Chris

Včera jsme se Suze neměli žádnou hodinu společnou, a když jsem přišel k nim domů zase tam nebyla. Od Rebeky jsem se dozvěděl, že je v práci, ale musel jsem se připravit na dnešní přednášku. Na tu noc, kdy jsem ji odprovodil domů jsem neustále myslel. I když řekla, že jsme v pohodě, nebyl jsem si tím zdaleka jistý a to mě děsilo. Co když jsme v pohodě nebyly? Nelhal jsem jí. Toho polibku jsem nelitoval, za to ona vypadala, že ho lituje a to pořádně. Takže jsem se rozhodl přimět, aby toho nelitovala a k tomu jsem chtěl použít svůj šarm.

Čekal jsem na Suze, protože jsme měli mít společnou hodinu angličtiny, jenže za dobu co jsem před budovou kouřil se neukázala a do začátku hodiny zbývalo ani ne pět minut. Chtěl jsem na ni sice počkat, ale nechtěl jsem přijít pozdě na hodinu. Uhasil jsem cigaretu a zamířil do třídy. Posadil jsem se na volné místo, kde měla sedět Suze.

„Suze nepřijde. Ráno jí nebylo dobře, tak řekla, že zůstane doma a vyleží to," řekla Rebeka, když si všimla, že sedím ob židli od ní. Přemístil jsem se tedy na Suzino místo.

„Co jí je?" zeptal jsem se jí.

„Asi rýma. Moc toho ráno neřekla. Cítím se docela špatně, že ji nechávám samu doma, ale pokud bych nepřijela na tetinu oslavu narozenin byl by to konec světa," povzdechla si Rebeka. Z toho co jsem slyšel o jejích rodičích od Aidna byly pěkný snobi. Sám měl problém s nimi kolikrát vyjít, ale držel se díky Becce. Podle něj mu za to úskalí s rodiči stála.

„Ohlídám ji," nabídl jsem jí okamžitě."Stejně mám náhradní klíč a tento víkend žádný zápas nemáme, takže je to v klidu."

„To se máte. Já další den po oslavě jedu na zápas a pak jsme si chtěli s Aidenem udělat krásnou neděli, ale asi by jsme to měli zrušit. Co když to není rýma a Suze mě bude potřebovat."

„Lásko," oslovil ji Aiden a objal ji kolem ramen na uklidnění."Suze je dospělá a Chris se o ni postará. Že jo Chrisi?"

„Jasně," potvrdil jsem pohotově."Jen si hezky užijte zbytek neděle a pak se ve starání o Suze prostřídáme. Slibuji, že budu k ní slušný." Becca zvedla výhružně ukazováček a ukázala jím na mě.

„Opovaž se nebýt, Chrisi Martinézi jinak ti nakopu zadek." Zvedl jsem ruce na náznak míru. Beccu jsem si proti sobě poštvat nechtěl, ale bylo roztomilé, když se zlobila nebo chovala přehnaně ochranářsky. Zazvonilo a hodina začala s příchodem učitelky. Vytáhl jsem si sešit a začal si do něj dělat poznámky, což obvykle nedělám, ale nešlo zapomenout na to, jak si Suze dělala poznámky. Proč jí nedat ty moje a tím si zajistit další možnost k setkání?

Po poslední hodině jsem se ještě stavil v obchodě a pak konečně zamířil k Suze a Becce domů. Půjčil jsem si Aidenovo auto, protože na motorku byla stále zima, navíc on ho celý víkend potřebovat nebude. Já ano. Vzal jsem z auta tašky s nákupem a zamířil po schodech k Suze do patra. Měl jsem sice vlastní klíč, který mi Becca dala ještě předtím než se k ní Suze nastěhovala, ale i tak jsem zazvonil a čekal. Kdybych tam jenom tak vešel asi bych jí způsobil větší šok, než když se tu objevím před ní. Zpoza dveří jsem uslyšel šoupavé kroky a pak se dveře otevřely.

„Becco budu v pohodě," řekla, ale pak rychle zmlkla, když si všimla, že nejsem Becca.

