Christian

„Hej nevíte kde je Rebeka?" zeptal jsem se kluků. „Vždycky to zorganizuje a pak přijde pozdě."

„Neboj na moji holku je spolehnutí. Přijde, jen si musela ještě něco zařídit. Pojď nám pomoct se sítí," bránil ji Aiden. Odložil jsem si tašku s věcmi k lavičce a šel jim pomoct se sítí. Stejně jako každý pátek, pokud to Rebeka zorganizuje, se sejdeme a zahrajeme si volejbal. Takové naše malé odreagování od věčného tréninku házené a škole.

„Soráč kluci, že jdu pozdě, ale musela jsem ještě něco vyřídit!" ozval se halou Rebečin hlas, když jsme natahovali síť. Rebeka se vynořila z chodby se šatnami a odhodila svůj batoh na zem vedle mé tašky.

„Něco nebo někdo?" navážel se do ní Nick. Všichni jsme se hlasitě zasmáli a pokračovali v natahování. Rebeka se na něj zamračila a přešla k Aidenovi, kterého políbila. To jejich věčné ocucování mi už začínalo vadit.

„Já jsem věrná přítelkyně a jo někdo. Ale nikdo na koho by jste museli žárlit, kluci," odpověděla Rebeka a přesladce se usmála. Kdo by řekl, že tahle ani ne metr sedmdesát vysoká blondýna bude tak dobře vycházet s jedenácti kluky?

„A kdo že to je?" zeptal se zvědavě tentokrát Filip. Rebeka do něj strčila a oba se začali smát.

„Tak jdeme hrát?" zeptala se Rebeka. Všichni jsme začali horlivě kývat. "Staré skupiny?"

„Jasně? Přece se o tebe nepřipravím," řekl jsem žertovně a přešel pod sítí na druhou půlku hřiště.

„Tak fajn, začínáme!" křikla Rebeka. Každý jsme se rozestavili na určitou pozici. Stoupnul jsem si na střed přímo za Rebeku.

„Hele, ne že budeš mojí holce očumovat zadek," napomenul mě Aiden. Nad tou jeho přehnaností Rebeku chránit jsem se musel ušklíbnout. Někdy mi připomínal toho velkého ochraňovatelského psa, který chrání svůj majetek. Nick podal a začalo se hrát.

Hráli jsme a bylo to vyrovnaný. Stále jsme se točili a když jsme byli zpátky na pozicích, na kterých jsme začínali, neodolal jsem. Byl jsem hrozně zvědavý co měla na vyřizování. Dokonce mi kvůli tomu i několikrát proklouzl míč.

„Tak co jsi měla na vyřizování?" zeptal jsem se Rebeky a nadhodil jí míč.

„Nejsi nějaký zvědavý Christiane?" Rebece se na tváři objevil podezřívavý pohled a já jí ho oplatil mým roztomilým štěněčím. Rebeka si zhluboka povzdechla a zaujala pozici k přijímání míče.

„Budu mít novou spolubydlící a musela jsem se s ní domluvit, kdy jí dám klíče," pověděla a odpálila míč, který jí Aiden přihrál.

„Nová spolubydlící? Že ses nezmínila," pokáral jí Aiden. Pokud si dobře pamatuji, tak u ní bývá častěji než na pokoji v domě bratrstva, kde býváme.

„Jo. Poznali jsme se na začátku roku, když jsme obě nastoupili na školu," vysvětlila Rebeka.

„A to jsi nás s ní dřív neseznámila? A proč jsi ji sem nevzala?" zeptal jsem se. Tohle začínalo být čím dál tím víc zajímavější.

„Možná proto, že má málo času. Získala od školy stipendium a do toho má ještě brigádu a spoustu dalších věcí. Navíc se dneska vrací z domů, ale dneska večer ji chci vytáhnout na párty bratrstva."

„A jméno té záhadné holky?" Rebeka se na mě otočila a nadzvedla obočí.

„Víš co znám vás všechny až moc dlouho a rovnou ti říkám, že k ní se nedostanete. Je to docela zatvrzelá holka, která nejeví o kluky žádný zájem a co se týče jména, tak ti ho řekne sama dneska večer, pokud budeš hodný, Christiane."

„To je snad lesba, že nemá o kluky zájem?" popíchl Beku Nick a nadhodil si míč k podání.

„Není, ale kluky odpálkuje hned, jak je vidí." Už teď tu holku nechápu, ale není možné, aby žádná holka nejevila o kluka zájem.

„Fajn, tak ji přiveď a uvidíme. A teď už to dohrajme za hodinu musím jít pomoct do bratrstva přichystat dům na tu párty," rozhodl jsem a přijal míč od Nicka. Na dnešní párty jsem se těšil víc než dřív. Mělo to plusové i mínusové důvody. Třeba, že začíná škola nebo že jsem zase s kamarády a teď i ta nová holka, kterou chci rozhodně pořádně prozkoumat.