Suze

Celý týden byl chaotický a pořádně v něm nebyla volná chvíle na přemýšlení a přesně tak mi to vyhovovalo. Bylo sice náročný pořád někam chodit a nemít dostatek volného času sama pro sebe, ale po víkendu s Chrisem a telefonátu se sestrou mi to bodlo. Měla jsem všeho plný zuby a jako vždy jsem byla ztracená sama v sobě, ale byli věci, které jsem věděla jistě. Možná jsem si náš vztah s Chrisem idealizovala a viděla v něm začátek něčeho co se nemuselo nikdy stát. Všechno teď bylo jedno velké možná. Až na jednu věc. Práce v baru mi vždy přinesla zvláštní klid a jistotu. Stejně jako dnes. Jenom se tu jistotu pokoušela jedna osoba nabourat.

„No tak, Suzííí. Dlouho jsem tě neviděla a nepočítám to když ses doma jen vytočila nebo šla spat. Přijď v sobotu na můj zápas. Prosím." Jak bych mohla takové nabídce odmítnout? Vlastně úplně jednoduše. Stačilo si jen vzpomenout, že tam nejspíš bude Aiden a tím pádem i Chris a bylo jasno. Možná jsem se chovala jako malá holka, když jsem se mu vědomě vyhýbala a ignorovala ho, ale měla jsem k tomu své důvody, po kterých nikomu nic nebylo.

„Nemohu musím využít volna a udělat věci do školy." To byla pravda. Tedy sice jen částečná, ale nelhala jsem Bece. Ta nahodila štěněčí pohled.

„Ty děláš celý týden. Kdyby nemizelo jídlo z lednice, ani bych nevěděla že mám spolubydlící."

„Jak víš, že to jídlo nemizí díky klukům?"

„Protože oni rozhodně nejí tvoje oblíbený cereálie." Trefa.

„No tak, Suze. Náš tým potřebuje podporu. Přece jen hrajeme proti týmu Harwardu." Jeden z hostů vedle Beky si objednal pivo a pro svou přítelkyni vodku s džusem. Někdy jsem snila, aby takto obědnal někdo pití i mě, ale pak jsem si vzpomněla, že zas až tak o tolik nepřicházím. Pití jsem si mohla koupit i sama a aspoň jsem měla jistotu, že nikdo nepoplete moje oblíbený pití. Pivo jsem podala klukovi hned, ale když jsem mu chtěla připravit drink pro přítelkyni, zjistila jsem, že mi došla vodka. Já toho brigádníka přetrhnu.

Rozhlédla jsem se po naší skupince, která dnes obsluhovala za barem s dvěma brigádníky, kteří nám měli pomáhat a našla příčinu mého hněvu. Nebo aspoň jeho části.

„Hej!" křikla jsem po klukovi, který se zrovna opíral o bar a flirtoval s nějakou holkou, která si namotávala vlasy na prst. Kluk se na mě s nezájmem podíval a dával jasně najevo, že ruším. To mi bylo úplně jedno. Stačilo slovo u Tess a letěl, ale to mu asi stále nedocházelo.

Napochodovala jsem si to přímo k němu a bylo mi fuk, že když se narovnal byl větší než já a rozhodně byl víc namakaný než já. Tady jsem měla jisté místo já a ne on, protože on teprve zkoušel místo na pozici brigádníka, zatímco já tady dřela na plný úvazek.

„Ani ne před pěti minutami jsem řekla, že potřebuji donést ze skladu vodku."

„Máš nohy i ruce. Dojdi si pro ni sama a neruš nás. Něco tady se slečnou probíráme." Eric mrkl na dívku, která se zahihňala a kousla se do rtu. Radši jsem nepřemýšlela nad tím co asi probírají. Dnes štval špatného člověka a Tess jasně řekla, ať ho zaučíme.

„Aha a nechceš, abych za tebe ještě třeba naleštila ty skleničky nebo dala chybějící nealko do ledničky?" zeptala jsem se kousavě a založila si ruce na prsou. „Ráda bych ti něco totiž vysvětlila. Ty tu jsi na zkoušku, zatímco já tady makám a když řeknu Tess, aby našla někoho jiného místo tebe, nepotrvá ani den než sem dojde další kluk, který o ten post bude opravdu stát. Přijdou ti naše požadavky pod tvou úroveň? Každý z nás tu tak začínal a musel si tím projít, takže překvápko, ale nejsi jiný než my. Takže pokud o ten post vážně stojíš, doneseš mi tu vodku a následně doplníš nealko do ledničky. Když tu vodku nebudu mít do minuty u sebe, letíš." Nečekala jsem na jeho reakci a zamířila zpátky za Becou, abych mohla obsloužit další zákazníky v mém prostoru než mi ten lenoch donese to co potřebuji.