„Ahoj," pozdravil jsem ji a usmál se. Suze na sobě měla fialový župan a pod ním šli vidět pouze kostkované pyžamové kalhoty. V obličeji byla pobledlá a oči měla skleněné. A to jsem nezmínil její červený nos a zábal kolem krku. Vypadala děsně nemocně. Už se nedivým, proč nechtěla Becca odjet.

„Ahoj. Co tady děláš?" zeptala se mě a přitáhla si župan víc k tělu.

„Kontrola pacienta. Becca se zmínila, že jsi nemocná, tak jsem se chtěl jen ujistit, že jsi v pohodě." Suze zakašlala a mě bylo jasné, že v pohodě rozhodně není.

„Už je mi líp. Navíc nemám moc času. Musím se nachystat do práce." Cože? Dělala si srandu?

„Ty chceš jít v tomto stavu do práce?" zeptal jsem se jí nevěřícně. To nemůže myslet vážně.

„Jo. Takže promiň, ale musím se nachystat. Ahoj a díky za návštěvu." Dřív než jsem stihl něco namítnout, mi zavřela dveře před nosem. Tolik ke slušnosti. Nahmatal jsem klíče v kapse a odemkl si.

„Jak? Co? Jak ses sem dostal?" blekotala překvapeně Suze s hrníčkem v ruce. Stála v obyváku a byla doslova v šoku. Zavřel jsem dveře a zahoupal klíčky na prstu.

„Klíčky. Odemykají a zamykají dveře jen pro informaci," poškádlil jsem ji.

„Vím, co znamenají klíčky, ale jak to že je máš ty?"

„Becca mi je dala ještě předtím než si tě sem nastěhovala."

„Skvělý. Mám vědět ještě něco. Jen aby mě tu třeba někdo nepřekvapil, když se večer budu dívat na film a najdu na pohovce cizího chlapa." Usmál jsem se její zmatenosti.

„Kromě mě už nikdo klíče nemá. Teda až na Aidna. A já si je vysloužil jen díky tomu, že jsme s Aidnem nejlepší kámoši a Becca občas potřebovala, aby jí někdo pohlídal dům, když tu nebyla."

„A ty jsi byl nejlepší možnost?"

„Jo. A teď uklidím nákup a uvařím ti polévku. Prý vyléčí všechny nemoci."

„Nemám hlad, ale díky. Vypiju čaj a půjdu do práce."

„Myslel jsem si, že si jen děláš srandu, ale ty chceš vážně v tomhle stavu jít do práce?" zeptal jsem se jí nevěřícně.

„Jasně, že jo. Počítají se mnou."

„To není někdo, kdo může jít místo tebe?" Vždyť nemohla jít v tomhle stavu do práce. Byla nemocná a musela ležet v posteli.

„Nechci nikomu rušit plány. A přestaň se starat. Je mi dost dobře na to, abych šla do práce, oddělala si směnu a pak si lehla do postele a spala. Jen se prostě nadopuji prášky, udělám si čaj, teple se obleču a je to. A ty bys měl jít." Ukázala rukou ke dveřím. Tak na to, ať zapomene. Tak lehce se mě nezbaví.

„Nejdřív vybalím potraviny a uvařím ti polévku."

„Fajn," vydechla poněkud naštvaně Suze a pak zamířila k sobě do pokoje. Ještě předtím než za sebou zavřela dveře jsem ji slyšel, jak řekla kretén. Určitě to směřovala na mě. Jen jsem se usmál a zamířil do kuchyně vybalit jídlo. Mezitím jsem napsal Becce o Suzině plánu jít do práce a sundal si bundu. Během příprav na polévku mi zazvonil telefon. Na obrazovce byla Rebečina fotka.

„To si dělá srandu?" vyjela na mě hned, jak jsem jí to vzal. Dnes asi obě se slušností šetří.

