Dům Arvinových rodičů se jen stěží mohl nazývat domem, ale spíše panským sídlem. Pozemek, na němž se tyčil dům, nebo spíše vila, byl větší než celá ulice, ve které bydlel Ryan se svou matkou a sestrou. Trávník byl pokryt tenkou vrstvou čerstvě napadnutého sněhu, stejně tak bazén krytý skleněnou střechou. Z vířivky, kterou Arvin zapnul, stoupala pára, zatímco voda pravidelně bublala. Uvnitř oné nepopsatelně obrovské budovy se nacházel nespočet místností.

Pět chlapců sedělo v obýváku. Arvin se snažil být dobrým hostitelem a zásoboval své kamarády pivem a chipsy. Lee a Timeon měřili své síly ve videohře. Ryan se snažil nezírat na Masona. A Mason svíral v ruce plechovku s dobře vychlazeným pivem, ze které se ani jednou nenapil, a mlčky sledoval obrazovku televize, kde spolu dva chlapci závodili ve formulích.

„Jsi si jistý, že ještě někdo přijde a nezkejsneme tady jenom my?" otázal se Arvina Timeon, který zrovna vyhrál závod a oslavil to hrstí brambůrků s příchutí jarní cibulky.

„Stopro," odpověděl Arvin, „pozval jsem holky z prváku." Timeon se ušklíbnul a plácl si s Arvinem.

Na chvíli bylo slyšet pouze chroupání chipsů, které do sebe cpal Timeon i Lee, div se jimi nezadusili.

„Taky jsem pozval Ryanovu sestru," zamumlal Arvin. Ryan sebou trhnul. Kdyby se předtím napil piva, pravděpodobně by mu zaskočilo a on by se udusil, což by byl možná lepší scénář, než to že za pár chvil bude muset sledovat svou sestru, která do sebe bude lít alkohol a bude se kurvit s každým klukem, na kterého se jenom podívá.

„Děláš si prdel?!" pronesl otráveně a nadmíru naštvaně brunet a zpražil svého kamaráda pohledem. Všechny páry očí v místnosti byly na Ryanovi, včetně těch Masonových, kvůli kterým se v Ryanovi rozproudila nervozita, a pečlivě zvažoval, co říct a co raději ne.

„Sorry, kámo," omluvil se Arvin, ale všem v místnosti bylo jasné, že to nemyslel vážně, všechno to potvrdil pokrčením rameny.

„Jasně jsem ti řekl, že ji zvát nemáš," povzdechl si Ryan a natáhnul se pro jednu z plechovek, otevřel ji a pil, dokud v sobě neměl příliš mnoho bublinek, pěny a z hořké chuti se mu neudělalo špatně.

„Hele," pronesl Lee a upoutal si tím veškerou pozornost, čímž udělal Ryanovi obrovskou laskavost, jelikož na něj už konečně nikdo nezíral, „vsadím se, že tady vůbec nejde o Ryanovu sestru, ale o Leslie."

„Bože," zavrčel Ryan a zakoulel očima.

„Jo, to bude ono," Timeon dal Leeovi za pravdu a uchechtl se.

„Není," oponoval Ryan, ale jeho názor nikdo nebral vážně, „Leslie je mi ukradená."

„Jasně, jasně," pronesl sarkasticky Timeon a daroval svému kamarádovi úšklebek, Ryan ho za to probodnul pohledem.

Mason všechno tiše pozoroval, občas s malým úsměvem na rtech, občas s naprosto vážnou tváří. Ryan nesnášel, že všechno tohle slyšel a viděl.

„Kdo je Leslie?" zeptal se z ničeho nic zvědavým hlasem. Ryanovi se utvořil v krku knedlík. Přál si propadnout se do země a už nikdy se znovu nevrátit.

Když Ryan příliš dlouho mlčel, jelikož se nedokázal odhodlat a odpovědět a taky proto, že ani nevěděl, co by odpověděl, protože vlastně sám neměl tušení, kdo byla Leslie, ujal se slova Timeon. „Leslie je Ryanova nabíječka."

„To není pravda," okřikl ho Ryan, „je to spolužačka mé sestry, to je vše." Na chvíli se podíval na Masona, který jenom kývnul hlavou.

Ryan byl neskutečně vděčný za zvonek, který se rozezněl domem. Arvin vyskočil na nohy a spěchal ke dveřím, jako by na tom závisel celý jeho život. Za pár sekund už se začaly ozývat hlasy a za dalších pár sekund byly všechny místnosti kolem plné. Podle všeho pozvané prvačky a ostatní pozvaní hosté vytroubili informace o párty u Arvina Spiera svým kamarádům a ti zase svým kamarádům a ti svým kamarádům, a tak tenhle řetězec pokračoval dál a dál, dokud se uvnitř domu nenacházela stovka neznámých i známých tváří.

