Saskiin PoW

Lehce pootevřela svá ústa a ustoupila dozadu až narazila do hrany stolu. ,,Ehm- nechceš pomoct?" jen co jsem to dořekla vzala jsem pytlík s pečivem do ruky, ona se otočila ke mně zády ,,Jo, to by bylo fajn" řekla zatímco dávala do lednice nějaké jogurty. Až teď jsem si všimla co má na sobě. Tričko se upínalo k jejímu tělu a já měla šanci vidět jak se jí přes látku rýsují svaly a jedna táhlá jizva přes záda. Sklouzla jsem pohledem i níž, ale jakmile jsem to udělala, musela jsem pohledem střelit kamkoliv jinam, jen ne na ní, cítila jsem se trapně. A v ten nejhoší moment se ke mně otočila ,,Stalo se něco?" nakrčila lehce obočí. ,,Ne-ne, co by mělo?" znervózněla jsem a začala si nevědomky pohrávat s tím řetízkem co mi dala k Vánocům. ,,Nevím, ale jsi strašně červená, opravdu je vše v pořádku?" prohlížela si mne starostlivě ,,Ne jen-" odmlčela jsem se, potřebovala jsem si něco vymyslet. Nemůžu říct, prohlížela jsem si tvoje úžasné tělo. ,,Ne, jen se chci omluvit za to jak jsem po tobě onehdá křičela"  otočila se ,,Aha, to já se za tamto chci omluvit" šeptla. Byla z toho špatná, nepotřebovala jsem být Einstein abych to poznala. V tichosti jsme vybalily jídlo, až na některé věci. Arya je odkládala na kuchyňskou linku. ,,Budu dělat jednohubky, máš přímo nějaké přání ohledně toho?" ani jednou se na mne nepodívala, zněla sklesle ,,Děje se něco, Ar?" z jejích pohybů jsem jasně viděla, že je celá napjatá. Neodpovídala, tak jsem se přiblížila a pohladila ji po ruce v okolí tricepsu a kvůli tomu jak se opírala o linku, byl zpevněný. Arya s sebou trhla a obrátila se na mne a v obličeji se jí odrážel nechápavý výraz. ,,Ptala jsem se jestli se něco neděje." řekla jsem tiše a hleděla ji na nohy. ,,Ehm- ne, nic se neděje, nestrachuj se" přivřela oči a zase se začala škrábat pravačkou za krkem. To mi dalo jasný signál, že se něco děje. ,,Hele až si o tom budeš chtít promluvit, tak jsem tady" otočila jsem se a chtěla jít do pokoje, ale zarazila mne jedna tichá věta ,,Děkuji, že se staráš" Zasedla jsem k sobě v pokoji na postel, nechala jsem myšlenky vířit hlavou jako hurikán. Arya je skvělá a krásná dívka, ale taky moc komplikovaná, i když kdo by se byl divil, když uvážím co zažila. Navíc se jí snad líbím, jinak by mne nelíbala. Usmála jsem se zase nad tou vzpomínkou. ,,Byla jsem frustrovaná, všude tolik lásky a pohody, no a já jsem ji chtěla cítit také. Prostě jsem chtěla zkusit jestliže by ji tělo nepocítilo." její předchozí slova mi teď vypálila ledovou díru do hrudi. Proč na to vlastně takto reaguji? Však je dobře, že mne nemiluje, protože- Kurva už nemám ani žádnou výmluvu. Složila jsem hlavu do dlaní a snažila se přijít na to jak se v tom vyznat. 