„Taky tě zdravím a ne nedělám. Nechce si to nechat vymluvit. Vařím jí polévku, ale nechce ani ji a vypadá děsně. Vsadil bych se, že má i horečku," řekl jsem Becce. Uvnitř mě mi mé svědomí říkalo, že není hezké, když na Suze takto bonzuji, ale sám jsem si nevěděl rady. Co by jí řekli na to, že nepřišla do práce bez omluvy? Možná bych mohl zavolat Filipovi, aby řekl jeho sestře o Suzině stavu, ale už ho vidím, tak ochotně se do toho žene a já sám nemám číslo do Temple baru. Navíc by moji verzi nemuseli věřit.

Slyšel jsem, jak si Becca na druhé straně povzdechla." Proč musí být tak tvrdohlavá. Hele na ledničce je připnuté číslo do baru, kdyby se její stav zhoršil tak tam prostě zavolej a omluv ji, nevidím jinou možnost."

„A to ji tu mám zamknout? Becco ona je odhodlaná do té práce jít." Pak mě něco napadlo. Máma na bráchu používala jednu taktiku, jak ho donutit, aby nesimuloval a šel do školy. Já bych mohl použít něco podobného."Hele něco mě napadlo, pak ti zavolám a dám ti vědět, jak to dopadlo. Zkusím ji udržet doma v posteli."

„Dobře. Měj se a neudělej nic za co bych tě měla zabít."

„Neboj. Užijte si oslavu." Ještě než jsem vypnul hovor jsem slyšel, jak Becca něco zamrmlala. Ztlumil jsem polévku a zašel do koupelny. Věděl jsem, kde má Becca lékárničku a z ní jsem vytáhnul teploměr. S ním jsem zamířil k Suze do pokoje.

Zaklepal jsem předtím než jsem vešel dovnitř. Suze na sebe zrovna dávala teplý černý svetr, ale i tak vypadala, že je jí stále zima.

„Stále jsi odhodlaná jít do práce?" zeptal jsem se jí. Nebyla ještě pobledlejší než předtím?

„Jo," odpověděla mi.

„Víš jaká je to blbost? Musí být někdo, kdo může jít místo tebe." Suze si povzdechla.

„Je, ale nechci, aby kvůli mně museli rušit své plány. Hele je mi dobře, takže si ještě uvařím čaj do termosky a půjdu." Zůstal jsem stát ve dveřích tím jí blokoval východ z pokoje. Ukázal jsem jí v ruce teploměr.

„Mám návrh. Když se ukáže že nemáš teplotu, nechám tě jít, ale když se ukáže, že ji máš, zůstaneš v posteli a budeš se léčit."

„A co mi zabrání v tom abych prostě odešla?" zeptala se mě s přimhouřenýma očima. Ukázal jsem na sebe.

„Já. Můžu ti schovat klíče nebo můžu místo tebe zavolat do baru a říct jim, že jsi nemocná a musíš zůstat v posteli."

„Tak či tak mě prostě chceš donutit, abych zůstala doma a potila se v posteli, že?"

„Přesně tak." Všiml jsem si, jak Suze zatíná a zase rozevírá ruku. V očích se jí objevil vztek. To jsem ji vážně naštval?

„Potřebují mě v práci," trvala dál na svém. Bože, ona byla vážně tvrdohlavá jak mezek.

„Nemocná jim stejně budeš k ničemu. Bude lepší, když se vyléčíš a pak tam nastoupíš v plné síle, tak co to bude." Natáhl jsem k ní ruku s teploměrem. Ostrčila ji.

„Mám jen třicet sedm a půl. To nic není. Měřila jsem se hned co jsem zašla do pokoje. Nejsem pitomá, abych si nezjistila, zda mám nebo nemám horečku," obořila se na mě.

„To už je horečka."

„Není vysoká."

„Ale může se zvýšit. Vážně chceš, abych se tu s tebou hádal o takto banální věci?"

„Proč ti vůbec záleží na tom, zda půjdu nebo nepůjdu do práce? Není to tvoje věc. Je to mé rozhodnutí."

„Možná proto, že mi záleží na tvém zdraví. Suze, přestaň být tak tvrdohlavá. Myslím to dobře. Vždyť vidím, že i v tom svetru ti je zima. Nebyla bys jim tam moc platná." Musela vědět, že mluvím pravdu tak proč na tom tak trvá. Suze zazvonil telefon. Vzala ho. Určitě jen proto, aby se vyhnula pokračování téhle konverzace.

