Suze

Probrala jsem se ze spánku, který pořádně ani nebyl spánkem, spíš podřimováním. Postavila jsem se před zrcadlo a zkontrolovala svůj vzhled. Na sobě jsem měla černé tepláky a světle růžový svetr. Na to, že si na růžovou barvu nepotrpím už asi od svých deseti, tak tento svetr miluji, i když jeho barva je už značně opraná. Stáhla jsem si vlasy do chaotického drdolu a byla se svým vzhledem spokojen. Brianovi mohlo být jedno, jak vypadám, když má sám přítelkyni a nikdo jiný doma nebyl.

„Suze. Jsi tady?" Nebo jsem se spletla? Vložila jsem si ruce do kapes od tepláků a vyšla z pokoje do obýváku, kde se ani ne o chvíli později objevila Rebeca. Dveře od bytu se hlasitě zavřely.

„Jsi doma!" vykřikla nadšeně. Odhodila svou červenou bundu přes křeslo a zamířila do kuchyně. Následně se v obýváku objevily tři další osoby. Teda spíš kluci. Aiden, Chris a Filip. Obvykle si jména nepamatuji, ale vzpomínala jsem si na jeho obličej, když se bavil s učitelkou v hodině angličtiny. Blond vlasy měl krátké a schované pod čepicí, ale jeho zelené oči se upřely na mě.

„Filipe tohle je Suze, nová Bečina spolubydlící. Suze, tohle je Filip," představil nás Aiden, který si stejně jako ostatní sundával bundu.

„Ahoj," pozdravila jsem stručně Filipa a pak kolem nich přešla do kuchyně, kde jsem se opřela o kuchyňskou linku. Slyšela jsem, jak Chris zavolal mé jméno. Neodpověděla jsem mu. Becca zrovna vytahovala něco z ledničky.

„Nemáš mít dnes trénink?" zeptala jsem se jí rovnou. Becca hrála volejbal a to, že jsem si zjistila, kdy má tréninky byla jedna z prvních věcí, takže jsem pochopitelně dnes nepočítala s tím, že tu bude a už vůbec ne s tím, že tu budou i kluci. Měla jsem raději Brianovi říct, že se budeme učit u něj.

„Měla bych, ale nemám, jelikož je nějaká schůze všech trenérů, takže pro dnešek nám všem tréninky odpadly a s kluky jsme se rozhodli, že se apolečně něco naučíme, teda až po jídle a pak shlédneme nějaký film," vysvětlila mi Becca. Skvělý."Nevadí ti to, že ne? Jestli tak se k nám můžeš přidat. Vlastně jsem s tím trochu počítala, i když Chris cosi říkal o tom, že byste se spolu mohli udělat nějakou prezentaci do historie." Zakroutila jsem nevěřícně hlavou a rukou přejela po hladkém povrchu mramorové kuchyňské desky.

„Sorry, ale už mám jiné plány i co se jídla týče." A přesně ve chvíli, kdy jsem to řekla, se ode dveří ozval zvonek. Brian měl vždy skvělé načasování.

„Dojdu otevřít!" zakřičel z obýváku Chris. Tak to ne. Rychle jsme vyběhla z kuchyně, protáhla se kolem něj a otevřela hlavní dveře, za kterými stál vysmátý Brian.

„Ahoj," pozdravila jsem ho.

„Čau," oplatil mi pozdrav a vytáhl si z ucha sluchátko. „Objednal si někdo čínské nudle s kuřecím gyrosem a kafé?" Brian zvedl ruce. V jedné držel průsvitnou tašku s kartónovou krabičkou a v druhé plato, na kterém byly položené dva plastové kelímky.

„Bože díky. Jsi má spása, Briane," řekla jsem a vzala si od něj tác s kelímky.

„To nic nebylo po včerejšku. Jo a mám ti od Trin vzkázat, že ještě jednou děkuje a to kafé máš od ní. Potkal jsem ji v kavárně s nějakou kočkou, když jsem ti ho chtěl koupit a jsme zvědavý, kdy zavolá Tess, že je zase nemocná, když se promenáduje v zimě jen v krátké růžové sukni." Zasmála jsme se. Typická Trin. Poodstoupila jsem od dveří, naznačila hlavou, aby šel dovnitř a sama se otočila připravená odejít k sobě do pokoje. Jenže cestu mi blokoval Chris a vstupní chodbička byla uzunká, takže jsem se kolem něj nemohla protáhnout. Skřížil si ruce na hrudi a nadzvedl jedno obočí.

„Takže Brian není tvůj přítel?" zeptal se mě podezíravě. Co mu po tom vůbec bylo a proč jsem se zrovna já musela dostat do této situace?