Jen co jsem došla k Bece, objevila se přede mnou láhev s vodkou. Usmála jsem se na brýlatou malou holku s růžovými vlasy a piercingy v uších a nose.

„Díky, Coleen," poděkovala jsem jí. Kromě Erica byla druhý brigádník co nám tu dole vypomáhal a už skoro měla za sebou tři týdny zkušební doby, která tady u nás platila. Pokud vydrží ještě víkend, Tess jí přidá a pak za nás může brát jak směny, tak i obsluhovat. Pro teď dělá to co po ní potřebujeme.

„Za málo. Ianovi došla whisky, tak jdu pro ni do skladu, nechceš něco donést?" Chytré děvče. Usnadňovalo si práci, pokud to šlo.

„Ne, mám vše a co nemám donese ten vůl, pokud tu chce ještě dělat," odpověděla jsem jí. Coleen se zářivě usmála a odhrnula si vlasy z čela až jí náramky na ruce zacinkaly.

„Dobře." Dochystala jsem klukovi drink, vzala si od něj peníze a měla zase na chvíli klid. DJ to před chvílí rozjel v plné parádě, takže teď mnoho lidí nechtělo nic k pití.

„Takže teď když máš zase chvilku na mě, zpátky ke starému tématu. Přijdeš? Prosím. Potřebuji tam podporu." Beca si stále stála za svým. Opřela jsem se o bar a pohledem zaletěla k Ericovi. K štěstí pro něj se opravdu pustil do práce, kterou jsem mu dala a neflirtoval dál s tou holkou.

„Budeš tam mít Aidena a určitě i kluky z jeho týmu."

„Jenže oni nejsou ty." Už mi docházeli argumenty, proč jsem tam nemusela být. Beca se zadívala na mobil, který držela v ruce a něco do něj naťukala, než mi věnovala zase pozornost.

„Aiden je tu. Dáš mi pro něj pivo?" Třeba mě jí konečně její přítel zbaví. Vytáhla jsem pivo a podala jí ho. Už se chystala mi ho zaplatit, když jsem ji zadržela a naklonila se k ní co nejblíž, abych nemusela tolik křičet.

„Na účet podniku," řekla jsem jí.

„Díky. Takže přijdeš?" Už jsem toho začínala mít plný zuby a nechtěla po ní vyjet. Protočila jsem oči.

„Když řeknu, že ano, dáš mi s tím už pokoj?"

„Super. Já tam budu muset být už dřív, ale zápas začíná v pět. Dík za pivo!" Měla jsem pocit že Beca křikla ještě něco, ale už jsem ji přes ohlušující muziku neslyšela a navíc se ztratila v moři těl. Zhluboka jsem vydechla.

„Měkoto," dobírala si mě Trin, když kolem mě prošla. Místo za pultem za ni vzala Coleen, takže měla Trin teď pauzu. Já bych ji dle naší domluvy měla mít hned po ní, ale nějak se mi nechtělo půl hodiny odpočívat a nic nedělat. Lepší bylo když jsem se plně vrhla do práce.

Klub zavřel před půl hodinou a já dolešťovala poslední skleničky na další den. Měla jsem toho dost a těšila se domů na svou postel a teplou sprchu. Nic víc jsem nechtěla. Ani dom se mi nechtělo. Obešla jsem bar a posadila se na barovou židli. Měla jsem pocit, že šíleně páchnu.

„Kdo si dá?" Dylan si přisedl vedle mě se sklenicí vodky v ruce. Ten nápoj jsem nechtěla ani vidět. Ani nenapočítám kolik drinků s vodkou jsem za dnešní noc musela přichystat.

„Dávaj," odpověděla mu nadšeně Trinity a vyskládala na pult šest sklenic na panáky. No co. Stejně si to po tom mizerným týdnu zasloužím.

Dylan rozlil pití do skleniček a tři byli během chvilky rozebrány.

