Chris

Když jsem se vrátil k Suze, stále spala. Čaje neubylo, takže se asi ještě neprobrala. Sebral jsem lísteček, přikryl jí peřinou, která se jí shrnula níž a pak potichu vyšel z pokoje. Odložil jsem si tašku s věcmi k pohovce a sám si na ni sedl. Zapnul jsem televizi a našel tam sportovní program, kde se zrovna hrál hokej. Toronto zrovna válcovalo Chicago. Vytáhnul jsem si z tašky notebook a pustil se do prezentace do dějepisu. Suze už něco měla hotové, tak jsem chtěl přispět, navíc jsem měl čas, který jsem k tomu mohl využít.

Slyšel jsem, jak se dveře od Suzina pokoje otevřely. Otočil jsem se tím směrem a uviděl Suze stát ve dveřích, zabalenou v peřině a nervózním pohledem.

„Dobré ráno," řekl jsem jí, i když podle hodin už byl večer. Přesněji osm hodin přesně.

„Nečekala jsem tě tu," řekla.

„Já zas myslel, že spíš." Atmosféra mezi námi byla napjatá až skoro hmatatelně. Suze pořád stála ve dveřích, tak jsem se posunul víc do strany a poplácal místo vedle sebe. Snažil jsem se být uvolněný, ale přitom jsem byl nervózní.

„Spala jsem, jen jsem se před chvílí probrala, dělala kousek z prezentace a pak jsem se chtěla podívat na seriál, ale to je v pohodě jen. Nečekala jsem, že tu jsi, neslyšela jsem televizi," mluvila nesrozumitelně.

„Ztišil jsem hlasitost, abych tě náhodou neprobudil." Suze přikývla a začala se otáčet."Na jaký seriál ses to chtěla dívat?" Suze se na mě nejistě podívala.

„Ehm, máš tam hokej. Můžu se na to podívat na notebooku, takže nic se neděje už tak je od tebe milé, že tu zůstáváš, i když nemusíš. Jo a díky za tu polévku je dobrá a..."

„A?" zeptal jsem se. Zajímalo mě co chtěla říct, když se už tak rozjela.

„Jak hrajou?" Usmál jsem se a podíval se na televizi. Toronto zrovna vedlo o dva góly nad Chicagem. Jenže co z toho. Hokej jsem měl rád, ale netušil jsem zda i Suze. Vzal jsem do ruky ovladač a najel s ním na seznam kanálů.

„Jaký seriál?" zeptal jsem se jí.

„Neměl jsi tam hokej?" To sice jo, ale chtěl jsem to mezi námi urovnat nebo jí naučit mi věřit. Aspoň trošičku.

„Toronto to má v kapse. Do konce zbývaly tři minuty a vedlo o dva góly. Ten seriál?" zopakoval jsem svou otázku.

„Odložené případy," řekla Suze a přešla k pohovce. Sesunula se na ni a přikryla se peřinou. Upravila si pod sebou polštář a pak se skrčila tak, aby se nohama nedotkla mě. Přepnul jsem hokej na seriál, který zrovna začínal. Zvedl jsem se z pohovky.

„Kam jdeš?" zeptala se mě Suze.

„Jen pro něco k pití. Chceš něco?" Zavrtěla hlavou a pak se zaměřila opět na televizi.

Odešel jsem do kuchyně, kde jsem si vytáhl z lednice pivo a Suze připravil čaj. Ten, který jsem jí nechal na nočním stolku už musela mít určitě studený. S hrníčkem čaje v jedné ruce a pivem ve druhé jsem se vrátil zpátky do obývacího pokoje, kde zrovna zněla znělka seriálu.

„Proč zrovna odložené případy?" zeptal jsem se jí, když jsem jí pokládal hrníček na stůl.

„Díky a co?"

„Proč zrovna tento seriál?"

„Mám ho ráda. Je zajímavé vidět, jak i po tolika letech dokážou vyřešit starý případ. Navíc mám ráda ten kolektiv," odpověděla mi. Vypadala uvolněji než před pěti minutami.

