Byl to vskutku uklidňující zvuk. Pohladila mne volnou rukou po zádech a povzdechla si. ,,Děje se něco?" musela jsem se zeptat, protože zněla ustaraně nebo smutně ,,Nic, neboj. To se týká jen mne samotné" Ona se snad bojí mé blízkosti. Přemýšlela jsem v duchu. ,,To co se stalo je důvod proč se vyhýbáš ostatním?" odvážila jsem se zeptat, jsem na tenkém ledě a moc dobře si to uvědomuji. ,,Ano, někomu věříš a on tě zradí. Bodne ti kudlu do zad takovým způsobem, že tě doslova vyštvou ze školy" byla jsem ráda, že se mnou mluví a neodbývá mne. ,,Já to chápu, vždyť víš, co udělala Kaylee." pohlédla jsem ze zvědavosti na její mimiku v obličeji. Ztuhla a bylo to vidět moc dobře ,,A stejně ji dáváš svoji přízeň. City jsou nepochopitelná věc" pokrčila krátce nos a zkroutila rty do úšklebku. ,,Já se nedokážu dostat z těch pocitů, prostě se snad objeví někdo ke komu budu cítit ještě hlubší emoce." jen co jsem to dořekla, sama jsem pocítila jak mi rychle začalo bušit srdce v hrudníku. ,,Určitě se někdo najde" úšklebek nahradil smutný úsměv a dál mne hladila po zádech. Když jsem viděla jak se jí různé emoce střídají ve tváři, stále nemohu uvěřit, že jsem ji někdy považovala za necitlivou. ,,Jsi spíše romantik a nebo raději jdeš rovnou k věci?" zeptala se. Ta otázka mne zaujala, možná se konečně odhodlá. To mne nadchlo ,,Víš, že je mi to jedno? Každý člověk je nějaký, takže ať dá city najevo jakkoliv, bude to nádherné" usmála jsem se ,,Co ty?" nemohla jsem se nezeptat. Když jsem k ní zase vzhlédla, uviděla jsem její krásný úsměv ,,Co bys na mne typovala?" zvedla obočí a pročísla si vlasy, tak aby jí byly vidět obě oči. ,,Asi na to jdeš zpříma, že?" zkusila jsem. Ale ona zakroutila pobaveně hlavou. ,,Mluvíš s člověkem, který je schopen několik týdnů připravovat náležitosti romantické večeře" zasmála se tím melodickým hlasem, který jde slyšet, když zpívá. ,,Nevěřím ti" zakroutila jsem se smíchem hlavou ,,A co třeba při takových večeřích děláš?" zkusila jsem vyzvídat, tuto její romantickou stránku jsem neznala. ,,Nejdříve hraji na kytaru, podám dárek osobě na které mi záleží a poté uvedu ke stolu" pokrčila rameny, moc mi toho neřekla, ale dost mne navnadila. Vím, že vůči mně neprojevila otevřenou náklonnost, krom toho polibku, ale doufám, že se to stane. ,,Máš asi ryze zlaté srdce, že?" zkusila jsem zavtipkovat ,,Zlaté bych neřekla. Spíše stříbrné a ryzí taky ne. Je v něm mnoho nečistot, ale když se nalezne osoba, která přijde jak s ním zacházet, dostane se jí toho nejlepšího co bude moct" zaklonila hlavu a usmála se. Tento druh úsměvu jsem, ale nepoznala. ,,Děje se něco?" pohladila jsem ji po krku, protože jsem viděla jak ztuhlá je. ,,Nic, jen se prostě bojím" zvedla hlavu a rozcuchala mi vlasy. ,,Vím jaké to pro mne tehdy bylo a bojím se další bolesti. Téhle se totiž nedokážu zbavit, akorát snad se naučit s ní žít." pokusila se protáhnout si zraněnou ruku a lehce se ušklíbla ,,Toto se za chvilku zahojí, ale takové věci se hojit nedokážou" její hlas moc dobře prozradil jak jí to bolí, ať už by se přetvařovala sebe lépe, tak tohle by ji spolehlivě prozradilo. Raději jsem se pokusila odvést řeč k něčemu co by jí tak nebolelo. ,,Kolik máš vlastně tetování?" posadila jsem se a narovnala záda. ,,Tak to na paži. A poté jedno na lýtku" poukázala na ně. ,,Toho na noze jsem si nevšimla" podivila jsem se. ,,Protože se mi většinou koukáš do obličeje nebo na boty, ale ne na lýtka" uchechtla se. Bylo seskládáno z různých křivek a tvarů. ,,Složité tetování z jednoduchých tvarů. Protože z toho se skládá život všech jedinců, ne?" shrnula si zpět nohavici a naklonila hlavu na stranu. Kývla jsem na souhlas a přitom se jí dívala do očí, i když po chvilce jsem trhla pohledem na jizvu. ,,Chápu, že je ta jizva spojená s něčím hrozným, ale i tak je zvláštním způsobem krásná" 

