála tam jen v kraťasech a ve sportovní podprsence. Cítila jsem jak mi začaly hořet mé tváře. Měla jsem možnost uzřít tu širokou a dlouhou jizvu, přišla jsem blíže a viděla jak ji po zádech a ramenech stékají kapky vody, cítila jsem ty lívance a i její pánský sprchový gel. Odkašlala jsem si aby o mně věděla, doufala jsem, že se nelekne, ale to se mi nesplnilo. Jak sebou trhla, viděla jsem její bledá předloktí a na nich ještě bledší jizvy, které byly jinačí než ty ostatní. Měly odlišný původ, to bylo jasné. Musela si všimnout mého pohledu, protože ruce okamžitě obrátila ,,Co to tam máš?" zeptala jsem se, možná více zvědavě a tvrdě než bylo třeba. Protože ona okamžitě zchladla ,,Nic co by tě zajímalo." chladná a nepřístupná, slova která by ji mohly krásně charakterizovat. Tedy kdyby ji popisoval člověk, který ji teprve potkal, já jsem ji už zažila v několika situacích, které mi ji ukázaly v jinačím světle. ,,Aryo, copak ti je? Pročpak se tak chováš. Svěř se mi, prosím" otočila se ke mně zády, dala mi na talíř tři lívance a pokapala je sirupem a šlehačkou. Dala je beze slova na stůl, sice mlčela, ale když jsem sem tam viděla jak se dívá. Přemýšlela, nevšímala si okolí, krom dalších lívanců. Seděla jsem u stolu na kterém se postupně objevily tři talíře, dva hrnky kávy a jeden džus. ,,Dobré ráno, Kio" ozval se bratr té dívky. Odkašlala jsem si ,,Dobrý den" kývla jsem. Možná mu Arya řekla co se stalo. Jakoby mi četl myšlenky ,,Arya mi to řekla, tak si udělej pohodlí a najez se. Arya je skvělá kuchařka, neměj strach" mrknul na mne. ,,Umí tolik věcí, měla někdy volno?" zeptala jsem se jej. Ukázal svoji řadu perfektně bílých zubů ve kterých nechyběly tesáky ,,Vlastně toto bylo její volno, ona neumí dát nohy nahoru a jen prostě relaxovat, vždy do patnácti minut něco musí začít dělat" Usmíval se pěkně zeširoka, najednou se, jako já, prudce otočil, protože tam stála osoba o které jsme se bavili ,,Budete mne dále rozebírat?" hleděla na nás s kamenným výrazem ve tváři. ,,Promiň" sklonila jsem hlavu a hleděla do talíře přede mnou ,,Ale, notak Ar, nechovej se tak" obořil se na ní zlehka bratr, viděla jsem jak se jí cosi zalesklo v očích, vzala si talíř a odešla. Bez jediného slova. Povzdychla jsem si ,,Zvykneš si na to" řekl s úsměvem Jon, ale nebyl to ten široký a srdečný, byl to úsměv plný smutku. Dále jsme tam tak seděli, když jsem se podívala na hodiny a s hrůzou zjistila, že je po osmé, vyletěla jsem nahoru. Oblečená jsem sletěla dolů, ale zarazil mne policista Stark ,,Kam se ženeš? Nejdříve by ses měla zabydlet, do školy půjdeš zítra a moje tvrdohlavá sestra ti vše ukáže" Mrkl na mne, vstal a chystal se jít do práce, v tom se otočil ,,Občas je to neuvěřitelně těžké, ale poznáš, že je to opravdu skvělá holka" mrkl na mne, lehce jsem se usmála a zamávala mu na rozloučenou. Hleděla jsem z okna na přírodu, která se pomalu chystala k odpočinku až do jara. ,,Hej, zvedej se" ozvalo se za mnou. Stála tam oděná celá pohodlně v černém, tepláky, tričko s krátkým rukávem, ale jizvy ji nebyly vidět, protože byla ověšená náramky. Zírala jsem na ni zřejmě velmi dlouho, protože z uvažování mne vyrušilo její odkašlání. Vstala jsem, ale Arya se mlčky obrátila, asi chtěla abych ji následovala, mlčky jsem sledovala její rovná záda a zabodávala se v ta místa kde jsem věděla, že se objevuje ta velká jizva. ,,Budeš na mne tak zírat dlouho?" Otočila se na mne s otráveným výrazem.

Děkuji za ta přečtení, zjistila jsem, že jste tento příběh dostali na 5. místo v GirlxGirl. Jsem opravdu mimořádně překvapena, takže děkuji :-)