Suze

S Ianem jsme uklízeli za barem, zatímco Cara s Trin utírali stoly a zvedali židle. Dýdžej nám k tomu ještě pouštěl písničky, ale snížil hlasitost. Po dnešní bláznivé noci jsem to oceňovala. Zrovna jsem leštila jednu ze skleniček, když se vedle mě postavil Ian.

„Klidně už běž domů. Doděláme to tu a zavřeme," nabídl mi.

„To je dobré. Zítra mi stejně škola začíná později, takže se dostatečně prospím předtím než půjdu," odpověděla jsem mu. Chtěla jsem se pustit do utírání další skleničky, když mi sebral utěrku a otočil mě směrem k šatnám.

„To nebyla jen nabídka. I když to tu máš dnes na povel s Tess jsme se dohodli, že půjdeš hned po zavíračce, ať se na zítra vyspíš. Ty máš školu, my ne, tak se přestaň dohadovat, seber si věci a mazej domů spát," řekl a jeho nesmlouvavý tón nenechával místo na námitky. Povzdechla jsem si.

„Díky," řekla jsem mu a zamířila do šatny. Přezula jsem si boty, oblekla si kabát, vzala si tašku a rozpustila vlasy. Malá změna vizáže, ale byla jsem připravená k odhcodu domů. Představa postele byla opravdu velmi lákavá.

Vyšla jsem ze šatny, když si Cara s Trin sedli za bar a společně s Ianem do sebe kopli panáky.

„Dáš si?" zeptal se mě Ian a znovu jim naplnil skleničky.

„Ne. Jste si jisti, že můžu jít? Neměla bych tu zůstat. Teda jak jediná střízlivá?" zeptala jsem se.

„Jestli se k nám nepřidáš, tak mazej domů než tě odtud sama vykopnu," řekla Cara. Usmála jsem se a objala Iana.

„Díky a mějte se. Jo a ne že něco provedete, když tu nebudu," rozloučila jsem se s nimi. Obešla jsem bar a objala nejdřív Trin a pak Caru.

„Neboj mami," řekla škádlivě Trin. Bouchla jsem ji do ramena a otočila jsem se k odchodu. Klidně bych tu s nimi ještě byla, ale je pravda, že se radši vyspím, než abych zítra byla jako chodící zombie.

„Ahoj," rozloučila jsem se s bodyguardy, když jsem kolem nich prošla ven z klubu. Dvojčata mi pokývla hlavou a usmála se. Nasadila jsem si rukavice a vzhlédla k potemnělé obloze, z které padal sníh. Zimu jsem měla ráda, ale nesnášela jsem to, jak jsem musela být vždy teple oblečená.

„Suze." Ohlédla jsem se přes ulici a uviděla tam stát Chrise v zimní bundě. Otočila jsem se a zamířila domů. Po tom polibku jsem se mu vyhýbala a vycházelo mi to, i když jsem celou dobu na sobě cítila jeho pohled. Myslela jsem, že odešel s ostatními, ale ne. On tu stál a čekal. Proč tu vlastně čekal.

„Vyhýbáš se mi?" zeptal se, když mě doběhl.

„Ne," zalhala jsem mu.

„Ale jo vyhýbáš. To kvůli tomu polibku?" Proč se mě na to musí ptát. Proč tu sakra vůbec čekal.

„Ne," zopakovala jsem svou lež. Nemohla jsem mu říct pravdu. Už tak jsem se chovala hloupě a věděla to, jenže taková jsem byla. Hloupá.

Chris mě chytil za ruku a otočil mě k sobě."Omlouvám se za to co jsem provedl a za to, co tě vede k tomu, aby ses mi vyhýbala."

„Abys nedostal od Beccy či Aidena vynadané?" Přešla jsem jeho omluvu a vytrhla mu ruku ze sevření, jenže on mě nepustil. Podívala jsem se za něj.

„Ne. Protože nechci, aby ses mi vyhýbala." Usmála jsem se nad absurditou této situace a zadívala se na něj. Ve chvíli, kdy jsem to udělala a naše oči se střetly, jsem raději pohledem znovu uhnula.

„Víš, že to zní, jak z nějakého romantického filmu, kdy se kluk s holkou o něčem baví a pak to skončí polibkem?" zeptala jsem se ho. Nebo jsem spíš nahlas řekla své myšlenky. Měla bych spíš jít dom a dál se mu vyhýbat. Chrisovy zacukaly koutky úst.

„A mám nebo dostanu stejnou facku jako tehdy na té párty." Pohodila jsem si popruh tašky na rameni.

„Za to se omlouvám," řekla jsem mu popravdě.

„Není za co. Asi jsem si to zasloužil."

„Hm." Využila jsem toho, že povolil stisk na mé ruce a odstoupila jsem od něj."Musím jít domů."

„Doprovodím tě," nabídl mi pohotově a srovnal se mnou krok.

„To nemusíš. Trefím i sama."

„No shodou okolností mám stejnou cestu."

„Chrisi nemusíš..."

„Vyhýbala ses mi kvůli tomu polibku, že?" Místo odpovědi jsem vytáhla z tašky černou pletenou čepici a nasadila si ji na hlavu, i když se mi líbila představa mít na hlavě sníh.