Protočila jsem oči a odpověděla:"Taky že není. Má přítelkyni."

„Proč mám pocit, že je tu napětí?" zeptal si Brian. Cítila jsem jeho mohutnou postavu, jak se za mnou tyčí. Chrisův pohled se přesídlil ze mě na něj. Zamávala jsem mu rukou před obličejem. Tahle situace byla směšná.

„Halooo. Říkala jsem, že mám plány, takže jsem nelhala, jestli jde o tohle. Dnes fakt nemám čas dělat prezentaci. Potřebuji se naučit matiku."

„Chrisi, proč stojíš v předsíni? Pojď mi raději pomoct vařit," ozvala se Rebeca. Díky Bohu za další ženu v tomhle bytě, kde to začínalo překypovat testosteronem.

„Už jdu mami," odpověděl jí. Ještě než rychle odešel mě cvrnkl do nosu.

„Hej," obořila jsem se na něj, ale to už zacházel do kuchyně a jedinou jeho odpovědí byl smích.

„Nepřekazil jsem něco?" zeptal se pobaveně Brian. Protočila jsem oči.

„Sklapni a pojď za mnou."

„Rozkaz madam." Jen jsem si povzdechla a zakroutila nad jeho chováním hlavou. Rozhodla jsem se to nechat být, jelikož mi donesl oběd a kafé. Dvě věci, za které jsem byla vděčná a pokud mi vysvětlí matiku tak budu ještě radši.

Christian

Stál jsem vedle Beccy v kuchyni a škrabal brambory. Vždycky jí někdo z nás pomáhal, když nám vařila jídlo a tentokrát to bohužel vyšlo na mě. Naštěstí jsem u toho mohl přemýšlet o tom klukovi, který byl se Suze v jejím pokoji. Na pohled vypadal blonďák s dlouhými vlasy v pohodě a co víc. Přišel mi známý, jenže jsem si nedokázal vzpomenout odkud ho znám.

„Hele neloudej se s těmi brambory nebo kluci začnou řvát, že mají hlad. Co je s tebou. Dnes jsi cosi zpomalený," opomenula mě Becca. Protočil jsem oči a vzal si do ruky další brambor na oškrabání.

„Znáš ho? Toho Briana co je s ní v pokoji?" zeptal jsem se jí. Netuším proč, ale štvalo mě, že tam je. I to, že jsem netušil co tam dělají.

„Nop. Viděla jsem ho poprvé, ale působí jako fajn kluk," odpověděla mi."Hele, doufám, že nemáš postraní úmysly s mojí spolubydlící." Já a postraní úmysly? Jak ji to vůbec mohlo napadnout. Ale možná měla malinko pravdu. Možná dokonce malinko víc. Na Suze prostě něco bylo a mě zajímalo co.

Slyšel jsem, jak se otevřely nějaké dveře a pak silné kroky. Tohle rozhodně nebyla Suze. Podíval jsem se ke dveřím do kuchyně, kterými prošel Brian. Na sobě měl šedou mikinu a černé kalhoty. Prohrábl si rukou dlouhé vlasy a odhrnul si je z obličeje.

„Ahoj," pozdravil. Pokývl jsem mu hlavou. I když měl na sobě mikinu nepochyboval jsem, že se mu pod ní skrývají svaly. To by nejspíš i vysvětlovalo to, že má přítelkyni. Spíš jsem se divil tomu, že ho nechala o samotě se Suze v pokoji. Možná o tom ani neví.

„Nazdar. Hledáš něco?" zeptala se ho přívětivě Becca. Naše slečna se všemi kamarádka. Neměl jsem jí to za zlé.

„Jo. Suze mě poprosila, jestli bych jí nedonesl misku čokoládových cereálií. Teda přesněji, chtěla si pro ně dojít sama, ale řekl jsem jí, že jí pro ně dojdu, zatímco bude počítat," řekl blonďák a schoval si ruce do kapes v mikině.

„Fajn, hned jí to nachystám," nabídla se Becca. Ustala v krájení zeleniny do salátu, otřela si ruce a začala chystat Suze její cereálie.

„Takže, odkud se vy dva znáte?" zeptala se ho, zatímco hledala misku. Chytrá to ženská. Jak líp získat informace, než od přátel.

„Pracujeme spolu v jednom baru." Becca pískla a já se taky divil. Suze a bar?

„Bavíme se o té samé Suze?" zeptala se ho překvapeně Rebeca. Brian se zasmál.