„A další oblíbený detektivky?" Chtěl jsem mezi námi udržet rozhovor, i když seriál pokračoval. Uvolnil jsem se na kraji pohovky a popíjel pivo.

„Jen pár."

„Tak povídej. Slibuji, že se nebudu smát."

„Proč to chceš vědět?"

„Zajímá mě to, ale fajn začnu já. Já mám třeba rád Sherlocka Holmese novější i starší verze. Ten chlápek je prostě borec." Suze se usmála.

„Sherlock Holmes je super, i když moc nemusím tu novou verzi, kde je Watson ženská."

„To zní rozumně. Porušili zavedený systém. Teď ty. Další oblíbený detektivní seriál?"

„Třeba námořní vyšetřovací služba nebo někdy shlédnu i Rizoli a Isles vraždy na pitevně, ale Odložené případy a Námořní vyšetřovací služba jsou mé nejoblíbenější."

„Nejoblíbenější postava? Já mám rád Tonyho. Je to borec." Suze se zasmála a podívala se na mě.

„Tony je Tony. Mám ráda každého z toho týmu. Každý tam má své místo, svou osobnost, charakter. Je to zajímavý. Je to slabý slovo, ale zrovna teď mě nenapadá nic lepšího."

„Impozantní?" navrhl jsem.

„Jo. Impozantní. Nesnáším rýmu, vždy mi pak přestane správně fungovat mozek." Pobaveně jsem se na ni podíval a až teď si všiml jedné novinky. Suze nosila brýle?

„To jsou brýle?" zeptal jsem se jí. Podložila si rukou hlavu a víc se zabalila do peřiny.

„Jo. Nevidím pořádně do dálky."

„Nikdy dřív jsi je neměla."

„Nenosím je. Nosím čočky, ale bolí mě oči, tak jsem si je dala, abych viděla na televizi." Tohle to vysvětlovalo. Další věc, kterou o Suze vím. Barmanka se sexy brýlemi a ještě k tomu tvrdohlavá jak mezek a tajemná. Na té holce prostě něco bylo. Podíval jsem se na rozpracovanou prezentaci. Měl bych aspoň dodělat ten slide, abych nezapomněl, co jsem tam chtěl dát, ale rozhodl jsem se nechat to být. Vždyť to nikam neuteče, navíc mě fakt začalo zajímat, kdo zabil toho malého chlapce.

Bylo zajímavé vidět, jak si lidé i po tolika letech vybavili danou situaci a co se stalo. Bylo to až neuvěřitelné, ale asi právě to seriálu dodávalo na kráse. Chápal jsem, proč se Suze tak líbí. Navíc mě na konci překvapilo, kdo za chlapcovu smrt mohl. Soused pedofil. To jako vážně? Tak tohle jsem nečekal.

„Už chápu, proč se ti ten seriál líbí. Ten konec jsem vážně nečekal," řekl jsem Suze, ale nedostalo se mi od ní žádné odpovědi. Podíval jsem se na ni a všiml si, že spí. Seriál mě pohltil natolik, že jsem si toho ani nevšiml. Ležela skrčená, brýle nakřivo, ale vypadala klidně. Ztlumil jsem hlasitost pořadu a pak se natáhl, abych jí sundal brýle. Odložil jsem je na stůl a pak vstal.

Odsunul jsem ze Suze peřinu a vzal ji do náruče. Něco zamrčela, ale neprobudila se. Rukou za zády jsem ji podepřel tak, aby si o mě opřela hlavu a nevysela jí dolů. Odnesl jsem ji do pokoje, položil do postele a pak se vrátil do obýváku pro její peřinu. Přikryl jsem ji a nechal ji spát. V obývacím pokoji jsem si udělal pohodlí a pustil se do dodělání prezentace. Ještě mě na ní čekal pěkný kus práce.

Suze

Probrala jsem se v teple peřiny. Natáhla jsem se k nočnímu stolku pro mobil a podívala se na čas. Bylo něco kolem sedmé, ale já jsem se cítila čile, odpočatě a plná energie, což byla po včerejšku vítaná změna. Včerejšek!