Aryin PoW 

To mne překvapilo, nebudu lhát. Nechápavě jsem vytáhla jedno obočí nahoru ,,Ty jsi opravdu zvláštní, víš o tom? Co je na ní krásného, mi řekni" nemyslela jsem to zle, opravdu mne to zajímalo. ,,Možná protože jde vidět, že jsi neměla nic jen tak, ale i tak jsi zde a porvala ses s tím" usmála se nevinně. Tímto úsměvem by si byla schopna získat kteroukoliv dívku, na kterou by si ukázala. Raději jsem vstala ,,Jdu k sobě, potřebuji se umýt a převléct." šla jsem do svého pokoje. Jen co jsem je zavřela, musela jsem si sednout. Do hajzlu, tak to byl jiný rozhovor. Stále mi buší srdce od toho jak se na mne uvelebila, jak se na mne usmívala a jak mne pohladila po krku. Poslouchala mne, nevysmála se mi, vnímala. Vzpamatovávala jsem se z toho ještě několik minut. Pak jsem vstala a šourala se do koupelny. Opatrně jsem s tím ramenem hýbala a pokoušela se svléct. Netrvalo to zase až tak dlouho jak jsem si myslela a už se oplachovala vlažnou vodou. Bylo skvělé spláchnout to všechno ze sebe. Opatrně jsem se oblékla, když v tom jsem si vzpomněla na to co mi řekla doktorka ,,Nezapomeň si to nechat promazat tímto dezinfekčním krémem" svěsila jsem hlavu a připravila se na jeden z trapnějších momentů v životě. Vyšla jsem na chodbu a putovala k Saskiinu pokoji. Párkrát jsem zaklepala a vyčkala až otevře. ,,Co potřebuješ?" ozval se její malebný hlas ,,Můžu tě poprosit o to aby jsi mi namazala toto na stehy?" nebudu lhát, když řeknu, že jsem se styděla. Kia uhnula ze dveří a pokynula k tomu abych vešla, sedla jsem si k ní zády a stáhla si tričko ,,Nebude tě to bolet?" zeptala se opatrně. Zvedla jsem jen jedno rameno ,,A? Na tom nezáleží, důležité je, že se do toho nedostanou nečistoty" otočila jsem k ní hlavu, byla rudá od hlavy až k patě a raději se soustředila na vymačkávání té látky z tuby. Pocítila jsem její jemnou dlaň, kterou se zapírala o má záda a druhou opatrně přiložila na stehy. Cítila jsem tu chladivou mast a jak ji opatrně roztírala, ale párkrát do té rány omylem drbla. V takových situacích jsem zůstávala zticha, jen jsem napnula své zádové svaly abych bolest aspoň trochu odehnala z těla. A také abych ji neznervózňovala ,,Promiň za to." řekla jen co skončila. Nechápavě jsem se na ní podívala. ,,Vím, že jsem do toho párkrát rýpla. Ty jsi ale zůstávala ticho"