„Jasně, že jo. Sedí ve svém pokoji a drtí se s mou pomocí matiku, na kterou si včera stěžovala a dělá se mnou v baru. Asi toho o ní moc nevíte co?" Becca pokrčila rameny a já neměl žádnou potřebu zapojovat se do rozhovoru, dokud se od něj dozvídám informace o ní. Už jsem řekl, jak mě ta holka děsně zajímá a přitahuje? V jednu chvíli je jako neviňátko a v další nebezpečná kočka.

„Jen to co nám sama řekne," řekla popravdě Becca. Brian se usmál.

„Jo není zrovna sdílný typ, ale je to skvělá holka. Docela mě překvapilo, když souhlasila s tím, že ji matiku doučím."

„Jo to je. Tady to je." Becca mu podala misku plnou cereálií se lžičkou a následně celé balení." Pro jistotu," dodala a usmála se. Brian si to od ní vzal.

„Dík. Jdu zjistit, jak to zvládá," řekl a zamířil zpět do jejího pokoje.

„Mohla jsi zjistit, v kterým klubu dělá," promluvil jsem konečně.

„A nebo ses ho mohl zeptat sám. Myslím, že to už stačí. Můžeš jít zpět za klukama, já to dodělám a za chvíli můžeme přijít pojíst," řekla Becca. Očistil jsem si teda ruky do hadry.

„Díky mami." Dal jsem ji pusu na líčko, vzal si z ledničky kolu a zamířil za Filipem a Aidenem do obýváku, kteří zrovna hráli nějakou hru na konzoly.

Suze

„Už jsem se zmínila, jak matiku nesnáším?" postěžovala jsem si Brianovi. Zasmál se.

„Jo, už ses o tom zmínila," řekl pobaveně. Zajela jsem si rukou do vlasů a odolávala nutkání se za ně zatahat popřípadě nějaké vytrhat. Tohle je marné. Vyfoukla jsem z plic vzduch a zadívala se na příklad na papíře. Už jsme tu seděli okolo dvou hodin a Brian mi trpělivě vysvětloval, jak při počítání postupovat. I když jeho trpělivost nekolísala, ta má ano. Nešlo mi to a to mi cuchalo nervy. V takových chvílích si má trpělivost brala volno.

Zhluboka jsem se nadechla a pustila se do počítání příkladu. Brianovi zazvonil mobil. Vytáhl ho z kapsy a automaticky přijal hovor.

„Ahoj, zlato," pronesl vesele do telefonu. Následovalo dlouhé ticho, které Brian přerušil slovy, budu tam. Zavěsil a podíval se omluvně na mě.

„Přijeli Meganiny rodiče a ptala se mě zda s nimi nezajdu na večeři, než budu muset do práce." Aneb stručně řečeno potřebuje odejít. Chápavě jsem se na něj usmála.

„V pohodě, stejně jsi mi už všechno vysvětlil, teď je jen na mě, abych to pochopila," uklidnila jsem ho. Nechtěla jsem, aby si myslel, že mě tu nechává jako svou rozdělanou práci. Brian vše dokončoval a naše malé doučování tomu nebylo jinak.

„Dobře. Kdy ten test píšeš?" zeptal se mě a začal si oblíkat bundu. Otočila jsem se na židli k němu.

„Ve středu, ale zítra mám večer směnu, takže bych se toho moc nenaučila," odpověděla jsem mu. Přikývl.

„Možná se večer s Megs stavíme a trochu si užijeme. Navíc Dylan má mít narozeniny, takže to nejspíš oslavíme při otvíračce, kdy tam není moc lidí. Navíc přes týden."

„super. Budu se na vás těšit." Brian si zapnul bundu. Vstala jsem od stolu, abych ho vyprovodila. Otevřela jsem dveře od pokoje a zamířila rovnou ke vchodovým dveřím aniž bych se pdívala co v obýváku dělá Becca a kluci. Brian mě následoval a rozloučil se s nimi.

„Tak ahoj," rozloučila jsem se s ním a na rozloučenou ho objala. Musel se sklonit, protože byl asi o hlavu větší než já."Ještě jednou díky."

„Není za co. Víš, že nemusíš všechno zvládnout sama." Usmála jsem se nad jeho milým chováním. Věděla jsem, že nemusím vše zvládnout sama, ale to neznamenalo, že to tak nemám radši.

„Já vím. Nech Megs pozdravovat." Brian přikývl, plácl si se mnou a vydal se chodbou pryč. Zůstala jsem stát ve dveřích a uvažovala nad tím, jak krásné je mít pouto jaké mají ti dva. Zatřepala jsem hlavou, abych takové myšlenky vyhnala z hlavy. Zavřela jsem dveře a vydala se do obývacího pokoje.