„Ahoj Trin, za chvíli budu v práci," řekla do telefonu. Viděl jsem, jak její tělo ztuhlo a ona si přejela rukou přes čelo. Něco se jí nelíbilo."Jsem v pohodě, jen trochu kašlu."

„A má teplotu!" zařval jsem a doufal, že mě osoba na druhé straně telefonu uslyší. Suze se na mě zamračila. Usmál jsem se na ni. Taky umím být tvrdohlavý, když na to přijde.

„Trin, je mi fajn. Zvládnu pracovat."Tak to bych chtěl vidět."Fajn zůstanu doma a vyležím to. Vyděračko, ale neměl dnes mít Brian nějaké plány s Megan?" Suze se odmlčela, když čekala na odpověď."Fajn, zůstanu doma a nemusíš chodit. Mějte se."

„Zůstávám doma, spokojený," řekla mi, když položila telefon. Ani nevěděla, jak moc. Usmál jsem se.

„Jdu dodělat tu polévku a ty do postele," ukázal jsem na postel a doufal, že si tam opravdu lehne a nebude mě chtít zase vyhnat pryč. No i kdyby to zkusila, stále mám klíčky.

Nechal jsem Suze v pokoji a odešel do kuchyně dodělat vývar. Uvařil jsem k němu nudle, a když byla polévka hotová, naložil jsem ji pro Suze do talířku. Ten jsem dal na tácek společně se lžící a další várkou čaje, do kterého jsem přidal i citron. Ještě jsem k tomu přidal cukřenku a byl se svým výkonem spokojen. Aspoň k něčemu mi teď byly ty doby, kdy jsem se staral o bráchu, když byl nemocný, protože John byl na univerzitě a rodiče v práci.

Zanesl jsem tácek s věcmi k Suze do pokoje a s radostí zjistil, že opravdu leží v posteli s notebookem v klíně. Něco do něj ťukala a mě by nepřekvapilo, kdyby to byla prezentace do dějáku.

„Víš, že bys měla odpočívat?" zeptal jsem se jí a položil tácek s věcmi na noční stolek na její straně postele.

„Odpočívám," odpověděla mi jednoduše, ale nespustila pohled z notebooku.

„To teda vidím."

„Co tu vůbec stále děláš? Neměl bys být někde jinde?" zeptala se mě podrážděně, ale konečně se na mě podívala. Zlobila se, ale ne dostatečně. Pokrčil jsem rameny.

„Momentálně nemám lepší věci na práci."

„A co tvá půlka prezentace?" Ona se mě vážně snažila zbavit. Přešel jsem postel, sundal si boty a lehnul si vedle ní do postele. Opřel jsem se zády o čelo postele a zadíval se na obrazovku notebooku. Suze měla otevřený word, ale nevypadalo to, že by tam měla něco do školy. Už podle názvu souboru mi to nesedělo. Byl totiž pojmenovaný Záchrané lano. Suze soubor rychle zavřela a teď se na mě usmála předpřipravená prezentace do dějepisu. Natáhl jsem se pro její notebook.

„Tak co už máme hotové?" zeptal jsem se jí. Atmosféra mezi námi o něco zhoustla. Byl jsem si toho vědom, ale netušil jsem zda je si toho vědomá i ona.

„Moc jsem toho ještě nestihla, ale rozhodně toho mám víc než ty. Víš možná bys měl odejít a začít pracovat na své půlce," navrhla.

„A ty bys zase mohla sníst trochu té polévky. Jsem dobrý kuchař a taky tam máš čaj s citrónem."

„Nemám hlad, ale za ten čaj dík," řekla a vzala si hrnek do ruky. Napila se a zašklebila.

„Moc citrónu?" dobíral jsem si jí, zatímco jsem si prohlížel prezentaci. Na to, že byl pátek a úkol byl zadán v pondělí toho už měla docela dost. Oproti mě toho měla o hodně dost. Já neměl totiž ani čárku. Chtěl jsem se do toho pustit tento víkend, ale nechtělo se mi tu Suze nechávat samotnou. Co kdyby se jí přece jen přitížilo a ona potřebovala pomoc. Zajedu si pro věci až bude spát a pak tu s ní strávím víkend.

