Kia odešla domů, zatímco já jsem sešla dolů a podívala se po bratrovi. Nebyl tady, tak jsem se oblékla, vyjela do města s několika meči a s rozloženou zbrojí, jsem je poslala na adresy mých zákazníků. A toto byla jediná produktivní věc v mém celém dni. Jen jsem ležela a hleděla do stropu. 

Saskiin PoW

Doma jsem se snažila soustředit na učení, ale nijak mi to nešlo. Myšlenky se ubíraly k Arye, doufám, že dojde do školy a taky, že se nebude chovat opět tak odtažitě. Povzdechla jsem si, nějak jsem se učila, ale později jsem zjistila, že polovinu té látky jsem vypustila. Sešla jsem dolů pro pití a něco k snědku, ale zaujaly mne zprávy o kterých mí rodiče živě diskutovali. Zastavila jsem se tedy za jejich zády a poslouchala o co se jedná. Netrvalo to ani chvilku jelikož jsem uviděla duhovou vlajku, podívala jsem se na výrazy rodičů. Oba měli kamenné výrazy ,,To je hnus" ozvala se moje mamka. Zalil mne pot, tak jsem raději vycouvala nahoru. Tak tady je důvod proč jim to neříct, zasedla jsem ke stolu, zavřela oči a pokoušela se myslet na něco jiného. Bylo to celkem těžké, vždy i když jsem přemýšlela na krásné věci, vždy se mé myšlenky stočily k tomu jak se tvářili a na to jak to moje matka okomentovala. Vzala jsem si do ruky mobil a uvažovala. Na messengeru se mi objevovaly tři jména, moje sestra Lucy, Kaylee a poté Arya, která si dosud nezobrazila zprávu z rána. Sestru i Kaylee jsem vyřadila, ale u té černovlásky jsem měla tak strach, že mi nepomůže, že se na mne vykašle jako každý. Zachránila tě před těmi kluky, jestli je někdy kdo se na tebe nikdy nevykašlal, tak to byla právě ona, ozvalo se moje podvědomí. Raději jsem si pustila písničky, nechtěla jsem ji už dnes otravovat

Aryin PoW

Doma jsem zůstala až do konce týdne. Saskia se neukázala, možná mne to trochu mrzelo, ovšem já jsem se mohla soustředit na sebe. Vytvářela jsem nové meče, zbroje a po delší době jsem zase začala kreslit. Často z toho vznikla krajina kde stála a čekala dívka. Musela jsem se smířit s tím, že něco takového se mi nestane, ale i tak jsem stále měla takové to zrníčko naděje. Promnula jsem si bolavé svaly s tím, že si půjdu do sprchy a konečně si odpočinu. Svlékla jsem se a ještě před vstupem do vany jsem sama sebe prohlédla v zrcadle. Špičatý obličej, propadlé tváře, zjizvené tělo, sice se mi pod kůží napínaly svaly, ale stříbřité jizvy mi pokrývaly tělo v různých velikostech a patvarech, ale i tak neměly na tu největší jizvu na zádech, kdy mne jeden klučina sekl po zádech, protože neunesl pocit prohry s holkou. A stejně, když si vzpomenu na tu událost kdy se se mnou vyspala ona dívka a poté odešla.  Bolela tato událost více než cokoliv, tedy dokud jsme se nevybourali s rodiči. Když jsem se tak prohlížela, viděla jsem jak se moje osoba za těch pár let změnila, bylo to až děsivé. Vycenila jsem svoje zuby a podívala se jak vlastně vypadám s tou grimasou, pochopila jsem proč se na mne lidé dívají tak zděšeně. Dívala jsem se na sebe do zrcadla ještě nějakou chvíli než jsem šla do vany jak jsem měla původně v plánu. Dole s bratrem jsme si zařídili i velkou vířivku, ale já nejsem ten typ co by se sama ve vodě nějak louhovala. Ve vodě se buď myji a nebo plavu, ale ne tohle, nikdo mne k tomu nikdy nepřesvědčil. Nastavila jsem si horkou vodu až stoupala pára, zaklonila jsem hlavu a slastně zamručela, cítila jsem jak moje svaly a i jizvy se konečně uvolňují. ,,Tak tohle si nechám líbit" mručela jsem si pro sebe, když jsem smývala ze sebe pot a špínu. Po několika minutách jsem vylezla,  vyskočila mi husí kůže, kterou jsem poctivě dosucha vydrhla. Lehla jsem si, založila si ruce pod hlavou a rozhodovala se jestli mám jít do školy. Moje srdce samozřejmě nevynechalo hlasování a to mne donutilo. Sice mne bolelo vidět, že se zajímá o někoho jiného, ale více bolelo to, že jsem ji neměla u sebe. Proč se mi zrovna ona dostala pod kůži? Uvažovala jsem a dívala se přes střešní okno na měsíc. Z části jej zakrývaly mraky, ale dodalo mu to na tajemnosti, jednotlivé mračné závoje, kryly měsíc, tak jako by jej chránily. Tak moc mne to učarovalo, že jsem si ten obraz vryla do paměti, protože tuto nádheru chci jednou zkusit překreslit, i když to asi bude skoro nemožné. I když jsem myslela, že opět neusnu, tak opak byl pravdou, sice jsem naspala dvě hodiny, ale aspoň něco. Oblékla jsem se, dole udělala kávu a vyrazila v autě do školy. Vezla jsem sebou i svoji kytaru, jelikož jsem tušila, že už bude čas předvést učitelce další skladbu. Hodila jsem si ji na záda a vydala se ke škole, měla jsem nasazen neutrální výraz a zkusila zahlédnout ve třídě Kiu nebo Jakoba. Zazvonilo a ani jeden zde stále nebyl, učitelka začala vysvětlovat novou látku, nebyla nijak složitá, ale raději jsem si zapsala co a jak. V polovině hodiny však najednou Saskia rozrazila dveře ,,Pardon, ehm- ujel mi autobus" vymluvila se a to dost chabě. Měla smutný, až zoufalý výraz. Učitelka to přešla bez toho aniž by něco řekla. Když jsem se snažila navázat s ní oční kontakt, tak se mi vyhnula. Po chvilce jsem to vzdala.