Rozhlédla jsme se po místnosti. Učebnice se sešity leželi na bílém konferenčním stolku a jejich majitelé sledovali film. Zadívala jsem se na televizi a usmála se.

„Piráti z Karibiku?" zeptala jsem příjemně překvapená jejich výběrem. Z pokoje jsem neslyšela žádnou hádku, ale to neznamenalo, že nemohla proběhnout.

„Je to jeden z mála filmů, na kterém se s kluky shodnu. Sexy Orlando Bloom a Johny Depp pro mě a Keira Knightley pro kluky," odpověděla mi Becca, která ležela na pohovce vedle Aidena, který ji objímal. Byli sladký pár.

„Přidáš se k nám?" zeptal se mě Chris, který se rozvaloval na jednom z křesel. Úsměv, který jsem ani netušila, měla na obličeji, zmizel.

„Musím si ještě něco dodělat," prohodila jsem pohotově a zamířila zpátky k sobě do pokoje. Kdybych se měla dívat sama s Rebecou, možná bych i souhlasila, ale v přítomnosti těch tří radši ne. Zavřela jsem za sebou dveře, pustila písničky a ponořila se zpátky do počítání.

Vypočítala jsem ještě několik příkladů. Některé vyšli, některé ne a u jiné jsme přeskočila, protože jsem nevěděla, jak na ně. Přes všechno Brianovo snažení jsem v tom stále plavala. Nechala jsem toho dřív než jsem se mohla naštvat. Podívala jsem se na čas. Bylo něco po osmé. I bych si dala sprchu, ale nechtělo se mi procházet obývákem, tak jsem se rozhodla, že sprcha počká. Do školy jsem měla vše hotové a přepadla mě děsná touha něco si přečíst. Přesněji ne něco, ale mou oblíbenou knížku, která se jmenovala Počkám na tebe od autorky J. Lynn. Tenhle díl z celé série jsem milovala nejvíc.

Nechala jsem puštěné písničky a přešla k malé knihovničce, kterou jsem měla poblíž postele. Přejela jsem rukou po všech knížkách, které jsem v poličkách měla a nakonec spočinula rukou na mé oblíbené knížce. Vytáhla jsem ji a přejela po jejím obalu.

„Lynsdey Sterling? Tu neznám," ozvalo se pokojem. Nezapištěla jsem, ale lekla se až jsem i poskočila. Podívala jsem se na Chrise, který se skláněl nad počítačem a pozoroval klip, na kterém Lynsdey v ledové jeskyni hrála na housle. Kdy se sem stihl dostat a navíc tak, abych si ho ani nevšimla?

„Já vím, že nemám čisté svědomí, ale musíš mě pořád lekat?" zeptala jsem se ho podrážděně. Položila jsem knížku na postel a založila si ruce na prsou. Chris se na mě pobaveně bavil.

„Cože? To slyším prvně."

„Co? To neznáš?"

„Ne." Aha.

„Proč nemáš čisté svědomí?" zeptal se mě zvědavě.

„To se říká. Když se tě někdo lekne, tak nemá čistý svědomí. Víš co to je fuk. Co tu chceš?" zeptala jsme se ho rovnou. Čím dřív se ho zbavím, tím líp.

„Přišel jsem se rozloučit. Aiden nás odveze dom a pak se prý vrátí zpátky za Beccou. Takže, ahojky, Suzi." Dřív než jsem se stihla nadít, mě Chris pořádně objal. Netušila jsem, jak mám reagovat. Po chvíli ode mě odstoupil a zamračil se.

„Neuškodilo by, kdybys mě taky objala," pokáral mě. Objala jsem se pažemi a nejistě přešlápla.

„Nejsem na objímání," zalhala jsem a doufala, že mou lež neprohlédne.

„A na co jsi?" zeptal se mě s uličnickým výrazem ve tváři.

„Do této konverzace se nemíním pouštět," řekla jsem popravdě.

„Chrisi hejbni kostrou. Kluci začali hrát pokr a nechci přijít pozdě. Čauky Suze." Ve dveřích od pokoje se objevil oblečený Filip.

„Ahoj," rozloučila jsem se s ním a zamávala mu.

„Už jdu. Uvidíme se zítra, cizinko," rozloučil se se mnou i Chris a společně s Filipem odešli z mého pokoje. Vydechla jsem si a rozhodla se vejít do koupelny hned, jak se za nimi zavřou dveře. A pak rovnou do postele číst knížku a nakonec spát.

Tak máme tady nové postavy, nové tajemství o Suze a další díl tohoto příběhu. Snad se vám kapitolka líbila a užili jste si to jako já, když jsem ho psala. Uvidíme se u další kapči, takže zatím ahoj. :)