„Hej! Iane, Coleen, Scote, pojďte! Chlast zdarma!" Pokroutila jsem hlavou nad Trinitinou poznámkou. Coleen s Ianem vylezli ze skladu a hned se k nám přidali, zatímco Scot doutíral jeden z posledních stolů a až pak za námi přišel, aby si vzal svoji sklenku.

„A kde je pro mě?" zeptal se nechápavě Eric. Moje nervy to už nezvládly a já se jeho chování musela usmát.

„Víš, nováčku, platí tu jistá nepsaná pravidla a tihle dva se jimi řídí a dnes jeli jak fretky, zatímco tys měl čas i flirtovat," odpověděl mu klidně Dylan. Opravdu řekl on něco s tím, že měl nováček čas flirtovat? Popravdě mi Eric trochu připomínal Dylana, akorát je pravda, že on začal pořádně flirtovat se zákaznicemi, až měl jisté místo.

„Cože? Ale vždyť ty to děláš taky a skoro v každé volné chvíli," bránil se Eric.

„V každé druhé chvíli, spíš. Dnes rozdal jen tři čísla," zastal se ho Scot, který dnes strávil směnu s Dylanem v horním baru.

„Jen tři? Styď se. To já mám zítra rande," škádlila ho Coleen.

„Vážně? A s kýmpak?" Dylan přejel pohledem na Iana a zazubil se.

„Jste na mě zasedlí!" vložil se do toho Eric. Nadzvedla jsem si brýle a protřela si oči. Jestli tu zůstane, bude mě z něj brzo bolet hlava.

„Víš, existuje jedno takové krásné přísloví. Jak ty na mě tak já na tebe. Tento kolektiv se ti stane rodinou, když sem nastoupíš a promiň, ale odkdy se rodina nechává ve štychu." Trinitin tón hlasu rozhodně nepostrádal dramatičnost. Prosím, jen ať z toho nedělají drama. To by na mě dnes už bylo moc.

„Cože?" nechápal Eric.

„Suze tě o něco požádala a tys to neudělal, dokud tě nesprdla a do té doby ses choval jako bys byl součástí party což zatím nejsi." Zastal se mě i Ian. Možná poslal Coleen, aby mi tu vodku donesla, když se k tomu neměl Eric. Typický.

„Vždyť šlo jen o blbou vodku," bránil se Eric.

„Jo a příště to bude něco jiného," neubránila jsem se komentáři a nešetřila sarkasmem. Prohlídla jsem si skleničku. Jak něco tak malého a čistého může obsahovat tolik alkoholu?

„Víte co končím," vyhrkl naštvaně Eric, popadl svou bundu, kterou měl přehozenou přes bar. Chtěl odejít hned po zavíračce, ale donutili jsme ho zůstat a pomoct nám s úklidem, tedy až doteď.

„Neotevřeme šampáňo?" Trinity měla aspoň tolik slušnosti, že počkala než za Ericem třísknou dveře jako důkaz jeho odchodu, než tu nabídku vyslovila.

„Vodka postačí," odbila jsem ji, protože mi bylo jasné, že Dylan by s ní nejspíš souhlasil. Kopla jsem do sebe panáka a zhluboka se nadechla. Nepít často má jednu velkou nevýhodu. Pokaždé zapomenu jaké to je, když mi alkohol spaluje cestu hrdlem.

„Ty piješ!" zařval nadšeně Dylan. Jeho radost bych přirovnala k dítěti, které zrovna dostalo novou hračku.

„Ano, piji, ale jen občas. Dnes jsem to už potřebovala," přiznala jsem a položila skleničku na bar.

„Ale? Má to něco společného s tím fešákem, který se tu motá s Becou?" zeptala se mě zvědavě Trinity. Opřela se o bar a skousla si ret.

„Ne. To je její přítel."

„To vím, ale já myslela toho co jim dělá křena."

„On tu byl?" zeptala jsem se překvapeně. Je pravda, že jsem se Chrisovi vyhýbala, ale taky je pravda, že mi dal prostor jako Beca. Občas se pokusil zavést konverzaci, ale když jsem mu neodpovídala nebo odpovídala, ale jen úsečně, stáhl se.