Takto to probíhalo až do poslední hodiny, ona se mi vyhýbala a já se už přestala snažit. Naštěstí mi ještě zbyla písnička, moc dobře si vybavuji jak na ni reagovala. Učitelka vešla s úsměvem na rtech ,,Výborně, slečno Stark, jste tady. Doufám, že jste cvičila, protože chci slyšet tu písničku se kterou bych vás chtěla přihlásit." Kývla jsem jí na to s mírným úsměvem, zvedla jsem, kytaru jsem vytáhla z obalu, napojila ji na reprobedny připojené původně k interaktivní tabuli a ještě raději zkontrolovala jak jsou na tom struny. Začala jsem hrát, úmyslně jsem se dívala směrem k Saskii, která se konečně na mne podívala, ale stále ne úplně čelem, neustále si zakrývala pravou líci. Najednou došel i Jakob, který se díval s úsměvem na to jak hraji a zaplul do lavice. Jen co jsem skončila, ozval se potlesk, nejprve od Jakoba a poté od třídy. Uklonila jsem se kývnutím hlavou a šla zpět ,,Tak toto bylo ukázkové, Stark, nemohu se dočkat další písničky" zněla opravdu potěšeně. Lehce jsem zvedla koutek úst a nepřítomně hleděla z okna. Po zazvonění zvonku jsem šla ihned za Saskií. ,,Co se děje, Kio?" zeptala jsem se a hleděla jí do očí. ,,Nic" zamručela a chtěla odejít, ale to bych nebyla já abych se jí nepokusila zastavit. ,,Nic se nestalo, Stark" štěkla po mne a odešla. Sklopila jsem hlavu, no jo no, jak by se mi někdy mohlo také dařit, že. Vzala jsem si obě tašky a šla ke svému autu. Nasedla jsem, opřela si hlavu o volant a tak nějakou dobu strávila. Mohla jsem tam být tak dvacet minut, než jsem se rozhoupala, k tomu abych otočila klíčky v zapalování a rozjela se směrem domů. Cestou jsem však zahlédla mně tak moc dobře známou, drobnou postavu, mozek se chtěl prosadit, ale srdce si opět duplo. Udělala jsem tak jako srdce před chvilkou, dupla jsem na brzdu. Zapnula blikačky a vydala se za ní, otočila jsem ji k sobě čelem. To co jsem viděla mne ranilo, v očích měla slzy a na tváři se jí rýsoval obrys dlaně. ,,Co se stalo?" zeptala jsem se jí naléhavě a přitiskla jí k sobě, moc mi na ní záleželo, tak jsem se nijak nesnažila skrývat to co cítím. ,,Rodiče mne vyhodili z domu" vzlykla mi do ramene, to snad nemyslí vážně, asi jsem špatně rozuměla ,,Ještě jednou? Asi jsem špatně rozuměla"  zakroutila hlavou a dál plakala, ničilo mne to. ,,Zkusila jsem klepnout na Kaylee, ale ona mne vyhodila, že je příliš pozdě. Proč nemohu mít štěstí, proč se mi sere vše pod rukama, proč mi nikdo neopětuje lásku?" vzlykala mi do bundy a kolemjdoucí si nás divně prohlíželi. Slova, která řekla mne také zasáhla. ,,Nastup si ke mně do auta a promluvíme si" sedla a mnula si zmrzlé klouby. Chtěla jsem ji rozmluvit, ale jen se dívala na svoje klouby. Povzdechla jsem si a jela ke mně a bratrovi. Udělala jsem čaj, odsunula ji galantně židli. ,,Tak povídej" podívala jsem se jí do očí a snažila se pátrat po pravdě. ,,Rodičům jsem přiznala, že jsem na holky, seřvali mne, že nic takového doma trpět nebudou. Otec mne udeřil a nakonec jsem si sbalila něco málo do batohu a šla za Kaylee, ale ta mne vyhodila. Přespala jsem na lavičce v parku a teď jsem zde" shrnula velmi stručně, chápu, nechce se v