„Proč jsi na mě vůbec čekal?" zeptala jsem se ho. Z části ze zvědavosti a z části, abych změnila téma.

„Vyhýbala ses mi."

„Ne."

„Ale jo."

„Ne," trvala jsem si na svém. Zastavila jsem se v pohybu a zadívala se na něj. Nadzvedl obočí a zadíval se na mě se zvědavostí v očích. Věděl, že kecám. Měla bych se naučit líp lhát.

„A kdybych se ti vyhýbala tak z jakého důvodu?" zeptala jsem se ho a založila si ruky na prsou.

„Kvůli tomu polibku." A byly jsme zase u toho. A jak jsem se vůbec dostala do této situace?"Je to kvůli tomu, že? Vždyť to byla jen pusa." No právě. Jen pusa, ale moje hlava to brala i jinak. A to byl ten problém. Problém zvaný hezký kluk a já a dohromady to prostě nešlo.

„Jo jen pusa," řekla jsem a zamířila dál po chodníku. Chris se mnou srovnal krok.

„Jak jsi vůbec přišla k práci v baru? Netypoval bych tě na někoho, kdo by dělal takovou práci." Proč se sakra musí zajímat? Proč? Tímhle mi to nijak neusnadňuje.

„Přes kámošku," odpověděla jsem mu. Chris se vedle mě uchechtnul.

„Ty to prostě nerozvedeš," řekl pobaveně. „Podle Rebečina vyprávění bych tě typoval spíš na ukecanější osobu než na někoho, kdo odpovídá pouze jednoduchou větou."

„Fajn. Kámoška viděla inzerát, že tu hledají někoho na výpomoc, tak jsem se rozhodla to zkusit, protože mě vždy zajímalo jaké to je dělat večer v baru, takže tak jsem se k tomu dostala. Spokojený?"

„A ani to nebolelo co?" Měla jsem nutkání mu na to něco odseknout nebo prostě jen protočit oči, ale neudělala jsem ani jedno. Místo toho jsem si strčila ruce do kapes kabátu. Zdálo se mi to nebo dnes bylo chladněji než obvykle? Hned jak přijdu domů vlezu do sprchy a pak rovnou do postýlky. Sníh zhoustl. Zachumlala jsme se ještě víc do kabátu s šálou, pokud to vůbec bylo možný.

„Je ti zima?" zeptal se Chris.

„Očividně." Možná jsem to pronesla s větším sarkasmem než jsem chtěla, ale v tomto případě se nebylo čemu divit. Přidala jsem do kroku a Chris se mnou srovnal krok. Chtěla jsem přejít přes chodník, když mi podjela noha na ledu a já se už viděla na zemi. Jenže můj zachránce byl zase rychlejší a zachytil mě. I když mě Chris sice chytil, ale při mém chycení šlápl na led nejspíš taky a tak jsme k zemi letěli společně.

„Sakra," zanadávala jsem, když jsem dopadla na zadek. Zatímco já jsem potichu nadávala, Chris se za mnou smál. Položila jsem ruku opatrně vedle jeho nohy a podívala se na něj.

„Co je k smíchu?" zeptala jsem se ho trochu víc podrážděně. Jak se tomuto může smát? Tohle je spíš trapas. Omyl tohle je rozhodně trapas. Zase jsem uklouzla na ledě. Budu si muset pořídit lepší boty, které míň kloužou a tím se vyhnout těmto trapasům. Zvlášť pokud poblíž bude Chris a bude mě chtít stále takto zachraňovat, jinak si asi opravdu začnu dělat zbytečné naděje a o to fakt nestojím.

„Nic. Všechno? Jsi v pohodě?" Tak teď jsem se trochu usmála i já.

„Jo," zamumlala jsem a začala se z Chrise zvedat, i když jsem vlastně jen skončila posazená mezi jeho nohama a opírala se zády o jeho hruď. Jak asi vypadá, když je bez trička? Ne, zpátky, špatné myšlenky. Musím se hned zvednout a probrat se z ničeho.

Hned jak jsem se zvedla, oprášila jsem ze sebe sníh a spravila si čepici. Sebrala jsem ze země tašku a dala si ji zpátky na rameno.

„Vážně si v pohodě?" zeptal se mě Chris, když se taky postavil a oprašoval se.

„Jo," odpověděla jsem mu a zjišťovala zda jsme si omylem neroztrhla kalhoty, protože poslední dobou mám štěstí i na toto. Naštěstí byly v pořádku stejně jako zbytek oblečení. Aspoň o jeden trapas míň.

„A ty jsi v pohodě?" zeptala jsem se ho. Spadli jsme přece oba a já spadla na něj, takže na tom mohl být hůř. Snad jsem mu nic nezlomila.

„Až na to, že jsem selhal při zachraňování dámy, tak jo," odpověděl mi uvolněně s úsměvem.

Vyhnula jsem se ledu a přešla ulici k našemu domu. Chris mě následoval. Stále sem se cítila trapně, takže jsem mlčela. Nepotřebovala jsem se ještě víc ztrapnit tím, že něco řeknu špatně.