Suze odložila hrnek a natáhla se, aby mi vzala notebook. Nechal jsem ji. Usadila si ho v klíně a rozkašlala se. Vůbec se mi její kašel nelíbil a rozhodně jsem si všiml i toho, že mluví přes nos. Měla by si vzít nějaký prášek.

„Máte tu nějaké prášky na krk?" zeptal jsem se jí připravený jí ho donést.

„Jo, ale nepotřebuji je. Postačí čaj s citrónem, zábal na krk, víkend proležený v posteli a v pondělí budu zase jako rybička."To určitě. Vypadala, že v pondělí možná bude tak teprve bez horečky, ale rozhodně ji bude ještě bolet krk. Zvedl jsem se z postele a odešel do koupelny, abych jí připravil zábal na krk.

Když jsem se vrátil k posteli, Suze měla sluchátka v uších a zase něco ťukala. Určitě si myslela, že jsem se rozhodl odejít. Byla na omylu. Posadil jsem se na okraj postele s připraveným zábalem, který se skládal z mokrého kapesníku, sáčku a šátku. Suze si sundala unaveně sluchátka z uších.

„Myslela jsem, že jsi odešel," řekla upřímně.

„Myslelas špatně. Mě se jen tak nezbavíš. Ukaž, uvážu ti to kolem krku," odpověděl jsem jí.

„Co je to?" zeptala se, ale posadila se tak, abych jí mohl dát zábal kolem krku.

„Zábal na ten krk." Omotal jsem jí zábal a pak jí instinktivně šáhl na čelo. Dělal jsem to i svému mladšímu bráchovi, když jsem se o něj staral. Zjišťoval jsem, že zkušenosti z Liamovi nemoci se mi teď hodili. Suze rychle ucukla a lehla si zpátky do postele, tak že byla opřená o čelo postele, ale i ta chvíle mi stačila na to, abych poznal, že celá hoří. Rozhodně měla vyšší horečku než tvrdila. Musela odpočívat a ne hledět do notebooku, ať už na něm dělala cokoliv. Zaklapl jsem ho a sebral jí ho.

„Co to děláš?" vyjela na mě.

„Musíš odpočívat a to znamená i prospat se. Celá hoříš," řekl jsem jí a odložil jí počítač na stůl. Suze se začala zvedat z postele. Tak to ne.

„Jsem v pohodě. Dej mi ho zpět." Přešel jsem k ní dřív než stihla vstát z postele a zatlačil ji zpět do postele. Snažila se mi vzdorovat, ale sedl jsem si na poste, chytil ji za ruce a přitlačil jí je na polštář.

„Budeš nemocný."

„Klidně, je mi to fuk, navíc mám docela dobrou imunitu co se nemoci týče."

„Pusť mě," obořila se na mě. Nechápal jsem proč je tak naštvaná. Becca by byla radostí bez sebe kdyby se o ní Aiden takto choval kdyby byla nemocná. Za to Suze spíš vyvádí.

„Když zůstaneš ležet a budeš odpočívat, tak klidně." Suze se uklidnila a já ji pustil. Přetáhla přes sebe peřinu a zabalila se do ní.

„Proč tu seš? Proč se vůbec staráš?" zeptala se mě.

„Protože to kamarádi dělají. Pomáhají si, když je potřeba a to platí i o nemoci."

„Hm." Vzal jsem to jako její kapitulaci. Přešel jsem k jejímu počítači a zapnul ho.

„Co jdeš dělat?" zeptala se mě podezřívavě.

„Jdu udělat něco do té prezentace a ticho. Někdo tu má spát," napomenul jsem ji. Uslyšel jsem, jak zašustili peřiny a o chvíli později vedle mě stála ve velkém červeném tričku, na kterém měla potisk medvěda a na nohách měla červeno bílé kostkované kalhoty. Zaklapla mi notebook a pak se na mě naštvaně podívala.

„Máš ležet," připomněl jsem jí.