Prudce jsem se posadila a rozhlédla se po svém pokoji. Byla jsem u sebe v pokoji, ale byla jsem si jistá, že jsem usnula v obýváku při seriálu. Nebo ne? Chris. Sledovala jsem Odložené případy s ním. Vstala jsem z postele, zabalila se do županu a plná zvědavosti, zda jsem nebo nejsem v bytě sama, vykoukla z pokoje.

U pohovky byla položená černá taška a na konferenčním stole jsem viděla položený bílý notebook. Snažila jsem se pomalu našlapovat, když jsem šla k pohovce a pak se na ni podívala. Chris na ní ležel. Hlavu měl opřenou o opěradlo pohovky a nohy mu trčely ven. Asi by to chtělo větší pohovku. Chris sebou cukl a pak pomalu otevřel oči. Tmavě modrý pohled se zabodl do mě a já se začala cítit nepohodlně. Sakra. Vždyť já ani nebyla učesaná a vsadím se, že mám na hlavě příšerné ptačí hnízdo. Měla jsem se první učesat, dat si sprchu a rozhodně se převléct, ale na svou obranu, přece jen mě v pyžamu viděl už včera. Ale určitě jsem tolik nesmrděla.

„Dobré ráno, cizinko," řekl Chris chraplavým hlasem. Proč mě zrovna teď muselo napadnout, zda je pravda to co se o klucích říká po ránu? Radši na to nemyslet a prostě se chovat, jakože nic.

„Ehm, dobré. Dáš si snídani?" zeptala jsem se ho. Po tom všem co včera se mnou zažil a viděl mě v nejhorším stavu by si zasloužil víc.

„To zní dobře. Hned ji udělám," odpověděl mi a začal se pomalu zvedat z pohovky. Já asi špatně slyšela.

„Já myslela, že ji udělám já," vysvětlila jsem mu a založila si ruce na prsou. Chris se v sedě otočil na mě a nadzvedl obočí.

„Jsi nemocná," řekl a znovu mě tím naštval.

„Už je mi lépe, takže můžu udělat snídani a ty si mezi tím můžeš dat sprchu, třeba." Netuším proč jsem mu navrhla zrovna sprchu, ale rozhodně jsem nechtěla, aby dělal snídani, když jsem ji mohla udělat já. Nechtěla jsem, aby mě pořád obletoval, když jsem se o sebe mohla postarat sama. To že jsem mu chtěla udělat snídani mělo být poděkování za to, že se mnou strávil včerejší děsnou noc, kdy jsem musela vypadat příšerně.

„Dobře. To zní jako plán, ale pak mi pomůžeš s prezentací. Nebo-li ji můžeme dělat společně." Chris se zvedl z pohovky a protáhl se. To se mu pod tričkem napnuly svaly nebo si se mnou hrají mé vlastní oči? I když popravdě mohli, neměla jsem ani brýle ani čočky, takže jsem do dálky byla opět slepá, jak patrona.

„Dobře," vypravila jsem ze sebe a rychle zamířila do kuchyně, abych připravila volí oka, nějakou tu slaninu a zeleninovou oblohu k tomu. A tousty. Nesměla jsem zapomenout na tousty. Ty budou určitě víc potřeba než nějaká obloha.

Nachystala jsem si všechny potřebné ingredience a teprve, když jsem rozbíjela vajíčka na pánvičku mi došlo s čím jsem souhlasila a co to znamenalo. Chtěl tu zůstat. Se mnou. V tomto stavu a dělat náš společný referát do dějepisu. Sakra! S tímhle jsem nepočítala. Měla jsem být doma sama a vyležet to. Neměl tu být. Možná, že na něco zapomněl a po snídani hned odejde. Možná.