„Jo. Obvykle stojí nahoře u zábradlí a kouká dolů. Asi na někoho konkrétního," potvrdil Dylan Trininy slova. Měla jsem silné nutkání praštit hlavou o stůl. Třeba to vše jen zveličovali. Chris byl dobrý, hodně dobrý Aidenův přítel i Becy. Není se co divit, že s nimi chodí do klubu a z vrchu určitě pozoruje víc holek. Kdyby sledoval mě, všimla bych si toho. Nebo ne?

„Chceš dalšího?" zeptal se mě Dylan a zatřepal lahví. Zakroutila jsem hlavou. Alkohol by mi stejně nepomohl.

„Asi už půjdu, když dnes nedělám inventuru," řekla jsem jim a postavila se ze stoličky.

„Sakra no jo. Měli bychom se do toho pustit." Trin se zadívala na Dylana, který si nalil dalšího panáka. Dnes měli službu oni dva.

„Noc je ještě mladá. Tak jdem do toho. Dnes, ale pouštím písničky já." Dylan do sebe kopl panáka a vytáhl mobil z kapsy.

„Chceš odvést?" Ian si po většinu týdne hrál na taxikáře, když mě a brigádníky rozvážel domů. Jeho dobrá stránka se prostě nezapřela.

„Díky, ale ne. Projdu se. Potřebuji, trochu zklidnit mysl." To že jsem se o to snažila už od pátku jsem si nechala pro sebe.

„Dobře. Mládeži seberte si svých pět švetstek a sraz u auta. Pět minut a jedu!" zavelel Ian. Všimla jsem si, že si nedal svého panáka, ale vypila ho za něj Coleen. Oblekla jsem se do kabátu a nasadila si šálu s čepicí.

„Mějte se. Zítra!" zavolala jsem na všechny. Trin mi zamávala a Dylan něco zamumlal ze skladu, zatímco Ian na mě jen pokývl, zatímco si oblékal bundu. Nechtěla jsem se tu zdržet už ani minutu, a tak jsem vyrazila k východu.

Když jsem prošla hlavními dveřmi rozloučila jsem se s dvojčaty a následně se zhluboka nadechla. Studený vzduch mi zaplnil plíce a já se trochu uvolnila. Rozešla jsem se po chodníku, zatímco jsem si vytahovala sluchátka z kapsy u kabátu.

„Dnes nemáš odvoz?" Zastavila jsem se v pohybu a strnula. Byla jsem vděčná za to, že jsem pořádně nikdy nevyjekla, pokud mě něco opravdu extra nevylekalo. Naštěstí toto nebyl ten případ. Zadívala jsem se na Chrise, který se zastavil vedle mě.

„Promiň, nechtěl jsem tě vylekat." Rozhodně se tvářil kajícně, ale i tak jsem na něj byla z části naštvaná. Vždyť mě vylekal a navíc jsem se chtěla v klidu projít. Teď mám po klidu.

„Rozhodně se ti to povedlo," obvinila jsem ho.

„Promiň," omluvil se znovu a já se konečně znovu uvolnila. Naštěstí to byl jen Chris a ne někdo cizí, opilí. Někdo kdo by využil toho, že jsem sama.

„Co tu vůbec děláš?" zeptala jsem se ho a znovu uvedla své nohy do pohybu. Bylo mi jasné, že za mnou půjde, stejně jako to, že se musím dostat co nejdřív domů, kde se před ním zavřu v pokoji, i kdybych kvůli tomu měla obětovat teplou sprchu.

„Čekal jsem na tebe, stejně jako včera, jenže to jsi mi stihla ujet v autě." Sakra.

„Jo, Ian nás někdy odveze domů." Snažila jsem se znít v pohodě, ale pochybovala jsem, že jsem tak i působila. Stále mi v hlavě vrtala slova Trin a Dylana a náš společný víkend jsem měla stále před očima. Je možné aby se jen kamarád takto staral o holku? Asi jo, jenže můj mozek to odmítal pochopit.

„Aha." Chris se odmlčel a já doufala, že mlčet i bude, jenže dnes nebyl můj den. „Víš mám takový divný pocit."

„Hm?" Snažila jsem se znít jakože nemám zájem cokoliv od něj slyšet, ale opak byl pravdou. Chris mě chytil za ruku a zastavil mě v pohybu. Otočila jsem se k němu. Stál až moc blízko, takže jsem musela zaklonit hlavu, abych na něj viděla.

