Saskiin PoW

Když jsem se probudila, tak se mi nechtělo otevírat moje oči. Jen jsem klidně ležela dále. Cítila jsem tolik tepla z mojí deky. Přimáčkla jsem si ji více k sobě, ale zarazilo mne jak pevná je. Prudce jsem rozevřela své oči a spatřila klidnou Aryinu tvář. Měla velmi bledý, ale zase krásný obličej, takový cizí. Vysoké lícní kosti, dlouhé, lehce vlnité, černé vlasy. Oči, které zdobily dlouhé řasy, jediné na čem jsem ale nechala oči, byla ta dlouhá jizva co se jí táhla přes oko. Bylo mi smutno z toho, že její fialkové oči hyzdí něco takového. Ale nic to přímým způsobem neovlivňovalo její osobitou i fyzickou krásu. Najednou se Arya lehce zavrtěla a otevřela své oči. Chvilku se na mne dívala, pak sebou škubla a zprudka se posadila a tím ze sebe strhla i deku. Vydýchávala se a dívala se na svoje tepláky a tričko s dlouhým rukávem. 

Aryin PoW

Doprčic, to jsem se lekla! Když jsem se probudila a hleděla na Saskii, tak mi bušilo rychle srdce, ale když jsem si uvědomila na koho se to dívám. Tak mi srdce skoro vyskočilo z hrudi. Musela jsem se podívat jestli jsem oblečená. Prostě jistota je jistota. Ona mne pouze pozorovala ,,Díky Ar za to, že jsi tu se mnou byla" šeptla a začervenala se. Já stále vydýchávala tu blízkost druhého těla. ,,V pohodě" to bylo jediné co jsem řekla, vstala jsem a šla se projít k řece. Musela jsem si urovnat myšlenky, protože to co moje tělo vyvádělo, se vymykalo kontrole. Nazula jsem si jen tenisky a vydala se tam. Bylo celkem chladno, to mi nevadilo, protože takové počasí já miluji. Dívala jsem se na ty stromy a na jejich bujné větve plné jehličí a šišek. Co se to se mnou děje? Proč takto na ní reaguje moje tělo? Pokládala jsem si otázky jednu za druhou a nenacházela na ně žádnou odpověď. Koukala jsem se do blba a stále uvažovala. Ale jakpak by se mi mohla líbit, vždyť jsem to v sobě popřela už tehdy, že já a city to prostě ne. Navíc nemohu být s ní, protože bych jí zničila život a taky má přítelkyni. Moje podvědomí mne zasáhlo. Co když takhle uvažuješ právě proto, že ji miluješ? Zasekla jsem se v pohybu. Ne ne, to není pravda, možná se mi líbí, ale to přejde.

Celý zbytek dne jsem se držela od ostatních. Potřebovala jsem být sama se svými myšlenkami, ovšem neusnadňovala mi to Chris, Jakob a Saskia. Chris za mnou chodila s omluvami pro to jak se včera, nebo dnes v noci zachovala. Zatímco Jakob chodil i s Kiou a snažili se mne rozveselit. Ale já jsem je posílala do pryč. ,,Potřebuji být sama" zavrčela jsem na ně naposledy a se zaraženými pohledy odcházeli. Soustředila jsem se jen a pouze na to jak šlapu a měla jsem volnou cestu pro přemýšlení. Když jsem se rozhlédla, viděla jsem jak Kia s Jakobem jdou na druhé straně ode mne. Kia byla tak nádherná. Upnuté tričko, přes které měla oblečenou, rozepnutou mikinu, podtrhoval její dekolt. Neměla moc velká ňadra, ale vypadala skvěle, když se jí rosilo její čelo a když si upravovala vlnu z vlasů.  Mohla jsem na ní oči nechat. Trhla jsem hlavou do strany, civěla jsem na ní už dost dlouho. Cítila jsem jak jsem se začala červenat. Tady máš další důkaz o tom, že se ti líbí. Moje otravné podvědomí se nenechalo odbýt. Uprostřed cesty jsme si sedli, že se občerstvíme a půjdeme. Schválně jsem si odsedla, lehla si na zem a pozorovala oblohu která byla azurově modrá, zatímco ze spodu jsem cítila vlhkou zeminu po dešti. Zhluboka jsem se nadechla, zavřela oči a nevnímala nic jiného než samotnou přírodu. Když jsem začala pomalu otevírat oči zahlédla jsem velmi blízko něčí obličej. Trhla jsem sebou nahoru a dala omylem té osobě čelo. ,,Promiň" omluvila jsem se a třela si bolavé místo. Ohlédla jsem se k té osobě která si sedla kousek ode mne, byla to Chris. ,,Já se ti chci omluvit za ten včerejšek" sklonila hlavu. Já jsem seděla a dívala se do blba. Vnímala jsem jak se mi snaží ještě nějak omlouvat, ale já jsem byla jako citu prostý kámen. ,,Já nejsem člověk kterého bys chtěla" konečně jsem se ozvala. Podívala jsem se Christine do očí, viděla jsem jak se v těch jejích leskly slzy. ,,Omlouvám se" zvedla jsem se, ale ona mi stihla chytit zápěstí. ,,Prosím, dej mi šanci, dám ti co jen budeš potřebovat" snažila se dál. Bylo mi jí strašně líto. ,,Promiň Chris, ale vztah není o jednom člověku, ty bys mi dala sice vše, ale já necítím to samé a to znamená, že by jsi po té citové stránce trpěla a to já nechci" pohladila jsem ji po líčku a koukala se jí do studánkových očí. ,,Proč jsi tak hodná a zlá zároveň" šeptala, naklonila jsem hlavu na bok ,,Jakpak to myslíš?" zvedla jsem jí dvěma prsty bradu ,,Klidně bych trpěla jen abych ti byla nablízku" šeptala dále. Povzdychla jsem si a pohladila ji jemně po vlasech ,,Ale já nemám ráda, když lidé neprávem kvůli mne trpí" objala jsem ji a cítila jak mi v objetí potahovala nosem. Ale necítila jsem pouze ji, ale také jak mi někdo propaluje zrakem díry do zad. Až se uklidnila, jsem ji konečně pustila. Cítila jsem v hrudi bolest, bolest z toho, že ubližuji osobě co ke mně něco cítí, ale já a city vůči ostatním si nerozumíme. Otočila jsem se a viděla jak Saskie trhla hlavou do boku aby  to nevypadalo, tak jako by mne pozorovala. To asi není ono, pomyslela jsem si. Co když se jí také líbíš? moje srdce se prudce rozbušilo a cítila u něj takový zvláštní tlak stejně jako v oblasti břicha, hlavu mi zahustily myšlenky na to jak bych se jí ráda přiblížila. Moje podvědomí mi snad nedá ani chvilku klidu. Dívala jsem se na její záda a sama se pomalu smiřovala, že to opravdu není jen tak. Ale já jí nechci ubližovat. Já jí nesmím ublížit, ona si zaslouží štěstí a já nesmím být sobec aby se jí takto dařilo.