„Voní to hezky," řekl Chris, když vešel do kuchyně. Přešel za mě, až jsem cítila teplo vycházející z jeho těla a sebral mi z prkýnka okurek, který jsem zrovna krájela. Nevšímala jsem si toho a přendala ho na talířek. Pak jsem všechno dala na stůl a Chris si k němu sedl. Vzala jsem si uvařený čaj a sedla si na židli naproti němu. Přitáhla jsem si nohy k tělu a pohoukala čaj.

„Ty nebudeš?" zeptal se mě těsně předtím, než si dal kousek vajíčka do pusy. Zakroutila jsem hlavou.

„Nesnídám po ránu, navíc nemám vůbec hlad. Spíš si asi půjdu hodit sprchu." Chris se na mě usmál a přikývl. Odložila jsem hrnek s čajem na stůl a zamířila k sobě do pokoje, abych si vzala čisté oblečení. Nechtělo se mi už déle být v pyžamu, obzvlášť v Chrisově společnosti.

Ze skříně jsem si vytáhla tričko s krátkým rukávem, černé tepláky a růžový svetr, který mi byl trošku větší, takže jsem se do něj mohla hezky zachumlat. S čistým oblečením jsem zašla do koupelny, kde po Chrisovi ještě byla teplá pára a vůně pánského sprchového gelu. Asi použil Aidenův sprcháč, zatímco já použila svůj s vůní kávy.

Čistá, spokojená, převlečená do čistého oblečení a hlavně až když jsem vypadala zase jako člověk a ne mrtvola, jsem vyšla z koupelny. Špinavé pyžamo jsem hodila do koše se špinou. Chris seděl na pohovce a na klíně měl počítač. Ten můj ležel na stole a televize byla zapnutá. Zrovna tam běžel házenkářský zápas. Situace na hřišti se zkomplikovala, protože rozhodčí ukázali čas a útočící tým musel střílet. Sice jsem mužskou házenou moc nesledovala, ale byla jsem zvědavá, jak nakonec vystřelí na bránu. Nakonec to zahráli na dva pivoty, kteří uvolnili spojce místo k tomu, aby proskočila mezi obranou a vystřelila. Bohužel střelec trefil dřevno, takže svou šanci neproměnili. Škoda.

„To teda. Znáš to? Myslím ten sport?" Zarazila jsem se, když mi došlo, že jsem svou myšlenku řekla nahlas, ale musela jsem se chovat normálně. To bylo hlavní. Hlavně se chovat normálně a modlit se, že brzy odejde.

„Jo," odpověděla jsem mu jednoduše, ale nějak jsem tušila, že to jen tak nenechá. Obzvlášť, když se nadechoval k mluvení. Naštěstí se od dveří ozval zvonek.

Netušila jsem kdo to mohl být, ale pak mě jedna osoba napadla. Přešla jsem rychle k sobě do pokoje a podívala se na mobil. Samozřejmě. Měla jsem od ní dva zmeškané hovory. Vložila jsem si mobil do kapsy od tepláků a rychle přešla k vchodovým dveřím od bytu.

„Ahoj, Megs. Promiň, že jsem ti to nezvedla, ale byla jsem ve sprše," vysvětlila jsem menší brunetce na druhé straně dveří. Megan se na mě přívětivě usmála.

„V pohodě měla jsem ti dát vědět dřív. Můžu dál? Mám ty knížky, o které jsi mě požádala."

„Jasně." Uvolnila jsem Megan místo a ona mohla projít. Až teď jsem si všimla, že v ruce drží tašku a nepochybovala jsem o tom, že je dost těžká, vzhledem k tomu o co jsem jí požádala, aby mi přinesla.

„Brian říkal, že jsi nemocná. Jak ti je?" Zavřela jsem za ní dveře a stáhla si rukávy svetru přes prsty. Začínala mi být zase trochu zima. Usmála jsem se na Megan.

„Jo jsem, ale chci to do pondělí vyležet, takže mezitím můžu pracovat na tom projektu do dějáku." Megan mi přikývla a zamířila do obýváku. Následovala jsem ji. Budu si muset zase uvařit extra silný čaj, abych se zahřála a ještě se zabalit do deky. Dnešek bude dlouhý den.