„Co se od víkendu změnilo?" zeptal se mě vážně.

„Nic." Všechno. Sama jsem nevěděla.

„Takže jsme stále přátelé?"

„Ano." Nejspíš. Bylo těžké mu odpovídat na otázky, na něž jsem sama sobě nedokázala odpovědět.

„Vyhýbáš se často přátelům?"

„Cože?" Vytrhla jsem se mu z držení a o krok odstoupila. Chris si rukou sundal čepici jen aby si ji zase nasadil. Slušela mu. Ne. Špatné myšlenky. Ano Chris je krásný a sexy chlap, ale nemusí se mi kvůli němu zbláznit hormony i srdce. Ještěže mozek stále funguje.

„Nevyznám se v tobě." Tak to jsme dva. „V jednu chvíli jsi v pohodě a v další se nám všem vyhýbáš jakoby jsme měli nějakou infekci co nechceš chytit." Asi jsem jednala víc viditelně než jsem čekala. „Proč se nám vyhýbáš?" Nám nebo mě? Chtěla jsem se ho na to zeptat, ale jak potom někomu máte vysvětlit, že tím chráníte sebe i je. Že se až příliš bojíte si někoho pustit k sobě a bolesti, kterou jeho odchod způsobí. Někdo říká, že mnoho zkušeností a věcí nezjistíš, dokud to nezkusíš, ale já to zkoušet nechtěla. Když to nezkusím nic se nestane. Byla jsem prostě velký srab a věděla jsem to. Aspoň jsem byla ochotná si to přiznat než mnoho jiných lidí co si určité věci nikdy nepřiznají.

„Suze, mluv se mnou," požádal mě Chris a nadzvedl mi hlavu natolik, abych se na něj musela podívat. Položila jsem své ruce na jeho a sundala je. Stačil jen víkend, abych věděla, že není namachrovaný? Ano. Stačil víkend, abych v něm viděla ty dobré stránky a možná i nějaké špatné návyky. Možná je dělal jen v ten den, možná pokaždé. Třeba to, že když nad něčím silně uvažoval začal si kousat palec. Ale stačil víkend, abych věděla jednu věc jistě.

„Suze." Jeho oči mě prosily, abych konečně promluvila, ale pronést ty slova bylo těžší než se dalo říct. Líbil se mi? Ano, rozhodně, ale bylo tu jedno velké ale.

„Nejde to," vydechla jsem. Nebylo fér odsouvat nevyhnutelné.

„Co nejde? Nerozumím ti." Ani já sobě, většinou, avšak v určitých věcech mám jasno.

„Proč jsi na mě čekal před klubem až z něj vyjdu? Proč jsi se mnou strávil víkend? Proč ses celý týden držel poblíž mě?" Chris vypadal zmateně. To jsme byly dva.

„Byla jsi nemocná a měli jsme spolu pracovat na prezentaci do dějáku. Mysli si o mě co chceš, ale vypadala jsi celý týden mizerně, tak jsem se jen chtěl ujistit, že jsi v pohodě. A co je špatného na tom, že si s tebou chci popovídat a teď je dost očividně jediná možnost a popřípadě tě doprovodit až domů." Představovala jsem si, že mezi námi je něco víc než přátelství? Rozhodně. Nechtěla jsem o to přátelství přijít, ale zároveň jsem musela chránit jeho i sebe.

„Suze jsi skvělá holka, s kterou rád trávím čas jasný. Tedy zjistil jsem to teprve minulý víkend a pak se jistá brunetka rozhodla uzavřít do sebe, ale rozhodně jsi skvělá kamarádka a mít někoho jako ty za kamarádku se hodí." Chris se mi opět pokusil zvednout náladu jako několikrát během tohoto týdne, ale nepovedlo se mu to.

„Neznáš mě."

„A právě proto tě chci poznat. To dva lidi dělají, když se neznají. Baví se spolu, tráví spolu čas, poznávají se." S upřímností nejdál dojdeš. Možná jsem se tím pravidlem neměla řídit, ale někteří lidé si zasloužili znát pravdu a aby k nim byl člověk upřímný. Chris byl jedním z nich. Na světě bylo hodně špatných lidí i špatných věcí co se děje a já nechtěla být špatný člověkem. Nechtěla, ale byla.