Saskiin PoW

Svlékla ze sebe tričko a mne se naskytl pohled na tetování na paži, které zasahovalo lehce do zad, jizvu a hlavně na její lehce vypracované svaly. Opravdu jsem se bála toho, že jí ublížím. Když se mi občas nějaký pohyb nepovedl zůstávala zticha, ale prozradily ji právě ty svaly, které ztuhly a ukázaly se ve své celé kráse. Ocenila jsem, že nic neřekla, protože bych asi zpanikařila.  Jen co jsem skončila, zvedla jsem se na nohy  ,,Promiň za to." přinutila jsem se koukat jinam, její tělo bylo, ale až příliš lákavé. Když jsem si povšimla nechápavého výrazu, okamžitě jsem začala vysvětlovat  ,,Vím, že jsem do toho párkrát rýpla. Ty jsi ale zůstávala ticho". Nic na to neřekla. Vstala, navlékla na sebe tričko a až tehdy se na mne otočila celým tělem. ,,Nechtěla jsem tě znervózňovat, navíc už dlouho umím pracovat s bolestí" usmála se a pohladila mne zdravou rukou po paži ,,Děkuji, že jsi to udělala, já možná ohebná jsem, ale asi bych to nenamazala celé a ještě by hrozilo, že si strhnu stehy" přivřela při úsměvu oči, v tu chvíli vypadala jako normální dospívající v jejím věku. ,,No nic, já půjdu k sobě, zatím pa" rozloučila se a odešla. Zbyla po ní pouze vůně pánského sprchového gelu. Sedla jsem si za desku stolu a opřela se o ní čelem. ,,Co to se mnou dělá?" řekla jsem a popravdě doufala jsem i v nějakou odpověď. 

Aryin PoW

Stále jsem cítila její doteky a pohledy na zádech. Bylo to docela dost příjemné, zvláště když uvážím co vlastně dělala. A sem tam nějaké štípnutí za to stálo. Jakýkoliv její dotek jsem si užívala, bylo to jakoby do mne přenášela teplo, které odnášelo veškerou bolest, donutila uvolnit svaly a i mysl. Když jsem teď necítila její teplo a přítomnost, bylo to jakoby část mne byla někde jinde. Pohlédla jsem se na obraz mé rodiny, který jsem nakreslila, usměvavé obličeje rodičů mne dostaly do zvláštní nálady. Sedla jsem si před obraz a sledovala ty nehybné tváře. Nepostřehla jsem jak, ale usnula jsem. 

Ráno by mohlo být lepší, probudila jsem se se ztuhlými zády a krkem. Navíc protáhnout jsem se tak úplně nemohla, jinak bych riskovala rozjetí stehů. Jen co jsem se oblékla a spáchala ranní hygienu, jsem se doklopýtala do kuchyně, popadla chleba a udělala sendviče do školy. Sama jsem si pro teď vzala jablko. ,,Ahoj, jakpak ses vyspala?" ozval se za mnou ospalý hlas patřící Saskii. ,,Nic moc, mám ztuhlá záda a krk" pousmála jsem se. Kia se mi dostala za záda a zatlačila na některé ze svalů ,,Co to děláš?" trhla jsem hlavou do boku abych ji viděla alespoň periferně ,,Snažím se ti uvolnit svaly" řekla jakoby to byla samozřejmost. Masírovala mne dál dokud se mi svaly opravdu neuvolnily. Poděkovala jsem, zvedla se a oblékla si kabát. Kia se obouvala a když jsem viděla, že se natahuje po dlouhé bundě. Chytila jsem ji a držela ji ve vzduchu než se do ní navlékla ,,Děkuji" mrkla na mne a společně jsme šly k autu. Když jsme se rozjely a já přeřazovala dívala se na mne se starostlivým pohledem ,,Nebolí to? Jsme asi spíše měly jít pěšky na autobus" nenechala mne ani odpovědět. ,,Není to nic hrozného, jak zastavíme dám si závěs a nechám paži odpočinout, ano?" pokoušela jsem se uklidnit její mateřské instinkty. Ta jen nespokojeně něco zamručela a založila si paže na hrudi. Ticho jsem se rozhodla přerušit tím, že zapnu radio. Ozvala se mi až moc dobře známá píseň ,,Just get a hell away from me. Sorry I'm bitch-" když jsem si uvědomila co to je, rychle jsem přepnula stanici. ,,Proč jsi to vypnula, tuhle písničku mám zrovna ráda" ozval se Kiin nespokojený hlas.