Chris byl jako můj stín. Vešel za mnou do domu, vyšel schody na naše patro a teď čekla než z tašky vylovím klíče a odemknu. Otevřela jsem dveře a vešla dovnitř. U botníku jsem zahlédla Aidenovy boty a Rebečiny kozačky. Takže byli doma, ale nevěděla jsem zda mohu dovnitř pustit i Chrise. Zastavila jsem se u dveří a otočila se k němu. Byl čas něco říct.

„Dík za doprovod, ale myslím, že už půjdu spát," řekla jsem mu a vyhýbala se mu pohledem.

„Není za co, jen otázečka. Je tu Aiden?"

„Má tu boty, takže asi jo," odpověděla jsem mu na otázku.

„Dobře. Aspoň vím, kde ho mám ráno vyzvedávat na trénink. Dobrou noc, Suze," popřál mi.

„Dobrou noc," oplatila jsem mu přání. Chris se otočil k odchodu a já za ním zavřela dveře. Zhluboka jsem vydechla. Ještě mě nikdo nedoprovodil až domů a byla to příjemná změna, na kterou bych si neměla zvykat.

Zrovna jsem si vyzula boty a chtěla se vydat do pokoje, když někdo zaklepal na dveře. Podívala jsem se skrz kukátko a otevřela dveře.

„Jen jsem chtěl vědět, zda je mezi námi všechno v pohodě," řekl Chris hned, jak jsem otevřela.

„Kvůli Aidenovi s Becou, aby ti nenakopali zadek," neodpustila jsem si poznámku. Nešlo zapomenout na to, jak se mi poprvé omlouval kvůli nim dvoum. Chris ji vzal s humorem.

„Svůj zadek mám rád. Některým holkám přijde sexy," řekl. Jo tohle jsem vážně nepotřebovala slyšet. Vážně má sexy zadek? Ne na to teď nesmím myslet. Zatracené hormony."Ale není to kvůli nim. Tentokrát ne. Prostě chci vědět, zda to mezi námi je dobré. Kvůli nám dvěma ne kvůli nim."

„Kolik jsi toho vypil?" zeptala jsem se ho. Vím, že když toho lidé hodně vypijí, často říkají věci, které nemusí myslet vážně, i když to můžou dělat i za střízliva. Jenže s alkoholem v krvi je to pravděpodobnější.

„Nejsem opilý, jestli narážíš na toto. Zítra ráno mám trénink a tam nemůžu mít kocovinu, takže si hlídám kolik toho vypiji."To znělo rozumně. Byl při smyslech. Teda aspoň si to myslím.

„Jsme v pohodě," řekla jsem mu."Dobrou." Chtěla jsem zavřít dveře, když je rukou zadržel.

„Zopakuj to, ale podívej se přitom na mě nebo si budu myslet, že to není upřímné a pak neusnu celou noc, protože mě bude sžírat pocit viny."Jeden pohled mě přece nezabije. Zhluboka jsem se nadechla, abych si dodala odvahy a podívala se mi do očí.

„Jsme v pohodě," vydechla jsem a udržovala s ním oční kontakt. Má mysl začala vymýšlet tisíce různých scénářů, jak by tato situace mohla pokračovat. Odvrátila jsem od něj zrak, abych se moc nenechala unést svou fantasií, když mě palcem uchopil za bradu a donutil mě se na něj opět podívat.

„Nechápu, proč ti ta pusa vadila, ale nelituji toho, že jsem to udělal. Klidně bych to zopakoval, ale nechci riskovat naše křehké přátelství," řekl a dal mi pusu na čelo."Dobrou noc, cizinko."

S těmi slovy se Chris konečně rozhodl odejít, zatímco mě tu nechal stát zmatenou. Zavřela jsem dveře a odešla do pokoje. Vše co jsem dělala bylo na autopilota, který se nějak zapnul, zatímco já uvažovala o tom, co se teď stalo. Nalhávala jsem si to nebo o mě Chris projevil zájem, ale proč by to dělal. Vždyť kluci jako on nejedou po holkách jako já. Tak to prostě je a tady nejsme v nějaký knížce, kde by se hlavní hrdinka už zamilovala do svého hrdiny. Ne. Tohle jsem já a já si nemohu dovolit zamilovat se. Ještě k tomu do něj. Nemá cenu si cokoliv nalhávat. Ať Chris řekl nebo udělal cokoliv, nemohl to myslet vážně. Určitě byl jen zdvořilý. Jo to je pravděpodobnější.

Osprchovala jsem se a lehla si do postele. Pustila jsem si písničky na nejmenší možnou hlasitost, abych nevzbudila Rebeku nebo Aidena a zavřela oči. Při hudbě se mi líp usínalo a teď jsem to potřebovala, i když jsem byla šíleně unavená.

Tak tu máme další část, v které jsme se možná moc nepohnuli, ale měli jsme zde rozhovor mezi Chrisem a Suze. Co vám sem psát, asi nic než otázky, které se opakují a to zda se vám kapitola líbila, co říkáte na postavy a že děkuji za hvězdičky, které jste k předešlým kapitolám dali. :)