Aryin PoW

Dodělala jsem jednohubky a zašila se opět u sebe v pokoji. Napadly mne další slova pro píseň, proto jsem moc nevnímala. Psala jsem ta slova a poklepávala si tužkou, v tom se zasekla, rychle jsem popadla kytaru do ruky a začala vybrnkávat, broukala jsem si slova písničky a do toho brnkala na kytaru. Nevím jak dlouho mi trvalo, ale přišla jsem na to, přišla jsem na rytmus a melodii. To mi opravdu několikanásobně zlepšilo náladu, už stačí jen dopilovat slova a bude to. Ani jsem si toho nevšimla a už se setmělo, sešla jsem schody a zasedla na gauč do obýváku před televizi, přidal se ke mně i bratr, společně jsme se dívali na nějaké pohádky, které mne začaly pomalu uspávat. Probudila jsem se na jeho rameni, zatímco se culil nějakým směrem, pak jsem ale uslyšela cvaknutí foťáku. Vyskočila jsem na nohy a viděla Saskii jak utíká po schodech. Dostala se až nahoru, ale tam jsem ji stačila chytit za rukáv, uvěznila ji tak mezi mnou a stěnou. Dívala se mi překvapeně do očí ,,Dej mi to" zamručela jsem unaveně a jednou rukou si protřela oči ,,Vždyť tam vypadáš tak roztomile" našpulila rty jako dítě. Byla roztomilá tak, že bych ji to skoro odpustila, ale opravdu jen skoro ,,Tak to doufám, že nejsi lechtivá" zasmála jsem se, položila ji ruce na boky, cítila jsem sice jak se napnula, ale věnovala jsem tomu pramálo pozornosti, pak jsem je lehce stiskla a začala ji mučit lechtáním. ,,Dost, prosím, Ar! To není prdel fakt přestaň!" vydala ze sebe nějak zatímco se smála jako střelená. Nechtěla jsem přestat, protože ten smích byl kouzelný a to, i když byl způsobený touto situací ,,Aryo, přestaň, já se jinak počůrám" kroutila se mi pod rukama jako žížala po dešti, avšak jakmile pronesla tuto větu, ihned jsem ji pustila. To mělo za následek, že jsem si všimla jak moc jsem se na ní natiskla. Ustoupila jsem o dlouhý krok a pokusila se odlehčit situaci ,,Aby bylo jasné, to by sis uklidila" ušklíbla jsem se jejím směrem. Na obličeji se jí usadil jako uražený obličej ,,Jsi zlá" jen co to dořekla, založila si paže na hrudi. To tomu nasadilo přímo korunu. Začala jsem se chechtat a když jsem scházela dolů, rozcuchala jsem jí vlasy. Potřebovala jsem se probudit, sice jsem vykonala fyzickou aktivitu, ale spolehlivě mne probudí procházka, hvízdla jsem na vlčka a společně jsme šli ven. Temná, chladná a zatím i klidná noc, byla vskutku skvělá na osvěžení. Bylo mi ale stále horko z blízkosti Saskie, je neuvěřitelné, že jen jedna osoba má na mne takový vliv. To nedokázala ani ona.

Flashback

,,Notak, Jazz, pojď ke mně" zasmála jsem se, když přede mnou utíkala ta kráska s olivovou pletí. Její dlouhé světlé vlasy za ní vlály ,,Chyť si mě" otočila se na chvilku a vyplázla na mne jazyk. Na poslední chvíli jsem k ní přiskočila a chytila ji za zápěstí a prudce otočila k sobě. Dívala se mi do očí, její nádherné modré studánky nesly v sobě plamen troufalství. ,,Tak jsi mne nakonec chytila, ano?" Mrkla na mne, nemohla jsem to už vydržet, sklonila jsem se blíže k jejímu obličeji. Chtěla jsem ochutnat ty sametové rty, ale zarazila mne její ruka. ,,Tady ne, prosím, Aryo." šeptla mým směrem. Nezbylo mi nic jiného než se oddálit, byla jsem trošičku smutná, protože stále se ještě styděla mne políbit na veřejnosti. Asi to poznala ,,Hej, zlati, pojďme k tobě domů, vynahradíme si  to tam, co ty na to?" sjela mě pohledem. Sotva jsem za námi zavřela dveře, přirazila mne ke dveřím a začala zuřivě líbat a kousat do spodního rtu. Nečekala jsem a otočila nás, tak že jsem její záda tlačila na zeď já. Rychle jsme začaly postupovat ke mně do pokoje. 

Bylo to zvláštní, ale líbilo se mi to, obrátila jsem se k ní a musela se usmát. Smích mne přešel jakmile jsem viděla, že vstává a obléká se ,,Miláčku, nezůstaneš ještě chvilku?" byla to opravdu nevinná otázka. Prostě jsem chtěla být s ní. ,,Ne, už s tebou nebudu trávit volný čas" řekla to tak chladně, až mne zamrazilo ,,Co se děje? Udělala jsem něco špatně?" zeptala jsem se opatrně, ale její chladný smích, který se ozval, byl chladnější než ledovec, i medvěd by se kvůli tomu raději schoval ,,To ty jsi tady ta špatná, nemáš žádný důvod k existenci. Ty jsi chyba." jakoby mi někdo vrazil pěstí, ale ona pokračovala ,,To všechno byla sázka" mrkla na mne, zatímco si navlékala upnuté tričko. Vyskočila jsem z postele, byla jsem tak rozzuřená, zklamaná a zraněná ,,Děláš si ze mě prdel? Já jsem ti dala na co jsi jen pomyslela. Kurvadrát vždyť jsem se ti odevzdala celá. Chápeš to?! A ty mne jen tak odkopneš?" křičela jsem na ni, srdce mne bolelo jakoby jej někdo vzal, roztrhal a spálil. ,,Vypadni!" to byla poslední věc co jsem ji řekla.