Založila jsem si ruce na hrudi a poodstoupila od něj. Bude lepší, když mezi námi bude prostor.

„Jenže já nechci, abys mě poznal."

„Chceš zůstat tajemnou kráskou? Protože ti to vychází." I když v jeho hlase zněl smích, oba jsme věděli, že to co řeknu dál k smíchu nebude.

„Můžeme být přátelé Chrisi, ale takováhle jsem. Samotářka, vyhovuje mi to tak a nechci to měnit. Na přátele mám málo času, Beca by o tom mohla vyprávět, takže není snadné být mým kamarádem. Možná by bylo lepší žít jako každý normální vysokoškolák a užívat si života, dokud ještě máš tu možnost. Se mnou by sis ho moc neužil." Jak jednoduše říct, že je mnoho jiných lidí, s kterými může trávit čas a bavit se, ale ne se mnou. Možná jsme jen přátelé, ale část mě si přála, aby z nás bylo něco víc. Bylo to bláhové myslet si něco takového jen po jednom víkendu, jenže zažila jsem už i divnější věci.

„Suze, to co tu říkáš moc nedává smysl." To jsem věděla, ale nemohla jsem to přiznat. Zhluboka jsem se nadechla.

„Prostě mě nech na pokoji Chrisi. Doděláme spolu ten projekt, zůstaneme ve statusu přátelé, ale jinak... Nemusíš na mě čekat před klubem ani se o mě starat. Jsem velká holka, zvládnu se o sebe postarat sama."

„Nemusíš všechno zvládnout sama." Zadívala jsem se Chrisovi do očí. Už nebylo cesty zpět. Lepší to zastavit hned v počátku než pak něčeho litovat.

„Já vím. Ale přesto to zkusím." Chris přikývl a couvl. Nejspíš mu to došlo. Část mě chtěla, aby řekl, ať přestanu žvanit nesmysli a přitáhl si mě k sobě do náruče. Nechtěla jsem být sama. Malá část mne ne, ale ta větší převládala a ta věděla, že být sama je pro ni nejlepší.

„Dobře. Splním ti tvé přání a dám ti tvou samotu, když po ní tak toužíš, ale jednou až se ohlédneš do minulosti budeš hodně věcí litovat." Byl naštvaný. Poznala jsem to na něm. To jak zatínal čelist i to, jak začal něco dělat s rukami. Tedy přesněji, že s nimi hýbal a prokřupával si prsty.

„Nejspíš." Už teď mnohého lituji, ale to vědět nemusíš. Možná jednou budu litovat i tohoto rozhovoru, ale ne dnes.

„Dej mi aspoň vědět, že jsi bezpečně došla domů, když tě tedy nemám doprovázet. Nerad bych pak další den zjistil, že našli tvé tělo někde v zapadlé uličce nebo řece." Přikývla jsem, i když mi bylo jedno kdybych skočila někde mrtvá. Smrti jsem se nebála. Už dávno ne. Byla jsem zbabělěc, který měl strach z mnoha věcí, ale rozhodně ne ze smrti.

Chris se otočil a zamířil opačným směrem než já. Cítila jsem, jak se mi slzy derou do očí a rychle je setřela. Udělala jsem správně. Zamířila jsem cestou domů a do uší si pustila nahlas písničky, aby přehlušily všechny mé myšlenky, avšak marně. Když jsem došla domů, poslala jsem Chrisovi zprávu, jak jsem slíbila a napustila si vanu. Myslela jsem, že aspoň tam najdu chvíli klidu od věčného přemýšlení, ale opak byl pravdou. Klid mi dopřál až spánek, tak jako vždy.

Tak jsem se dnes hecla a řekla si, že to dopíši, ale ráno toho budu děsně litovat. Dnešní kapitola se může zdát trochu zmetaná a možná i je, jelikož sama hlavní hrdinka je zmatená :) Jinak jsem ráda, že tuto "klišoidní hloupost" čtete a doufám, že se vám líbí. Též děkuji za úžasné dva komentáře, které jste mi zanechali u deváté kapitoly, když jsem se vás ptala na After. ti co mě už déle sledují, ví že nejsem moc na zpětné odpovědi, převážně stejného typu Děkuji, takže teď děkuji a tato kapitola je věnována všem, kteří mi u deváté kapitoly nechali komentář. :) Brzo ahoj.