„A ty bys tu neměl být. Nebudeš se mi hrabat v počítači, zatímco budu spát," zlobila se na mě.

„Nechtěl jsem se ti hrabat v počítači. Jen jsem chtěl dodělat tu prezentaci nebo spíš do ní něco přidat," opravil jsem ji.

„To je to samý," trvala na svém. Zvedl jsem ruce v gestu, že se vzdávám.

„Přísahám, že se nepodívám na nic z tvého počítače kromě té prezentace." Suze se objala rukama a odvrátila ode mě pohled. Opak vyhýbala se mi pohledem.

„Nevěříš mi?" zeptal jsem se jí nejistě. Prohrábla si rukou vlasy.

„Já nevěřím nikomu," zašeptala. Tak takovouto odpověď jsem nečekal, i když jsem asi měl. Už jsem asi rozuměl jejímu chování. To proto mě tu nechtěla. Nevěřila mi. Ticho, které mezi námi vzniklo bylo tíživé. Suze si všimla, že na sobě nemá nic kromě pyžama a hned si přes sebe hodila župan, do kterého se zabalila.

„V kuchyni máš ještě polévku," řekl jsem a zvedl se ze židle. Suze se mi stále vyhýbala pohledem. Prošel jsem kolem ní, ale zastavil jsem se ve dveřích a otočil se k ní.

„Máš ráda své soukromí?" zeptal jsem se jí. Podívala se na mě. V jejích očích byla únava a lítost. Čeho litovala?

„Každý má rád své soukromí. Není to nic proti tobě, Chrisi, prostě jen nikomu nevěřím. I když tu osobu znám déle, tak jim nevěřím," vysvětlila mi. Vzpomněl jsem si na jednu z hodin psychologie. Tím, že nikomu nevěřila se chránila, ale já netušil proč. Co se jí stalo, že zaujala tento postoj? Nevěděl jsem zda ji mám nechat o samotě nebo tu zůstat.

„Budu v obyváku, kdybys něco potřebovala," řekl jsem jí.

„Neodcházíš?" zeptala se mě podezřívavě. Možná mi nevěřila, ale chtěl jsem si u ní získat aspoň trochu důvěry. Občas jsem se choval jako idiot, často když jsem byl zlitý, ale nikdy jsem si nepřišel jako takový hovado, které by si nezasloužilo trochu té důvěry. Nebyl jsem špatný, i když si to někdo mohl myslet a rozhodně jsem nechtěl, aby si to myslela ona.

„Ne. Pro jistotu tu zůstanu, kdyby ti bylo hůř a potřebovalas pomoc a žádné dohady. Prostě tu jen budu, zatímco ty budeš spát," vysvětlil jsem jí a odešel z jejího pokoje. Zavřel jsem za sebou dveře, abych jí dopřál soukromí. Přešel jsem k pohovce a zapnul televizi.

Seděl jsem tam a přepínal kanály, dokud nezačala padat únava i na mě. Měl bych si zajet pro věci, ale nejdřív jsem chtěl zkontrolovat Suze. Potichu jsem otevřel dveře od jejího pokoje a všil si, že spí. Byla zabalená v peřině až na hlavu. Vypadala klidně. Přešel jsem až k ní a opatrně jí položil ruku na čelo. Zamrčela, ale neprobudila se. Zdálo se mi, že jí horečka o něco klesla, navíc hrnek s čajem měla prázdný, ale polévky se ani nedotkla.

Odnesl jsem tácek zpátky do kuchyně a uvařil jí nový čaj, který jsem jí potom položil zpátky na stolek s papírkem, že jsem si zajel jen pro věci. Zavřel jsem za sebou dveře od jejího pokoje, oblekl si bundu a vyšel z bytu. Zamkl jsem za sebou a doufal, že budu dostatečně rychlý na to, abych se vrátil dřív než si přečte lísteček.

Tadá, kdo se těšil na další díl tohoto příběhu? Suze nám onemocněla a Chris se o ni stará. Koho překvapilo, že Suze nikomu nevěří? Těším se na jakékoliv vaše komentáře. :) Vaše makea 16. :)