Všechno pivo, chipsy a ostatní občerstvení bylo najednou fuč. Někdo přinesl notebook a reprobedny, a pustil hlasitou hudbu, která najednou duněla celým domem tak, až se třásly stěny.

„O tomhle se rodiče nesmí nikdy dozvědět," zakřičel Arvin na své kamarády, kteří se jenom zasmáli. Arvinovi ale do smíchu nebylo. Létal od jednoho rohu místnosti ke druhému a kontroloval, jestli někdo nerozbil oblíbený obraz nebo vázu jeho matky, nebo jestli někdo nepolil bílý koberec.

Ryan téměř okamžitě zahlédl svou sestru v minisukni a upnutém tílku, třebaže venku bylo několik stupňů pod nulou. Byla v obležení svých kamarádek, Leslie byla jednou z nich. Na rozdíl od jeho sestry Ryana okamžitě zaregistrovala. Usmála se na něj. Ryan se taktéž pokusil vytvořit úsměv, ačkoliv to pro něj byl téměř nadlidský úkol. Leslie kývla hlavou ke schodišti, čímž dala Ryanovi najevo, že čeká na jeho přítomnost. Ryan si zkousnul ret a suše polknul. Podíval se na Timeona, který byl zrovna ponořen do horlivé konverzace s Leem. Potřeboval od svého kamaráda radu, místo toho si ale Ryanovy oči přitáhly ty Masonovy, které se do něj vpíjely. Přál si, aby mohl zůstat sedět a jen mlčky zírat na blonďáka, ale místo toho vstal a pomalým krokem kráčel za Leslie.

„Ahoj," pozdravil ji. Opírala se o zeď hned vedle schodiště.

„Ahoj," pozdravila ho nejistě zpátky. Lesliina parta postávala téměř hned vedle nich. Ryanova sestra se poprvé podívala na svého bratra a vyslala jeho směrem ten nejznechucenější pohled, který kdy Ryan viděl. Vrátil jí ho.

„Chceš jít nahoru?" otázala se Leslie a očima spočinula na schodišti. Ryan souhlasně přikývl. Leslie chytila jeho ruku a pomalu postupovala nahoru po schodech s Ryanem za zády.

Vkročili do první místnosti, kterou nahoře spatřili. Uprostřed pokoje se vyjímala velká postel. Ryan si v duchu přál, aby to nebyl Arvinův pokoj, ale toaletní stolek napověděl, že se nejspíš nacházeli v pokoji Arvinovy starší sestry, která studovala univerzitu někde v Dánsku.

Jenom co Ryan zavřel dveře, Leslie vmžiku zaútočila na jeho rty. Náruživě jej líbala a Ryan ji líbal zpátky, ale ani zdaleka ne tak divoce jako ona jeho. Oční víčka k sobě měl pevně přitisklé, ruce položené na její tváři. Myšlenky se mu v hlavě hemžily jako splašené. Myslel na všechno, jenom ne na to, že zrovna stál s krásnou holkou v prázdném pokoji a líbal její rty.

Leslie se odtrhnula od jeho rtů a zaútočila na jeho odhalený krk. Ryan otevřel oči. V krku mu naprosto vyschlo, nedokázal ani polknout. Lesliiny ruce z ničeho nic našly pásek Ryanových kalhot, začala jej rozepínat, zatímco svými rty postupovala od Ryanova krku zpět k jeho rtům. Když Lesliiny ruce vyhrály válku s Ryanovým páskem a Ryan si uvědomil, k čemu se brunetka chystá, krůček po krůčku ustupoval dozadu, až se dočista zbavil dívčiných rtů a dotyků.

„Co je?" zeptala se jej dívka a přistoupila k němu blíž, Ryan zase o krok ustoupil.

„Sorry," zamumlal. Nevěnoval jí ani jeden pohled. S roztřesenými prsty si zapnul kalhoty i pásek a co nejrychleji vyšel z místnosti. Leslie jenom zmateně pozorovala jeho záda, které se vzdalovaly dál a dál.

Brunet rychle opustil dům, nevnímal to, že vrazil do několika lidí, ani to, že si kvůli němu jedna z dívek polila tričko. Zapomněl si mikinu i bundu, ale to si uvědomil, až když se ocitl venku pár metrů od vily Spierových, když mu mráz zaútočil na holou kůži. Nemohl se tam vrátit. Nedokázal si ani představit, že by znovu spatřil Leslie, nebo svou sestru, nebo Arvina, Tima a Leeho, kteří by okamžitě poznali, že je něco v nepořádku, nebo nedej Bože Masona. To by radši umrznul.

Z úst mu vycházela pára. Na kůži mu naskočila husí kůže. Dal se do kroku a až po chvíli si uvědomil, že vlastně utíká. Studený vzduch jej řezal v krku a plicích. Utíkal a utíkal a utíkal bez toho, aby věděl kam, jelikož kolem svého domu už přeběhnul. Od sebe samotného ale utéct nemohl, přestože by si to přál.