tom rýpat. Nad zmínkou toho, že ji ten muž udeřil, jsem zaťala prsty v pěsti. Musela jsem se, ale ovládat, nesmím se nechat zmást svými city. ,,Na lavičkách rozhodně přespávat už nebudeš" vstala jsem a vzala jí tašku s věcmi. Měla jsem cestu k jednomu pokoji pro hosty, Kia šla za mnou a tiše posmrkávala. Pokoj byl sladěn do modré a bílé, při zařizování pokoje jsme se s bratrem stále nemohli dohodnout. On chtěl něco domáckého s teplými barvami, já zase chtěla opticky zvětšit interiér světlými barvami. Vyhrála jsem a naoplátku nechala bratra zařizovat koupelny, až na tu moji, teda. Kia na pokoj hleděla jako na svatý obrázek ,,Než se to s tvými rodiči urovná, můžeš zde zůstat" usmála jsem se nepatrně, ale poté ten výraz schovala za masku s kameným výrazem ,,Děkuji" křikla s tím, že se mi vrhla kolem krku. Neohrabaně jsem ji stiskla kolem pasu a přivoněla k ní. Voněla po zemině a její původní osobité vůni, která se míchala s voňavkou. Raději jsem ji pustila a ukázala v rychlosti kde co je. ,,Asi bychom mohly vyzvednout tvoje věci nemyslíš?" optala jsem jí. ,,Teď budou v práci, takže by to byla nejlepší chvíle" kývla na to jakoby chtěla potvrdit svoje slova. Celá cesta k ní byla tichá, hleděla z okna ven a vypadalo to jakoby přemýšlela. Před domem vystoupila, otevřela si dveře a vstoupila do domu, který ještě před nějakou dobou utvářel hřejivou rodinnou náruč. Následovala jsem jí do pokoje, odněkud vytáhla kufr a počala si balit. Já jsem stála bez hnutí a čekala. Sotva vstala s tím, že si sbalila, jsem si hodila její kufr na rameno. Doma se zavřela do pokoje a nevylézala, bylo mi to jedno. Já jsem šla cvičit ať nevyjdu ze cviku. Vzala jsem si náš rodinný meč a rozmáchla se po panákovi. Obratně jsem se vyhnula je otáčivé pacce, roztočila jsem jej svými ranami do vysoké rychlosti, kterou sotva bratr zvládal odrážet natož se jí bránit. Najednou se ozvalo odkašlání ode dveří prudce jsem se otočila, což byla chyba jelikož mne v té chvíli praštil panák do ruky a vyrazil mi meč z ruky a poté i do hlavy. Ta šlupka mne porazila na zem, chytila jsem se za postihnutá místa a zadržovala nadávky za ústy. Osoba co mne tak vyrušila přiběhla a začala na mne mluvit. Ta dívka vypadala vystrašeně, chvilku mi trvalo než jsem si uvědomila kdo to je. Opatrně mi zvedla hlavu a pohladila po skráni kde to bolelo nejvíce. Jakmile jsem sykla, tak tou rukou silně škubla ,,Promiň, promiň, promiň Ary, já nerada" zamručela jsem a trochu ji žďuchla. Posadila jsem se a následně se chtěla se zvednout. Zvedla bych se, tedy pokud by se mi nezamotala hlava a já nesletěla. Otevřela jsem oči, kde Saskia vyplašeně pobíhala. ,,Zastav se, sedni vedle a mluv na mne tiše, prosím" šeptla jsem. Kia si sednula vedle mne a hladila mne po tváři a přitáhla mne do objetí, nevědomky jsem se k ní přitulila a spokojeně odpočívala, tep jejího srdce poněkud zrychlil, ale bylo to uklidňující a příjemné. ,,Roztomilá" šeptla tiše když si myslela, že spím, ale opak byl pravdou a to se ještě dlouho nedoví.

Máme tady posun, takže je kapitola opět delší než obvykle vydávám. Tak doufám, že se vám líbila :-)

RG