„Netušila jsem, že tu někoho máš," vyrušila mě Megan z přemýšlení, jak se rychle zbavit rýmy a přitom podělat co nejvíc věcí do školy.

„Čauky. Tebe si pamatuji. Bylas v klubu s Brianem, že?" Chris. Jak jsem na něj sakra mohla zapomenout.

„Jo. A ty jsi?" zeptala se ho Megan překvapeně.

„Zná se s Becou a rozhodl se mi dělat chůvu plus máme spolu referát, na který jsem potřebovala ty knížky," ujala jsem se slova dřív než mohl Chris, protože pak by to asi nedopadlo dobře. Obvykle mi nedělalo problém strávit s Megan čas a povídat si hlavně o knížkách, ale nyní jsem se jí potřebovala zbavit dřív než Chris udělá nebo řekne něco co mě dostane do patové situace.

„A já myslel, že už jsme se spolu dostali do bodu kamarádství," nenechal to Chris být a taky něco řekl. Protočila jsem nad tím oči. Nejvyšší čas změnit téma. Tleskla jsem rukama a spojila je.

„Tak co jsi mi donesla a kdy to potřebuješ vrátit." Megan přešla ke mně do pokoje, kde položila tašku na židli a začala z ní vytahovat knížky různých velikostí a šířky. Bylo jich nejmíň deset. Tohle bude na dlouho a snad za to dostanu nejhůř dvojku, když se už tím budu probírat. Obvykle mi nedělá problém hodně číst, ale ráda si knížky ke čtení vybírám sama.

„Tu nahoře potřebuji vrátit příští týden, ale ostatní až vrátíš, tak vrátíš. Chtěla jsem ti donést ještě jednu takovou bichli, ale někdo si ji vypůjčil," řekla mi Megan.

„A dáš mi vědět, kdo si ji vypůjčil? Nebo až bude volná?" zeptala jsem se jí. Lepší mít co nejvíc informací ke zpracování než málo a vařit z vody.

„Jasně." Megan se podívala na hodinky na své ruce. Hned jsem je poznala. Brian jí je koupil k jejich výročí a ukázal nám je den předtím než jí je dal."No ráda bych pokecala, ale musím letět. Mám sraz s kamarádkami, tak nechci přijít pozdě."

„Nezapomeň se bavit," řekla jsem jí. Mile se na mě usmála a upravila si tašku na rameni.

„Nezapomenu. Ven trefím sama, ty se hlavně uzdrav, a abych nezapomněla. Brian si s tebou vyměnil úterní směnu za pátek. Oběma vám to pomůže. On potřebuje v pátek volno a ty se do té doby aspoň víc vyléčíš. Měj se. A ty taky Bečin kamaráde." Megan na mě mrkla a zadívala se vědoucím pohledem a pak prošla kolem Chrise pryč z pokoje. Ani jsem si nevšimla, že tam stojí. Teď to bylo tuplem trapný, navíc budu mít v práci na talíři, že se kolem mě motá hezký kluk. Ani bych se nedivila, kdyby vznikla nějaká sázka jako když Brian usiloval o Megan.

„Co to je?" zeptal se Chris, když přešel k mému stolu a vzal si do ruky první knížku.

„Megan dělá ve školní knihovně a někdy zaskočí i do městské. Něco mi půjčila na ten referát. Chtěla jsem se na to přes víkend podívat a pustit se do toho, abych veškeré fakta měla doložené."

„Tak se do toho pustíme. Třeba tam najdu něco i o svých pasážích," navrhl Chris, sebral si dvě knihy a zamířil s nimi zpět do obýváku. Na tohle nešlo říct ne, obzvlášť když na tom projektu děláme oba. Vzala jsem si další dvě knížky a zamířila za ním do obývacího pokoje, kde jsem si sedla na pohovku a pustila se do hledání potřebných informací.

A máme za sebou další kapitolu, kde byl tentokrát až na chvíli s Megan jenom Chris se Suze. Doufám, že se vám kapitola i příběh líbí a brzo se na vás znovu těším u dalšího dílu. :)