Výlet utekl velmi rychle a já se konečně dostala domů. Bratr mne doma přivítal s mým oblíbeným jídlem. Byla jsem mu opravdu vděčná, ale musím se opět vyrovnat sama se sebou, takže jsem si to s omluvou vzala nahoru. Práskla jsem se sebou do postele a koukala do stropu. Schoulila jsem se do klubíčka a jídlo nechala být jídlem, zatímco já jsem se litovala. Po několika hodinách mého ležení a nic nedělání mi cinkl messenger se zprávou od Kii. Neodepsala jsem jí. Protože moje myšlenky byly jedno velké tornádo. A ve středu toho všeho byla dívka. Ta kouzelná a zvláštní holka, která se mi dostala pod kůži. Zvedla jsem se a chtěla jít posilovat. Ale zarazil mne pohled na venek, červánky tvořily neznámé a nepopsatelné, nestálé umělecké dílo, které nikdo nemohl zachytit či jinak zničit. Ten obraz dokonalosti mi učaroval a já pozorovala oblohu dokud se nesetmělo. Můj bratr by si přál abych se začlenila mezi lidi, ale jak mi Chris tím polibkem ukázala, nebyla jsem na to připravená nebo stavěna.

Dny plynuly a já se snažila vyhýbat jak Saskii i s tou její grácií, která si jí žárlivě hlídala, více jak vlk kus masa, tak i Jakobovi, byl milý, ale s tím jak se s ním Kia bavila, byl pro mne jako letící kulka. Kreslila jsem si, ale periferně jsem si všimla, že si vedle mne někdo sedl. Neobtěžovala jsem se otáčet hlavu a dál si kreslila. A pokračovala bych pokud by ta daná osoba nevytrhla tak hrubě, můj sešit. Otočila jsem se na tu osobu, která se šklebila a hleděla na mne. ,,Co chceš Kaylee?" zeptala jsem se otráveně a chtěla si vzít zpět co mi náleží. Ta, ale cukla rukou ,,Víš co jsem ti říkala, ne? Aryo" pohrála si provokativně s mým jménem. ,,Budeš se od Saskie držet dál a nebudeš na ní hledět, tak jak se na ní díváš" slyšela jsem z jejího hlasu vztek." Rozhlédla jsem se a zjistila, že už tady nikdo není, podívala jsem se na ní zpět ,,Pročpak se mne tolik bojíš?" otázala jsem se ji. Byla tolik zaskočena mojí otázkou, že jsem si mohla vzít svůj sešit zpět a sbalit si jej. Vstala jsem, hodila si tašku na rameno aniž bych se na ní podívala ,,Zjistím co tajíš, Stark! A poté ti tvůj hřebínek strhnu, neštěkne po tobě ani pes a lidé si uvědomí co za odpad jsi!" otočila jsem se, pousmála se ,,Které tajemství myslíš?" naposledy jsem se na ni podívala a odešla. Konečně se nemusela ničeho bát a i tak mne stále mne otravovala. Co jsem ji udělala, cítila jsem v sobě zmatek a smutek.

Doma jsem udělala to co jsem měla obvykle ve zvyku, s tím rozdílem, že jsem se poté zahrabala do postele a utápěla se ve svých myšlenkách, ale vyrušil mne zvonek. Odfrkla jsem si a seběhla jsem dolů. Před domem stála hubená postava v černém a splihlé vlasy jí padaly do očí. Zarudlých očí od pláče. Saskia mi padla do náruče a plakala mi na hrudníku. Cítila jsem se mizerně i za ní a to ani nevím co se stalo. Ale i tak moje tělo velmi rychle rozeznalo osobnost té dívky. Srdce se rozbušilo jako o závod nebo snad jako by chtělo upozornit dívku v mém náručí na mé city.

Jsem tu opět s další částí, takže doufám, že se vám líbila :)

RG