Další den ve škole, jsem cítila pohledy všech lidí na sobě. U skříněk jsem viděla obří chumel lidí, zrovna tam kde je i moje, prostrkala jsem se tam. Všichni lidi se na mne dívali a někteří se i smáli. Na modře nalakované plechové skříni bylo černým sprejem napsáno Lesba, prudce jsem se otočila na všechny zúčastněné ,,To vám vy idioti přijde vtipné? Jste ubozí, všichni!" všichni s mručením poodstoupili, ale celý den jsem cítila jejich pohledy a slyšela posměšky. Snažila jsem si toho nevšímat. Týdny a měsíce šly takto dál, až se stala ta autonehoda. A až začaly ty urážky obsahovat jména mých rodičů, moje trpělivost vypršela. A pocítil to jeden otravný týpek.
To jsem šla ze školy a zaslechla jsem jak někdo křičí mé jméno. Otočila jsem se a tam uviděla jeho koňský obličej ,,Asi ani nevíš jak je celé tvoje žití špatné, jsi jen chyba, to kvůli tobě zemřeli tvoji rodiče, byl to jejich trest za to, že stvořili tak ohavnou lesbu jako jsi ty." obličej se mu zkřivil do ohavného šklebu a po chvíli se začal smát ,,Jen tak propo Jazz je v posteli skvělá, takže když o tom mluvila jak to bylo hrozné, chyba musela být v tobě. Asi ji ty tvoje oči děsily, nebo jen tvoje skills nebyly takové jako se reprezentuješ" chechtal se mi dál, zmínka o ni, mne tak dostala, až jsem se přestala ovládat ,,Tvoje hříchy budou smazány, až po tvé smrti, lesbo! Udělej světu službu a chcípni!" jen co to dořekl, vytáhl nůž. Můj vztek dosáhl své míry, než se ten ubožák stačil rozehnat tou ostrou kudlou, chytila jsem jej za zápěstí, strhla jej k zemi a dupla mu na něj ve které ten nůž držel. Cítila jsem jak mu v té ruce ruplo, slyšela jsem jak začal naříkat a prosit o slitování. Ale na to bylo příliš pozdě, zvedla jsem jej do vzduchu, vrazila mu pěstí do obličeje, pustila jej a začala do něho kopat. Mlátila jsem ho tak dlouho, až se už ani nesnažil bránit. V té chvíli jsem odcházela. Další den jsem dostala vyhazov ze školy. S bratrem jsme se pak přestěhovali někam kde bychom mohli oba znovu začít. 

End of Flashback

S bratrem jsme se pak přestěhovali někam kde bychom mohli oba znovu začít. Koupili jsme dům u lesa a jsme teď tady. Aniž bych si to uvědomila, dostala jsem se s Aerionem do lesa. Zavolala jsem jej raději k sobě a šli zase k nám. Když jsem si sedla na gauč, zjistila jsem, že je lehce před jedenáctou. ,,Kdepak jsi byla?" ozvalo se mi za zády, prudce jsem se otočila, stála tam zase Saskie a hleděla na mne se zvednutým obočím. Beze slova jsem kývla k vlkovi ,,Jo prosím tě, křikni na bráchu ať vyleze z té své komory" hlesla jsem k ní. Na odpověď se ozvalo hlasité zaznění bratrova jména, já mezitím vytáhla karty ,,Zahrajeme si?" zvedla jsem k oběma zrak, když si přisedli na gauč a křeslo. Bylo zábavné vidět jak se Kia vzteká nad tím jak já nebo bratr vítězíme ,,Ale no tak, to není fér. Vy musíte podvádět"  zašklebila se na nás. Oba dva s bratrem jsme propukli ve smích, protože bylo zkrátka vtipné jak se tvářila, když to říkala. Nechala jsem se obměkčit, vstala jsem a následně si sedla vedle ní na zem. ,,Pomůžu ti, co ty na to?" její uražený výraz, vystřídal ten nadšený. 

Hraní společně s Kiou bylo zábavné, obzvlášť když uvedu jak byla nadšená za každé výhry a jak se bratr pokaždé zatvářil, když prohrál. Přestalo se hrát až se blížila půlnoc. John se vydal pro šampus a já nachystala skleničky. Jen co jsme si přiťukli, bratr pustil do reproduktorů hudbu a začali jsem slavit. Šampaňské vystřídalo víno a to zase whisky a vodka. Už strašně dlouho jsem netancovala, cítila jsem jak mi alkohol pomalu zatemňoval mozek. Bratr, který pil z nás nejméně, zatrhl celou oslavu po třetí hodině. Doškrábala jsem se k sobě do pokoje, ale zastavilo mne, když mne někdo chytil za zápěstí. ,,Co potřebuješ?" mžourala jsem na Saskiin obličej ,,Ar, mohu dnes spát s tebou, já k sobě nedojdu" zahihňala se a opřela mi svoji hlavu o můj hrudník, který se začal rychle zvedat. Dobelhaly jsme se společně k posteli, bylo mi jedno v čem usnu, jen jsem si z pod trička svlékla podprsenku a zalehla do postele. Saskie si klekla vedle a hleděla mi do obličeje, aniž bych se nadála sklonila se ke mně a začala si pro sebe zabírat mé rty. Pokládala mi polibky jež nebyly možná, tak jemné, přesto byly nádherné.